6 As 171/2019 — Nejvyšší správní soud

6 As 171/2019- 37 - text 6 As 171/2019 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška, soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: městys Čestice, sídlem Čestice 1, zastoupeného Mgr. Janem Hoškem, advokátem, sídlem Sokolovská 980, Strakonice, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) F. Z., II) Z. T., III) V. M., IV) J. V., zastoupený JUDr. Petrem Szabo, advokátem, sídlem Školní 225, Strakonice, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. února 2018 č. j. KUJCK 11440/2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. července 2019 č. j. 57 A 11/2018 - 76, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Městský úřad ve Volyni (dále též „stavební úřad“) vydal dne 31. října 2017 rozhodnutí pod č. j. MěÚV/4190/2017, jímž ve spojeném územním a stavebním řízení vyhověl žádosti osoby zúčastněné na řízení IV (dále též „stavebník“) a vydal územní rozhodnutí a stavební povolení (dále též „stavební povolení“) na stavbu nazvanou „přístřešek pro ovce a sklad sena“, umístěnou na stavebníkově pozemku p. č. X v k. ú. N. u Č. (dále je vždy míněno toto katastrální území). Nahořany jsou součástí městyse Čestice, který v této kauze vystupuje v roli žalobce. V průběhu předchozího správního řízení žalovaný Krajský úřad Jihočeského kraje dvakrát zrušil vydané rozhodnutí a vracel stavebnímu úřadu věc k novému projednání. Naposled vydané stavební povolení nicméně svým rozhodnutím ze dne 5. února 2018 č. j. KUJCK 11440/2018 potvrdil a žalobcovo odvolání proti němu jako nedůvodné zamítl. Žalobci nedal za pravdu ani Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“), který jeho žalobu proti odvolacímu rozhodnutí taktéž zamítl jako nedůvodnou (rozsudek č. j. 57 A 11/2018 - 76 ze dne 23. července 2019). II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Kasační stížnost se jeví velmi obsáhlá, nicméně její podstatnou část tvoří doslovný opis podané žaloby. [3] Pokud jde o vlastní kasační námitky vůči rozsudku krajského soudu (část označená V.), stěžovatel za prvé namítal, že krajský soud nesprávně posoudil otázku, zda bylo povinností stavebního úřadu, potažmo žalovaného, společné územní a stavební řízení přerušit pro předběžnou otázku s ohledem na to, že již byl zahájen proces změny stěžovatelova územního plánu, který obdobné stavby v dané ploše zcela jednoznačně nepřipouští. [4] Za druhé namítal, že krajský soud stěžovateli upřel možnost hájit v soudním řízení zájmy ostatních účastníků řízení, jejichž námitky správní orgány dostatečně nevypořádaly, ačkoliv stěžovatel je městysem a jako územně samosprávný celek hájí zájmy občanů majících trvalý a faktický pobyt v jeho obvodu. [5] Třetí skupina námitek směřuje do skutkových zjištění krajského soudu, resp. žalovaných správních orgánů. S nimi se stěžovatel neztotožňuje. Krajský soud podle něj pominul, že se jeho námitkami stavební úřad a žalovaný vypořádali prakticky jen prostřednictvím odkazů na stanoviska „sesterských“ odborů životního prostředí a územního plánování. O skutečném charakteru stavby by se soud snadno přesvědčil, kdyby provedl šetření na místě samém. [6] První z těchto skutkových námitek spočívala v tom, že stavba je v rozporu s tehdy platným územním plánem stěžovatele. Nejde totiž v žádném případě o (územním plánem připuštěný) „lehký přístřešek pro chovaná zvířata“. Ten by měl mít charakter nízkopodlažní stavby pro ochranu zvířat před povětrnostními vlivy, umístěné zpravidla ve středu pastevního areálu, polootevřené a přístupné zvířatům po celé pastevní období, jejíž funkce při zemědělské činnosti je pouze podpůrná. Namísto toho jde ve skutečnosti o stáje pro 140 ovcí umístěné na okraji pastvin v bezprostředním sousedství místní komunikace a obytné zástavby vesnice N., tyto stáje mají podobu ocelové montované haly o rozloze 24 x 12 m, ukotvené do železobetonových patek, s podlahou tvořenou betonovou vanou, zcela opláštěné kombinací oceli a dřeva, s třemi kovovými vraty a jedněmi vrátky, a uvnitř rozdělené mobilními zábranami na několik sekcí. Hlavním smyslem stavby je velkokapacitní chov hospodářských zvířat za účelem zemědělské prvovýroby, jde