10 Ao 1/2021 — Nejvyšší správní soud

10 Ao 1/2021- 148 - text  10 Ao 1/2021 - 157 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci navrhovatelky a) E. P., zast. Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, a navrhovatele b) A. P., zast. JUDr. Tomášem Nielsenem, advokátem se sídlem Kozí 916/5, Praha 1 – Staré Město, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 – Nové Město, v řízení o návrzích navrhovatelky a) a navrhovatele b) na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 5. 3. 2021, čj. MZDR 47828/2020-20/MIN/KAN, takto: I. Návrhy s e z a m í t a j í. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Navrhovatelka E. P. pracuje na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 4. 2020 jako pracovnice v sociálních službách u zaměstnavatele Jihoměstská sociální a.s. se sídlem v Praze 4. [2] Navrhovatel A. P. je zaměstnancem poskytovatele sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením, příspěvkové organizace Domov pod hradem Žampach. [3] Oba navrhovatelé napadli u Nejvyššího správního soudu opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 5. 3. 2021. Opatření s účinností od 9. 3. 2021 stanoví povinnost poskytovatelům zdravotních služeb poskytujícím dlouhodobou lůžkovou péči nebo domácí péči a všem poskytovatelům sociálních služeb a poskytovatelům pečovatelské služby provést preventivní vyšetření na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2 prostřednictvím POC (point of care Tedy testů vyhodnocovaných v místě péče o pacienta, v tomto případě na pracovišti, kde jsou zaměstnanci testováni. ) antigenních testů u všech svých zaměstnanců, kteří přicházejí do přímého kontaktu s pacienty nebo uživateli sociálních služeb. [4] Toto opatření tedy nutí navrhovatelku a navrhovatele pravidelně, s frekvencí jedenkrát za 5 dní, se podrobovat kontrole na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2, a to POC antigenními testy. [5] Řízení o obou návrzích soud spojil do jednoho řízení, vedeného nadále pod sp. zn. 10 Ao 1/2021 (viz usnesení ze dne 21. 4. 2021, čj. 1 Ao 1/2021-64). II. Stručné shrnutí obou návrhů II.A. Argumentace navrhovatelky [6] Navrhovatelka nesouhlasí s častým testováním nespolehlivým a invazivním antigenním testem, u kterého se navíc předpokládá k ověření výsledků provedení ještě dalšího testu PCR metodou. Jde o hrubý zásah do lidských práv. Navrhovatelka je od počátku proti zbytečnému testování bezpříznakových osob. Vytváří se tím mediální „pandemie“, překroucená čísla ve statistice se zneužívají a vláda tím ospravedlňuje zavádění dalších opatření. [7] Antigenní testy jsou dle dostupných informací nespolehlivé a nicneříkající. Např. podle ředitele Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě rozpor mezi základními výsledky PCR a antigenních testů byl zjištěn asi u třetiny pozitivně testovaných lidí. Také Společnost pro lékařskou mikrobiologii ČLS JEP ve svém odborném stanovisku doporučuje používat tyto testy pouze u osob s příznaky nebo pro diagnostické a epidemiologické testování při lokálním vzplanutí epidemie, nelze-li provést PCR test v běžném režimu, tedy nikoli pro plošné testování. Podle řady odborníků nelze doporučit ani testování bezpříznakových osob PCR testy (viz zejm. odborné vyjádření MUDr. Zelené, které navrhovatelka předkládá k důkazu). [8] Navrhovatelka se obává zdravotních komplikací v důsledku opakovaného testování. Výtěr z nosohltanu je nepříjemný, proto ho navrhovatelka nechce opakovaně podstupovat. Navrhovatelka to vnímá tak, že „pokud se podvolí“, bude se „cítit neustále pod stresem“. Pravděpodobnost pozitivity je možná i u zdravých lidí, kteří nikoho nemohou nakazit. [9] Centrum sociálních služeb, kde navrhovatelka pracuje, zahrnuje tři domy se zvláštním určením a jedno odlehčovací centrum. Doposud byla situace normální. Nikdo neměl příznaky nemoci nebo o tom alespoň neví. Nikdo se od nikoho nenakazil a služby v terénu fungovaly jako obvykle. Navrhovatelka se obává, že po povinném testování se situace změní, nastane kolaps, a to pouze na základě podivného výsledku, který ukáže test. Navrhovatelka má obavy i o zajištění adekvátní péče o uživatele sociálních služeb, pokud se budou nařizovat karantény. [10] Opatření na navrhovatelku přenáší bezprecedentní povinnost zcela v rozporu se zásadou informovaného souhlasu. Pro navrhovatelku není řešení ani to, že by dala výpověď, neboť by ani jinde nemohla v sociálních službách s klienty pracovat, testy po ní budou chtít všude. [11] Napadené opatření není dle navrhovatelky dostatečně odůvodněno. V tom navrhovatelka poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze čj. 11 A 127/2020-77, který k jejímu návrhu zrušil mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 20. 