4 As 286/2018 — Nejvyšší správní soud

4 As 286/2018- 41 - text 4 As 286/2018 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: MUDr. A. K., zast. JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem, se sídlem Orlická 163/18, Hradec Králové, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2016, č. j. 51155/16/5000-10610-711889, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 8. 2018, č. j. 31 Af 3/2017 - 59, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Finanční ředitelství v Hradci Králové (dále jen „finanční ředitelství“) uložilo žalobkyni rozhodnutím ze dne 17. 12. 2010, č. j. 8560/10/2700-606060, pokutu v celkové výši 70.000 Kč. Z toho ve výši 50.000 Kč za období od 1. 7. 2008 do 17. 11. 2009, podle § 17 odst. 1 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění účinném do 17. 11. 2009 (dále jen „zákon o cenách ve znění do 17. 11. 2009“), za porušení § 15 odst. 1 písm. a) a písm. c) uvedeného zákona a ve výši 20.000 Kč za období od 18. 11. 2009 do 31. 5. 2010, podle § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách, ve znění účinném od 18. 11. 2009 (dále také jen „zákon o cenách“ nebo „zákon o cenách ve znění od 18. 11. 2009“), za správní delikt podle § 16 odst. 1 písm. b) a písm. d) zákona o cenách. [2] Žalobkyně brojila odvoláním proti shora uvedenému rozhodnutí finančního ředitelství. Ministerstvo financí rozhodnutím ze dne 9. 3. 2011, č. j. 16/18099/2011/1744, toto rozhodnutí finančního ředitelství zrušilo a věc mu vrátilo k novému projednání. [3] Finanční ředitelství rozhodnutím č. 13/2011 ze dne 28. 6. 2011, č. j. 3797/11-2700-606060, uložilo žalobkyni pokutu v celkové výši 70.000 Kč podle § 17 odst. 1 písm. b) zákona o cenách ve znění do 17. 11. 2009, za porušení § 15 odst. 1 písm. a) a písm. c) tohoto zákona v období od 1. 7. 2008 do 17. 11. 2009 a podle § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách ve znění od 18. 11. 2009, za porušení § 16 odst. 1 písm. b) a písm. d) uvedeného zákona za období od 18. 11. 2009 do 31. 5. 2010. [4] Ministerstvo financí rozhodnutím dne 20. 9. 2011, č. j. 16/67504/2011/1774, rozhodlo o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí finančního ředitelství ze dne 28. 6. 2011, č. j. 3797/11-2700-606060, tak, že změnilo výši pokuty z částky 70.000 Kč na částku 25.000 Kč a zároveň zrušilo (vypustilo) části tohoto rozhodnutí finančního ředitelství, které se vztahovaly k porušení § 15 odst. 1 písm. a) zákona o cenách ve znění do 17. 11. 2009 a § 16 odst. 1 písm. b) zákona o cenách ve znění od 18. 11. 2009. Ve zbylé části ponechalo rozhodnutí finančního ředitelství beze změny. [5] S účinností od 1. 1. 2013 v souvislosti s přijetím zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, došlo ke změně organizační struktury orgánů správy daní a kompetence odvolacího orgánu přešly na Odvolací finanční ředitelství, tedy na žalovaného (§ 7 uvedeného zákona). V souladu s novelou zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, provedené zákonem č. 407/2012 Sb., současně přešly kompetence v oblasti výkonu cenové kontroly a k ukládání pokut za porušení cenových předpisů na Specializovaný finanční úřad jako na správní orgán prvního stupně. [6] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 4. 11. 2015, č. j. 9 Af 67/2011 - 94 (dále jen „zrušující rozsudek“), zrušil rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 20. 9. 2011, č. j. 16/67504/2011/1774, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud dovodil, že správní orgány nevymezily závazný postup při tvorbě ceny nebo její kalkulaci a nepodřadily vytýkané jednání žalobkyně pod konkrétní závazný postup podle těch cenových předpisů, na něž ve svých rozhodnutích odkázaly a jež měla žalobkyně porušit. Současně také shledal, že žalobkyni byla uložena pokuta za jednání spočívající ve sjednání nebo požadování ceny, jež nebyla v souladu s podmínkami věcného usměrňování cen, aniž se jednáním žalobkyně, kterým měla naplnit uvedený skutkový znak (sjednání či požadování ceny), zabývaly. Městský soud tedy shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatečné právní posouzení jednání žalobkyně podle závazného postupu jako podmínky věcného usměrňování cen a pro neúplnost posouzení jejího jednání z hlediska skutkové podstaty správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách ve znění účinném od 18. 