3 As 86/2019 — Nejvyšší správní soud

3 As 86/2019- 46 - text  3 As 86/2019 – 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce Š. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem se sídlem Praha 2, Rumunská 12, proti žalovanému řediteli Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Praha 4, Kongresová 1666/2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2019, č. j. 14 Ad 4/2017-51, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Náměstek ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy pro ekonomiku ve věcech služebního poměru (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 20. 3. 2017, č. j. KRPA-14067-8/ČJ-2017-0000VO-Š, stanovil, že žalobce odpovídá podle § 96 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v rozsahu 100 % za schodek na převzatých hodnotách, které je povinen vyúčtovat. Tento schodek vznikl tím, že žalobce v rozporu s čl. 9 odst. 1 závazného pokynu policejního prezidenta č. 190/2012 ze dne 7. 12. 2012, kterým se upravuje postup při manipulaci s pokutovými bloky a finančními prostředky vybranými v blokovém řízení a kterým se mění závazný pokyn policejního prezidenta č. 221/2011, kterým se upravují některé postupy v řízení o přestupcích (dále jen „závazný pokyn“), nemanipuloval s finančními prostředky vybranými v blokovém řízení tak, aby nedošlo k jejich ztrátě, odcizení, poškození nebo zničení, a tím způsobil škodu na majetku České republiky, se kterým je příslušné hospodařit Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, ve výši 7 700 Kč. Současně správní orgán I. stupně rozhodl, že žalobce je podle § 96 odst. 3 zákona o služebním poměru povinen schodek v plné výši nahradit. Prvostupňový orgán vzal za prokázané, že ke ztrátě finančních prostředků došlo tím, že žalobce u sebe měl finanční prostředky v celkové výši 14 300 Kč za vybrané za pokuty uložené v blokovém řízení. Částku 4 400 Kč odevzdal nadřízenému, zbývajících 9 900 Kč si vložil do peněženky a tu do batohu, který uložil do spodní části své šatní skříňky v budově Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, kterou uzamkl visacím zámkem, ačkoliv mu bylo nařízeno, že má finanční prostředky vybrané za blokové pokuty ukládat do uzamykatelné plechové schránky č. 11, nacházející se v instruktážní místnosti oddělení řízení dopravy krajského ředitelství. Při kontrole pokutových bloků a vybraných finančních prostředků bylo zjištěno, že žalobce má v peněžence pouze částku 2 200 Kč. Zbývajících 7 700 Kč bylo ze šatní skříňky jejím „rozvikláním, čímž v ní byla vytvořena 10 cm mezera, neznámým pachatelem odcizeno. [2] Odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 8. 2017, č. j. 786/2017, zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji jako nedůvodnou rozsudkem ze dne 4. 3. 2019, č. j. 14 Ad 4/2017-51, zamítl. [4] Městský soud předně zdůraznil, že předmětem přezkumu je rozhodnutí, kterým byl žalobce shledán odpovědným za schodek na převzatých hodnotách. V řízení, které mu předcházelo, nebyla posuzována jeho odpovědnost za kázeňský přestupek [spočívající v postupu v rozporu s čl. 9 odst. 1 závazného pokynu – doplněno NSS]. Tato otázka byla předmětem řízení skončeného rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ve věcech kázeňských ze dne 7. 12. 2016, č. 325/2016, jímž byl žalobce shledán vinným ze spáchání kázeňského přestupku podle § 45 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru. Námitky věcně směřující proti tomuto rozhodnutí proto městský soud označil za nepřípustné. [5] Dále vymezil, že předpokladem vzniku odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je povinen příslušník vyúčtovat, podle § 96 zákona o služebním poměru je (i) ustanovení příslušníka na služební místo, s nímž je spojena povinnost převzít hodnoty, (ii) vznik škody v podobě schodku na svěřených hodnotách, které je příslušník povinen vyúčtovat, a (iii) zavinění příslušníka. Zavinění za schodek se přitom presumuje a právní orgány jej nejsou povinny dokazovat. Příslušník se však podle § 96 odst. 2 zákona o služebním poměru může odpovědnosti zprostit, prokáže-li, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. [6] Splnění první podmínky dokládá žalobcem podepsaný dokument, označený jako Popis pracovního místa ze dne 1. 