4 As 211/2021 — Nejvyšší správní soud

4 As 211/2021- 62 - text 4 As 211/2021 - 67 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Honební společenstvo Žiželice, IČO: 491 20 085, jednající opatrovníkem Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem, se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, zast. Mgr. Zuzanou Segediovou, advokátkou, se sídlem J. V. Sládka 1363/2, Teplice, proti žalovanému: Městský úřad Žatec, se sídlem náměstí Svobody 1, Žatec, zast. JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem Karlovo náměstí 559/28, Praha 2, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2021, č. j. 16 A 72/2020  123, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení o kasační stížnosti 5.250 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Zuzany Segediové, advokátky, se sídlem J. V. Sládka 1363/2, Teplice. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobci a) Ing. Lumír Hanták a b) Honební společenstvo Žiželice (dále též „žalobce“) podali u krajského soudu žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného, v níž se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost obnovit zápis registrace žalobce v rejstříku honebních společenstev k datu 1. 3. 2018. Žalobce v prvé řadě uvedl, že rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 4. 2003, č. j. ŽPZL1501/02206/Paz, byla honitba s názvem Žíželice uvedena do souladu se zákonem a žalobce v dobré víře myslivecky obhospodařovával tuto honitbu po dobu 14 let. Rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 20. 11. 2017, č. j. 2924/ZPZ/20176, byla vyslovena nicotnost výše uvedeného rozhodnutí žalovaného. Toto rozhodnutí krajského úřadu však bylo následně zrušeno rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 6. 11. 2018, č. j. 25 RM6080/201816231. Poté, co se žalobce od žalobce a) dozvěděl o svém výmazu z rejstříku honebních společenstev, požádal žalovaného o obnovení zápisu v rejstříku honebních společenstev. Žalovaný však přípisem ze dne 6. 12. 2018 žalobci sdělil, že nelze jeho žádosti vyhovět, v čemž žalobce spatřuje zkrácení na svých právech, neboť se na něj v současné době nahlíží, jakoby neexistoval, přestože bylo pravomocně rozhodnuto o uvedení honitby Žíželice do souladu se zákonem. Postupem žalovaného je tak žalobci bráněno v jakémkoliv fungování, ve výkonu práva myslivosti a v mysliveckém obhospodařování honitby Žiželice, přičemž tento zásah stále trvá. [2] Závěr žalovaného, že žalobce zanikl podle § 69 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, označil žalobce s ohledem na výše zmíněné skutečnosti za nesprávný. Upozornil, že v honitbě Žiželice není již déle jak rok vykonáváno právo myslivosti, dochází k přemnožení zvěře, není zde subjekt odpovědný za vznikající škody. Žalobce dále zpochybnil závěr žalovaného, že stanovy žalobce přijaté dne 7. 2. 2003 v čl. 3 bodu 5. a 7. odporují ustanovením zákona o myslivosti, ve znění účinném k 31. 3. 2003, a tudíž došlo k zániku žalobce podle § 69 odst. 2 zákona o myslivosti. Stanovy žalobce ze dne 7. 2. 2003 totiž byly v souladu se zněním zákona o myslivosti v době, kdy byly přijímány. Novela zákona o myslivosti provedená zákonem č. 59/2003 Sb., jež nabyla účinnosti dne 28. 2. 2003, již neobsahovala žádnou sankci za neuvedení stanov do souladu s novelizovaným zněním zákona o myslivosti. V takovém případě se uplatnilo pravidlo, že jeli ustanovení stanov v rozporu se zákonem, je neplatné a použije se zákona, ovšem bez dalších sankcí. Žalobce upozornil rovněž na skutečnost, že stejné znění stanov má 60 % honebních společenstev v oblasti, kde státní správu myslivosti vykonává žalovaný, a přesto u těchto dalších subjektů nebyla přijata žádná opatření a žalovaný zánik dle § 69 odst. 2 zákona o myslivosti tvrdí pouze u žalobce. [3] Krajský soud usnesením ze dne 16. 6. 2020, č. j. 15 A 16/2019  81, žalobu žalobce b) vyloučil k samostatnému řízení. [4] Následně nadepsaným rozsudkem krajský soud žalovanému uložil, aby ve lhůtě dvou týdnů od právní moci tohoto rozsudku obnovil stav před nezákonným zásahem spočívajícím ve výmazu žalobce z rejstříku honebních společenstev k datu 1. 3. 2018, tj. aby obnovil zápis žalobce v rejstříku honebních společenstev. [5] Krajský soud nejprve připomenul, že zákon o myslivosti nabyl účinnosti dne 1. 7. 2002, tudíž honební společenstva (včetně žalobce) měla podle § 69 odst. 2 tohoto zákona povinnost přijmout stanovy nebo je přizpůsobit znění zákona nejpozději do 31. 