2 As 173/2019 — Nejvyšší správní soud

2 As 173/2019- 31 - text 2 As 173/2019 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: Ing. I. K., zastoupená Mgr. Ing. Ivanem Soudkem, advokátem se sídlem Bělehradská 34, Praha 2, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 9, Praha 8, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2017, č. j. ZKI PRO-11/62/2017-15, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2019, č. j. 45 A 53/2017 - 76, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně podala společně s paní B. P. prostřednictvím jejich společného zástupce dne 23. 10. 2016 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Nymburk (dále jen „katastrální úřad“) dvě námitky proti obsahu nového katastrálního operátu. První námitkou se žalobkyně ohradila vůči novému přečíslování původních parcel pozemkového katastru (dále také jen „PK“) v situaci, kdy původní čísla těchto parcel byla podle ní v řadě čísel katastru nemovitostí (dále také jen „KN“) volná. Druhá námitka se týkala změny druhu pozemku u původní parcely PK č. st. X, která měla být podle žalobkyně označena jako „zastavěná plocha a nádvoří“ s využitím „zbořeniště“, nikoliv jako „ostatní plocha“ s využitím „neplodná půda“. Dům stojící na tomto pozemku byl během druhé světové války značně pobořen cizí nepřátelskou mocí, vlastníci pozemku však nikdy nepodnikli žádný úkon ke změně druhu předmětného pozemku a neshledávají pro ni hospodářský důvod. [2] Katastrální úřad řízení o těchto námitkách spojil a rozhodl dne 12. 12. 2016, rozhodnutím č. j. OR-655/2016-208) tak, že 1) pozemková parcela katastru nemovitostí číslo X a pozemková parcela katastru nemovitostí číslo X v katastrálním území X budou i nadále v katastru nemovitostí evidovány podle výsledků obnovy katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací a 2) námitka, kterou podaly žalobkyně a paní B. P. proti označení doplněných pozemků dosud evidovaných zjednodušeným způsobem novými parcelními čísly X v druhu pozemku ostatní plocha, způsob využití neplodná půda, a X v druhu pozemku ostatní plocha, způsob využití neplodná půda, se zamítá. [3] Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí katastrálního úřadu žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl. Uvedl, že při obnově katastrálního operátu přepracováním se pouze převádí dosavadní katastrální mapa do elektronické podoby, přičemž souřadnice podrobných bodů polohopisu obnovované katastrální mapy se získávají podle platného stavu jejího obsahu. K doplnění pozemků zjednodušené evidence se využije zejména vektorizace zpřesněného rastrového obrazu mapy pozemkového katastru. Při rozdělení parcely KN č. X evidované před obnovou katastrálního operátu bez vlastníka (parcela nebyla evidována na žádném listu vlastnictví) na parcely zjednodušené evidence jednotlivých vlastníků bylo v daném případě použito automatizované přečíslování, které bylo programem provedeno analogicky s ustanovením § 36 odst. 7 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální vyhláška“), a v souladu s jejím § 36 odst. 1 písm. a). Původní parcelní číslo (X) sice nebylo ponecháno největší nově vzniklé parcele, avšak tuto podmínku není podle dikce § 36 odst. 7 katastrální vyhlášky nezbytné striktně dodržet. Co se týče určení druhu pozemku u nově vzniklého pozemku KN parc. č. X (původně PK parc. č. st. X), provedl je katastrální úřad převzetím údajů (druh pozemku „ostatní plocha“, způsob využití „neplodná půda“) o parcele KN parc. č. X evidované před obnovou operátu bez listu vlastnictví. V katastru nemovitostí byl pozemek PK parc. č. st. X evidován jako pozemek ve zjednodušené evidenci, o němž se údaje o druhu pozemku ani způsobu jeho využití nevedou. Ke změně druhu pozemku u něj tedy došlo již v období operátu jednotné evidence půdy (mezi roky 1956 a 1964) jeho sloučením do parcely č. X. [4] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila žalobou u Krajského soudu v Praze, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“). Konstatoval, že způsob evidence pozemků pomocí parcelních čísel plní ryze technický účel a řídí se pravidly stanovenými katastrální