6 Afs 269/2019 — Nejvyšší správní soud

6 Afs 269/2019- 48 - text 6 Afs 269/2019 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: Chemis engine a. s., sídlem U Splavu 1448, Slavkov u Brna, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, sídlem Budějovická 7, Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2017, č. j. 37271-2/2017-900000-304.1, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2019, č. j. 31 Af 75/2017 – 50, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Výrokem I rozhodnutí Celního úřadu pro Jihomoravský kraj bylo rozhodnuto, že se žalobkyně jakožto poplatník ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb ve znění účinném do 30. 7. 2016 dopustila správního deliktu podle § 29 odst. 2 písm. b) stejného zákona tím, že nedodržela povinnost danou § 18 odst. 1 písm. b) zákona o evidenci tržeb, když minimálně dne 7. 1. 2017 v čase 9:36:22 hod. v místě provozovny žalobkyně, označené jako „čerpací stanice PH“, na adrese Pasohlávky 34, 691 22, nevystavila účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plyne. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že celní úřad považoval účtenku za nevystavenou, neboť vystavená účtenka neobsahovala všechny náležitosti uvedené v § 20 odst. 1 zákona o evidenci tržeb. Výrokem II tohoto rozhodnutí byla žalobkyni dle § 29 odst. 3 písm. a) zákona o evidenci tržeb uložena pokuta ve výši 2.000 Kč a výrokem III náklady řízení ve výši 1.000 Kč. [2] Uvedené rozhodnutí napadla žalobkyně odvoláním. Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 6. 2017, č. j. 37271-2/2017-900000-304.1, sp. zn. 44589/2017-530000-12 potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a odvolání podané žalobkyní zamítl. [3] Rozhodnutí o odvolání žalobkyně napadla žalobou. [4] V žalobě žalobkyně namítala, že specifikace správního deliktu ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nemá oporu ve skutečném zjištění, a je tudíž v rozporu s odůvodněním rozhodnutí. Kontrolujícím orgánem bylo zjištěno, že při evidování tržby byla dne 7. 1. 2017 v 09:36:22 hod. vystavena a předána účtenka tomu, od koho evidovaná tržba plyne. Na vystavené účtence byl uveden fiskální identifikační kód, daňové identifikační číslo, pořadové číslo účtenky, datum a čas přijetí tržby a celková částka tržby. Žalobkyně přitom také odeslala údaje dle § 19 odst. 1 zákona o evidenci tržeb o evidované tržbě. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně nedodržela povinnost dle § 18 odst. 1 písm. b) zákona o evidenci tržeb, je proto v rozporu s realitou. Dále žalobkyně nesouhlasila s argumentací žalovaného, že na účtenku, která neobsahuje všechny údaje stanovené v § 20 odst. 1 zákona o evidenci tržeb, je nutné pohlížet tak, jako kdyby účtenka vystavena nebyla. Zákon v tomto směru žádné ustanovení neobsahuje, ani žádnou takovou domněnku nestanoví. Povinnost, která byla smyslem zavedení evidence tržeb, žalobkyně neporušila. Tržba byla zaevidována, účtenka byla vystavena, a to s fiskálním identifikačním kódem pro její ověření zákazníkem. Chybu, k níž došlo, nejde zaměňovat či směšovat se správním deliktem. Účel zákona o evidenci tržeb byl zcela zajištěn a naplněn. Žalobkyně dále brojila proti tvrzení žalovaného o víc než dostatečné době mezi vydáním zákona o evidenci tržeb, jeho účinností pro žalobkyni (od 1. 12. 2016) a konáním místního šetření (dne 7. 1. 2017), tedy že měla dostatečný prostor k odstranění případných nedostatků při zavedení evidence tržeb v kontrolované provozovně. Z veřejně dostupných informací je zjevné, že metodika k aplikaci zákona o evidenci tržeb je postupně doplňována a je neustále upřesňován její výklad. Podnikatelům a veřejnosti byl deklarován vstřícný přístup při aplikaci zákona o evidenci tržeb a pozvolný náběh systému s poskytnutím dostatečného prostoru k přípravě. Žalovaný vůbec nepřihlédl k nárokům, jež byly kladeny na pokladní software žalobkyně. Žalobkyně nesouhlasila ani se stanoviskem žalovaného o nerozlišování hlavní a vedlejší činnosti, neboť je rozporu s metodickými pokyny vydanými Generálním finančním ředitelstvím. Podle názoru žalobkyně žalovaný zákon o evidenci tržeb vyložil a aplikoval nesprávně a nezákonně, striktně formalisticky a k tíži žalobkyně. Správní orgán prvního stupně byl nadto žalobkyní