9 As 262/2019 — Nejvyšší správní soud

9 As 262/2019- 41 - text 9 As 262/2019 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Bc. M. B., zast. Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem se sídlem Moravské náměstí 690/15, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2017, č. j. KUJI 7010/2017, sp. zn. OUP 447/2016 Kov-2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2019, č. j. 62 A 73/2017 - 66, takto: I. Kasační stížnost se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 1. 2017, č. j. KUJI 7010/2017, sp. zn. OUP 447/2016 Kov-2, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Velká Bíteš, odboru výstavby a životního prostředí (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 2. 9. 2016, č. j. MÚVB/834/12/VÝST/PEL, kterým byla podle § 149 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „správní řád“), ve spojení s § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), zamítnuta žádost žalobce o dodatečné povolení změny terénních úprav na pozemcích parc. č. X a X v k. ú. B. u V. B. [2] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem ze dne 28. 8. 2019 žalobu zamítl. V prvé řadě se neztotožnil s jeho argumentem, že terénní úpravy byly prováděny v souladu s rozhodnutím Městského úřadu Velká Bíteš ze dne 14. 1. 2010, č. j. MÚVB/5833/09/VÝST/U653/2009 (územní rozhodnutí), a rozhodnutím téhož úřadu o dodatečném povolení terénních úprav ze dne 24. 9. 2009, č. j. MÚVB/1620/09/VÝST/PE219/2009. Poukázal na protokol z kontrolní prohlídky ze dne 18. 10. 2011, podle něhož bylo na místě prováděných terénních úprav zjištěno, že žalobce terénní úpravy provádí na větší půdorysné ploše a niveleta prováděných terénních úprav je rovněž realizována odlišně od schválené dokumentace a dále že na části pozemku parc. č. 1313 jsou realizovány skládky zeminy. Z ničeho nevyplývá, že by terénní úpravy v podobě, v jaké je žalobce realizoval, byly někdy dříve povoleny. [3] Krajský soud rovněž neshledal, že by rozhodnutí správních orgánů byla nepřezkoumatelná. Prvostupňové rozhodnutí obsahuje ve výrokové části vše potřebné, stejně jako jeho odůvodnění. Žalovaný se také dostatečným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami. [4] Ze správního spisu zároveň vyplývá, že žalobce prováděl terénní úpravy za účelem zachytávání přívalové a drenážní vody z výše položených pozemků a nikoli za účelem budování vodní nádrže pro chov ryb. Nelze tedy souhlasit s jeho názorem, že by prvostupňový orgán postupoval nesprávně, či dokonce svévolně, když ho poté, co zjistil, že provádí terénní úpravy nad rámec rozhodnutí o dodatečném povolení terénních úprav ze dne 24. 9. 2009, vyzval k obstarání souhlasu s trvalým odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu ve vztahu k těmto dalším úpravám. Ze správního spisu zároveň nevyplývá, že by byl prvostupňový orgán seznámen s tím, že má žalobce v úmyslu zbudovat v daném místě rybník, a přesto mu dne 23. 1. 2012 doporučil, aby podal žádost o dodatečné povolení terénních úprav, podle které měl vybudovat tzv. tůň s tím, že tento postup bude jednodušší, než kdyby měl ve věci rozhodovat vodoprávní úřad. [5] Krajský soud rovněž nepřisvědčil námitce o nepřezkoumatelnosti závazného stanoviska Městského úřadu Velké Meziříčí, odboru životního prostředí, ze dne 24. 7. 2012, č. j. ŽP/22826/2012/2801/2012-RYBAR, a stanoviska prvostupňového orgánu ze dne 11. 7. 2012, č. j. MÚVB/4207/12/VÝST/H. Uvedl, že prvostupňový orgán postupoval v souladu s § 18 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „zákon o ochraně zemědělského půdního fondu“), když vydal stanovisko k návrhu na odnětí dotčených pozemků ze zemědělského půdního fondu a postoupil věc Městskému úřadu Velké Meziříčí; v dané věci byl souhlas k trvalému odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu nezbytný. Polemiku nad tím, že prvostupňový orgán požadoval po žalobci nesplnitelné a musel vědět, že s odnětím půdy nebude souhlasit, soud hodnotil jako nepřípadnou. V daném případě nemohl prvostupňový orgán po procesní stránce postupovat jinak. Věcné důvody, pro které nebyl souhlas s trvalým odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu udělen, krajský soud nemohl přezkoumávat, neboť šlo o důvody ryze odborné a ve stanovisku byly srozumitelně a logicky vysvětleny. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti [6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [7] Prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť z jeho výroku není zřejmé, jaká stěžovatelova žádost má být zamítnuta, či co bylo jejím obsahem. Obdobně nepřezkoumatelné je i odůvodnění tohoto rozhodnutí, neboť z něj není detailně zřejmé, k čemu jej prvostupňový orgán vyzval a z jakého důvodu, jestli této výzvě vyhověl a jaké podklady dodal a jak je prvostupňový orgán posoudil. Tuto povinnost nelze zahladit tím, že se odkáže na obsah správního spisu. [8] Kromě toho spatřuje v postupu prvostupňového orgánu další vady. Na základě jeho žádosti ho prvostupňový orgán vyzval, aby předložil souhlas k trvalému odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu. Negativní závazné stanovisko ze dne 24. 7. 2012 bylo vydáno výlučně na základě stanoviska Městského úřadu Velká Bíteš, Odboru výstavby a životního prostředí ze dne 11. 7. 2012, č. j. MÚVB/4207/12/VÝST/H, ve kterém prvostupňový orgán jasně uvedl, že s jeho žádostí o vynětí nesouhlasí. Jestliže jej tedy prvostupňový orgán vyzval k tomu, aby předložil souhlas k odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, tak po něm požadoval nesplnitelné. Dopředu věděl, že jeho žádosti nebude vyhověno, a jeho snahu úmyslně mařil, přestože mu tento postup dne 23. 1. 2012 doporučil s tím, že tato cesta bude jednodušší. [9] Zároveň existuje nesoulad mezi zařazením posuzovaných pozemků do tříd ochrany, neboť ze závazného stanoviska vyplývá, že se jednalo o pozemky s půdami částečně v I. třídě ochrany (BEJ 7.29.11) a převážně ve II. třídě ochrany (BPEJ 7.32.14), zároveň však ve sdělení Krajského úřadu kraje Vysočina, odboru životního prostředí ze dne 27. 9. 2012, č. j. KUJI 62195/2012 OZP 1335/2012, se k postupu prvostupňového orgánu ochrany zemědělského půdního fondu při vydávání nesouhlasu k odnětí půdy (závazného stanoviska) uvádí, že se o pozemky v I. třídě vůbec nejedná. V tomto sdělení se dále uvádí, že místo pozemků II. třídy má být uvedena V. třída ochrany. Rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí prvostupňového orgánu tak vychází ze zařazení půdy do nesprávné třídy a z nesprávného stanovení bonity. Z těchto důvodů navrhl zrušení rozsudku krajského soudu i správních rozhodnutí obou stupňů. [10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s argumentací krajského soudu a trvá na správnosti svého rozhodnutí. [11] V replice k vyjádření žalovaného stěžovatel uvedl, že již od roku 2009 byla připravována stavba vodní nádrže, jak ostatně dokládá územní rozhodnutí. Na jakékoliv kontrolní prohlídce mělo být proto zohledněno, že se jedná o výstavbu vodní nádrže a ne o nezákonné terénní úpravy. Řízení ohledně údajných terénních úprav tak mělo být zastaveno a mělo být zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby vodního díla. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [13] Vzhledem k tomu, že stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti také důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., zabýval se NSS nejprve tímto důvodem. Bylo by předčasné zabývat se právním posouzením věci samé, bylo-li by napadené rozhodnutí krajského soudu skutečně nepřezkoumatelné či založené na jiné vadě řízení s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé. NSS však nezjistil, že by napadený rozsudek trpěl vadami, které podle jeho setrvalé judikatury zakládají důvod nepřezkoumatelnosti. Na její závěry ohledně posouzení toho, jaké vady naplňují tento kasační důvod, pro stručnost odkazuje (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb. NSS; či ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS). Krajský soud dostatečně jasně a srozumitelně vysvětlil důvody svého rozhodnutí, zabýval se všemi žalobními námitkami a vyložil, z jakého důvodu pokládá výrok i odůvodnění prvo