1 As 257/2020 — Nejvyšší správní soud

1 As 257/2020- 24 - text pokračování 1 As 257/2020 - 28 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: J. Š., zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem se sídlem Bolzanova 461/5, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2019, č. j. 060115/2019/KUSK/HRO, sp. zn. 119695/2016/KUSK/18, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze, ze dne 24. 6. 2020, č. j. 44 A 49/2019-39, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Městský úřad Rakovník („správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 27. 7. 2016, č. j. MURA/39937/2016, sp. zn. OD01/66151/2015/DS, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 30. 12. 2015. [2] Žalobce skutkovou podstatu přestupku naplnil porušením § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu z nedbalosti tím, že dne 1. 12. 2015 v 12:50 hodin v obci Rakovník řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Mercedes Benz, registrační značky X, v době, kdy byl ještě pod vlivem návykové látky, neboť ve vzorku jeho krevního séra byla prokázána přítomnost tetrahydrocannabinolu v koncentraci 3,2 ng/ml a přítomnost jeho metabolitu, kterým je carboxy – tetrahydrocannabinol. Za spáchaný přestupek správní orgán prvního stupně žalobci uložil pokutu ve výši 3.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmi měsíců počínaje dnem 1. 12. 2015, kdy byl žalobci zadržen řidičský průkaz. Správní orgán prvního stupně rovněž žalobci uložil povinnost nahradit navýšené náklady přestupkového řízení paušální částkou ve výši 2.500 Kč, neboť v řízení byl ustanoven znalec. [3] Projednávanou věcí se správní soudy zabývají opětovně. Rozhodnutí ze dne 15. 8. 2016, č. j. 119695/2016/KUSK-DOP/HRO, sp. zn. 119695/2016/KUSK/2, kterým žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdil, Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 8. 2017, č. j. 51 A 35/2016-25, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Důvodem zrušení byla nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v tom, že se žalovaný nevypořádal s námitkou neposkytnutí kopie Standardního operačního postupu č. KZ 03 ST1711 UL SOUDL Stanovení Δ9-THC a carboxy-Δ9-THC ve vzorcích biologického materiálu metodou GC-MS („Standardní operační postup“), který žalobce požadoval. Současně krajský soud přisvědčil námitce žalobce, že má právo Standardní operační postup znát. Kasační stížnost žalovaného proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 28. 11. 2018, č. j. 5 As 304/2017-26. [4] Žalovaný tedy pokračoval v řízení. Usnesením ze dne 16. 1. 2019 si od Krajské zdravotní, a. s., vyžádal Standardní operační postup. Žalovaný dále oslovil dopravní inspektorát Policie ČR, který sepisoval úřední záznam o přestupkovém jednání žalobce, s dotazem týkajícím se nakládání s odebranými vzorky biologického materiálu v obdobných případech od odebrání krve do jejich předání k poštovní či jiné přepravě do laboratoře. O sdělení Policie ČR ze dne 30. 1. 2019 i Standardním operačním postupu žalovaný vyrozuměl žalobce a současně mu stanovil lhůtu 10 pracovních dnů k vyjádření. Podstatou vyjádření žalobce byl jednak poukaz na příliš krátkou lhůtu vzhledem k potřebě zadat oponentský (revizní) znalecký posudek a jednak rozpor mezi tvrzením znalce a Policie ČR ohledně pečetění zkumavek se vzorky krve. [5] O odvolání žalobce poté žalovaný rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím, kterým žalobcovo odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Námitku nedostatečného časového prostoru k objednání revizního znaleckého posudku žalovaný neshledal důvodnou, neboť tento svůj záměr žalobce avizoval již dne 20. 1. 2016, avšak do dne vydání rozhodnutí tak neučinil. Žalovaný rovněž neměl pochybnosti ani o profesionálním a zákonném postupu příslušníků Policie ČR při zákroku v rozhodované věci, ani zdravotnického personálu Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. II. Posouzení věci krajským soudem [6] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. [7] Nepřisvědčil námitce, že žalobci nebylo umožněno brojit proti závěrům znaleckého posudku, resp. závěrům správních orgánů, které z něj vycházely. Pokud žalobce své tvrzení o tom, že Standardní operační postup potřebuje k zadání oponentního znaleckého posudku, mínil vážně, měl dostatek času (nejméně od 5. 