7 As 261/2021 — Nejvyšší správní soud

7 As 261/2021- 23 - text  7 As 261/2021 - 26 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: P. J., zastoupený obecným zmocněncem JUDr. P. J., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě  pobočka v Olomouci ze dne 14. 7. 2021, č. j. 60 Af 25/2021  67, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Žalobce se u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále též „krajský soud“) domáhá zrušení rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání ve věci doměření daně podle zákona č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV2 (dále též „zákon č. 159/2020 Sb.“). [2] V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků. Podle krajského soudu žalobce nedoložil, že by neměl na zaplacení soudních poplatků dostatečné prostředky. Žalobce disponuje čistým měsíčním příjmem ve výši 19 287 Kč, z něhož hradí náklady na bydlení v souhrnné výši 5 000 Kč. Žádné z dalších tvrzení o příjmech a výdajích žalobce nejen nedoložil, ale ani konkrétně neuvedl, jakým způsobem se promítají do jeho aktuální finanční situace. Ačkoliv je zastoupen osobou s právnickým vzděláním a byl výslovně krajským soudem poučen o nutnosti svá tvrzení prokázat, odkázal krajský soud na podrobnou rešerši jeho poměrů u příslušných úřadů. Krajský soud tedy nemohl zohlednit tvrzení žalobce o jeho podnikatelské ztrátě, o úhradě nákladů řízení vzniklých v letech 20172021 ani o výdajích na stomatologické ošetření. S ohledem na poskytnuté poučení nebylo povinností krajského soudu opakovaně žalobce vyzývat k témuž. Krajský soud dodal, že z hlediska posouzení majetkových poměrů žalobce jsou irelevantní jeho procesní návrhy ve věci. Stejně tak není samo o sobě rozhodné, že žalobci bylo před třemi lety přiznáno úplné osvobození od soudních poplatků. Pro osvobození od soudních poplatků jsou relevantní aktuální poměry žadatele. Z aktuálních zjištění je přitom zjevné, že se výdělkové poměry žalobce zlepšily. Krajský soud uzavřel, že po odečtení nákladů na bydlení zbývá žalobci měsíčně částka 10 427 Kč nad hranicí životního minima, nejsou tedy splněny podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků. II. [3] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Stěžovatel úvodem zdůraznil význam sporu a svůj úmysl obrátit se na Ústavní soud s návrhem na zrušení části § 2 odst. 1 zákona č. 159/2020 Sb. Dále namítl, že krajskému soudu řádně deklaroval své majetkové poměry a doložil nedostatek prostředků k úhradě soudního poplatku. Pokud krajský soud shledal doložené informace nedostačenými, měl jej vyzvat k jejich doplnění. Stěžovateli je rovněž známo, že soudy běžně samy provádějí zevrubnou rešerši poměrů žadatelů o osvobození od soudního poplatku v databázích veřejných orgánů. Soud se tak mohl obrátit i na správce daně. Nedoložená tvrzení mohl soud aprobovat na základě obecné úvahy o obvyklosti a přiměřenosti, jako to učinil v případě stěžovatelových nákladů na bydlení. Stejně mohl postupovat v případě nákladů spojených se stomatologickou péčí a měsíčních životních nákladů. Stěžovatel rovněž doložil finanční zapojení svého zmocněnce. Co se týče splácení nákladů řízení vzniklých v letech 20172021, dokládá je potvrzení věřitele o trvání dluhu. Problematický je rovněž závěr krajského soudu, že se výdělkové poměry stěžovatele od roku 2018 výrazně zlepšily. Dle tehdejšího prohlášení stěžovatel pobíral v rozhodném čtvrtletí měsíční plat ve výši 17 180 Kč, neobdržel tedy tuto částku za celé čtvrtletí. Stěžovatel nesouhlasil ani s odkazem krajského soudu na životní minimum. Závěrem zdůraznil, že poplatníkem soudního poplatku je on, nikoliv jeho zástupce. Ohradil se proto proti poznámce krajského soudu o zůstatku bankovního účtu jeho zástupce. S ohledem na uvedené navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. [4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. IV. [5] Nejvyšší správní soud předesílá, že v nynější věci nepožadoval po stěžovateli zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, neboť rozšířený senát tohoto soudu již v usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014  19, dospěl k závěru, že „[s]těžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§ 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. b) a § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].“ V nyní posuzovaném případě se jedná o přezkum právě takového procesního usnesení krajského soudu, jímž se řízení o žalobě nekončí. Stěžovateli tedy povinnost zaplatit soudní poplatek za kasační stížnost nevznikla. [6] Dále platí, že v řízení o kasační stížnosti je podle § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. povinné zastoupení účastníka bez příslušného právního vzdělání advokátem. Ke splnění této podmínky se však rozšířený senát kasačního soudu také vyjádřil ve shora citovaném usnesení a vysvětlil, že „[j]eli podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Z citovaného usnesení rozšířeného senátu tedy plyne, že ani povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právního vzdělání advokátem není vyžadováno v těch případech, kdy kasační stížnost směřuje, tak jako v nyní souzené věci, proti procesnímu rozhodnutí, jímž se řízení o žalobě nekončí. [7] S ohledem na předmět řízení, jímž je usnesení krajského soudu, kterým nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud nepovažoval JUDr. P. J. za osobu zúčastněnou na řízení, neboť jeho práva a povinnosti nemohla být napadeným usnesením přímo dotčena. [8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Nejvyšší správní soud neshledal namítanou nepřezkoumatelnost napadeného unesení. Krajský soud zcela jasně a srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Ostatně, stěžovatel s těmito důvody obsáhle polemizuje, což by v případě nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu ani nebylo možné. Stěžovatel sám přitom ani konkrétně neoznačil, v čem by měla obecně namítaná nepřezkoumatelnost spočívat. [11] Stěžovatel v kasační stížnosti opakovaně poukázal na význam soudního sporu, především pak na svůj úmysl podat Ústavnímu soudu návrh na zrušení části § 2 odst. 1 zákona č. 159/2020 Sb. Považuje za nepřijatelné, že je po něm v takové situaci požadováno, aby zaplatil soudní poplatek. Tato skutečnost však nemá v posuzované věci pro přiznání osvobození od soudních poplatků žádný význam. Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. totiž platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsouli pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospějeli však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. (…) Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. Zákon tedy jasně spojuje možnost přiznat osvobození od soudních poplatků s nedostatkem finančních prostředků. Jak již správně konstatoval krajský soud, účelem zákona je ochránit před odepřením přístupu k soudu nemajetné účastníky řízení. Podstata sporu má při rozhodování o přiznání osvobození od soudních poplatků význam jen v rámci posouzení, zda není předložená žaloba zjevně bezúspěšná, či zda žadatelem vedený spor má vztah k podstatným okolnostem jeho životní sféry (zda se týká jeho majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí). Jedná se tedy o podmínku, jejíž nesplnění brání přiznat osvobození bez ohledu na majetkovou situaci. Splnění podmínky, že žaloba není zjevně bezúspěšná a že žadatelem vedený spor má vztah k podstatným okolnostem jeho životní sféry, na druhou stranu automaticky nezaručuje osvobození od soudních poplatků