vyhláškou a vnitřními předpisy Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Jedná se o pravidla formulovaná výkonnou mocí ve vnitřním předpisu, jimiž si sama pro sebe stanoví způsob, jakým bude evidovat pozemky, aby co nejlépe naplnila svou povinnost chránit vlastnické právo vlastníků nemovitých věcí. Žalobkyni nesvědčí žádné veřejné subjektivní právo na to, aby pozemky v jejím vlastnictví byly evidovány podle jejího přání (ať už je důvodem takového přání historická kontinuita či cokoli jiného), přečíslování pozemků tak nemohlo zasáhnout do jejích práv. K žalobkyní namítané změně druhu pozemku krajský soud uvedl, že v období od roku 1956 do roku 1964, kdy se nemovité věci evidovaly v jednotné evidenci půdy, byly pozemky žalobkyně (spolu s dalšími okolními pozemky) sloučeny do parcely č. X a v ní zjednodušeně evidovány, ač vlastnictví právních předchůdců žalobkyně zůstalo zachováno. V roce 1964, kdy byla jednotná evidence půdy nahrazena evidencí nemovitostí, byla už celá parcela č. X evidována jako ostatní plocha (resp. „svah-skála“); tyto údaje byly následně převzaty do katastru nemovitostí. Při obnově katastrálního operátu přepracováním v roce 2016 došlo pouze k převedení dosavadní analogové mapy do digitální podoby pomocí výpočetní techniky, a to na základě měřických podkladů dostupných v katastru nemovitostí. I údaje o jednotlivých parcelách včetně jejich druhu katastrální úřad pouze převzal z podkladů, jež měl k dispozici. Krajský soud přisvědčil žalobkyni v tom, že v minulosti došlo ke změně druhu pozemku z druhu „zastavěná plocha“ na „ostatní plocha“, což jí způsobilo újmu na vlastnickém právu (hodnota pozemku se snížila). To se však stalo již v 60. letech, jak to žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně ozřejmil a doložil kopiemi pozemkových knih a dalších historických evidencí. Bylo prokázáno, že ke změně druhu pozemku nedošlo až v souvislosti s obnovou katastrálního operátu v roce 2016, nýbrž mnohem dříve. Tento zásah do práv žalobkyně proto nemohl být napraven v řízení o námitkách proti obnovenému katastrálnímu operátu. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tj. pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a pro vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu. [6] Stěžovatelka setrvala na svých žalobních námitkách týkajících se neoprávněné změny druhu jejího pozemku ze strany katastrálního úřadu a nesprávného přečíslování parcel v rámci obnovy katastrálního operátu. [7] Krajský soud podle stěžovatelky posuzoval věc tak, jako by v minulosti došlo ke sloučení pozemků. K tomu ale nedošlo, pozemky byly pouze vedeny ve zjednodušené evidenci. Proti tvrzení žalovaného, které převzal i krajský soud, svědčí mimo jiné to, že pozemková parcela EN (evidence nemovitostí) X a později KN X v podobě do obnovy v r. 2016 neměla evidovaného žádného vlastníka. Stěžovatelka ani její předchůdci tak nebyli spoluvlastníky „souhrnné parcely“, ale po celou dobu byli vlastníky parcely, jak byla evidována v pozemkovém katastru. V pozemkovém katastru byl evidován i druh pozemků, a to minimálně v rozlišení na parcely stavební a ostatní. Obnovou katastrálního operátu souhrnná parcela zaniká a na její místo se doplňují parcely podle pozemkového katastru, o čemž svědčí například znění § 36 odst. 11 katastrální vyhlášky. Krajský soud podle stěžovatelky nesprávně dovodil, že druh pozemku převzatý ze souhrnné parcely odpovídá současnému stavu a že o tom není mezi účastníky sporu. Stěžovatelka má stále za to, že na současném pozemku je zbořeniště a jeho současný stav odpovídá druhu zastavěná plocha a nádvoří. [8] Krajský soud rovněž nesprávně usoudil, že právo stěžovatelky, aby bylo jejímu pozemku přiděleno číslo, které mu historicky náleželo, tedy právo na řádnou evidenci parcely včetně jejího očíslování, není veřejným subjektivním právem stěžovatelky. Stěžovatelka má za to, že se nesmyslným přečíslováním užitná hodnota pozemku snížila. Argumentace žalovaného § 36 odst. 7 katastrální vyhlášky je podle ní zcela nepříhodná, protože toto ustanovení se týká jiné situace – dělení parcel. Stěžovatelka je toho názoru, že bylo