9 Afs 280/2018 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 280/2018- 50 - text 9 Afs 280/2018 - 55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: EKO - Chlebičov a. s., se sídlem Hlavní 65, Chlebičov, zastoupený JUDr. Františkem Divíškem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2018, č. j. 22 Af 24/2016 – 56, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 7. 2. 2015, č. j. 594552/15/3216-50521-807087 (dále jen „dodatečný platební výměr“), doměřil žalobci daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2010 ve výši 212 230 Kč a současně mu uložil povinnost zaplatit penále ve výši 42 446 Kč. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 1. 2016, č. j. 2734/16/5200-11432-701175 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), zamítl odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru a toto rozhodnutí potvrdil. [3] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 5. 6. 2018, č. j. 22 Af 24/2016 – 56, zamítl jako nedůvodnou. Pro potřeby posouzení důvodnosti kasační stížnosti jsou podstatná níže uvedená skutková zjištění a vypořádání žalobních námitek v rozsudku krajského soudu. [4] Nejprve krajský soud předeslal, že žalobce je provozovatelem skládky odpadu, kompostárny, solidifikačního a biodegradačního zařízení. Dne 28. 2. 2012 u něj byla zahájena kontrola daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2010, jejímž předmětem byly částky, které žalobce uplatnil dle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o daních z příjmu“), jako výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Konkrétně se jednalo o plnění vůči společnosti TRH Transport spedice s.r.o., nyní pod firmou „LOGISTIKA SPECIAL, s.r.o. v likvidaci“ (dále jen „společnost TRH“), za práce spočívající v úpravě skládky provozované žalobcem, které pro něj tato společnost provedla na základě smlouvy o dílo. V této smlouvě bylo uvedeno, že dodavatel (společnost TRH) se zavazuje provést práce vedoucí k omezení vzniku požáru na tělese skládky a k omezení negativních vlivů skládky na životní prostředí. Práce měly být prováděny na základě vzájemně odsouhlaseného rozsahu a jednotkových cen uvedených v této smlouvě, a to v souladu s pokyny objednavatele. [5] Krajský soud dále konstatoval, že v souvislosti s daňovou kontrolou byl vyslechnut Miloš Vognar (jednatel společnosti TRH), který uvedl, že společnost TRH pro žalobce vykonávala sjednané práce subdodavatelsky prostřednictvím společnosti Aktiv partner s. r. o. Ani tato společnost však neprováděla práce sama, ale pomocí společnosti Filding Group s. r. o. Vítězslav Píštěk (jednatel společnosti Filding Group) sdělil, že jeho dodavatelem byla společnost Meridienbau s.r.o. Tato společnost však pod tímto názvem existovala od 17. 1. 2011. V době, kdy měly být práce provedeny, vystupovala pod firmou NEDÁM, PRODÁM s. r. o., kterou Vítězslav Píštěk neznal. [6] Krajský soud dále dodal, že žádná z osob jednajících za subdodavatele neuvedla, že by práce osobně vykonávala. S ohledem na řetězec subdodavatelů tedy vznikly správci daně důvodné pochybnosti, kdo byl skutečným dodavatelem prací, které byly společností TRH fakturovány stěžovateli. Žádný ze subdodavatelů neměl zkušenosti v oboru ukládání odpadu na skládkách, ani neměl k provedení prací potřebnou strojní mechanizaci. Subdodavatelé také změnili název, sídlo, jednatele a neměli k dispozici své účetnictví. Krajský soud se proto ztotožnil s daňovými orgány, že za této situace (nestandardní subdodavatelské vztahy, které nadto končí „v mlze“) bylo na žalobci, aby prokázal, že práce byly skutečně provedeny ze strany společnosti TRH. [7] Žalobce však faktické okolnosti ohledně provedení prací neobjasnil a podle krajského soudu ani z jiných důkazů nevyplynulo, kdo, kdy a za jakých podmínek práce vykonal. Pokud práce neprovedl žádný ze zjištěných dodavatelů, ale někdo jiný, zůstává nevyřešená otázka o skutečném rozsahu těchto prací, a tedy i výdaji, který má být uznán. Krajský soud nepřisvědčil námitce, že žalobce předložil veškeré doklady, které dokazují provedení prací na skládce. Připustil, že žalobce předložil faktury a zjišťovací protokoly podepsané