8 As 355/2018 — Nejvyšší správní soud

8 As 355/2018- 76 - text 8 As 355/2018-81 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: BF shops, s.r.o., se sídlem náměstí Svornosti 2, Český Krumlov, zast. JUDr. Petrem Vyroubalem, advokátem se sídlem Jánský vršek 323/13, Praha 1, proti žalovanému: Celní úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Washingtonova 7, Praha 1, proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 20. 8. 2014, čj. 117767-2/2014-510000-12, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2018, čj. 11 Af 74/2014-88, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2018, čj. 11 Af 74/2014-88, se ruší. II. Rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 20. 8. 2014, čj. 117767-2/2014-510000-12, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti v celkové výši 28 570 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Petra Vyroubala, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Společnosti Prabos plus a. s. (dále jen „společnost Prabos“) bylo vydáno rozhodnutí ze dne 19. 2. 2014 o schválení žádosti o opatření. Důsledkem vydání tohoto rozhodnutí je možnost postupu podle čl. 17 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013, o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 (dále jen „nařízení č. 608/2013“), spočívající v tom, že v případě identifikování zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví držitele rozhodnutí o schválení žádosti, celní orgány toto zboží zadrží nebo pozastaví jeho propuštění, držitel rozhodnutí bude o tomto informován a bude mu poskytnut časový prostor pro bránění jeho práv duševního vlastnictví. Žalovaný dne 10. 7. 2017 přijal celní prohlášení žalobkyně (dále „stěžovatelky“) a rozhodl o provedení úplné vnitřní kontroly dováženého zboží. Podle kontrolního protokolu byla provedena úplná vnitřní kontrola kontejneru, jehož obsahem bylo 4 230 párů letní obuvi a 1 420 párů obuvi celoroční. Zjištěnou nesrovnalostí při kontrole bylo shledáno podezření na porušování autorského práva k designu podešve obuvi společnosti Prabos. Po provedené kontrole žalovaný celou zásilku dne 15. 7. 2014 zadržel podle s čl. 17 odst. 1 nařízení č. 608/2013 a § 9 odst. 1 zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „zákon o opatřeních“). Domníval se, že existuje důvodné podezření, že zboží porušuje práva duševního vlastnictví společnosti Prabos. Proti tomu stěžovatelka podala námitky, které ředitel žalovaného zamítl rozhodnutím uvedeným v záhlaví (dále jen „rozhodnutí o námitkách“). Stěžovatelka rozhodnutí o námitkách napadla žalobou u Městského soudu v Praze. Výše uvedeným rozsudkem byla tato žaloba zamítnuta jako nedůvodná. Proti tomuto rozsudku nyní stěžovatelka brojí kasační stížností. [2] Městský soud o podané žalobě rozhodl již rozsudkem ze dne 22. 11. 2016, čj. 11 Af 74/2014-43. Ten však Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 21. 3. 2018, čj. 9 As 332/2016-56. [3] Městský soud v nyní napadeném rozsudku nejdříve posoudil, zda v dané věci neplatí výluka, podle které jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí předběžné povahy. V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky této výluky. [4] Městský soud uvedl, že celní úřad je povinen zkoumat, zda příslušné zboží je podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví, a musí mít v tomto ohledu dostatečné náznaky a podezření, musí být tedy dány určité okolnosti, které na první pohled nasvědčují tomu, že by zboží mohlo porušovat práva duševního vlastnictví, jak v okamžiku, kdy rozhoduje, zda schválí žádost o vydání opatření ve vztahu k určitému zboží, tak i následně, kdy přistupuje k samotnému opatření spočívajícímu v zadržení zboží. Procesu založenému dle nařízení č. 608/2013 městský soud porozuměl tak, že držitel práva duševního vlastnictví podá žádost celnímu úřadu, aby přijal opatření spočívající v zadržení či pozastavení propuštění takového zboží. Z formuláře, který držitel dokládá k žádosti, může celní úřad zjistit dostatečné náznaky podezření. Aby tento postup celních orgánů plnil zamýšlenou funkci, je v případě dovozu zboží nutné rozhodnout v relativně krátké době. Pokud by celní orgán musel posuzovat důvodnost případné hrozby zásahu do práv třetích osob, pak by vedení evidence přijatých žádostí o