8 Afs 144/2021 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 144/2021- 27 - text 8 Afs 144/2021-29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: M. K., zast. JUDr. Ing. Janem Kopřivou, Ph.D., advokátem se sídlem Zahradnická 223/6, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2020, čj. 44561/20/5300-21444-713021, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2021, čj. 31 Af 12/2021-32, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dodatečnými platebními výměry za zdaňovací období srpen až prosinec 2016 doměřil Finanční úřad pro Zlínský kraj žalobci (dále „stěžovatel“) daň z přidané hodnoty v celkové výši 737 786 Kč a stanovil mu penále v celkové výši 147 556 Kč. Proti dodatečným platebním výměrům podal stěžovatel odvolání, která žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil. [2] Následně podal stěžovatel ke Krajskému soudu v Brně žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením řízení o žalobě zastavil podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), jelikož stěžovatel nezaplatil soudní poplatek při podání žaloby a ani poté, co byl k jeho zaplacení krajským soudem usnesením ze dne 2. 3. 2021, čj. 31 Af 12/2021-29, vyzván. II. Obsah kasační stížnosti [3] Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu kasační stížností, podle jejího obsahu z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [4] Namítá, že zaplatil soudní poplatek dne 8. 3. 2021 bezhotovostním převodem. Osobně jej ve stanovené lhůtě s ohledem na mimořádné opatření uhradit nemohl. Soudní poplatek však omylem uhradil na účet České národní banky vedený pro Nejvyšší správní soud. Podle § 8 odst. 2 zákona o soudních poplatcích je poplatek příjmem státního rozpočtu. Soudní poplatek pod určeným variabilním symbolem uhradil, a do státního rozpočtu ho proto odvedl. Napadeným usnesením došlo z důvodu přílišného formalismus krajského soudu k porušení jeho práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozhodná je vůle stěžovatele včas soudní poplatek uhradit, k čemuž došlo. Platba soudního poplatku byla dostatečně identifikována, neboť byla učiněna ve správné výši a pod správným variabilním symbolem. Pro Nejvyšší správní soud byla nezaměnitelná. V okamžiku připsání soudního poplatku totiž neměl stěžovatel zahájeno u tohoto soudu žádné řízení, ve kterém by běžela nebo uplynula lhůta k uhrazení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti. [5] Závěry rozsudku NSS ze dne 2. 4. 2020, čj. 2 As 387/2019-29, dle kterého administrativní pochybení nemůže mít samo o sobě vliv na posouzení toho, zda byl soudní poplatek řádně zaplacen, je třeba vztáhnout i na případ stěžovatele. Celou situaci je nutné posuzovat komplexně včetně posouzení každé indicie vedoucí k identifikaci platby takovým způsobem, aby bylo patrné uhrazení soudního poplatku, byť na základě administrativního pochybení stěžovatele. Stěžovatel materiálně podmínky zaplacení soudního poplatku naplnil, jelikož byl poplatek včas a ve stanovené výši do státního rozpočtu uhrazen. Doměřená daňová povinnost je pro stěžovatele likvidační. Je proto namístě zkoumat intenzitu porušení procesních podústavních předpisů omezujících základní právo stěžovatele na přístup k soudu. Ta je však zanedbatelná. Formálně byl soudní poplatek zaslán na jiný účet, avšak intenzitu tohoto pochybení částečně zhojuje skutečnost, že doputoval do státního rozpočtu. Platba navíc obsahovala takové údaje, na základě kterých ji bylo možné přiřadit ke konkrétnímu soudnímu poplatku. Uvedení nesprávného bankovního účtu představuje lidskou a pochopitelnou chybu. [6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná. [8] Nejvyšší správní soud z obsahu spisu krajského soudu zjistil, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek při podání žaloby. Krajský soud ho proto usnesením ze dne 2. 3. 2021, čj. 31 Af 12/2021-29, vyzval k tomu, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek zaplatil, a to buď vylepením kolků na přiložený tiskopis, nebo bezhotovostně převodem na účet soudu. Současně stěžovatele poučil, že nebude-li soudní poplatek zaplacen, soud řízení zastaví. Usnesení bylo stěžovateli doručeno prostřednictvím zástupce 5. 3. 