2 Ads 294/2020 — Nejvyšší správní soud

2 Ads 294/2020- 45 - text 2 Ads 294/2020 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miluše Doškové, soudkyně Mgr. Lenky Bahýľové a soudce JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: J. P., zast. advokátem JUDr. Ing. Markem Andráškem, LL.M., se sídlem Aloise Jiráska 1367/1, Teplice, proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem Tychonova 221/1, Praha 6, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2018, č. j. 421/35518/2018-7542, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2020, č. j. 42 Ad 47/2018 - 51, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející průběh řízení [1] Rozhodnutím Odboru sociálního zabezpečení Ministerstva obrany ze dne 8. 6. 2018, sp. zn. 076607/SD-19/13 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byl žalobci přiznán starobní důchod ve výši 13 570 Kč měsíčně s účinností od 24. 5. 2014. Pro výpočet starobního důchodu byla žalobci zhodnocena doba pojištění v rozsahu 42 roků a 282 dnů, tj. 42 ukončených roků. Starobní důchod byl žalobci vyměřen z osobního vyměřovacího základu za roky 1986 až 2013, upraveného podle § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), na výpočtový základ 17 825 Kč. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, jimž žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 9. 2018, č. j. 421/3-55-18/2018-7542, nevyhověl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, kterou Krajský soud v Praze shora označeným rozsudkem zamítl (dále jen „napadený rozsudek“). Krajský soud nejprve shrnul podstatný obsah správního spisu a předeslal, že až na dva žalobní body žalobce brojí proti závěrům rozhodnutí týkajících se sporu žalobce o nárok na výsluhový příspěvek; žalobce se totiž dožadoval toho, aby soud jeho nárok znovu posoudil a při rozhodování o nároku na starobní důchod vycházel z předpokladu souběhu obou těchto dávek (i když mu výsluhový příspěvek není vyplácen). Krajský soud proto odkázal na závěry rozhodnutí soudů (Nejvyšší správní soud, Ústavní soud) týkající se výsluhového příspěvku žalobce (rozhodnutí žalovaného o zastavení výplaty výsluhového příspěvku ze dne 11. 9. 2002, č. j. 421/3- 55/2002-7542). Žalovaný podle krajského soudu nepochybil, pokud z právního stavu zjištěného v uvedených rozhodnutích, tj. že žalobci od 1. 9. 1995 výsluhový příspěvek nenáleží, vycházel při rozhodování o starobním důchodu. Krajský soud rovněž odkázal na své předchozí rozsudky (ze dne 6. 4. 2017, č. j. 43 Ad 10/2016 - 35, a ze dne 20. 7. 018, č. j. 42 Ad 2/2017 - 52), v nichž se obdobnou argumentací rovněž zabýval. [3] K námitce žalobce, že rozhodnutí žalovaného nebylo vydáno pod číslem sociálního zabezpečení, pod kterým je žalobce pojištěn z důchodového pojištění, tak jako prvostupňové rozhodnutí, krajský soud uvedl, že žalobce ani neupřesnil, jak by žalovaným užívaný způsob označování spisového materiálu mohl ovlivnit správnost nebo zákonnost rozhodnutí žalovaného. Vady rozhodnutí žalovaného neshledal krajský soud ani k námitce žalobce, že ve výroku i v odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedena jen výše starobního důchodu, tj. výše procentní výměry, nikoliv zvlášť výše procentní míry a základní výměry. Krajský soud uvedl, že ve výroku prvostupňového rozhodnutí je uvedena pouze celková výše přiznaného starobního důchodu, součástí rozhodnutí je však i jeho výpočet, kde jsou obě složky (základní a procentní) odlišeny. V odůvodnění rozhodnutí žalovaného byla tato skutečnost žalobci k jeho námitce objasněna. Krajský soud neshledal ani jinou vadu, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného, přičemž se k (opožděně uplatněné) námitce žalobce zabýval rovněž příslušností žalovaného rozhodnout o důchodu žalobce. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Žalobce (dále též jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti uplatnil důvody vymezené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen, a věc byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení. [5] Stěžovatel předně zpochybnil příslušnost žalovaného, resp. příslušného odboru sociálního zabezpečení ministerstva obrany k rozhodnutí o jeho žádosti o starobní důchod, a to s ohledem na skutečnost, že stěžovatel neměl splňovat podmínky nároku na výsluhový příspěvek. Rozhodnutí o jeho žádosti proto nespadá do rozhodování o dávkách důchodového pojištění vojáků z povolání. Krajský soud pochybil, pokud nerozlišil „pravomoc rozhodovat o dávkách důchodového pojištění a pravomoc být příslušný k přiznání dávky důchodového pojištění příslušníkům ozbrojených sil“. Jeho úvahy považuje stěžovatel za nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. [6] Další rozsáhlá kasační argumentace stěžovatele se týká výsluhového příspěvku, resp. vztahu výsluhového příspěvku a starobního důchodu stěžovatele. Tu lze (s ohledem na skutečnost, že předmětem řízení bylo rozhodnutí o přiznání starobního důchodu stěžovateli) pouze stručně shrnout v následujících bodech: a) souběh výsluhového příspěvku a starobního důchodu je souběhem dávek stejného druhu, a proto je nutno podle čl. 53 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „NEP 883/2004“), přiznat dávku vyšší, napadený rozsudek je nezákonný, pokud tento souběh neuznal; b) krajský soud nepřezkoumal námitku týkající se zvyšování výsluhového příspěvku dle zvláštních zákonů; c) krajský soud se nevypořádal s námitkou, že zákon č. 34/1995 Sb. a rozkaz ministra obrany č. 35/1995 ze dne 14. 6. 1995 nelze aplikovat pro rozpor s ústavním pořádkem, ve skutečnosti k žádnému odpočtu doby služby, která neměla být započítána pro nárok stěžovatele na vyplácení výsluhového příspěvku, nedošlo; d) rozhodnutí o zastavení výplaty výsluhového příspěvku je nicotné a krajský soud pochybil, pokud tuto vadu nezohlednil; e) krajský soud se nevypořádal s námitkou, že nárok na výsluhový příspěvek je nepromlčitelný, resp. je nesprávný jeho závěr, že stěžovatel nemohl být diskriminován, pokud nebyl proveden souběh výsluhového příspěvku se starobním důchodem podle § 134 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání; f) krajský soud nepřezkoumal rozhodnutí o úpravě výsluhového příspěvku, přestože § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění takový postup předpokládá; g) přestože stěžovatel v řízení před krajským soudem namítal, že mu byla v souvislosti se zastavením výplaty výsluhového příspěvku nezákonně vyloučena doba důchodového pojištění za výkon funkce vyjmenované zákonem č. 34/1995 Sb., která v době vojenské služby stěžovatele neexistovala, krajský soud si od žalovaného nevyžádal osobní spis stěžovatele, a proto spor nemohl spravedlivě rozhodnout. [7] V rámci uvedených bodů stručné rekapitulace stěžovatelovy kasační argumentace, která je obsahově obdobná žalobním námitkám, stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, poukazuje na porušení svého ústavně zakotveného práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a jmenuje další články Listiny základních práv a svobod a mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a k jejichž porušení mělo (v důsledku rozhodnutí o zastavení výplaty výsluhového příspěvku) dojít. [8] Stěžovatel dále považuje za nezákonné, že žalovaný vedl samostatně spisy týkající se výsluhového příspěvku a starobního důchodu, avšak pod stejným rodným číslem stěžovatele  to podle jeho názoru dokládá, že se jedná o dávky stejného druhu náležející z důchodového pojištění. [9] Podáním ze dne 17. 1. 2021 stěžovatel požádal o nařízení ústního jednání k projednání kasační stížnosti, což odůvodnil tím, že již dříve Nejvyšší správní soud rozhodoval v obdobných věcech při jednání, jehož konání je zárukou spravedlivého a nestranného projednání a vyloučení pochybností o kabinetním přístupu při rozhodování věci. [10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že setrvává na svém stanovisku k žalobě a navrhl zamítnutí kasační stížnosti. III. Posouzení kasační stížnosti [11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve vztahu k žalobním námitkám, které obsahově směřovaly proti rozhodnutí o zastavení výplaty výsluhového příspěvku. V rozsahu těchto námitek (body 3 – 11 a 13 žaloby) kraj