4 As 262/2020 — Nejvyšší správní soud

4 As 262/2020- 68 - text 4 As 262/2020 - 71 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobců: a) Ing. David Jánošík, insolvenční správce společnosti SLOT Group, a.s., v úpadku, se sídlem Gočárova 1105/36, Hradec Králové, b) SLOT Group, a.s., v úpadku, IČO 627 41 560, se sídlem Jáchymovská 142, Karlovy Vary, zast. Ing. Davidem Jánošíkem, insolvenčním správcem, se sídlem Gočárova 1105/36, Hradec Králové, c) CEC Praha a.s., IČO 256 73 394, se sídlem Tlumačovská 1237/32, Praha 5, proti žalovanému: Celní úřad pro Moravskoslezský kraj, se sídlem náměstí Svatopluka Čecha 547/8, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2020, sp. zn. 44770-17/2020-570000-61, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2020, č. j. 22 Af 39/2020 - 37, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 9. 2020, č. j. 22 Af 39/2020 - 53, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2020, č. j. 22 Af 39/2020 - 37, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 9. 2020, č. j. 22 Af 39/2020 - 53, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl námitky proti opatření spočívajícímu v zadržení zboží (v rozhodnutí žalovaného uvedených technických herních zařízení) učiněnému celním úřadem dne 11. 2. 2020, ke kterému došlo v souvislosti s výkonem dozoru dne 11. 2. 2020 v provozovně žalobce b) s názvem HERNA CITY, na adrese: Dlouhá třída 1253/13c, Havířov-Město, kde celní úřad zjistil technická zařízení, která žalobce b) provozoval, přestože povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry podle § 2 písm. l) zákona č. 209/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, (dále jen „zákon o loteriích“) bylo Ministerstvem financí uděleno jinému subjektu (provozovateli MASOX a.s.) Kontrolní skupině předložené kopie rozhodnutí Ministerstva financí č. j. MF-38884/2015/34-4 a č. j. MF-38884/2015/34-2 nebyly identické v textu s rozhodnutími stejných čísel jednacích, jež eviduje Ministerstvo financí v aplikaci Informačního systému Státního dozoru nad sázkami a loteriemi. Kontrolní skupinou tak bylo zjištěno, že technická zařízení jsou provozována žalobcem b) bez příslušného povolení. [2] Žalobci proti tomuto rozhodnutí žalovaného podali žalobu, v níž namítali, že žalobce b) byl v době kontroly oprávněn k provozování předmětných technických herních zařízení. Z rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 25. 9. 2015, č. j. MF-38884/2015, totiž vyplývá, že se žalobce b) namísto dosavadního provozovatele MASOX a.s. stává provozovatelem sázkové hry povolené mimo jiné na základě a v rozsahu rozhodnutí Ministerstva financí, které v této souvislosti schválilo aktualizované herní plány a uložilo žalobci b) povinnosti, které bezezbytku splnil. Dále uvedené rozhodnutí výslovně konstatovalo, že ostatní podmínky povolení sázkové hry obsažené v rozhodnutí ministerstva o povolení zůstávají nadále v platnosti. Žalobci uvedli, že si nedokážou vysvětlit, proč by mělo být v evidenci Ministerstva financí založeno jiné znění předmětného rozhodnutí, a je-li tomu tak, pak jde o politováníhodnou skutečnost, kterou však nelze přičítat k tíži žalobců. Rozhodnutí Ministerstva financí o změně opravňuje žalobce b) k provozování sázkových her, včetně těch, které byly provozovány v kontrolované provozovně. Žalobci se domáhali, aby krajský soud vydal předběžné opatření, kterým uloží žalovanému povinnost vrátit ve prospěch majetkové podstaty žalobce b) zadržené věci sepsané v úředním záznamu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 444770/2020-570000- 61. [3] Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2020, sp. zn. 44725-18/2020-570000-61, i opatření o zadržení věci žalovaného ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 44725-8/2020-570000-61, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Následně vydal opravné usnesení ze dne 8. 9. 