6 Azs 37/2020 — Nejvyšší správní soud

6 Azs 37/2020- 51 - text 6 Azs 37/2020 - 54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobců: a) K. T., b) nezl. Y. A. c) A. T., všichni zastoupeni Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem, sídlem Baranova 1026/33, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2018, č. j. OAM-200/ZA-ZA11-2017, o kasační stížnosti žalobců a) až c) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2020, č. j. 13 Az 52/2018 – 114, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2020, č. j. 13 Az 52/2018 – 114, se zrušuje. II. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 30. 7. 2018, č. j. OAM-200/ZA-ZA11-2017, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady soudního řízení ve výši 46 827 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců Mgr. et Mgr. Václava Klepše, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před městským soudem [1] Rozhodnutím ze dne 30. 7. 2018 neudělil žalovaný žalobcům a) – c) (dále jen žalobci) mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojili žalobci u Městského soudu v Praze, který žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji. [3] Důvody podání žádosti o mezinárodní ochranu a obavy žalobců z návratu do vlasti souvisely především s potížemi manžela žalobkyně a) s policií v návaznosti na trestní oznámení podané ženou, která přijala jejich víru a byla pokřtěna. Těmito skutečnostmi se soud podrobně zabýval v řízení vedeném s manželem žalobkyně a) pod sp. zn. 13 Az 53/2018 a odkázal na rozsudek v dané věci. Městský soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl, že omezení svobody projevovat náboženské vyznání daná kazašskou právní úpravou nejsou sama o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Vynucování kazašských právních předpisů týkajících se náboženství, které by bylo z pohledu evropského práva nepřípustné a na které poukazují žalobci, nepředstavuje důvod pro udělení mezinárodní ochrany, pokud nedosáhne takové intenzity, aby ho bylo možné považovat za pronásledování či vážnou újmu. V případě manžela žalobkyně a) nebylo shledáno, že by postup kazašských státních orgánů dosahoval takové intenzity, aby ho bylo možné považovat za pronásledování či vážnou újmu. Manžel žalobkyně a) se stal předmětem zájmu policie až poté, co na něj bylo podáno trestní oznámení. Podle názoru soudu bylo povinností policie takové oznámení prověřit. Od roku 2013, kdy došlo ke zrušení registrace církve žalobců, až do incidentu v roce 2016 [napadení manžela žalobkyně a) manželem ženy, která přijala jeho víru a byla pokřtěna, trestní oznámení této ženy na manžela žalobkyně a)] nebyl nikdo z rodiny stíhán, obviňován, manželovi žalobkyně a) ani žalobkyni a) nebylo bráněno v práci, v podnikání, žalobci c) nebylo znemožněno studovat. Drobné ústrky a excesy soukromých osob nelze považovat za důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Soud tak uzavřel, že v posuzovaném případě nedošlo vůči žalobcům ani manželovi žalobkyně a) ze strany státních orgánů k takovému jednání, které by bylo možné považovat za natolik intenzivní, že by došlo k naplnění důvodů pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. [4] Hodnocení žalovaného týkající se možnosti udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu považoval městský soud za dostatečné, ve shodě s žalovaným měl za to, že nebyl naplněn neurčitý právní pojem „v případě hodném zvláštního zřetele“, aby mohl být otevřen prostor pro správní uvážení žalovaného, zda humanitární azyl udělit, či nikoliv. Ztotožnil se také s posouzením možnosti udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu. [5] Soud nepřisvědčil ani žalobním námitkám týkajícím se nedostatečných podkladů, které žalovaný v řízení využil. Shromážděné podklady pocházejí z doby blízké vydání napadeného rozhodnutí. Žalovaný vyjmenoval, z jakých podkladů při svém rozhodování vycházel, na str. 5 a na str. 8 napadeného rozhodnutí pak konkrétněji uvedl, jaké závěry ze zpráv o situaci v Kazachstánu podle něj vyplývají. [6] Z pohovorů se žalobci nevyplynulo, že by měli problémy se státními orgány nebo že by čelili nějakému závažnějšímu ponižujícímu jednání ze strany soukromých osob či že by měli potíže se soukromými osobami, na jejichž jednání by si nadto někde stěžovali, a státní orgány by jim odepřely poskytnutí ochrany. K trestnímu stíhání manžela žalobkyně a), ke kterému stěžovatelé v řízení před krajským soudem doplnili dokumenty, soud odkázal na rozsudek ve věci sp. zn. 13 Az 53/2018. