4 As 492/2019 — Nejvyšší správní soud

4 As 492/2019- 41 - text 4 As 492/2019 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Sitim s.r.o., IČ 01968904, se sídlem Za návsí 268/6, Praha 10, zast. Mgr. Ondřejem Dlouhým, advokátem, se sídlem Šafaříkova 17/201, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, Hradec Králové, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) O. J., II) ZO ČSOP „Křižánky - Jičín“, se sídlem Robousy 189, Jičín, III) Společenství vlastníků jednotek B. Němcové 47 v Jičíně, se sídlem B. Němcové 47, Jičín, zast. G. B., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2018, č. j. KUKHK-18723/ZP/2018-5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 2019, č. j. 30 A 97/2018 - 85, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Městský úřad Jičín, odbor životního prostředí (dále jen „správní orgán I. stupně“), rozhodnutím ze dne 30. 1. 2018, č. j. MuJc/2018/2930/ZP/Smo, podle § 46 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), vyhlásil za památný strom platan javorolistý rostoucí na pozemkové parcele č. X v katastrálním území J. (dále jen „platan“). [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 6. 2018, č. j. KUKHK-18723/ZP/2018-5, podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, odvolání žalobkyně zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. [3] Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. 11. 2019, č. j. 30 A 97/2018 - 85, žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl. V odůvodnění rozsudku se krajský soud zabýval otázkou, zdali žalovaný vyhlásil platan za památný strom v souladu se zákonnými kritérii vymezenými v § 46 zákona o ochraně přírody a krajiny. [4] Krajský soud nejprve odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 4 As 84/2013 - 33, který se zabývá hodnocením podmínek, jež musí splňovat stromy, jejich skupiny či stromořadí, aby mohly být vyhlášeny za památné stromy. V posuzovaném případě pak podle krajského soudu správní orgán I. stupně na základě shromážděných odborných podkladů správně vyhodnotil platan jako zdravou, vitální, perspektivní a pro její okolí esteticky významnou dřevinu, přičemž se současně jedná o mohutnou solitéru se souměrně vyvinutou korunou, která v areálu parku historických lázní roste již od jejich zřízení v roce 1905. S vyhlášením platanu za památný strom se tedy krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku ztotožnil. [5] Ve vztahu k námitce žalobkyně, že dendrologický posudek Ing. M. K., Ph.D. (dále jen „dendrologický posudek“), není objektivní z důvodu zde použitých subjektivních hodnocení zpracovatele, krajský soud konstatoval, že se závěry obsažené v předmětném posudku prakticky shodují se závěry formulovanými v odborném stanovisku ze dne 19. 8. 2016 zpracovaném Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky (dále jen „odborné stanovisko“) a znaleckém posudku č. 6/4/16 zpracovaném Ing. Martinou Součkovou (dále jen „znalecký posudek“). Vůči závěrům formulovaným v dendrologickém posudku navíc žalobkyně nevznesla žádnou konkrétní námitku, uvedené žalobní tvrzení tak podle krajského soudu zůstalo v rovině pouhé spekulace. [6] Krajský soud dále doplnil, že žalobkyně sama vůbec nezpochybnila závěry správního orgánu I. stupně, že v případě platanu se jedná o strom s nadprůměrnou kvalitou z hlediska vitality, zdravotního stavu, sadovnické hodnoty i estetické kvality. Uvedené skutečnosti byly současně podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 4 As 84/2013 - 33, pro posuzovanou věc zcela dostačující pro vyhlášení platanu za památný strom, přičemž se shodovaly také s kritérii stanovenými v metodickém pokynu Ministerstva životního prostředí k vyhlašování památných stromů. Krajský soud uzavřel, že platan je vynikající také díky své raritě a ojedinělosti, jelikož v jeho širším okolí se žádné podobné exempláře dřevin nenacházejí. [7] Krajský soud se dále zabýval námitkou žalobkyně, že vyhlášením platanu za památný strom došlo k zásahu do jejích vlastnických práv k pozemku parc. č. X v katastrálním území J., jelikož z důvodu vzniku zákonného ochranného pásma nemůže s uvedeným pozemkem