1. 2012, podle něhož žalobce převzal hmotnou odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování. Sporu rovněž není o vzniku škody v podobě schodku na svěřených hodnotách ve výši 7 700 Kč, tj. na finančních prostředcích vybraných za blokové pokuty, které byly odcizeny ze žalobcovy šatní skříňky, kam je uložil. [7] Ve vztahu ke třetí podmínce, městský soud nepřisvědčil argumentaci žalobce, že se odpovědnosti za schodek zprostil tím, že jím zvolené místo úschovy (jeho šatní skříňka), bylo bezpečnější, než k tomu určený prostor. Bezpečnostní sbor v souladu s § 96 odst. 2 zákona o služebním poměru a čl. 2 odst. 3 závazného pokynu vytvořil podmínky pro řádné hospodaření se svěřenými hodnotami, neboť žalobci přidělil schránku pro uložení pokutových bloků a vybraných finančních prostředků. Jednalo se o plechovou uzamykatelnou schránku nacházející se v instruktážní místnosti, sloužící mj. ke skladování munice. Argumentaci žalobce, že šatny byly bezpečnějším prostorem, označil městský soud za účelovou a vyjadřující pouze jeho subjektivní názor. Je nepravděpodobné, že by šatní skříňky skýtaly vyšší ochranu ve srovnání se zabezpečenými schránkami nacházejícími se v místnosti, která má parametry pro skladování munice. O nedostatečné bezpečnosti šatních skříněk svědčilo již to, že pouhým „rozvikláním“ příslušné skříňky se pachateli podařilo finanční prostředky z ní odcizit. Městský soud považoval za nadbytečné provádět dokazování protokolem o vyšetřování krádeže, neboť o okolnostech krádeže, spočívajících v tom, že nezjištěná osoba „rozviklala“ žalobcovu skříňku tak, že v ní vytvořila mezeru o šířce přibližně 10 cm, skrze niž finanční prostředky vytáhla, není sporu. [8] Vzhledem k tomu, že bezpečnostní sbor vytvořil podmínky pro úschovu svěřených hodnot a žalobce určené možnosti nevyužil, nemůže s úspěchem namítat, že schodek vznikl bez jeho zavinění. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit subjektivní přesvědčení žalobce o větší bezpečnosti šatních skříněk. Městský soud proto v tomto směru neprováděl dokazování výslechem svědků, neboť by nemělo žádný vliv na výsledek řízení. Nadto žalobce ani nikterak nespecifikoval, které osoby navrhuje vyslechnout. [9] Městský soud neshledal důvodnou ani argumentaci žalobce, že čl. 9 odst. 1 závazného pokynu upravuje pouze manipulaci s pokutovými bloky, nikoliv s finančními prostředky za uložené blokové pokuty. Současně uvedl, že ve věci nelze aplikovat ustanovení § 65 odst. 3 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť předmětem řízení není rozhodnutí o kázeňském přestupku. [10] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, již podřadil pod kasační důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [11] Namítá, že správní orgány a městský soud dostatečně nezjistily skutkový stav věci, neboť se dostatečně nezabývaly existencí skutečností rozhodných pro určení, zda se odpovědnosti za schodek nezprostil. Městský soud pochybil, pokud neprovedl navržené důkazy, neboť by prokázaly, že ke ztrátě finančních prostředků došlo bez jeho zavinění. [12] Správní orgány i městský soud vycházely z toho, že stěžovatel neuložil finanční prostředky do prostoru určeného na základě závazného pokynu. Pominuly však, že ve vztahu k odpovědnosti za schodek není dodržení závazného pokynu relevantní. To je rozhodné pouze ve vztahu k odpovědnosti za kázeňský přestupek. Pokud jde o odpovědnost za schodek, je třeba „detailně“ zkoumat, zda stěžovatel svěřené hodnoty uschoval způsobem, který je dostatečný pro to, aby se odpovědnosti zprostil. V této souvislosti je třeba se tázat, zda by správní orgány a městský soud dospěly k závěru, že se stěžovatel odpovědnosti za schodek zprostil, pokud by finanční prostředky uložil do určené schránky, a přesto by došlo k jejich odcizení. [13] Bezpečnostní sbor je povinen poskytnout příslušníkům podmínky k ochraně svěřených hodnot. Samotný způsob takové ochrany je však na jednotlivém příslušníkovi. Stěžovatel se přitom snažil prokázat, že jím zvolený způsob ochrany byl vhodnější a bezpečnější, než prostor určený na základě závazného pokynu. Důkazy, které za tímto účelem předložil, však byly opomenuty anebo označeny za nadbytečné. Správní orgány a městský soud se jeho tvrzením, že jím zvol