8 As 104/2020 — Nejvyšší správní soud

8 As 104/2020- 23 - text 8 As 104/2020 - 25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: Ing. L. H., zastoupený JUDr. Markétou Tukinskou, Ph.D., advokátkou se sídlem J. V. Sládka 1363/2, Teplice, proti žalovanému: Městský úřad Žatec, se sídlem náměstí Svobody 1, Žatec, ve věci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 6. 2020, čj. 15 A 16/201985, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem domáhal toho, aby Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „krajský soud“) žalovanému uložil povinnost obnovit zápis registrace Honebního společenstva Žiželice k datu 1. 3. 2018. Žalobce vlastní několik pozemků, které byly součástí honitby Žiželice. Na nich se v posledním roce nekontrolovaně pohybovala zvěř, která žalobci způsobila škodu. Žalobce se chtěl domáhat její náhrady dle § 52 a § 55 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti“), ale nevěděl, kdo na jeho pozemcích vykonává právo myslivosti. Obrátil se proto na žalovaného jako orgán státní správy myslivosti, který mu sdělil, že na jeho pozemcích v dané honitbě neprovádí výkon práva myslivosti žádné honební společenstvo, žádný subjekt neprovádí myslivecké obhospodařování dané honitby a k výmazu honebního společenstva došlo dne 1. 3. 2018. Výmazem honebního společenstva došlo podle žalobce k zásahu do jeho práv, neboť mu zvěř způsobuje škodu, ale on se nemůže po žádném odpovědném subjektu domáhat její náhrady. Zásah byl nezákonný, protože výmaz nebyl proveden v souladu s § 25 zákona o myslivosti a honební společenstvo nebylo ani zrušeno s likvidací. O výmazu nebyl nikdo informován. Honební společenstvo se o výmazu dozvědělo od žalobce. Když následně požádalo o obnovení zápisu v rejstříku honebních společenstev, žalovaný žádosti nevyhověl. V honitbě nikdo nevykonává právo myslivosti, dochází k přemnožení zvěře a neexistuje subjekt odpovídající za způsobenou škodu. Žalovaný svým postupem jedná svévolně a v rozporu s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2018, čj. 5 As 42/2018-33. [2] Krajský soud žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Dospěl k závěru, že v žalobě vymezeným jednáním nebyl žalobce přímo zkrácen na svých právech. Žalobcem popsaný zásah do jeho právní sféry přímo nesouvisí s výmazem honebního společenstva z rejstříku honebních společenstev. Ve věci nejde o výmaz konkrétního honebního společenstva, nýbrž o to, že pozemky žalobce nikdo myslivecky neobhospodařuje. Ve věci byly dány důvody pro postup podle § 30 odst. 1 zákona o myslivosti a přičlenění honebních pozemků k honitbě, se kterou mají nejdelší společnou hranici a zásady řádného mysliveckého hospodaření nevyžadují jejich jiné přičlenění. K takovému postupu mohl dát žalobce žalovanému podnět, resp. žalovaný byl povinen takto sám postupovat. Jeho pasivita může být považována za porušení § 30 a § 61 zákona o myslivosti a tím i za nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Žalobce se tak mohl domáhat náhrady škody podle daného zákona. Krajský soud také poukázal na to, že žalobce měl dle § 53 zákona o myslivosti povinnost průběžně sledovat, zda mu nevzniká škoda, a sám činit opatření k jejímu zabránění. Pokud by tak postupoval, včas by zjistil, že na jeho pozemcích nikdo myslivecky nehospodaří, a poté se po žalovaném mohl domáhat nápravy. Podle konstantní judikatury musí žalobce tvrdit zkrácení na svých vlastních subjektivních právech, tj. musí jít o subjektivní práva náležející žalobci a nikoli třetí osobě. Žalobci proto nepříslušelo namítat pochybení žalovaného při výmazu honebního společenstva z rejstříku honebních společenstev, protože tím nebyl na svých právech zkrácen on sám, ale pouze dané honební společenstvo. II. Obsah kasační stížnosti [3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Za nesprávný považuje závěr krajského soudu, dle kterého zásah do jeho právní sféry