2021. Posledním dnem lhůty k zaplacení soudního poplatku tak bylo pondělí 22. 3. 2021. Dle úředního záznamu ze dne 24. 3. 2021 (č. l. 30 spisu krajského soudu), nebyl soudní poplatek zaplacen. Krajský soud proto řízení napadeným usnesením zastavil. [9] Stěžovatel namítá, že soudní poplatek zaplatil bezhotovostně převodem dne 8. 3. 2021. Vlivem administrativní chyby však poplatek zaslal na účet Nejvyššího správního soudu. Jelikož však byl poplatek včas a ve stanovené výši uhrazen do státního rozpočtu, podmínky zaplacení soudního poplatku materiálně naplnil. [10] Podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích je ve věcech správního soudnictví poplatníkem poplatku za řízení ten, kdo podal žalobu nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení. Poplatková povinnost u poplatku za řízení vzniká podáním žaloby a tímto okamžikem je též poplatek splatný [§ 4 odst. 1 písm. a) a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích]. Tento úkon je dle položky č. 18 bod 2. písm. a) sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k zákonu o soudních poplatcích, zpoplatněn částkou 3 000 Kč. [11] Podle § 8 odst. 3 zákona o soudních poplatcích platí, že poplatky se platí na účet zřízený u České národní banky pro soud příslušný podle § 3 (dále jen „účet soudu“). [12] Podle § 3 odst. 1 téhož zákona dále platí, že ve věcech poplatků za řízení rozhoduje soud, který je věcně a místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni. Ve věcech správního soudnictví rozhoduje ve věcech poplatků za řízení soud, který je věcně a místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci. [13] Podle čl. 36 odst. 1 Listiny pak platí, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. [14] Součástí práva jednotlivce na soudní ochranu je právo na přístup k soudu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny. Toto právo však podléhá některým omezením, která jsou vtělena do procesních předpisů v zájmu efektivity řízení. Ústavní soud v nálezu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 1136/20, k tomu blíže uvedl, že „žádné z těchto (legitimních) omezení však nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva. K zásadně přípustným omezením patří povinnost účastníka zaplatit soudní poplatek [usnesení, kterým se zastavuje řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, může být způsobilé bezprostředně zasáhnout do základních práv účastníka řízení - srov. k tomu stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 ze dne 23. 4. 2013 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)] nebo splnit podmínku povinného právního zastoupení, vyžaduje-li to zákon [srov. nález sp. zn. II. ÚS 1000/16 ze dne 8. 11. 2016 (N 213/83 SbNU 387) nebo nález sp. zn. III. ÚS 3213/19 ze dne 28. 1. 2020].“ V nálezu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, kterým byl zamítnut návrh na zrušení § 9 odst. 1 věty třetí zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, pak Ústavní soud zdůraznil, že „každý poplatník nese vlastní odpovědnost za to, že se soudní poplatek dostane do dispozice soudu řádně a včas, bez ohledu na to, jaký způsob k jeho úhradě zvolí.“ Z uvedeného tak vyplývá, že povinnost zaplatit soudní poplatek je přípustným omezením práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a je na vlastní odpovědnosti poplatníka, aby se soudní poplatek dostal do dispozice soudu řádně a včas. [15] Nejvyšší správní soud přisvědčuje stěžovateli, že soudní poplatky jsou příjmem státního rozpočtu (§ 8 odst. 2 zákona o soudních poplatcích). Poplatník je však povinen podle § 8 odst. 3 zákona o soudních poplatcích zaplatit soudní poplatek na účet zřízený u České národní banky pro soud příslušný podle § 3 odst. 1 toto zákona. Pro zaplacení soudního poplatku proto není rozhodující, zda se zaplacená částka stala příjmem státního rozpočtu, nýbrž to, zda byla zaplacena na účet soudu příslušného pro projednání a rozhodnutí věci (viz bod 8 rozsudku NSS ze dne 21. 5. 2019, čj. 4 As 31/2019-29). Jen tento soud je totiž schopný přiřadit platbu soudního poplatku ke konkrétnímu řízení, které bylo u něho na návrh poplatníka zahájeno. Jiný soud, na jehož účet byl soudní poplatek chybně zaplacen, n