neprodleně po vykonané kontrole vyrozuměn o tom, že byla okamžitě zjednána náprava zjištěného pochybení, neboť dodavatel software vzniklou chybu mezi pokladním systémem a tiskem účtenky odstranil. [5] Krajský soud se v rozsudku označeném v záhlaví nejprve zabýval pojmem účtenka ve smyslu zákona o evidenci tržeb. Upřednostnil výklad pojmu účtenka a souvisejících ustanovení zákona o evidenci tržeb svědčící účelu zákona o evidenci tržeb. Smysl účtenky přitom spočívá v tom, aby zákazník mohl zkontrolovat, zda poplatník postupoval v souladu se zákonem o evidenci tržeb, tj. zda zaevidoval tržbu u správce daně. Zákazník má možnost na základě vydané účtenky ověřit, a to dle § 27 zákona o evidenci tržeb, zda konkrétní tržba byla zaevidována u příslušného správce daně. Soud provedl ověření dané účtenky, přičemž mu bylo vygenerováno sdělení, že účtenka byla úspěšně ověřena a je evidována v systému evidence tržeb. To odpovídá i skutečnosti, kterou ani správní orgány nijak nerozporovaly, tj. že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost spočívající v zaslání údajů o evidované tržbě správci daně datovou zprávou. O tom také vypovídá kopie datové zprávy, která obsahuje všechny zákonem požadované údaje. Doklad tudíž splnil účel daný mu zákonem o evidenci tržeb a je na něj možné nahlížet jako na účtenku ve smyslu zákona o evidenci tržeb. Krajský soud zohlednil, že se posuzovaná věc nachází v oblasti správního trestání a v takovém případě je nezbytné dát přednost výkladu ve prospěch adresáta povinnosti. Zákon o evidenci tržeb nesankcionuje poplatníka, který vystaví účtenku, která neobsahuje všechny náležitosti, ale explicitně pouze toho, kdo nevystaví účtenku. Žalobu proto krajský soud vyhodnotil jako důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil. Protože dospěl k názoru, že žalobkyně vytýkaný správní delikt nespáchala, zrušil také rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. [6] Krajský soud se v rozsudku vyjádřil rovněž k námitce, zda provozovna v době kontroly vůbec byla povinna své tržby plynoucí z doplňkové činnosti dle zákona o evidenci tržeb evidovat. Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vyplývá, že se ani žalovaný ani správní orgán prvního stupně tím, zda na žalobkyni dopadá povinnost evidovat tržbu dle zákona o evidenci tržeb, řádně nezabývali. Správní orgán prvního stupně dle § 37 zákona o evidenci tržeb na základě klasifikace NACE dospěl k závěru, že žalobkyně je poplatníkem, na kterého dopadají povinnosti podle zákona o evidenci tržeb, avšak bez jakéhokoliv zkoumání charakteru činnosti žalobkyně. Žalovaný pouze shrnul obsah své metodiky k aplikaci zákona o evidenci tržeb ve vztahu k minoritní (doplňkové) činnosti, aniž by uvedené aplikoval na projednávaný případ nebo naopak objasnil, proč je rozdělení na doplňkovou a hlavní činnost v posouvaném případě irelevantní. Žalovaný dovodil, že ke vzniku povinnosti žalobkyně řídit se zákonem o evidenci tržeb došlo tím, že jí byly na její žádost přiděleny autorizační údaje dle zákona o evidenci tržeb a že od 1. 12. 2016 začala své tržby dobrovolně evidovat. Tento závěr soud nepovažoval za přezkoumatelné odůvodnění existence povinnosti evidovat tržby. Námitku neexistence kontrolního nákupu přednesenou žalobkyní na ústním jednání soud vyhodnotil jako opožděnou. [7] Krajský soud proto rozhodnutí žalovaného i prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [8] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [9] Stěžovatel namítá, že v § 20 zákona o evidenci tržeb je jasně vyjádřeno, co je účtenkou ve smyslu zákona o evidenci tržeb. Toto ustanovení jasně uvádí, jaké údaje musí účtenka obsahovat, resp. jaké údaje je poplatník povinen na účtence uvádět. Jde o kogentní ustanovení obsahující taxativní výčet povinných náležitostí účtenky vystavované ke splnění povinnosti podle zákona o evidenci tržeb. Nemůže být na úvaze poplatníka, které ze zákonem stanovených údajů na účtence uvede a které nikoli. Výklad krajského soudu, podle něhož skutková podstata přestupku dle § 29 odst. 2 písm. b) zákona o evidenci tržeb v rozhodném znění není vázána na § 20 zákona o evidenci tržeb a poplatník splní povinnost vystavit účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plyne, vystavením účtenky s jakýmikoliv n