4 As 154/2018 — Nejvyšší správní soud

4 As 154/2018- 43 - text 9 As 154/2018 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: TOP-B a.s., se sídlem Podnikatelská 539, Praha – Běchovice, zast. JUDr. Lenkou Vidovičovou, LL.M., advokátkou se sídlem Zámečnická 497/3, Olomouc, proti žalovanému: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2016, sp. zn. 59/051102714, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 4. 2018, č. j. 59 A 58/2016 - 83, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, k rukám její zástupkyně JUDr. Lenky Vidovičové, LL.M., advokátky se sídlem Zámečnická 497/3, Olomouc, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „krajský soud“), kterým bylo podle § 78 odst. 1 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušeno shora uvedené rozhodnutí stěžovatele a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Liberecký kraj, ze dne 14. 1. 2016, č. j. 51/051102714 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. [2] Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinou ze spáchání správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o cenách“), kterého se měla dopustit tím, že nedodržela věcné podmínky pro uplatnění úředně stanovené ceny upravené v bodě 1.9. Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) č. 7/2011. Podle § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách jí byla uložena pokuta ve výši 659 000 Kč. [3] Žalobkyně uplatnila za rok 2012 výkupní cenu elektřiny z fotovoltaické elektrárny v obci Smržovka ve výši 12 650 Kč/MWh stanovenou pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010. Podle správních orgánů však měla uplatnit výkupní cenu elektřiny ve výši 5 610 Kč/MWh stanovenou pro zdroje uvedené do provozu v roce 2011. Dospěly proto k závěru, že za dodanou elektřinu získala nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 659 283,19 Kč. [4] Podstatou sporu je otázka, k jakému dni (ve kterém roce) byla elektrárna uvedena do provozu. Podle žalobkyně v roce 2010, jelikož do konce tohoto roku jí bylo vydáno (dne 12. 10. 2010) a nabylo právní moci (dne 13. 10. 2010) rozhodnutí o udělení licence k výrobě elektřiny (viz pořadové číslo 4 správního spisu) a bylo provedeno první paralelní připojení výrobny k distribuční soustavě (dne 16. 12. 2010 v rámci zkoušky a ověření skutečného stavu výrobny; viz protokol o splnění technických podmínek pro uvedení výrobny do provozu s distribuční soustavou ze dne 16. 12. 2010, založený na pořadovém čísle 20 správního spisu). Oproti tomu podle stěžovatele nemohlo k uvedení do provozu dojít před instalací (montáží) měřicího zařízení (elektroměru), k němuž došlo v roce 2011 (viz montážní list ze dne 7. 1. 2011, založený na pořadovém čísle 21 správního spisu). [5] Krajský soud dospěl k závěru, že k uvedení elektrárny do provozu došlo v roce 2010, přičemž svůj závěr opřel o rozsudek ze dne 8. 3. 2018, č. j. 4 As 257/2017 - 82, č. 3737/2018 Sb. NSS, který se týkal obdobné věci. [6] Den uvedení nově zřizované výrobny elektřiny do provozu upravoval [v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění rozhodném pro projednávanou věc, (dále jen „zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů“), a na § 5 odst. 5 zákona o cenách] bod 1.9. Cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 (dále jen „cenové rozhodnutí č. 4/2009“), podle něhož je jím den, kdy výrobce v souladu s udělenou licencí začal vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen. Podle krajského soudu se jedná již o den prvního paralelního připojení výrobny do distribuční soustavy v rámci odzkoušení jejího provozu, které představuje legální neměřenou dodávku elektřiny. V této souvislosti odkázal na odbornou literaturu a stanovisko ERÚ ze dne 27. 10. 2010. Doplnil, že zmíněné stanovisko založilo žalobkyni legitimní očekávání. Upozornil i na pozdější výkladové stanovisko ERÚ ze dne 19. 2. 