10 As 34/2019 — Nejvyšší správní soud

10 As 34/2019- 50 - text 10 As 34/2019 - 54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci navrhovatele: Ing. R. V., zast. JUDr. Kryštofem Hornem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 471/29, Praha 7, proti odpůrci: město Kostelec nad Černými lesy, se sídlem náměstí Smiřických 53, Kostelec nad Černými lesy, zast. JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph. D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2017 – územního plánu města Kostelec nad Černými lesy, vydaného usnesením zastupitelstva města Kostelec nad Černými lesy č. 6/1/2017 ze dne 18. 1. 2017, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2018, čj. 54 A 108/2018-38, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2018, čj. 54 A 108/2018-38, se ruší. II. Opatření obecné povahy č. 1/2017 – územní plán města Kostelec nad Černými lesy, schválený usnesením zastupitelstva města Kostelec nad Černými lesy č. 6/1/2017 ze dne 18. 1. 2017, se ruší v části týkající se pozemku p. č. X v k. ú. Kostelec nad Černými lesy, a to dnem právní moci tohoto rozsudku. III. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 27 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce JUDr. Kryštofa Horna, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Zastupitelstvo města Kostelec nad Černými lesy vydalo usnesením ze dne 18. 1. 2017, č. 6/1/2017, opatření obecné povahy č. 1/2017- územní plán města Kostelec nad Černými lesy. Navrhovatel nesouhlasí s tím, že je jeho pozemek p. č. X v k. ú. Kostelec nad Černými lesy zařazen do kategorie „plochy zemědělské (PZ)“, namísto do „plochy výroby a skladování (VS)“. Podal proto ke Krajskému soudu v Praze návrh na zrušení územního plánu v části týkající se jeho pozemku. [2] Navrhovatel před krajským soudem namítal, že je napadená část územního plánu nezákonná, neboť textová a grafická část územního plánu jsou ve vzájemném rozporu. Domnívá se rovněž, že pořizovatel nepřezkoumatelně vypořádal jeho námitky. Navrhovatel spatřuje nezákonnost části územního plánu také v tom, že je v rozporu s pokyny pro zpracování návrhu územního plánu. Podle navrhovatele byl jeho pozemek neodůvodněně znevýhodněn tím, že nebyl zařazen do plochy výroby a skladování, ačkoli byla prokázána potřeba rozšířit zastavitelné území o tyto plochy. Zastupitelstvo města, které územní plán schválilo, „nebylo (nemuselo být) řádně a včas svoláno“, neboť pozvánka „nebyla (patrně)“ včas vyvěšena na úřední desce i způsobem umožňujícím dálkový přístup. Dále pořizovateli „nebylo (nemuselo být)“ doručeno stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny ve lhůtě podle § 52 stavebního zákona, a nemělo se k němu tedy přihlížet. [3] Krajský soud návrh zamítl. Neshledal územní plán nepřezkoumatelným a vysvětlil rozpor mezi odůvodněním a grafickým výrokem územního plánu jako zdánlivý. Konstatoval, že námitce navrhovatele ke konceptu bylo vyhověno, jiné námitky navrhovatel neuplatnil. Soud sice shledal pochybení v tom, že textová část odůvodnění územního plánu neobsahuje hodnocení souladu vydaného územního plánu s pokyny pro zpracování návrhu územního plánu, a neodpovídá proto požadavkům části II odst. 1 písm. b) bodu 2 přílohy 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění účinném do 27. 1. 2018 (dále jen „vyhláška o územně plánovací dokumentaci“), tato nezákonnost se však nepromítla do navrhovatelových práv. Soud vzal přitom v úvahu zejména to, že navrhovatel nepodal námitky proti upravenému územnímu plánu při opakovaném projednání, tedy sám svá práva neuplatňoval. [4] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, že územní plán je v rozporu s pokyny ke zpracování návrhu: proces pořizování územně plánovací dokumentace je dynamický a její obsah se mění podle toho, jak prochází jednotlivými fázemi. Stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny je podle soudu dostatečně odůvodněné a včas uplatněné. Jelikož navrhovatel zůstal bez objektivních důvodů procesně pasivní a nevznesl námitky proti upravenému územnímu plánu po jeho opakovaném veřejném projednání dne 29. 6. 