3. 2019, kdy byl s obsahem Standardního operačního postupu seznámen) znalecký posudek objednat a tuto skutečnost žalovanému avizovat. Z vyjádření žalobce před vydáním rozhodnutí však plyne, že žalobce patrně vůbec nezamýšlel oponentní znalecký posudek objednávat. [8] Žalobce dále namítal nedostatečné zabezpečení zkumavek se vzorky jeho krve a nemožnost vyloučit neoprávněnou manipulaci s nimi. Krajský soud uvedl, že právní povinnost pečetění vzorků krve před tím, než jsou odeslány na laboratorní vyšetření, z žádného právního předpisu nevyplývá. Takovou povinnost nelze dovodit ani z metodického pokynu Ministerstva zdravotnictví. V posuzované věci žádné pochybnosti o porušení povinností ze strany zasahujících policistů nevyvstaly, ani nedošlo k žádným neobvyklým událostem či postupům, na jejichž základě by bylo možné mít důvodné pochybnosti, že s krví žalobce bylo nepřípustně manipulováno. III. Obsah kasační stížnosti [9] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), a domáhá se jeho zrušení. [10] Stěžovatel namítá, že žalovaný postupoval šikanózně a neposkytl mu dostatečný časový prostor pro předložení oponentního znaleckého posudku ohledně dodržení standardních operačních postupů. Stěžovatel netvrdí, že tyto postupy dodrženy nebyly, pouze požaduje, aby to mohl nechat nezávisle ověřit. Žalovaný sice poskytl stěžovateli kopii Standardního operačního postupu, avšak ke zpracování oponentního znaleckého posudku stanovil lhůtu 10 pracovních dnů. Když byl stěžovatelem upozorněn, že taková lhůta je nedostatečná, svůj požadavek modifikoval a uvedl, že pokud stěžovatel žalovanému prokazatelně doloží, že ve stanovené lhůtě 10 pracovních dnů vypracování znaleckého posudku objednal, lhůtu mu přiměřeně prodlouží. Jestliže stěžovateli byla stanovena lhůta, kterou nemohl splnit, neměl důvod v této nedostatečné lhůtě znalecký posudek ani objednávat a výzvě žalovaného, aby doložil učiněnou objednávku, tak stěžovatel logicky nemohl vyhovět. Nadto by šlo o plýtvání prostředky, neboť posudek se mohl záhy ukázat nadbytečným, pokud by žalovaný vyhověl tomu, čeho se žalobce domáhal, a řízení o přestupku zastavil. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že stěžovatel patrně vůbec nezamýšlel oponentní znalecký posudek objednávat. Tento závěr nemá podklad ve spisu a svědčí o tom, že se krajský soud neseznámil s průběhem procesní korespondence. [11] Sdělení Policie ČR ze dne 30. 1. 2019 týkající se postupu při manipulaci s krevními vzorky vneslo do věci další, dosud neznámý skutkový materiál, s nímž se žalovaný řádně nevypořádal. Vzorky prokazatelně nebyly zajištěny (zapečetěny) v souladu s pokyny přímého nadřízeného policistů. Je na místě nastolit otázku, zda i za těchto okolností je odůvodněna plná důvěra v osobní integritu policistů, tedy přesvědčení o tom, že se vzorky stěžovatelovy krve nijak nemanipulovali, nevyměnili ji ani do ní nic nepřidali, přestože k tomu měli dostatek příležitostí a riziko odhalení bylo s ohledem na absenci pečeti marginální. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že v posuzované věci žádné pochybnosti o porušení povinností ze strany zasahujících policistů nevyvstaly. Již samotný fakt, že laboratoři byly dodány nezapečetěné zkumavky, zpochybňuje postup policie a vnáší do této otázky prvek nejistoty v takovém stupni, že je třeba aplikovat zásadu in dubio pro reo a rozhodnout o zastavení řízení, protože spáchání přestupku nebylo stěžovateli prokázáno. Argumentuje-li krajský soud § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podle něhož postačí, aby v řízení byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, pak v řízení přestupkovém je toto pravidlo modifikováno shora zmíněnou zásadou. IV. Vyjádření žalovaného [12] Žalovaný ke kasační argumentaci stěžovatele uvedl, že jde o stále dokola opakované, neprokázané tvrzení. Stěžovatel měl možnost zadat znalecký posudek, avšak neučinil tak. K tvrzení o nedodržení předepsaného postupu vedou stě