2018, jímž byl tento výklad potvrzen. [7] Námitkou žalobkyně, že k uvedení elektrárny do provozu došlo již v říjnu 2010 na základě tzv. ostrovního provozu, se krajský soud pro nadbytečnost nezabýval. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti [8] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu v celém rozsahu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu k dalšímu řízení. [9] Rozsudek krajského soudu považuje za nepřezkoumatelný, jelikož se soud nezabýval obsahem správního spisu a relevantních právních předpisů. Soud převzal závěry rozsudku č. j. 4 As 257/2017 - 82, aniž by přihlédl k rozhodnutím krajských soudů v obdobných věcech, na něž stěžovatel odkazoval. Opomněl se vypořádat též s rozhodnutím ERÚ ze dne 1. 7. 2011, č. j. 00620-20/2011-ERÚ, které stanovisku ERÚ ze dne 27. 10. 2010 odporuje, čímž jej zpochybňuje. Rovněž se nezabýval tím, že se žalobkyně dozvěděla o zmíněném stanovisku až po zahájení kontroly, a nemohlo jí proto svědčit legitimní očekávání. [10] Zároveň nesouhlasí, že by den uvedení výrobny do provozu bylo možné spojit se dnem jejího prvního paralelního připojení do distribuční soustavy v rámci odzkoušení jejího provozu. Trvá na svém závěru, že vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen (bod 1.9. cenového rozhodnutí č. 4/2009) začne výrobce až na základě smlouvy po instalaci a aktivaci měřicího zařízení (k výrobě a dodávce elektřiny je zapotřebí měření, které ji umožňuje kvantifikovat a vykázat). [11] V této souvislosti stěžovatel rozporuje závěry rozsudku č. j. 4 As 257/2017 - 82. V tomto případě soud nerozhodl podle právních předpisů, nýbrž podle odborné literatury (kterou dezinterpretoval) a nezávazného stanoviska ERÚ ze dne 27. 10. 2010 (k jehož vydání ERÚ neměl pravomoc a které je v rozporu s právními předpisy i pozdějším rozhodnutím ERÚ ze dne 1. 7. 2011; nemohlo proto žalobkyni ani založit legitimní očekávání). Jeho rozhodnutí odporuje smyslu a účelu cenových a energetických předpisů a obecným výkladovým zásadám. Požadavek na instalaci měřicího zařízení a kvantifikaci dodávek elektřiny nerozšiřuje věcné podmínky pro uplatnění úředně stanovené ceny, jelikož zajišťuje soulad s § 52 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), a § 3 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii. Na svou podporu odkázal v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1051/2015, i na vyhlášku č. 478/2012 Sb. (později nahrazenou vyhláškou č. 145/2016 Sb.). [12] Podmínku cenového rozhodnutí č. 4/2009 vyrábět a dodávat elektřinu nelze ztotožnit s jednorázovou výrobou a dodáním zanedbatelného množství elektřiny v rámci odzkoušení výrobny (tedy administrativního osvědčení stavu připojení). Ostatně z protokolu o splnění technických podmínek pro uvedení výrobny do provozu plyne jen to, že zdroj může být ode dne provedení kontroly provozován paralelně s distribuční soustavou. První paralelní připojení slouží k odzkoušení výrobny, nikoli k jejímu uvedení do provozu. K tomu je v souladu s Pravidly pro paralelní provoz zdrojů se sítí provozovatele distribuční soustavy zapotřebí spolu s instalací měřicího zařízení ještě schválení výrobny k trvalému provozu (kontrola zahrnující zkoušky a měření; pokud je již měřicí zařízení instalováno lze ke kontrole přistoupit i bez předchozího odzkoušení) a uzavření smlouvy o připojení a navazujících smluv o dodávce a systémových službách. Upozornil též, že podpora formou výkupních cen se uplatňuje za elektřinu naměřenou a dodanou (bod 1.2. cenového rozhodnutí č. 4/2009). [13] Žalobkyně se ve vyjádření ke kasační stížnosti s napadeným rozsudkem ztotožnila a navrhla kasační stížnost zamítnout. Rozsudek krajského soudu je přezkoumatelný a smysl odkazu na rozsudek č. j. 4 As 257/2017 - 82 zřejmý. Ohledně legitimního očekávání založeného stanoviskem ERÚ ze dne 27. 10. 2010 na zmíněný rozsudek odkázala. III. Po