6 As 90/2021 — Nejvyšší správní soud

6 As 90/2021- 27 - text 6 As 90/2021 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Mgr.A. D. K., zastoupený Mgr. Dagmar Ressovou Maršíkovou, advokátkou, sídlem Ševcovská 3246, Zlín, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti: Ing. J. P., zastoupený Mgr. Simonou Hejdovou, advokátkou, sídlem Tuřanka 1519/115a, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 3. září 2018 č. j. PVZ 2014-40124/D17124396/2017/ÚPV, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2021 č. j. 15 A 57/2018 - 61, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. listopadu 2017 č. j. PVZ 2014-40124/D16030971/2016/ÚPV zamítl návrh žalobce na výmaz průmyslových vzorů č. 1 a 9 hromadného zápisu č. 36 588, jejichž vlastníkem je osoba zúčastněná na řízení (dále jen „napadené průmyslové vzory č. 1 a 9“). [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce rozklad, který předseda žalovaného zamítl rozhodnutím uvedeným v návětí. Z popisů napadených a namítaných průmyslových vzorů (tj. průmyslových vzorů žalobce, jež jsou dle jeho tvrzení shodné s napadenými vzory; v případě napadeného průmyslového vzoru č. 1 jde o namítaný průmyslový vzor č. 3, v případě napadeného průmyslového vzoru č. 9 zase o namítané průmyslové vzory č. 4 a 6) je podle předsedy žalovaného patrné, že porovnávané průmyslové vzory chrání vzhled laviček, u nichž lze za charakteristické znaky považovat linie, obrys a tvar, seznatelné na první pohled. [3] Z porovnání napadeného průmyslového vzoru č. 1 s namítaným průmyslovým vzorem č. 3 bylo dle předsedy žalovaného zřejmé, že lavičky jsou shodně tvořeny sedákem a opěradlem v jednom celku, přičemž sedák a opěradlo jsou vytvořeny z úzkých vodorovných lamel zpevněných příčnými výztužnými lištami. Dále jsou lavičky tvořeny dvěma bočnicemi z plochého kovového pásu zahnutého do tvaru lichoběžníku, přičemž napadený průmyslový vzor č. 1 se od namítaného průmyslového vzoru č. 3 odlišuje právě bočnicemi, které jsou u něj tvořeny pásem zahnutým do tvaru uzavřeného lichoběžníku a jsou umístěny na vnější části z boku lavičky, přičemž sedák viditelně přesahuje dopředu před bočnici. Lavička tak působí dojmem lehké, jednoduše sestavitelné konstrukce, na rozdíl od druhé lavičky (namítaného průmyslového vzoru č. 3), jejíž bočnice jsou každá tvořena pásem zahnutým do tvaru otevřeného rozpojeného lichoběžníku, přičemž zmíněný pás začíná pod předním okrajem sedáku, opisuje tvar sedáku a opěradla až do jedné třetiny výšky opěradla, následně je ohnutý k zemi, po zemi se vrací dopředu pod okraj sedáku, pak je ohnutý a stoupá nahoru nad sedák do poloviny výšky opěradla a stáčí se dozadu k opěradlu, kde je mírně zahnut dolů a je k opěradlu uchycen, přičemž vnější hrana pásu je shodná s vnější hranou sedáku a opěradla. Lavička tak působí dojmem kompaktní konstrukce. Zjištěné rozdíly jsou podstatné, neboť jsou viditelné na první pohled a k jejich zjištění není třeba vyvinout zvláštní pozornost. Předseda žalovaného tedy dospěl k závěru, že dané průmyslové vzory nelze považovat za shodné, a proto napadený průmyslový vzor č. 1 splňuje kritérium novosti ve smyslu § 4 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích (dále jen „zákon o ochraně průmyslových vzorů“). [OBRÁZEK][OBRÁZEK] [OBRÁZEK][OBRÁZEK] [4] Z porovnání napadeného průmyslového vzoru č. 9 s namítanými průmyslovými vzory č. 4 a 6 bylo dle předsedy žalovaného zřejmé, že jsou shodně tvořeny sedákem vytvořeným z rovnoběžných desek ve tvaru kvádru uspořádaných širší plochou kolmo k zemi a vzájemně oddělených mezerami, k nimž jsou připevněny zemní podpěry, resp. nohy, přičemž na první pohled viditelný rozdíl mezi napadeným průmyslovým vzorem č. 9 a namítanými průmyslovými vzory č. 4 a 6 spočívá v zemních podpěrách. V případě průmyslového vzoru č. 9 je každá zemní podpěra vytvořena z plochého pásu zahnutého do tvaru U, přičemž konce pásu jsou v blízkosti bočních hran sedáku ukotveny do sedáku, lavička tak působí dojmem lehké, jednoduše sestavitelné stabilní konstrukce. Oproti tomu v případě průmyslového vzoru č. 4 je osm viditelných tenkých nohou uspořádáno v párech a situováno v blízkosti bočních hran sedáku v