3 Afs 130/2018 — Nejvyšší správní soud

3 Afs 130/2018- 30 - text 3 Afs 130/2018 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce B. B., zastoupeného Mgr. Magdalénou Poncza, advokátkou se sídlem Ostrava, Českobratrská 1403/2, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2018, č. j. 22 Af 151/2017-41, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalobce provozoval na základě povolení Celního ředitelství Ostrava ze dne 10. 3. 2010 daňový sklad ev. č. CZ0400557S001. Dne 1. 6. 2016 vydal Celní úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen „celní úřad“) oznámení, kterým žalobce informoval, že po přezkoumání, zda splňuje podmínky pro vydání povolení k provozování daňového skladu podle § 43c odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), zahájil řízení o zrušení daného povolení, neboť na základě finanční analýzy č. AP/FA/CZ900000/16/00172, provedené dne 8. 2. 2016 a platné do 30. 9. 2016, byl shledán finančně nestabilním, v důsledku čehož nesplňuje podmínku ekonomické stability podle § 43c odst. 1 písm. c) zákona o spotřebních daních (zjevně je tímto odkazováno na dokument označený jako Zpráva o provedení komplexní finanční analýzy ze dne 26. 1. 2016, č. j. 4652/2016-900000-604, pozn. soudu, dále jen „finanční analýza ze dne 26. 1. 2016“). Současně žalovaný žalobce podle § 43m odst. 1 zákona o spotřebních daních vyzval ke splnění této podmínky, k čemuž mu stanovil lhůtu 30 dnů ode dne doručení výzvy (dále jen „výzva ze dne 1. 6. 2016“). [2] Dne 18. 10. 2016 celní úřad povolení žalobce k provozování daňového skladu zrušil s odůvodněním, že na základě finanční analýzy ze dne 26. 1. 2016 byl shledán finančně nestabilním, a nesplňuje tak podmínku ekonomické stability podle § 43c odst. 1 písm. c) zákona o spotřebních daních. Žalobce byl ke splnění této podmínky vyzván, ve stanovené lhůtě však neuplatnil žádné důkazní návrhy. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 10. 2017 zamítl a rozhodnutí celního úřadu potvrdil. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji rozsudkem uvedeným v záhlaví shledal důvodnou, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [4] Krajský soud shrnul, že v průběhu doby, kdy byl žalobce držitelem povolení k provozování daňového skladu, došlo zákonem č. 331/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 331/2014 Sb.“), ke změně podmínek k vydání tohoto povolení. K podmínkám, které bylo třeba splnit již před účinností zákona č. 331/2014 Sb., přibyly podmínky spolehlivosti, bezdlužnosti a ekonomické stability. S ohledem na bod 6 přechodných ustanovení zákona č. 331/2014 Sb., byl žalobce povinen nové podmínky, včetně ukazatelů ekonomické stability stanovených v § 43g zákona o spotřebních daních, splnit do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona č. 331/2014 Sb., tj. do 1. 7. 2015. [5] Krajský soud přisvědčil námitce, že závěr o ekonomické nestabilitě žalobce byl učiněn na základě neaktuálních údajů. Uvedl, že zdrojem údajů, na jejichž základě celní úřad ekonomickou stabilitu posuzuje, je jednak periodická oznamovací povinnost daňového subjektu (§ 43j odst. 2 zákona o spotřebních daních), jednak vlastní zjištění celního úřadu [§ 43g písm. a) tohoto zákona]. Celní úřad tak do určité míry vychází ze zastaralých údajů, neboť oznamovací povinnost je daňovým subjektům stanovena jednou ročně, ve lhůtě pro podání daňového přiznání k dani z příjmu. Jak z textu a smyslu zákona o spotřebních daních, tak z důvodové zprávy k zákonu č. 331/2014 Sb. však vyplývá, že zjištěné údaje musí být v přímé souvislosti s posuzovaným obdobím. Není důvod rušit povolení k provozování daňového skladu daňovému subjektu proto, že riziko ekonomické nestability vykazoval v minulosti. V nynější věci výsledky finanční analýzy ukazatelů za rok 2014 nemají souvislost s posouzením toho, zda žalobce splňuje podmínku ekonomické stability ke dni rozhodování celního úřadu. Údaje za rok 2014 rovněž nejsou relevantní proto, že žalobce byl povinen podmínku ekonomické stability splňovat až od 1. 7. 2015. Nadto finanční analýza ze dne 26. 1. 2016 již nebyla ke dni rozhodnutí celního úřadu (18. 10. 