2020, č. j. 22 Af 39/2020 - 53, jímž opravil výrok I. rozsudku tak, že se zrušují rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2020, sp. zn. 44770-17/2020-570000-61, a opatření ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 44770-8/2020-570000-61. [4] V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že z § 121 odst. 1 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (dále jen „ZHH“), vyplývá, že věc (tj. také herní zařízení) lze zadržet pouze tehdy, je-li důvodné podezření, že v souvislosti s jejím užíváním dochází k porušování tohoto zákona. Konstatoval, že žalovaný přistoupil ke zcela zásadnímu zásahu do vlastnických práv za situace, kdy měl k dispozici dvě verze změnových rozhodnutí, přičemž žalobcem b) byly v podobě ověřených kopií předloženy verze, podle nichž mu svědčilo oprávnění předmětné hry provozovat. Žalovaný pak disponoval verzemi odlišnými, a to na podkladě informací Ministerstva financí. Za této situace nelze podle krajského soudu zjednodušeně dospět k závěru, že žalobce b) jako držitel oprávnění k provozování hazardní hry pravděpodobně takovým oprávněním nedisponuje, neboť žalovaný kromě toho, že existují dvě odlišné verze týchž rozhodnutí, nevyjevil žádné další bližší podstatné okolnosti, které by mohly svědčit jeho závěru. Žalovaný přijal automaticky jako správné verze předložené ministerstvem, aniž by se jakkoli snažil zjistit příčinu odlišností jednotlivých rozhodnutí. S přihlédnutím k presumpci správnosti správních aktů tak žalobci b) za uvedeného stavu nelze vytýkat, že jednal při provozování předmětných her v důvěře ve změnová rozhodnutí, která měl ve svém držení. Nevysvětlena zůstala otázka, jak vlastně k nastalé situaci mohlo dojít. Bez náležitého osvětlení těchto pro věc zásadních skutečností nelze podle krajského soudu vůbec přistoupit k postupu podle § 121 odst. 1 ZHH, neboť již z povahy věci nemůže být naplněna základní podmínka důvodného podezření. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce c) [5] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti uvedenému rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Vyjádřil přesvědčení, že s ohledem na nastalé okolnosti, kdy se kontrolní skupině jevilo jako nejpravděpodobnější, že předmětná povolení byla pozměněna či padělána, nebyla jiná možnost než dle § 121 odst. 1 ZHH přistoupit k vydání opatření o zadržení věcí, neboť v době jeho vydání existovalo důvodné podezření, že v souvislosti s jejich užíváním dochází k porušování ZHH. Stěžovatel dále krajskému soudu vytkl pochybení spočívající v tom, že se nezabýval právní úpravou přechodu základního povolení, tj. otázkou, zda tehdy platný a účinný zákon o loteriích přechod základního povolení vůbec umožňoval. Nebylo vůbec možné, aby k převodu povolení došlo z vůle smluvních stran. Převod veřejnoprávních oprávnění či povolení z vůle smluvních stran je totiž možný pouze tehdy, pokud to příslušný zákon, na jehož základě byla taková oprávnění či povolení vydána, umožňuje, resp. takový převod výslovně nezakazuje. [6] Přestože v návaznosti na koupi obchodního závodu došlo ke změně vydaných rozhodnutí podle § 43 odst. 5 písm. b) zákona o loteriích rozhodnutím ze dne 25. 9. 2015, č. j. MF-38884/2015/34-5, tak, že Ministerstvo financí změnilo subjekt v rozhodnutí vyjmenovaných povolení ze společnosti MASOX a.s. na žalobce b), nedošlo ke změně subjektu u předmětných povolení, neboť tato ve změnovém rozhodnutí uvedena nebyla. Podle stěžovatele krajský soud pochybil, když vzal za prokázané, že všechna čtyři žalobcem b) předložená povolení k provozování sázkové hry byla vydána ministerstvem v souvislosti s prodejem závodu společností MASOX a.s., ačkoli předmětná povolení nebyla řádně zaevidována v informačním systému státního dozoru nad sázkami a loteriemi. [7] Další pochybení krajského soudu spatřuje stěžovatel v nesprávném posouzení opatření dle § 121 ZHH, kterému soud přiřkl téměř aspekt konečnosti, kdy celním úřadem vydané rozhodnutí a opatření jako by neměla mít předběžný charakter. Stěžovatel upozornil, že v této oblasti je dán veřejný zájem spočívající v zamezení nezákonného provozování hazardních her na území České republiky, s čímž je spojeno vysoké riziko škodlivých finančních a morálních dopadů pro společnost. Dočasný zásah do vlastnického práva žalobců je v tomto případě nutno poměřovat se zájmem společnosti na odstranění prostředků, které mnohdy slouží k páchání protiprávní činnosti. [8] Stěžovatel dále požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud tomuto návrhu nevyhověl usnesením ze dne 30. 9. 2020, č. j. 4 As 262/2020 - 39. [9] Žalobce c) ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že otázka možnosti převodu nebo přechodu povolení k provozování hazardních her vůbec nebyla předmětem soudního řízení. Námitka stěžovatele, v níž krajskému soudu vytýká, že se opomenul zabývat právní úpravou přechodu základního povolení, je proto nepřípadná. Krajský soud zcela správně posuzoval pouze klíčovou otázku, zda byl splněn předpoklad pr