krajních částech a ve třetinách délky sedáku lavičky, a v případě průmyslového vzoru č. 6 jsou dvě tenké viditelné nohy uspořádány v krajních částech sedáku v podélné středové ose sedáku lavičky, která tak, pokud se týká stability, působí dojmem subtilní, křehké konstrukce. Zjištěné rozdílné znaky jsou podstatné, neboť jsou viditelné na první pohled a k jejich zjištění není třeba vyvinout zvláštní pozornost. Předseda žalovaného tedy i v tomto případě dospěl k závěru, že dané průmyslové vzory nelze považovat za shodné, a proto i napadený průmyslový vzor č. 9 splňuje kritérium novosti ve smyslu § 4 zákona o ochraně průmyslových vzorů. [OBRÁZEK][OBRÁZEK] [OBRÁZEK] [OBRÁZEK] [OBRÁZEK] [OBRÁZEK] [5] Dále se předseda žalovaného zabýval zhodnocením individuální povahy napadených průmyslových vzorů. Vzhled všech porovnávaných laviček bylo tudíž nutné posoudit z hlediska informovaného uživatele, který se pohybuje v oblasti městského mobiliáře a je zběhlý ve znalosti vzhledu laviček, ale také přichází s lavičkami denně do kontaktu. Zároveň se nachází mezi „průměrným spotřebitelem“ a „osobou specializovanou v dané oblasti“. Dle předsedy žalovaného je při posuzování individuální povahy průmyslových vzorů nutné vycházet z váhy jednotlivých vzhledových znaků pro jejich celkový vzhled, přičemž volnost původce při vývoji lavičky nebyla nijak podstatně omezena. Předseda žalovaného uzavřel, že změny v provedení bočnic či zemních podpěr, resp. nohou laviček představují odlišnosti zjistitelné na první pohled, nikoliv při vynaložení zvláštní pozornosti, a tím se významným způsobem podílejí na vnějším vzhledu finálního výrobku a propůjčují lavičkám osobitý vzhled. Napadené průmyslové vzory proto dle předsedy žalovaného vyvolávají u informovaného uživatele odlišný celkový dojem, takže vykazují individuální povahu ve smyslu § 5 zákona o ochraně průmyslových vzorů. [6] Žalobu proti rozhodnutí předsedy žalovaného jako nedůvodnou zamítl Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem označeným v návětí. Městský soud konstatoval, že má ve shodě s žalovaným za to, že vnější vzhled výrobků (laviček) podle napadených průmyslových vzorů se v podstatných znacích liší od vzhledu laviček podle namítaných průmyslových vzorů (splňují podmínku novosti) a že porovnávané průmyslové vzory s ohledem na zjištěnou rozdílnost jejich znaků vyvolávají u informovaného uživatele odlišný celkový dojem (splňují podmínku individuální povahy). K uvedenému dodal, že hlavním konstrukčním prvkem lavičky je sedák a zemní podpěra (nohy); dalším obvyklým konstrukčním prvkem laviček pak bývá opěradlo a bočnice, přičemž vykazují-li porovnávané průmyslové vzory, jejichž podstatou je vzhled lavičky, podstatný a na první pohled viditelný rozdíl ve vzhledu některého z těchto prvků, pak se nemůže jednat o shodné průmyslové vzory. Vzhledem k tomu, že se porovnávané průmyslové vzory liší v podstatných znacích, shledal městský soud jako irelevantní to, v čem se jinak shodují. [7] Dále označil jako neopodstatněnou námitku, dle níž měl předseda žalovaného posuzovat i technickou, konstrukční a funkční podstatu výrobků ztělesněných průmyslovými vzory. Byť podle městského soudu některá spojení použitá předsedou žalovaného mohou navozovat takový zavádějící dojem, jedná se ve skutečnosti o snahu správního orgánu stručně charakterizovat celkový vzhled konstrukce té které lavičky, přičemž z kontextu je zřejmé, že předmětnými slovními spojeními technickou, konstrukční, materiálovou či jinou podstatu výrobku nehodnotil. Městský soud nepřisvědčil ani tomu, že žalovaný nedostatečně posoudil individuální povahu napadených průmyslových vzorů, přičemž uvedl, že pro závěr o individuální povaze průmyslového vzoru postačuje rozdíl v jediném znaku, jedná-li se o znak podstatný, jenž je schopen ovlivnit výsledný celkový dojem vyvolávaný průmyslovým vzorem a odlišit jej od celkového dojmu z jiného (namítaného) průmyslového vzoru. Na závěr městský soud dodal, že informovaný uživatel vykazující zvláštní ostražitost, jenž je zvyklý užívat lavičky, orientuje se v relevantní oblasti trhu a disponuje i určitým stupněm znalostí, pokud jde o prvky, z nichž jsou lavičky složeny, si jistě povši