jeho ředitelem a jednatelem společnosti TRH. Současně však uvedl, že ani formálně bezvadný doklad neznamená, že se jedná o daňově uznatelný výdaj. Krajský soud se ztotožnil s orgány finanční správy i v tom, že výpovědi zaměstnanců žalobce neprokazují provedení prací, neboť svědci nebyli schopni uvést konkrétní osoby ani strojní techniku externích dodavatelů prací. Přisvědčil daňovým orgánům i v tom, že výslechu tehdejšího jednatele žalobce nebylo třeba, neboť by mohl vést toliko k potvrzení již známých skutečností. [8] Krajský soud neshledal důvodnou ani žalobní námitku ohledně chybného hodnocení záznamu v provozním deníku ze strany daňových orgánů. Připustil, že bod 10 písm. a) přílohy č. 1 vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady; dále jen „vyhláška“ (krajský soud uvedl, že jde o vyhlášku č. 382/2001 Sb., jedná se však o zjevnou písařskou chybu – pozn. soudu), provozovatelům zařízení k nakládání s odpady výslovně neukládá monitorovat údaje o cizích dodavatelích. Podstatné však podle krajského soudu je, že vyhláška obsahuje požadavek na evidování všech skutečností charakteristických pro provoz zařízení. Proto by bylo racionální, pokud by žalobce externí dodavatele, kteří prováděli pravidelné úpravy svahu skládky, monitoroval. [9] Krajský soud uzavřel, že žalobcem předložený znalecký posudek dokládá toliko to, že fakturované práce musely být provedeny externí technikou, pokud to bylo pro žalobce ekonomicky výhodné. Nic to ovšem nemění na tom, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně. [10] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [11] Nejprve namítá vnitřní rozpornost rozsudku, což způsobuje jeho nepřezkoumatelnost. Vnitřní rozpornost spatřuje v tom, že ačkoli krajský soud nezpochybnil faktické provedení prací spočívajících v úpravě skládky provozované stěžovatelem, současně uvedl, že pokud práce neprovedl žádný ze zjištěných dodavatelů, ale někdo jiný, zůstává nevyřešená otázka o skutečném rozsahu těchto prací (tedy i výdaji, který má být uznán). Další rozpornost napadeného rozsudku je dle stěžovatele dána tím, že pokud krajský soud připustil, že provozní řád neukládá stěžovateli povinnost evidovat údaje o cizích dodavatelích, nemohl mu současně klást k tíži absenci takového údaje. [12] Stěžovatel dále uvádí, že požadavek soudu na evidenci externích dodavatelů v provozním deníku není logický z více důvodů. Zaměstnanci stěžovatele totiž nemusí být informováni, kdo práce na skládce provádí. Je dostatečné, pokud jsou jim sděleny nezbytné informace pro jejich práci (např. že externí dodavatel bude odvážet průsakovou vodu). To postačí k tomu, aby zaměstnanec mohl ověřit, jestli se externí osoba nachází na místě, kde má činnost vykonávat. Stěžovatel dodává, že jelikož osoby provádějící zápis do deníku nemohly znát jméno externí osoby, nemohly ani při výslechu uvést název subjektu, který práce na skládce prováděl. [13] Nesouhlasí s krajským soudem, že společnost TRH neměla zkušenosti se skládkovými pracemi. Tento závěr je v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Kromě toho stěžovatel dodává, že zjištění krajského soudu, že s tímto typem prací neměl zkušenosti žádný ze subdodavatelů společnosti TRH, je mimo sféru vlivu stěžovatele, a proto mu ho nelze klást k tíži. [14] Dále namítá, že krajský soud zopakoval závěry žalovaného ohledně nestandardnosti subdodavatelského vztahu, přestože je stěžovatel vyvrátil. Z napadeného rozsudku navíc není patrné, o jaké zjištění krajský soud tyto závěry opřel. Stěžovatel nesouhlasí ani s tím, že nedal společnosti TRH informace o provádění prací na skládce. Předání informací vyplývá především z výpovědi svědka T. B., předávacího protokolu a projektové dokumentace prací (z ní vyplývá rozsah prací). K absenci kontroly prováděných prací stěžovatel uvádí, že kontrolu prací bylo možné provádět až po jejich dokončení, a to odborným odhadem. Na základě provedené kontroly byl na základě „lístečků“ vytvořen návrh zjišťovacího protokolu. Existenci „lístečků“ potvrdil také T. B. (ředitel skládky), který návrh zjišťovacího protokolu zasílal k odsouhlasení jednateli stěžovatele. Také vystavování fa