11. 2009. [7] V dalším řízení žalovaný opětovně přezkoumal rozhodnutí finančního ředitelství ze dne 28. 6. 2011, č. j. 3797/11-2700-606060, v návaznosti na závěry vyplývající ze zrušujícího rozsudku. Uvedené rozhodnutí finančního ředitelství zrušil rozhodnutím ze dne 15. 1. 2016, č. j. 1938/16/5000-10610-711414, a věc vrátil k novému projednání Specializovanému finančnímu úřadu (viz odst. [5]). Zavázal jej řádně a úplně zjistit skutkový stav věci a posoudit, zda „lze zhojit skutkový stav ve smyslu bodů vytýkaných MS v Praze a pokud dospěje k závěru, že tato náprava možná je, uloží účastníku řízení pokutu dle příslušných zákonných ustanovení. V případě, že SFÚ dospěje k závěru, že nelze zhojit vady vytýkané MS v Praze, řízení zastaví.“ [8] Specializovaný finanční úřad uložil rozhodnutím ze dne 3. 8. 2016, č. j. 214011/16/4027-20735-607803 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), žalobkyni pokutu za období od 1. 1. 2010 do 31. 5. 2010, ve výši 10.000 Kč podle § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách ve znění od 18. 11. 2009 za správní delikt podle § 16 odst. 1 písm. d) téhož zákona, kterého se žalobkyně dopustila tím, že nerespektovala závazný postup při tvorbě ceny nebo při kalkulaci ceny podle § 6 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona, neboť při kalkulaci cen zdravotních výkonů na rok 2010 kalkulovala v minutové sazbě náklady, které nebyly doložitelné z jejího účetnictví (konkrétně náklady na anesteziologický přístroj pro nové pracoviště ve výši 250.000 Kč, náklady na pohonné hmoty ve výši 70.000 Kč a náklady na odpařovač na Isofluran ve výši 80.000 Kč). Zároveň správní orgán prvního stupně uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. [9] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. II. [10] Žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí včetně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Krajský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou rozsudkem ze dne 23. 8. 2018, č. j. 31 Af 3/2017 - 59 (dále jen „napadený rozsudek“). [11] Krajský soud shledal nedůvodnou námitku žalobkyně, podle níž žalovaný ani správní orgán prvního stupně nerespektovali závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku městského soudu, podle nějž měli označit zcela konkrétně závazný pokyn týkající se metodiky tvorby či kalkulace věcně usměrňované ceny, již měla žalobkyně porušit. Krajský soud uzavřel, že žalovaný postupoval v intencích závazného právního názoru vysloveného předešle městským soudem. V odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl relevantní právní předpisy (zákon o cenách, cenové předpisy Ministerstva zdravotnictví – blíže viz dále), na jejichž základě byla žalobkyni uložena pokuta. Souhlasil s žalovaným, že zdravotní péče poskytovaná žalobkyní podléhá cenové regulaci věcným usměrňováním cen ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. Věcné usměrňování cen je založeno na stanovení podmínek cenovými orgány, které jsou označovány jako závazný postup při tvorbě ceny nebo při kalkulaci ceny. Ten spočívá v zahrnutí pouze ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku do ceny, resp. uplatněného cla. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný závazný postup při tvorbě ceny nebo při kalkulaci ceny dostatečně vymezil, a to s odkazem na cenový předpis Ministerstva zdravotnictví ze dne 4. 12. 2009, 1/2010/DZP, o regulaci cen zdravotní péče, maximálních cen zdravotní péče zubních lékařů hrazené z veřejného zdravotního pojištění a stomatologických výrobků plně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a specifických zdravotních výkonů (dále jen „cenový předpis 1/2010/DZP“), ve vazbě na cenový předpis Ministerstva zdravotnictví ze dne 20. 3. 2009, 3/2009/FAR, o regulaci cen zdravotnických prostředků (dále jen „cenový předpis 3/2009/FAR“). [12] Krajský soud dále posuzoval, zda žalobkyně při kalkulaci cen zdravotních výkonů na rok 2010 kalkulovala v minutové sazbě náklady, které požadavky věcně usměrňované ceny splnily. Přitom shodně se žalovaným shledal, že náklady na anesteziologický přístroj pro nové pracoviště ve výši 250.000 Kč, náklady na pohonné hmoty ve výši 70.000 Kč (z celkově kalkulovaných 120.000 Kč) a náklady na odpařovač na Isofluran ve výši 80.000 Kč nelze považovat za náklady ekonomi