2015, soud se nezabýval návrhovým bodem, podle kterého byl navrhovatelův pozemek neodůvodněně znevýhodněn. Konečně soud dovodil, že i pokud nebyla zveřejněna pozvánka na zasedání zastupitelstva, na němž byl schválen územní plán, způsobem umožňujícím dálkový přístup, nemělo by to samo o sobě vliv na platnost usnesení zastupitelstva. Zasedání zastupitelstva se účastnilo všech 15 zastupitelů a usnesení bylo schváleno jednomyslně. Nic nenasvědčuje tomu, že by navrhovatel svou případnou účastí na veřejném zasedání mohl výsledek hlasování zastupitelstva zvrátit. II. Kasační řízení [5] Navrhovatel (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Stěžovatel vysvětluje rozpor mezi odůvodněním a grafickým výrokem územního plánu jinak než krajský soud. Domnívá se, že pořizovatel měl skutečně v úmyslu posoudit soulad aktuálního návrhu územního plánu s pokyny pro jeho zpracování a provedené změny ohledně stěžovatelova pozemku opomenul. Na věc se proto podle stěžovatelova názoru uplatní analogicky závěry rozsudku NSS ze dne 8. 1. 2010, čj. 2 Ao 1/2009-74, a napadená část územního plánu by měla být zrušena bez dalšího. Pochybení pořizovatele vedlo k nesrozumitelnosti odůvodnění, navíc vzbudilo dojem, že stěžovatelovým námitkám ke konceptu bylo vyhověno a jeho pozemek je součástí plochy výroby a skladování. V odůvodnění územního plánu ani v jeho předcházejících verzích předložených k veřejnému projednání není žádná další zmínka o změnách v zařazení pozemku v jednotlivých fázích projednávání územního plánu; odůvodnění neobsahuje ani informace o stanovisku a požadavcích orgánu ochrany přírody a krajiny. Stěžovatel spoléhal na to, že jeho požadavkům bylo vyhověno, neúčastnil se tedy veřejných projednání ani proti návrhu nevznesl námitky. Stěžovatelova procesní pasivita byla způsobena pochybením pořizovatele, což musí jít k tíži odpůrce, nikoli stěžovatele. Stěžovatel rovněž poukazuje na komplikovanost procesu přijímání územně plánovací dokumentace a tvrdí, že vzhledem k okolnostem projevoval dostatečnou bdělost a obezřetnost při ochraně svých práv. [6] Stěžovatel setrval na svém názoru, že orgán ochrany přírody a krajiny nedostatečně a nepřesvědčivě odůvodnil své požadavky a zejména nevysvětlil, proč je uplatňuje jen k některým pozemkům, a k jiným pozemkům stejných kvalit nikoli. [7] Stěžovatel nesouhlasí s tím, jaké důsledky krajský soud vyvodil z případného nezveřejnění pozvánky na zasedání zastupitelstva způsobem umožňujícím dálkový přístup. Krajský soud kvůli objasnění této otázky nevedl dokazování, stěžovatel však kvalifikovaně osvědčil, že pozvánka není zveřejněna v elektronickém archivu odpůrce, a je tak na odpůrci, aby prokázal, že pozvánka byla zveřejněna včas. Podle stěžovatele je nerozhodné, že zastupitelé schválili návrh územního plánu jednomyslně. Pokud nebylo zastupitelstvo včas svoláno, byl porušen zákon a stěžovatel byl připraven o poslední možnost zjistit skutečný stav návrhu a požadovat případně jeho úpravu a zamítnutí. Stěžovatel nebyl řádným a zákonným způsobem vyrozuměn o konání zastupitelstva, které rozhodlo o záležitosti týkající se stěžovatelova majetku. [8] Stěžovatel chápe odůvodnění krajského v soudu v bodě 39 rozsudku tak, že subjektivní překážky účasti na veřejných projednáních by mohly vést k úspěchu návrhu. S ohledem na to se stěžovatel domnívá, že měl být soudem řádně poučen, aby vylíčil, jaké subjektivní překážky mu bránily v účasti na veřejných projednáních. Podle stěžovatele se mělo ve věci konat jednání. Jestliže krajský soud vyhodnotil stěžovatelův souhlas s rozhodnutím věci bez jednání jako podmíněný úkon, ke kterému nelze přihlížet, znamená to, že souhlas nebyl platně dán, nikoli že soud má v rozporu se skutečností ignorovat, že se stěžovatel vyjádřil k otázce rozhodování bez jednání. Za takové situaci nepřipadá použití § 51 s. ř. s. v úvahu. Krajský soud podle stěžovatele zatížil řízení vadou, která měla vliv na rozhodnutí ve věci. Stěžovatel má totiž kromě objektivních právních důvodů neúčasti na jednání též důvody subjektivní (pracovní a zdravotní). K prokázání subjektivních důvodů stěžovatel předkládá dokumenty a navrhuje provedení svého výslechu. [9] Odpůrce navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Uvádí, že pozvánka na zasedání zastupitelstva obce byla řádně vydána a publikována a není povinností odpůrce uchovávat potvrzení v elektronickém veřejně dostupném archivu. Odpůrce nadto nesouhlasí se stěžovatelovým závěrem, že nevyvěšení pozvánky v elektronické podobě způsobuje neplatnost usnesení. Zejména však navrhovatel vyslovuje pouze pochybnost a obrací se na soud, aby tuto pochybnost ověřil. Tako