7 Afs 423/2018 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 423/2018- 54 - text 7 Afs 423/2018 - 60 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců Mgr.Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: KONTAKT THERM CZ s. r. o., se sídlem Čajkovského 195/5, Jablonec nad Nisou, zastoupena Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Vinohradská 1215/32, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 12. 9. 2018, č. j. 59 Af 28/2017 - 37, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 12. 9. 2018, č. j. 59 Af 28/2017 - 37, se zrušuje . II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2017, č. j. 16333/17/5100-41453-711400, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj, Územního pracoviště v Jablonci nad Nisou ze dne 10. 2. 2017, č. j. 70739/17/2604-00540-506094, č. j. 72012/17/2604-00540-506094, č. j. 72313/17/2604-00540-506094, č. j. 74955/17/2604-00540-506094, č. j. 74983/17/2604-00540-506094, č. j. 78796/17/2604-00540-560094, č. j. 79261/17/2604-00540-560094, č. j. 79640/17/2604-00540-560094, č. j. 80099/17/2604-00540-506094, č. j. 82153/17/2604-00540-506094, č. j. 82286/17/2604-00540-506094, č. j. 82445/17/2604-00540-506094, č. j. 82847/17/2604-00540-506094, č. j. 108255/17/2604-00540-506094, č. j. 108594/17/2604-00540-506094, č. j. 108677/17/2604-00540-506094, č. j. 108976/17/2604-00540-506094, a č. j. 109015/17/2604-00540-506094, se zrušují. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti částku 37 646 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Stanislava Němce, advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 3. 4. 2017, č. j. 16333/17/5100-41453-711400, odvolání a potvrdil celkem 18 zajišťovacích příkazů Finančního úřadu pro Liberecký kraj (dále též „správce daně“) ze dne 10. 2. 2017. Zajišťovacími příkazy uložil správce daně žalobci, aby do tří pracovních dnů ode dne jejich oznámení zajistil úhradu daně z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období měsíců leden až prosinec 2015, únor až květen 2016, červenec a srpen 2016, která dosud nebyla stanovena, složením jistoty na depozitní účet finančního úřadu v celkové výši 4 194 752 Kč. [2] Žalovaný konstatoval, že u žalobkyně byla dne 19. 12. 2016 zahájena daňová kontrola, s jejímiž výsledky byla seznámena dne 10. 2. 2017. Správce daně na základě získaných poznatků dospěl k závěru, že žalobkyně zřejmě neprokáže splnění podmínek pro uplatnění nároku na vrácení DPH v souladu s § 84 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též „ZDPH“). Žalovaný přisvědčil správci daně, že nebyla splněna podmínka neobchodního charakteru nakoupeného zboží, neboť žalobkyně prodávala zahraničním fyzickým osobám tepelnou techniku (zejména topná tělesa, kotle, topné jednotky, termostaty, čerpadla) v množství zjevně přesahujícím běžnou osobní potřebu. Je proto nanejvýš pravděpodobné, že z uvedeného důvodu jí bude doměřena DPH. Zjištěné informace o množství a struktuře majetku žalobkyně (krátkodobé pohledávky nepřevyšující krátkodobé závazky a peněžní prostředky na bankovních účtech ve výši zlomku předpokládané daňové povinnosti), jakož i o její ekonomické činnosti a hospodářských výsledcích (za roky 2013 až 2015 dosahoval obrat žalobkyně několika desítek milionů korun ročně, avšak současně vykázala nízký základ daně) pak vyvolávají odůvodněnou obavu o její schopnosti tuto daň v době její splatnosti uhradit. II. [3] Žalobkyně podala proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále též „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Uvedl, že podmínkou pro vydání zajišťovacího příkazu je existence odůvodněných obav ve vztahu k úhradě daně. Tyto musí správce daně řádně specifikovat na podkladě konkrétních okolností případu. Povinností správce daně naopak není, aby v zajišťovacím příkazu postavil najisto a detailně prokazoval veškeré skutečnosti relevantní pro stanovení daně. Musí však uvést důvody, pro které je budoucí stanovení daně přiměřeně pravděpodobné. Odůvodněná obava o budoucí dobytnost daně a přiměřená pravděpodobnost jejího stanovení mohou být hodnoceny jednotlivě i celkově. V posuzované věci vedla k vydání zajišťovacích