1 Afs 444/2020 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 444/2020- 64 - text pokračování 1 Afs 444/2020 - 67 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: ExaSoft Holding a. s., se sídlem Rudé armády 651/19a, Karviná, zastoupena JUDr. Jaromírem Kremerem, advokátem se sídlem Úzká 1108, Orlová – Lutyně, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2018, č. j. 24123/18/5300-21442-711315, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2020, č. j. 25 Af 44/2018 – 98. t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) na základě provedené daňové kontroly dodatečným platebním výměrem ze dne 25. 7. 2017, č. j. 2745009/17/321250522-807616, doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2012 ve výši 1 549 683 Kč a předepsal penále ve výši 309 936 Kč. Správce daně neuznal žalobkyni nárok na odpočet daně z plnění uskutečněného v rámci obchodů s tonery a inkoustovými kazetami značky Canon a HP v řetězci společností Veritam Computer s. r. o. (dále jen „Veritam“) → EXPOL HOLDING s.r.o. (dále jen „EXPOL“) → žalobkyně → další odběratelé. Dospěl k závěru, že uvedený řetězec byl zatížen podvodem na dani, neboť zjistil chybějící daň u společnosti EXPOL a řadu dílčích nestandardních okolností v obchodování mezi uvedenými subjekty. Žalobkyně zároveň dle správce daně mohla vědět o existenci podvodných transakcí. Odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím. [2] Proti rozhodnutí o odvolání se žalobkyně bránila žalobou. Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 24. 7. 2019, č. j. 25 Af 44/2018 – 63, rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dle krajského soudu zjištění správce daně ani ve svém souhrnu nebyla dostačující pro závěr o existenci daňového podvodu. Žalovaný proti tomuto rozsudku podal kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud shledal důvodnou a rozsudek krajského soudu zrušil rozsudkem ze dne 6. 8. 2020, č. j. 1 Afs 304/2019 – 33. V tomto rozsudku dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že obchodní transakce byly zatíženy podvodem. [3] Nejvyšší správní soud odkázal na rozhodnutí žalovaného a současně poukázal na chybějící daň, bezprostřední nekontaktnost EXPOL po realizaci obchodních případů, opakovanou změnu společníků Veritam a EXPOL, zapsání jednatelů těchto společností s bydlištěm na Slovensku ve stejném městě a ulici a personální propojení těchto společností skrze společníka EXPOL, který byl současně společníkem jedné ze společností ovládající Veritam. Pan Gajda byl jednatelem EXPOL pouze od 1. 8. 2012, kdy se uskutečnil první obchod, do 26. 10. 2012. Nejvyšší správní soud také přihlédl ke krátké obchodní historii obou společností. Kasační soud podpůrně přihlédl k dalším okolnostem, jako je rychlý přeprodej zboží, absence písemné dokumentace, sídlo dodavatelů na virtuálních adresách, absence internetové prezentace dodavatelů a obchod s komoditou, která se vyznačuje vysokou cenou a malými rozměry. Tyto okolnosti by samy o sobě neobstály, avšak ve světle výše uvedených skutečností a ve svém souhrnu podporují závěr, že obchodování, jehož se žalobkyně účastnila, bylo stiženo podvodem na DPH. [4] Krajský soud byl v dalším řízení vázán závěry kasačního soudu ohledně skutečnosti, že podvod na DPH se skutečně stal. Současně však zbývalo posoudit otázku vědomosti žalobkyně o podvodu. Krajský soud v nyní napadeném rozsudku uvedl, že kasačním soudem posouzené objektivní okolnosti svědčí také o vědomosti žalobkyně, že byla součástí podvodu na DPH. Zopakoval, že žalovaný kromě zkoumání objektivních okolností, které se měly jevit jako podezřelé, neprověřil osobu jednatele EXPOL pana Gajdy, který působil jako jednatel a společník v jiných společnostech, v nichž byly jeho podíly postiženy exekucí. Žalobkyně také nepřihlédla k negativním referencím na osobu pana Gajdy na internetových fórech. Současně neobvyklé či nestandardní údaje na daňových dokladech EXPOL byly schopny vzbudit v žalobkyni podezření. Těmito údaji bylo jednak číslování na dokladech a současně výhrada vlastnického práva Veritam uvedená na fakturách. Dále častá změna jednatelů EXPOL a Veritam, přítomnost cizích státních příslušníků