6 Afs 188/2019 — Nejvyšší správní soud

6 Afs 188/2019- 39 - text  6 Afs 188/2019 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: MELISANA s. r. o., sídlem Příkop 4, Brno, zastoupené JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem, sídlem Příkop 4, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2015, č. j. 43766/15/530022443701728, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2019, č. j. 62 Af 22/2016 – 228, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Dne 24. 10. 2014 vydal Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (správce daně) 12 platebních výměrů na DPH za zdaňovací období červenec 2012 – červen 2013, kterými žalobkyni vyměřil daň v celkové výši 9 348 938 Kč. Rozdíl oproti daňové povinnosti původně vykázané žalobkyní v daňových přiznáních činil 65 366 990 Kč. Žalovaný odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně u Krajského soudu v Brně. Krajský soud žalobě z důvodu procesního pochybení žalovaného rozsudkem ze dne 6. 3. 2018, č. j. 62 Af 22/2016  208, vyhověl. Toto rozhodnutí však Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalovaného rozsudkem ze dne 16. 5. 2019, č. j. 1 Afs 98/2018  27, zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [3] Krajský soud žalobu následně zamítl. Podle zjištění správce daně se měla žalobkyně účastnit obchodů se zemědělskými komoditami (řepka, pšenice, kukuřice), u nichž v rámci řetězce subjektů postupným přeprodejem zboží docházelo k nárokování nadměrných odpočtů a daň z deklarovaných obchodů nebyla některým z účastníků v řetězci či větvi řetězce odvedena. Krajský soud shrnul poznatky správce daně a žalovaného, z nichž vyhodnotili, že se jedná o rozvětvený řetězec transakcí zasažených daňovým podvodem. S jejich posouzením se ztotožnil, neboť zjištění týkající se přeprodávání zboží v transakcích, v nichž žalobkyně figurovala jako jeden z článků řetězce, svědčila o nestandardních znacích vymykajících se běžným obchodním transakcím, přičemž v rámci těchto řetězců došlo vždy k nepřiznání DPH u jednoho ze subjektů. [4] Dále se soud zabýval otázkou vědomosti žalobkyně o tom, že se účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH. Zrekapituloval následující okolnosti: Žalobkyně má jediného jednatele (Peter Siska), který bydlí na Slovensku, nemá žádné zaměstnance a veškerou činnost vykonává jen jeho prostřednictvím. Sídlo žalobkyně na adrese Příkop 843/4, Brno je virtuální. Žalobkyně nemá registrovánu ani provozovnu, s obchodními partnery jedná buď telefonicky nebo osobně v kavárnách v obchodních centrech v České republice a v zahraničí, případně ve skladech na jižním Slovensku. Žalobkyně nevlastní žádné nemovitosti ani žádný další majetek s výjimkou osobního vozidla, nemá k dispozici vlastní skladovací prostory. Vzhledem k počtu a výši deklarovaných zdanitelných plnění, která se měla uskutečnit přibližně 1 700 jízdami kamionů v období od července do prosince 2012, je podle správce daně nereálné, aby žalobkyně bez jakéhokoli zázemí, zaměstnanců a zmocněnců k uzavírání obchodních transakcí byla schopna uskutečnit zdanitelná plnění v deklarovaném rozsahu. K datu 31. 12. 2011 i k datu 31. 12. 2012 vykázala žalobkyně zásoby ve výši 0. Z předložených evidencí pro účely DPH přitom vyplynulo, že žalobkyně prodala menší objem zboží, než jaký nakoupila. Správcem daně byl rovněž zjištěn nesoulad mezi množstvím prodané řepky vykázaným ve skladové evidenci žalobkynina dodavatele společnosti VERDEGAL s.r.o. (211 tun) a uvedeným v daňových dokladech vystavenými společností VERDEGAL s.r.o. pro žalobkyni (600 tun). Obdobně tomu bylo i v jiných zdaňovacích obdobích. Podle správce daně je jediný jednatel a společník žalobkyně zároveň jediným jednatelem a společníkem společnosti GLOBE ANTEA s.r.o. V průběhu kontrolních postupů žalobkyně postupně utlumovala svoji činnost, naopak GLOBE ANTEA s.r.o. začala od května 2013 uplatňovat nároky na odpočet DPH z obchodních transakcí se stejnou zemědělskou komoditou a se stejnými dodavateli a odběrateli. Dále správce daně poukázal na personální propojenost řady subjektů v jednotlivých větvích řetězce. Na dodání zboží do jiného členského státu v rámci třístranného obchodu nebyly uzavřeny žádné písemné smlouvy ani písemné objednávky. Podle správce daně lze rozumně