11. 2020, čj. MZDR 47828/2020-7/MIN/KAN, které nařizovalo testování v sociálních zařízeních a LDN, právě pro nedostatky v odůvodnění. Městský soud v tomto rozsudku mj. uvedl, že z napadeného opatření není zřejmé, proč byl stanoven právě interval pěti dnů pro testování. Ovšem ani nyní napadené opatření se touto otázkou vůbec nezabývá. V odůvodnění opatření zcela chybí odborné podklady, které by dokládaly účinnost a účelnost napadeného opatření ve vztahu k deklarovanému cíli. [12] Právě nedostatky v odůvodnění byly jedním z hlavních důvodů, pro které bylo mimořádné opatření ministerstva ze dne 5. 3. 2021 vztahující se k testování zaměstnanců prohlášeno za nezákonné rozsudkem NSS sp. zn. 8 Ao 1/2021. Závěry tohoto rozhodnutí jsou přitom plně použitelné též na věc nynější. [13] Napadené opatření nevysvětluje, proč je nutné testovat zaměstnance v sociálních službách za současného testování uživatelů sociálních služeb. Nevysvětluje, jaký dopad má skutečnost, že v oblasti sociálních služeb přibývá očkovaných osob. Opatření také srozumitelně nevysvětluje, proč byl stanoven interval 5 dnů pro testování. Jaký to má smysl, když navrhovatelka je v kontaktu s uživateli a dalšími zaměstnanci, jakož i dalšími osobami mimo zařízení a může se nakazit také v mezidobí? Opatření stanoví také povinnost, aby zaměstnavatel zajistil zaměstnancům respirátory. Pokud navrhovatelka používá respirátor, proč je nutné, aby se ještě také testovala? Současně upozorňuje, že byť opatření připouští též testy neinvazivní (např. ze slin, kloktání apod.), v realitě se musí navrhovatelka podrobovat antigenním testům invazivním. [14] Navrhovatelka dále srovnává nynější pandemii s jinými nemocemi a podivuje se, že rovněž v jiných případech stát nevolí podobně rozsáhlá opatření. V jiné části rozsáhlého návrhu srovnává nynější pandemii s prasečí chřipkou v roce 2009, upozorňuje, že státní orgány tehdy reagovaly zcela jinak, atd. [15] Dále navrhovatelka upozorňuje na závěry rozsudku NSS 8 Ao 1/2021, kde soud poukázal na to, že shromažďování a zpracování údajů o zdravotním stavu je zvláštní kategorií osobních údajů dříve nazývanou citlivé osobní údaje (čl. 9 GDPR). Navrhovatelka se domáhá aplikace tohoto názoru též na svůj případ. [16] V další argumentaci navrhovatelka s odvoláním na odborné stanovisko MUDr. Hany Zelené, Ph.D., Ph.D., tvrdí, že antigenní testy nejsou vhodné k testování bezpříznakových osob. Rovněž zvolený interval testování je nesmyslný. II.B. Argumentace navrhovatele [17] Navrhovatel především kritizuje, že napadené opatření obecné povahy mu ukládá povinnost, která nemá oporu v zákoně. Analyzuje § 69 odst. 1 písm. i) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a ukazuje, že povinnost podrobovat se pravidelně antigenním testům nelze podřadit pod toto ustanovení. Nemůže totiž likvidovat pandemii. Antigenní testy nejsou srovnatelné s PCR testy, nejsou vhodné pro testování asymptomatických jedinců. Většina testů nebyla v praxi ověřena a validována, není tedy záruka, že se používají jen spolehlivé testy. Existují až stonásobné rozdíly v citlivosti testů. Navrhovatel upozorňuje, že velké množství výsledků vykazuje falešnou pozitivitu či negativitu. Preventivní testování lidí bez příznaků je odůvodněno neprokázanou teorií o asymptomatickém přenosu nemoci. Spolehlivé však nejsou ani testy PCR, které mají sloužit k potvrzení pozitivního antigenního testu. Provádění antigenních testů a PCR testů způsobuje nevratné škody na zdraví lidí a socioekonomické situaci společnosti. K tomu všemu navrhovatel předkládá odborné stanovisko spolku RESETHEUS. [18] Navrhovatel dále upozorňuje, že povinnost strpět provedení testu je závažným zásahem do základních práv člověka, je v rozporu s čl. 7 odst. 1 Listiny a čl. 5 Úmluvy o biomedicíně. Podmínkou testu je informovaný souhlas navrhovatele. Uložení povinnosti překračuje zákonný rámec § 69 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví a je proto v rozporu s čl. 4 odst. 1 Listiny. Navrhovatel dále obsáhle argumentuje, že povinnost stanovená opatřením je protiústavní též proto, že je v rozporu s testem proporcionality. [19] Proto navrhuje zrušení napad