žijících na Slovensku ve stejném městě a na stejné ulici, personální propojení společností a virtuální sídla měly u žalobkyně vyvolat dostatečně podezření. Krajský soud uvedl, že absenci písemné dokumentace sice žalobkyně může považovat za běžnou v jejích obchodních vztazích, avšak to samo o sobě neznamená, že takovým způsobem měla obchodovat i v tomto případě. Skutečnost, že pan F. (předseda představenstva žalobkyně) znal pana Gajdu z dřívějších let, sama o sobě nevylučuje povinnost počínat si v obchodních vztazích obezřetně. [5] Krajský soud se dále vypořádal s námitkami procesního charakteru. Žalobkyně namítla porušení principu legitimního očekávání, jelikož v roce 2012 nakupovala od EXPOL také společnost ExaSoft Czech a. s., jejíž obchody však žalovaný nerozporoval. K tomu krajský soud uvedl, že tato skutečnost není pro posouzení nynější věci relevantní. Žalobkyně dále uvedla, že jí byla poskytnuta nepřiměřeně krátká lhůta k vyjádření se k výsledkům kontrolního zjištění. Krajský soud souhlasil, že lhůta 8 dnů, kterou žalovaný prodloužil o dalších 9 dnů, byla poměrně krátká. S ohledem na skutečnost, že vyměřovací a odvolací řízení tvoří jeden celek, však žalobkyni nic nebránilo uplatnit skutkové námitky i později, což ostatně učinila. Z těchto důvodů žalobkyni nebyla upřena možnost účinné obrany. Žalobkyně dále namítala, že daňová kontrola nebyla řádně ukončena. Ani této námitce krajský soud nepřitakal. Žalobkyně neuvedla žádné argumenty, ze kterých by plynulo, že nemohla brojit proti náležitostem zprávy o daňové kontrole. Konečně krajský soud nepřisvědčil ani námitce přednosti aplikace § 109 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2018, č. j. 7 Afs 8/2018  56, č. 3844/2019 Sb. NSS, z něhož vyplývá, že ručení daňového subjektu není speciální úpravou k odepření nároku na odpočet. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jejíž důvody spatřuje ve skutečnosti, že krajský soud nesprávně posoudil její vědomost o účasti na daňových podvodech a jí přijatá opatření [§ 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“] a nijak se nevypořádal s jejími námitkami [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. [7] Stěžovatelka zaprvé namítá, že chybějící daň nemůže svědčit o její účasti na podvodném jednání, jelikož jí nelze klást k tíži skutečnosti nastalé po uskutečnění obchodu. Taktéž je tomu v případě nekontaktnosti EXPOL. Stěžovatelka také poukázala na skutečnost, že EXPOL byla založena jako ready-made společnost, a tedy před uskutečněním sporných obchodů nemohla vykazovat žádnou činnost. Pan Gajda byl zároveň znám panu F. Stěžovatelka navrhovala výslech pana Gajdy, a to za využití prostředků podle § 100 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“). To však žalovaný odmítl a krajský soud se s touto žalobní námitkou nijak nevypořádal. Zadruhé stěžovatelka namítla, že krajský soud nesprávně posoudil, jaké informace byly dostupné stěžovatelce v době provádění obchodů s EXPOL. O výhradě vlastnického práva ve prospěch Veritam se stěžovatelka dozvěděla až z daňových dokladů, které byly vystaveny po uzavření obchodu. Výhrada vlastnického práva je nadto běžným institutem používaným v obchodních vztazích. Pokud není oboustranným právním jednáním, je neúčinná a působí tak pouze „psychologicky“. Zatřetí, stěžovatelka přistupovala k údajům v obchodním rejstříku s důvěrou a současně přihlédla k faktu, že obě společnosti byly registrovány k DPH a nebyl jim přidělen status nespolehlivého plátce. [8] Stěžovatelka dále uvedla, že zápis cizího státního příslušníka do obchodního rejstříku není z hlediska její vědomosti o podvodu na DPH významný. Skutečnost, že obě společnosti neměly obchodní historii, by svědčila o nestandardnostech až v kombinaci s jinými okolnostmi. Proto ji nelze klást k tíži stěžovatelce. Rychlost dodávek také nelze přičítat stěžovatelce, jelikož je v jejím oboru klíčová. Totéž platí o absenci obchodní dokumentace; ústní smlouvy jsou v tomto oboru běžné. Žalovaný však nezjišťoval, jaká je běžná praxe v oboru. Kdyby tak učinil, zjistil by, že takto probíhá 90 % všech transakcí v tomto odvětví. Stěžovatelka nemůže být odpovědna ani za to, že