vydání opatření postrádalo smysl. Z čl. 17 odst. 1 nařízení č. 608/2013 neplyne povinnost celních úřadů zabývat se otázkou, zda zadržované zboží porušuje právo chráněné duševním vlastnictvím, avšak celní úřad musí provést úsudek, zda příslušné zboží je podezřelým z porušení práva duševního vlastnictví, tedy musí posoudit, zda jsou na první pohled dány okolnosti nasvědčující tomu, že zboží takové právo porušuje. Neznamená to však, že v případě kladného rozhodnutí o žádosti o vydání opatření, bude takové opatření provedeno. Samotná existence celního opatření tedy automaticky nepředpokládá, že dojde k zadržení zboží. Podezření, že určité zboží porušuje práva duševního vlastnictví, může být založeno na informacích, které držitel uvedl v žádosti o vydání opatření. [5] V posuzované věci indicii vyvolávající podezření, že zboží dovážené stěžovatelkou mohlo porušovat právo duševního vlastnictví společnosti Prabos, celní orgán zjistil z toho, že polobotky (podešev, podrážka) určené pro společnost BLAŽEK PRAHA a. s. vypadají vzhledově shodně jako boty respektive podrážky obuvi společnosti Prabos. Tuto indicii celní úřad zjistil z fotografií, které společnost Prabos přiložila ke své žádosti o provedení celního opatření. Celní úřad usoudil, že je-li bota jedné společnosti vzhledově skoro stejná jako bota jiné společnosti, vyvolává to na první pohled podezření, že dovážené zboží kopíruje vzhled obuvi, v této věci společnosti Prabos. Celní úřad tak důvodně dospěl k závěru, že je zde dán „dostatečný náznak podezření“ a žádosti o vydání celního opatření v podobě zadržení zboží vyhověl. [6] Městský soud dále uvedl, že celní orgány neposuzují, komu náleží právo duševního vlastnictví. Okolnostmi, na základě nichž celní úřad usoudí, že zboží může porušovat práva duševního vlastnictví, budou výhradně skutková zjištění. Nepůjde tak v tomto směru primárně o otázky právního výkladu. Takovými indiciemi tak obecně může být zjištění, o jakou se má jednat značku zboží, že zboží je podezřele levné, zvláštně či jinak než obvykle balené, případně (jako v posuzované věci) že vypadá shodně nebo podobně jako zboží jiného výrobce. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti [7] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že městský soud použil nesprávný právní předpis. V odst. 33 a 35 napadeného rozsudku se odvolává na nařízení č. 1383/2003, které však v době rozhodnutí celního úřadu o zadržení zboží bylo zrušené. To zakládá vadu zmatečnosti. [8] Stěžovatelka namítala, že rozhodnutí o námitkách je založeno prakticky pouze na existenci rozhodnutí o žádosti společnosti Prabos. Mezi vydáním rozhodnutí o schválení žádosti o opatření a zjištěním dostatečných náznaků porušení práva duševního vlastnictví nelze klást rovnítko. Žalovaný nehodnotil otázku, zda mohlo jít o autorské právo, či zda mohlo být porušeno, tedy zda existuje takové podezření, a zadržel zboží pouze na základě rozhodnutí o schválení žádosti o opatření. Stěžovatelka žalovanému správnímu orgánu vyčítá, že ani při přijetí opatření ani při samotném zadržení nevyhodnotil, zda podrážka obuvi vůbec může být předmětem autorských práv. Celní orgány musí provést důkladné vlastní vyhodnocení, a to zejména ve fázi přijetí celního opatření, kdy mají dostatek času na posouzení dané otázky. Obzvláště pečlivě musí celní orgány postupovat v případě práv, která nejsou založena na tzv. registračním principu (kdy postačí, aby příslušný pracovník nahlédl do evidence) jako je tomu u práva autorského. Městský soud uvedl, že toto vyhodnocení se týká podmínek, za nichž má být žádost evidovaná, což není předmětem přezkumu právě posuzované věci. Nicméně obě fáze jsou propojeny, jelikož v řízení o schválení žádosti o opatření jsou jejími účastníky jen žadatel a celní úřad, ačkoliv adresáty rozhodnutí jsou všichni dovozci zboží, kteří tak nemají možnost obrany. I v druhé fázi rozhodovacího procesu, tj. před samotným rozhodnutím o zadržení konkrétního zboží, je celní úřad povinen vytvořit si vlastní úsudek o míře podezření z porušení autorského práva. Zadržet zboží je možné i pokud není vydáno rozhodnutí o schválení žádosti, tudíž celní úřad musí provést vlastní hodnocení otázky, zda je zboží podezřelé z porušení práv duševního vlastnictví. V nyní projednávané věci však celní úřad