neomezeně disponovat. Přitom krajský soud konstatoval, že jelikož správní orgán I. stupně ochranné pásmo památného stromu sám nevymezil, chybí v tomto směru předmět přezkumného soudního řízení. Vzniklo-li totiž ochranné pásmo již na základě § 46 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny, nepřísluší krajskému soudu z důvodu jeho vázanosti zákonem tuto skutečnost jakkoli hodnotit. [8] Ve vztahu k námitce, že se správní orgán I. stupně dostatečně nevypořádal s otázkou stanovení ochranného pásma památného stromu, ačkoli nejprve konstatoval, že v prostoru plechové garáže stojící na pozemku žalobkyně se nedají předpokládat žádné živé kořeny platanu, krajský soud uvedl, že vymezením ochranného pásma památného stromu se správní orgán I. stupně dostatečně zabýval v odůvodnění jeho rozhodnutí, přičemž konstatoval, že vzhledem k předchozím zrušujícím rozhodnutím žalovaného nepřistoupil k vymezení ochranného pásma památného stromu s využitím umístění předmětné plechové garáže. Krajský soud doplnil, že i pokud by se již v prostoru plechové garáže stojící na pozemku žalobkyně žádné živé kořeny platanu nenacházely, případné zde se nacházející odumřelé kořeny i nadále plní stabilizační funkci stromu, přičemž v uvedeném prostoru se navíc nachází koruna platanu, o jejíž ochraně nelze pochybovat. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení [9] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost z důvodů uvedených v ustanoveních § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [10] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že ve správním i soudním řízení namítala neobjektivnost zpracovaných odborných podkladů, zejména pak dendrologického posudku, avšak pro odstranění pochybností krajský soud nenařídil na základě návrhu stěžovatelky zpracování dalšího znaleckého posudku. [11] Dále stěžovatelka uvedla, že se krajský soud dostatečně nevypořádal s její žalobní námitkou, podle níž vyhlášením památného stromu došlo k omezení jejího vlastnického práva, nýbrž pouze konstatoval, že stěžovatelka může pozemek pronajímat i prodat bez omezení. Nevzal však v potaz skutečnost, že stěžovatelka nemůže v prostoru ochranného pásma památného stromu provádět výstavbu, terénní úpravy, odvodňování či chemizaci, čímž došlo ke snížení hodnoty jejího pozemku. V této souvislosti stěžovatelka doplnila, že správní orgán I. stupně měl při svém rozhodování dbát v souladu s principem přiměřenosti na co nejmírnější zásah do vlastnických práv stěžovatelky. [12] Stěžovatelka následně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 4 As 84/2013 - 33, a namítla, že správní orgán I. stupně při stanovování ochranného pásma památného stromu nepostupoval v souladu se zákonem a principem přiměřenosti. V pořadí ve třetím rozhodnutí totiž správní orgán I. stupně na rozdíl od předešlých rozhodnutí ochranné pásmo památného stromu výslovně nestanovil, nýbrž ponechal ochranu památného stromu v základním zákonném rozsahu stanoveném v § 46 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny, aniž by provedl test proporcionality a vyhodnotil, zdali takto stanovené ochranné pásmo památného stromu nepřiměřeně nezasáhne do práv stěžovatelky. Správní orgán I. stupně navíc v rozporu s jeho předchozím tvrzením, že v prostoru plechové garáže stojící na pozemku stěžovatelky se již nedají předpokládat žádné živé kořeny platanu, stanovil ochranné pásmo památného stromu tak, že zasahuje právě i do uvedeného prostoru plechové garáže. [13] S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [14] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v posuzovaném případě byly splněny zákonné podmínky pro vyhlášení platanu za památný strom, jelikož jeho nadzemní i podzemní části je potřeba chránit. Podle žalovaného pak stěžovatelka mohla navrhovat důkazy i předkládat odborné podklady již v rámci správního řízení, přičemž sama deklarovala, že zajistí zpracování nového znaleckého posudku, nakonec tak však neučinila. Žalovaný uzavřel, že kasační stížnost stěžovatelky neobsahuje žádné nové skutečnosti relevantní pro posuzovaný případ, proto plně odkázal na své vyjádření k žalobě. S ohl