příkazů obava, že žalobkyně neprokáže splnění podmínek § 84 ZDPH. Ačkoliv ZDPH nedefinuje, co je zboží nemající obchodní charakter, lze z kontextu dovodit, že se jedná o zboží, které je vzhledem k druhu a množství určeno výlučně k osobní potřebě fyzické osoby a členů její domácnosti. Tento závěr vyplývá i ze směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále též „směrnice 2006/112/ES“), kde se v čl. 147 hovoří o zboží, které má být odneseno v osobních zavazadlech cestujících. Je tedy evidentní, že režim osvobození od daně byl zamýšlen pro použití v rámci běžného turistického ruchu. O takové zboží se v případě žalobkyně s vysokou pravděpodobností nejednalo. Potvrzení polského celního orgánu o tom, že zboží opustilo území Evropské unie, nelze považovat za rozhodnutí orgánu celní správy o charakteru vyváženého zboží, kterým by byl správce daně ve smyslu § 99 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „DŘ“), vázán. Již s ohledem na to, že bylo dostatečně osvědčeno, že zboží prodávané žalobkyní zahraničním fyzickým osobám mělo obchodní charakter, lze stanovení DPH považovat za přiměřeně pravděpodobné. Na transakce žalobkyně nelze nahlížet optikou § 66 odst. 1 ZDPH, neboť sama žalobkyně uplatnila nárok na odpočet DPH dle § 84 ZDPH. Správcem daně učiněná zjištění o majetkových poměrech žalobkyně pak dokládají existenci obavy o dobytnost dosud nestanovené daně. Skutečnost, že správce daně měl poznatky o nedobré ekonomické situaci žalobkyně již v minulosti, že se tato situace zásadním způsobem nezměnila a že majetek žalobkyně postačuje k úhradě pouze části v budoucnu pravděpodobně stanovené daně, nezpůsobuje nezákonnost vydaných zajišťovacích příkazů. K poukazu žalobkyně na zadržované nadměrné odpočty za září až listopad 2016 krajský soud uvedl, že o těchto je vedeno nalézací řízení, které prozatím nebylo ukončeno. III. [4] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). [5] Namítá, že zboží bylo na Ukrajinu vyvezeno v procesně správném daňovém režimu. Správce daně nerozporoval, že zboží opustilo území ČR, a rovněž celní úřad potvrdil splnění podmínek pro použití tohoto režimu. Krajský soud se přitom dostatečně nezabýval související žalobní námitkou poukazující na nerespektování závazného rozhodnutí celního úřadu ve smyslu § 99 DŘ, a jeho rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Podle správce daně měla stěžovatelka využít daňový režim dle § 66 ZDPH. Ten je však spojen s rizikem neprokázání, že zboží opustilo prostor EU, zvláště za situace, kdy si zákazníci stěžovatelky dopravu zajišťovali sami. Fiskální dopad by byl nicméně zcela shodný v případě obou režimů, daň tudíž nemohla být zkrácena. Poukazuje rovněž na to, že sám žalovaný upustil od některých důvodů, které byly součástí napadeného rozhodnutí, čímž de facto přiznal, že zajišťovací příkazy byly nesprávně odůvodněny. Zbývající část jejich odůvodnění nevyhovuje relevantní judikatuře Nejvyššího správního soudu. Z hlediska důvodné obavy z nedobytnosti daně žalovaný ani krajský soud neposuzovali, že stěžovatelka nečinila žádné kroky k budoucímu ztížení nebo zmaření jejího výběru. Soud rovněž nesprávně posoudil otázku nároku stěžovatelky na vrácení zadržovaného odpočtu, který odpovídá asi polovině zajištěné částky. Co se týče přiměřené pravděpodobnosti budoucího stanovení daně, je dle judikatury pro vydání zajišťovacího příkazu významná účast plátce v podvodném řetězci, což není případ stěžovatelky. Ta postupovala ve správném daňovém režimu a závěr o obchodním charakteru zboží nebyl ve vztahu k jednotlivým obdobím řádně odůvodněn. I kdyby tomu tak ale nebylo, uplatnilo by se na vývoz osvobození dle § 66 ZDPH. Cílem správy daní je jejich správné stanovení. Správce daně měl proto zkoumat, jak byla postupem podle § 84 ZDPH změněna výše daně oproti postupu podle § 66 ZDPH. Použití nesprávného daňového režimu pro vývoz nemůže vést ke stanovení daně ve výši, jako by vývoz zboží od DPH osvobozen nebyl. To je v rozporu s rozhodnutím Soudního dvora EU (dále též „SDEU“) ze dne 18. 10. 2007 ve věci Navicon, C-97/06. DPH je harmonizovanou daní, jejíž neutralita musí být zachována. Pokud zboží opusti