3. 2003. Z § 69 odst. 2 zákona o myslivosti však rozhodně nevyplývá, že by stanovy honebního společenstva měly být ke dni 31. 3. 2003 v souladu se zněním zákona platným a účinným k tomuto datu. Žalobce přijal nové znění stanov na valné hromadě konané dne 7. 2. 2003, tj. ve lhůtě stanovené v § 69 odst. 2 zákona o myslivosti, a proto bylo namístě posoudit, zda toto znění stanov bylo v souladu se zákonem o myslivosti ve znění platném a účinném k tomuto datu. Žalobci nelze přičítat k tíži, že nové znění stanov, které schválil dne 7. 2. 2003, nebylo plně v souladu se zákonem o myslivosti ve znění platném a účinném od 28. 2. 2003. Zákon č. 59/2003 Sb., jímž byl s účinností od 28. 2. 2003 změněn zákon o myslivosti, byl totiž schválen až dne 18. 2. 2003, tj. po uskutečnění valné hromady žalobce dne 7. 2. 2003, tudíž žalobce při schvalování nového znění stanov ještě ani nemohl tušit, jaká právní úprava bude platná a účinná v poslední den lhůty stanovené v § 69 odst. 2 zákona o myslivosti, a tím méně pak mohl tuto budoucí právní úpravu promítnout do svých stanov schválených dne 7. 2. 2003. [6] S ohledem na výše uvedené krajský soud nepřisvědčil názoru žalovaného, že z § 69 odst. 2 zákona o myslivosti vyplývá povinnost honebních společenstev mít ke dni 31. 3. 2003 stanovy v souladu se zněním tohoto zákona platným a účinným k tomuto datu. Tento výklad by totiž znamenal, že každé honební společenstvo, které uvedlo své stanovy do souladu se zákonem o myslivosti před 27. 2. 2003, by muselo ve velmi krátké lhůtě jednoho měsíce tento postup opakovat a znovu stanovy změnit, a to pod sankcí v podobě zániku ex lege. Takový výklad by byl nepřiměřeně přísný a nesprávný. Smyslem a účelem § 69 odst. 2 zákona o myslivosti byla transformace existujících honebních společenstev do režimu tehdy nového zákona o myslivosti, který novým způsobem upravoval veškeré právní vztahy v oblasti myslivosti. Zákon č. 59/2003 Sb., který novelizoval zákon o myslivosti, však neobsahuje pravidlo, že by neuvedení stanov do souladu s tímto zákonem mělo za následek zánik honebního společenstva ex lege. Po úspěšném provedení transformace vyžadované nově přijatým zákonem o myslivosti, která v případě žalobce nastala schválením stanov dne 7. 2. 2003, proto již honební společenstvo nemohlo být ohroženo zánikem ex lege. [7] K žalovaným vytýkanému nesouladu čl. 3 bodu 5 a 7 stanov žalobce se zákonem o myslivosti krajský soud konstatoval, že článek 3 bod 5 stanov byl zcela v souladu s tehdy platným a účinným zněním zákona o myslivosti. Toto ustanovení stanov připouští výklad, který je v souladu se zákonem o myslivosti. Pro tuto interpretaci svědčí mimo jiné dosud platné rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2003, č. j. ŽPZL1501/02206/Paz, jímž byla podle § 69 odst. 1 zákona o myslivosti stávající společenstevní honitba s názvem „Žiželice“ uznaná Okresním úřadem v Lounech rozhodnutím ze dne 19. 3. 1993, č. j. 206/2599/49/92/M, uvedena do souladu s § 17 daného zákona s tím, že jejím držitelem je Honební společenstvo Žiželice. Z tohoto rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že žalovaný dne 7. 4. 2003 vycházel z toho, že žalobce i honitba Žiželice ke dni 31. 3. 2003 existovali, resp. že nedošlo k jejich zániku podle § 69 odst. 2 zákona o myslivosti. Toto rozhodnutí žalovaného založilo žalobci legitimní očekávání a dobrou víru, že splnil požadavky § 69 odst. 1 a 2 zákona o myslivosti, neboť podle tohoto rozhodnutí byl ke dni 7. 4. 2003 existujícím držitelem existující honitby Žiželice uvedené do souladu s § 69 odst. 1 zákona o myslivosti. V této dobré víře žalobce po dobu čtrnácti let vystupoval jako existující subjekt práva a držitel existující honitby Žiželice, přičemž rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2003 je nadále v platnosti. [8] Krajský soud uzavřel, že se žalovaný dopustil nezákonného zásahu do práv žalobce, neboť jej k datu 1. 3. 2018 vymazal z rejstříku honebních společenstev, aniž k tomu byly splněny zákonné podmínky, neboť žalobce nezanikl ex lege podle § 69 odst. 2 zákona o myslivosti, jak se mylně domníval žalovaný. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce [9] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel”) kasační stížnost. Namítal, že krajský soud při svém výkladu § 69 odst. 2 zákona o myslivosti přehlíží teleologický a historický výklad nejen to