požadovat, aby v případech, kdy se jedná o obchody se zbožím v hodnotě dosahující několika milionů Kč, byly uzavřeny písemné smlouvy; z toho plyne, že žalobkyně nepostupovala obezřetně. Žalobkyně si dále neprověřovala spolehlivost a důvěryhodnost svých obchodních partnerů a způsob navázání spolupráce podle správce daně neodpovídá jednání řádného hospodáře. Platby za nakoupené zboží probíhaly až po dodání, nebylo sjednáno zajištění úhrady, nebyly placeny zálohy (s výjimkou některých transakcí s ANDENE s.r.o.). Žalobkyně platila za zboží až poté, co obdržela platbu od svého odběratele. Nestandardním bylo též, že zboží během dopravy nebylo pojištěno. Podle zjištění správce daně obchodní partner žalobkyně BION s.r.o. ukončil obchodování se žalobkyní v roce 2012, ale až v únoru 2014 na žalobkyni podal insolvenční návrh. Neuhrazené dluhy tak mezi těmito subjekty nebyly po dobu dvou let vymáhány. Správce daně dále poukázal na nestandardní platební podmínky v rámci obchodního vztahu žalobce s VERDEGAL s.r.o., který měl pohledávku za žalobkyní jako odběratelem, avšak do insolvenčního řízení ji nepřihlásil a pouze dočasně přerušil dodávky. Skutečnost, že žalobkyně nebyla schopna splácet své dluhy vůči těmto dodavatelům, však nebránila tomu, aby pokračovali v obchodování s jinou společností, za kterou také vystupoval Peter Siska. Platby bezhotovostní formou probíhaly tak, že z účtu žalobkyně odešly na účet VERDEGAL s.r.o., odtud na účet Easygoing group s.r.o. a poté NORDBAY s.r.o. Všechny účty byly založeny u Raiffeisenbank a.s. NORDBAY s.r.o tyto platby dále posílala na účet maďarské společnosti KLANEX Kft., který byl vedený na Slovensku. Společnost KLANEX Kft. byla zároveň významným odběratelem žalobkyně. Správce daně navíc zjistil, že k bankovním účtům žalobkyně, VERDEGALs.r.o., Easygoing group s.r.o. a NORDBAY s.r.o. byly zaznamenány opakované přístupy ze shodných IP adres. Žalobkyně neznala původ obchodovaného zboží. K nakládce, kvalitě, případné kontrole, a reklamacím žalobkyně uvedla, že vše prováděli majitelé skladů, a podle žalobkyně se případ špatné dodávky nevyskytl. Žalobkyně se nakládek ani vykládek zboží neúčastnila. Podle správce daně se postup, kdy se daňový subjekt nezajímá o původ zboží v hodnotě několika milionů Kč a nekontroluje jeho kvalitu, zcela vymyká běžné obchodní praxi. Správce daně také identifikoval řadu formálních vad listinných důkazů. Mezinárodní přepravní listy CMR, faktury za přepravu a vážní lístky vykazovaly řadu nesrovnalostí; žalobkyně však nepožadovala jejich opravu. Kupříkladu subjekt, označený jako odesílatel, neodpovídá tomu, který je uveden v kolonce pro podpis a razítko odesílatele či ve vážním lístku. V několika případech byly údaje na fakturách začerněny a přelepeny štítkem určitého přepravce. Správce daně dále poukázal na to, že žalobkyně v některých případech nakupovala stejné zboží od svého kupujícího, a to ještě za cenu vyšší, než za jakou mu zboží sama prodala, což se vymyká standardní obchodní praxi. Z výsledků mezinárodního dožádání získaných od maďarského správce daně dále například vyplynulo, že KLANEX Kft. (odběratel žalobkyně) neměl v Maďarsku, na Slovensku či v České republice žádné prostory, v nichž by skladoval zboží. Potvrzeny byly pouze dokumenty, jejichž věrohodnost je problematická. Zboží podle maďarského správce daně pravděpodobně na území Maďarska ani nevstoupilo, dodávky tak byly pouze fiktivní. [5] Soud tak po zhodnocení uvedených okolností neshledal důvodnou námitku, že správce daně nevzal v úvahu důkazy ve prospěch žalobkyně a nepřihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Soud dospěl k závěru, že zjištění správce daně ve svém celku dokládají jak existenci podezřelého řetězce transakcí, tak nestandardní způsob přístupu žalobkyně – obezřetný obchodník s praxí by v případě uvedených řetězců musel pojmout podezření ohledně skutečného smyslu realizovaných transakcí. Podle soudu zjištění správce daně neobsahují žádné skutečnosti, které by svědčily ve prospěch žalobkyně tak, že by bylo možné uzavřít, že o podvodném řetězci nemohla vědět, zejména těmito „důkazy ve prospěch“ nejsou v žalobě vytržené pasáže z textu protokolu o seznámení daňového subjektu s výsledkem kontrolního zjištění, které se týkají potvrzení některých