přímo nesouvisí s výmazem honebního společenstva z rejstříku. Nesouhlasí ani se závěrem, že mohl dát podnět k postupu podle § 30 odst. 1 zákona o myslivosti. Pozemky stěžovatele mnoho let myslivecky obhospodařoval uživatel honitby Žiželice a stěžovatel ke způsobu výkonu myslivosti neměl výhrady. Ačkoliv měl možnost požádat o přičlenění svých pozemků k jiné honitbě, nepovažoval takový postup za účelný, protože stav honitby byl před výmazem honebního společenstva funkční a neměl zájem na tom, aby se to měnilo. Jako vlastníkovi pozemku mu svědčí právo rozhodnout v mezích zákona o myslivosti o tom, do jaké honitby budou pozemky patřit. Není proto jeho povinností pouze požádat o přičlenění do jiné honitby, ale může činit i další možné kroky. Pozemky odděluje od jiných honiteb řeka Ohře (dle zákona je proto nemožné je přičlenit k jiné honitbě) a další pozemky, které byly součástí honitby Žiželice. Ani z tohoto důvodu nebylo možné, aby byly přičleněny k jiné honitbě. [4] Zásah do svých subjektivních práv spatřuje stěžovatel v tom, že pozemky přestaly být myslivecky obhospodařovány a nebylo možné dlouhodobě redukovat počty zvěře, v důsledku čehož mu vznikala škoda na plodinách. Úvahy krajského soudu ve vztahu k jiným přiměřeným opatřením k přecházení škod jsou liché. Je známo, že pachové ohradníky, postřiky a podobná opatření nemají takovou účinnost a jsou dlouhodobě ekonomicky neúnosné. Jedinou skutečně efektivní ochranou je lov zvěře a ten není možný bez toho, aby byly pozemky myslivecky obhospodařovány. Také úvahy krajského soudu o včasnosti zjištění svědčí o jeho neznalosti praxe. K poškozování plodin dochází v určitých obdobích (zejm. po vysetí a v době mléčné zralosti plodin). Stěžovatel sice pozemky kontroloval, ale škody nebyly ihned znatelné a projevily se až po určitém čase, kdy stěžovatel začal věc řešit. Myslivecky hospodařit lze jen v uznané honitbě. Ta na pozemcích před nezákonným zásahem žalovaného byla a bylo zde vykonáváno právo myslivosti, což je nyní znemožněno. Zákon o myslivosti chrání mj. i vlastnické právo, do kterého žalovaný zasáhl. Žalovaný zasáhl do práv všech vlastníků pozemků, které přestaly být myslivecky obhospodařovány, což plyne i z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2017, čj. 65 A 2/2015236. [5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [6] Kasační stížnost není důvodná. [7] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [8] Stěžovatel uplatnil kasační námitky zpochybňující posouzení právní otázky krajským soudem v předchozím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Nesouhlasí se závěrem, že výmazem shora označeného honebního společenstva z rejstříku honebních společenstev nebyl přímo zkrácen na svých právech. [9] Podle § 82 s. ř. s. „[k]aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný“. [10] Z již existující judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že k tomu, aby určitý úkon mohl být pojmově nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s., musí představovat individuální úkon veřejné moci, který je přímo namířen proti jednotlivci a přímo zasahuje do jeho subjektivních veřejných práv (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/200898). Jak dále připomněl již krajský soud (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS), zásahová žaloba může být důvodná tehdy, jsou-li kumulativně splněny následující podmínky: žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). [11] Nejvyšší správní soud dále zdůrazňuje, že jeho úlohou je přezkum závěrů, na nichž stojí napadený rozsudek. Krajský soud zde dospěl k závěru, že nebyla naplněna již první z výše uvedených podmínek, tj. přímost zkrácení práv stěžovatele. S ohledem na některé v kasační stížnosti uplatněné argumenty je tedy třeba poznamenat, že není na místě, aby se zdejší soud nyní jakkoliv vyjadřoval k dalším otázkám nesouvisejícím s takto vymezeným předm