tedy o stavbu ve smyslu § 3 písm. f) vyhlášky 268/2009 Sb. O tom svědčí jednak to, že stavebník počítá s podestýlkou pro ovčí exkrementy až do výše půl metru, jednak požadavek stavebního úřadu na vypracování provozního řádu, který se pořizuje jen u hal pro živočišnou výrobu, přičemž tento požadavek krajský soud alibisticky označil za „nesprávný“, aniž by z toho vyvodil důsledky. Stavba je navíc v rozporu s územním plánem i v tom směru, že v důsledku jejího umístění dojde k nadměrnému záboru zemědělské půdy v rozsahu 880 m2 (zastavěnou plochou haly, okolními zpevněnými plochami a sadovými úpravami). [7] Druhá nedostatečně vypořádaná námitka stěžovatele spočívala v nedostatečné vzdálenosti stavby od místní komunikace stěžovatele umístěné na pozemku p. č. X, jejíž šířka neumožňuje míjení dvou protijedoucích automobilů. Z hlediska bezpečnosti provozu je nepřípustné, že západní hrana stavby je vzdálena jen 1,56 m. Navíc v případě napojení nové stavby musí být dodržena ustanovení zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, přičemž současný sjezd je běžným sjezdem mimo komunikaci na zemědělský pozemek (pastvinu), vytvořený navíc majitelem pozemku svévolně. [8] Třetí námitka se týkala narušení pohody bydlení v okolní obytné zástavbě. Stěžovatel poukazoval ve správním řízení na negativní vlivy chovu ovcí (které byly nesnesitelné již při dosavadním, zhruba třetinovém množství ovcí, tj. 50 ks), zejména na zvýšení zápachu z ovčích výměšků (projektová dokumentace řeší shromažďování exkrementů pouze v hale, řešením má být podestýlka ve výšce 50 cm, ve které by se však ovce ani nemohly reálně pohybovat), dále na obtěžování hmyzem, na zvýšení hluku (bečení ovcí v brzkých ranních hodinách) a na snížení ceny okolních stavebních pozemků i staveb na nich. Požadavek stěžovatele na umístění ustájení pro chov ovcí do větší vzdálenosti od obce ve směru uprostřed pastvin se tak jeví zcela legitimní a logický. Jedině takové umístění stavby by bylo v souladu s krajinným rázem a charakterem současné vesnické zástavby, kde řada lidí vyhledává klidné bydlení bez rušivých vlivů (např. z intenzivního chovu dobytka). Naopak schválené umístění na samém kraji obce (pouhých 60 - 80 m od stávající obytné zástavby) je motivováno sobeckými pohnutkami stavebníka, který chce mít stavbu blízko svého domu, aby pro něj bylo obstarávání ovcí co nejpohodlnější. Stavební úřad nepožadoval k vlivu stavby na okolí hlukovou ani pachovou studii, což je v rozporu s § 119 a § 120 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel dále zpochybnil dokumenty předložené stavebníkem, zejména návrh ochranného pásma stavby zpracovaný Ing. V. (ačkoliv byl založen na větrné růžici Českého hydrometeorologického ústavu, podle stěžovatele je převažující proudění větru v daném místě odlišné, převážně jihozápadní) a hydrologický posudek, jehož autorem byl RNDr. K. (který podle stěžovatele podcenil ohrožení podzemních vod ve studních hromadící se srážkovou vodou s ovčími výměšky a nadto se jako profesionál naprosto znevěrohodnil užitím nepřípustných emotivních výrazů ve svém posudku). Oba odborníci také pracovali na objednávku a za peníze stavebníka, což vylučuje jejich objektivnost a nestrannost. Konečně stěžovatel uvedl, že teprve z posledního rozhodnutí stavebního úřadu se dozvěděl, že stavebník změnil způsob využití z celoročního na sezónní. Tuto změnu považuje stěžovatel za účelovou, aby záměr stavebníka byl co nejméně napadnutelný účastníky řízení, přestože jeho rozsah zůstal nedotčen. [9] Konečně čtvrtá stěžovatelova námitka ve správním řízení se týkala toho, že stavební povolení předpokládá výsadbu pásu zeleně, který by měl snížit negativní vliv stavby na okolí. Není zde však uložena následná péče o zeleň, tj. po jakou dobu má být zajištěno doplnění dřevin uschlých nebo zničených okusem, a neuvažuje se ani s přechodnou dobou, po kterou nebude objekt předmětné stavby zelení odcloněn, protože zeleň nebude vzrostlá - po tuto dobu by neměl být provoz stavby vůbec povolen. [10] Naopak otázku neprovedení ústního jednání stavebním úřadem po druhém zrušení jeho rozhodnutí žalovaným, ač byla jedním ze stěžejních žalobních bo