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] Proti rozsudku krajského soudu podali žalobci (dále též „stěžovatelé“) kasační stížnost. [8] Přijatelnost kasační stížnosti dle § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) spatřují stěžovatelé v pochybeních městského soudu, která mají dopad do jejich hmotněprávního postavení. [9] Žalovaný dle stěžovatelů nedostatečně provedl dokazování a také odůvodnění jeho rozhodnutí je nedostatečné. Stěžovatelé doložili případy perzekuce křesťanů a žalovaný je nesprávně vyhodnotil jako nerelevantní ve vztahu k nim samým. Z předložených podkladů je zřejmé, že odjezd stěžovatelů z Kazachstánu byl motivován tlakem, který se projevoval jak ve vztahu k osobě manžela stěžovatelky a), tak i obecně ve vztahu k představitelům baptistické církve i jiným křesťanským církvím v Kazachstánu, přičemž i z tohoto všeobecného tlaku vůči církvi pro stěžovatele plynou zcela konkrétní hrozby. Z předložených zpráv o situaci křesťanů vyplývá, že tlak vůči křesťanským církvím a zvláště církvi baptistické v Kazachstánu i nadále pokračuje. Zdokumentované případy nátlaku na představitele křesťanských církví také dokreslují situaci stěžovatelů a dokládají cílený postup orgánů republiky Kazachstán vůči představitelům křesťanských církví. Tento postup má přitom několik rovin, a to jak přímý nátlak spočívající v kriminalizaci činnosti představitelů církve, tak i v pasivním přihlížení odpovědných orgánů k násilí páchanému soukromými osobami. Na ochranu státu se nelze v Kazachstánu spolehnout a naopak jsou zde dány důvody ukazující na aktivní roli státu při perzekuci rodiny stěžovatelů i křesťanských církví obecně. Stěžovatelé trvají na tom, že z předložených podkladů a tvrzených skutečností lze vyvodit jejich přímé ohrožení. [10] Žalovaný poměřoval tvrzení manžela stěžovatelky a) o obavě o svůj život pouze s formálními informacemi obsaženými ve spise ve zprávách Ministerstva zahraničních věcí a dalších obecných zdrojích, aniž by zkoumal jeho tvrzení. Stěžovatelé nesouhlasí s hodnocením založených zpráv jako dostatečného zdroje informací pro ověření důvodnosti obavy manžela stěžovatelky a). Tyto zprávy jsou pouze formálního charakteru, nemají nic společného se skutečným děním v Kazachstánu. Žalovaný ve správním řízení neshromáždil dostatek podkladů pro posouzení otázky, zda jsou v případě stěžovatelů dány důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 písm. b), § 14 nebo § 14a zákona o azylu. Stěžovatelé ve správním řízení poměrně přesně identifikovali nebezpečí, které jim v případě návratu do vlasti podle jejich názoru hrozí. Bylo tedy na správním orgánu, aby tato tvrzení stěžovatelů ověřil z jiných zdrojů, resp. aby získal aktuální informace o stavu v Kazachstánu. [11] Stěžovatelé se domnívají, že žalovaný ve svém rozhodnutí naprosto nedostatečným způsobem odůvodnil také neexistující důvod humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu. [12] Stěžovatelé dále poukazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2019, č. j. 9 Azs 39/2019 - 77, dle kterého odůvodněný strach z pronásledování z důvodu náboženství ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu může být shledán i v případě příslušníka určitého náboženského společenství, který v minulosti nebyl vystaven žádnému konkrétnímu aktu pronásledování, pokud bude v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že už z důvodu jeho členství je přiměřeně pravděpodobné, že by pronásledování z tohoto důvodu byl v budoucnu vystaven. Takovou přiměřenou pravděpodobnost pronásledování lze shledat i v důsledku kriminalizace členství v daném náboženském společenství, přičemž rozhodující je zejména pravděpodobnost stíhání takové skutkové podstaty v praxi země původu žadatele o mezinárodní ochranu. [13] Žalovaný ani městský soud se rovněž nevypořádali s tvrzením stěžovatelů, že jim v případě návratu do Kazachstánu hrozí nebezpečí z důvodu podání žádosti o mezinárodní ochranu v cizině, žalovaný si neobstaral žádné informace týkající se špatného zacházení s neúspěšnými žadateli o azyl po návratu do Kazachstánu. [14] Stěžovatelé dále odkazují na články Rádia Svobodná Evropa, které čerpají z výroční zprávy Komise USA o mezinárodní náboženské svobodě