2016) platná, neboť její platnost byla stanovena do 30. 9. 2016. Neobstojí přitom argumentace žalovaného, že z údajů za rok 2014 vycházel proto, že jiné dosud neměl k dispozici. Neměl-li žalovaný k dispozici novější údaje, měl vyčkat, než je žalobce aktualizuje splněním periodické oznamovací povinnosti, a měl-li silné indicie, že žalobce není od 1. 7. 2015 ekonomicky stabilní, mohl jej již před splněním této oznamovací povinnosti vyzvat, aby sdělil aktuální údaje. [6] Důvodnou shledal krajský soud rovněž námitku neurčitosti výzvy ze dne 1. 6. 2016. Uvedl, že vzhledem k tomu, že pojem ekonomické stability je pojmem definovaným zákonem (§ 43g zákona o spotřebních daních), vycházejícím z několika stanovených ukazatelů, není z pouhého konstatování nesplnění podmínky ekonomické stability zřejmé, zda je splnění této podmínky objektivně možné (což je prvým předpokladem pro vydání výzvy podle § 43m odst. 1 zákona o spotřebních daních). Není zřejmé ani to, jak měl žalobce na výzvu reagovat. Celní úřad byl povinen uvést, proč žalobce shledal ekonomicky nestabilním, tedy které konkrétní ukazatele (stanovené zákonem o spotřebních daních) tomu nasvědčují, tak, aby žalobce mohl celnímu úřadu doložit aktualizované údaje, nebo přijmout opatření k nápravě. Celní úřad se však omezil pouze na konstatování nesplnění podmínky ekonomické nestability, aniž by uvedl, které z ukazatelů ekonomické nestability žalobce nesplňuje a v čem. Neurčitost výzvy ze dne 1. 6. 2016 krajský soud označil za procesní vadu, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. [7] Krajský soud naopak nepřisvědčil námitce, že žalobce nevěděl, k čemu se vztahuje jeho oznamovací povinnost, jelikož správce daně nesplnil svou povinnost seznámit daňové subjekty s tím, které skutečnosti jsou mu známy a které nikoliv. Poukázal přitom na fakt, že na portálu celní správy se k 30. 6. 2015 nachází soubor, který uvedenou otázku plně zodpovídá. Nedůvodnou shledal krajský soud rovněž námitku o nezákonnosti postupu žalovaného, respektive celního úřadu, ve vztahu k možnosti žalobce nahlédnout do finanční analýzy ze dne 26. 1. 2016. Žalobce měl možnost se s finanční analýzou seznámit, což také dne 9. 11. 2016 učinil. Závěrem krajský soud uvedl, že námitky týkající se zjištění učiněných na vánočních trzích nprap. M. S. žalobce uplatnil až po uplynutí lhůty pro podání žaloby. [8] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou opírá o důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [9] Stěžovatel zaprvé brojí proti závěru krajského soudu o neaktuálnosti podkladů použitých pro zpracování zprávy o finanční analýze ze dne 26. 1. 2020 a neaktuálnosti samotné analýzy. Učiněný závěr je podle něho v rozporu s mechanismem zakotveným v § 43m odst. 1 a 2 zákona o spotřebních daních. V případě, že z finanční analýzy vyplyne, že držitel povolení neplní podmínku ekonomické stability, celní úřad jej podle § 43m odst. 1 zákona o spotřebních daních vyzve k jejímu dodatečnému splnění. Držitel povolení tak má možnost ve stanovení lhůtě předložením aktuálních účetních výkazů a dalších dokumentů prokázat, že podmínku splňuje, nebo přijmout opatření k jejímu splnění. Smyslem uvedené výzvy je ověřit před zrušením povolení dosavadní zjištění, aby bylo vyloučeno, že se ekonomická schopnost držitele povolení od zpracování finanční analýzy nezlepšila. Podle stěžovatele krajský soud při zdůraznění požadavku na aktuálnost údajů pominul, že k předložení aktuálních podkladů je nezbytná součinnost držitele povolení. Žalobce však ani v řízení před celním úřadem, ani v průběhu řízení odvolacího, žádné aktuální údaje nedoložil. Za takové situace neexistoval důvod, aby stěžovatel dosavadní finanční analýzy přehodnocoval. Metoda finanční analýzy je založena především na hodnocení ukazatelů v časové řadě s doplňkovým hodnocením podle predikčních modelů. Obě tato hodnocení umožňují posoudit další směřování subjektu. Výsledek finanční analýzy je proto směrodatný pro určité budoucí období, zpravidla 1 roku, v případě neuspokojivých výsledků pro období kratší. V nynější věci finanční analýza ze dne 9. 3. 2015 vycházela z výkazů žalobce za roky 2011 až 2013, a klíčová finanční analýz