9 Afs 194/2019 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 194/2019- 54 - text 9 Afs 194/2019 - 61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců Mgr. Tomáše Kocourka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: LinkAmerika II., spol. s r. o., se sídlem Na Staré silnici 99, Kněževes u Prahy, zast. Mgr. Luborem Bystřickým, advokátem se sídlem U Kanálky 1359/4, Praha 2, proti žalovanému: Celní úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Washingtonova 7, Praha 1, proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 19. 3. 2015, č. j. 34636-2/2015-510000-12, za účasti osoby zúčastněné na řízení: The Procter & Gamble Company, se sídlem Cincinnati, OH 45202, Spojené státy americké, zast. Mgr. Janou Šuranovou Traplovou, advokátkou se sídlem Přístavní 531/24, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019, č. j. 6 Af 28/2015 – 70, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Celní úřad pro Prahu 2 (dále jen „celní úřad“) dne 18. 7. 2012 zadržel podle § 9 odst. 1 zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon č. 191/1999 Sb.“), zboží podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví, a to 56 400 ks šamponů opatřených nápisem HEAD & SHOULDERS v kontejneru č. HLXU 458873-8, které bylo předloženo ke kontrole v celním prostoru společnosti METRANS, a. s. Zboží bylo zadrženo na základě kontroly provedené ve dnech 13. až 18. 7. 2012 v prostorech společnosti METRANS, která měla zboží v době kontroly v držení. [2] Žalobkyně podala proti zadržení zboží námitky, o nichž rozhodl ředitel celního úřadu. První rozhodnutí ředitele celního úřadu o námitkách bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2015, č. j. 9 Afs 148/2013 – 59. Znovu rozhodl o námitkách žalobkyně ředitel žalovaného (v mezidobí v důsledku reorganizace celní správy přešla působnost v této věci na Celní úřad pro hl. m. Prahu) rozhodnutím ze dne 19. 3. 2015, č. j. 34636-2/2015-510000-12, tak, že je opětovně zamítl. Pokud jde o důvody, pro něž má za to, že existují dostatečné indicie svědčící o tom, že zadržené zboží je padělkem (ve vztahu k registrované ochranné známce HEAD & SHOULDERS), odkázal na protokol celního úřadu ze dne 18. 7. 2012 o vydání zboží. Ředitel žalovaného vycházel rovněž z toho, že vlastník ochranné známky prokázal, že podal ve věci zadrženého zboží určovací žalobu k civilnímu soudu. Vysvětlení žalobkyně vztahující se k tomu, že zboží nebylo určeno pro trh Evropské unie, nepovažuje ředitel žalovaného za věrohodné. Žalovaný má totiž k dispozici nákladní list CIM, v němž je jako příjemce zboží uvedena společnost METRANS, a rozhodnutí této společnosti, která ukončila režim vnějšího tranzitu dne 12. 7. 2012 v 15:13 hod. Dále disponuje e-mailovou komunikací týkající se daného kontejneru, z níž vyplývá, že kontejner měl být dne 13. 7. 2012 v 7:30 hod. přistaven na celnici v Rudné, přičemž je v ní zmiňována vykládka zboží. Tyto e-maily jsou ze dne 10. 7. 2012. Teprve poté, co celní úřad oznámil provedení kontroly, proběhla emailová komunikace mezi společnostmi METRANS a Schenker, spol. s r. o., o tom, že kontejner bude vrácen. Žalobkyně požádala dne 13. 7. 2012 společnost METRANS, aby ponechala zboží v režimu vnějšího tranzitu. Vysvětlení poskytnuté žalobkyní považuje ředitel žalovaného za nevěrohodné a nepřesvědčivé. Podezření, že zboží bylo určeno pro trh Evropské unie, stále trvá, pochybnosti nebyly žalobkyní rozptýleny. Pokyn žalobkyně společnosti METRANS o ponechání zboží v režimu tranzitu byl učiněn až po ukončení režimu vnějšího tranzitu a po oznámení celní kontroly daného kontejneru (kontrola byla oznámena společnosti METRANS dne 11. 7. 2012). Časový sled událostí tedy oprávněně vzbuzuje dojem možné účelovosti. Tvrzení žalobkyně o vývozu zboží zpět z Evropské unie přišlo až v okamžiku, kdy žalobkyně věděla o zadržení zboží, což dokládá datum uvedené na dopisu společnosti Saporis Internation Trading FZE (dále jen „Saporis“), jež potvrdila, že přijme zásilku zpět (dopis je datován dnem 23. 7. 2012). [3] Městský soud v Praze zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí ředitele žalovaného shora uvedeným rozsudkem. Shrnul, že ředitel žalovaného vycházel zejména z nákladního listu CIM, v němž je jako příjemce zboží uvedena společnost METRANS, z rozhodnutí příjemce zboží ukončit režim vnějšího tranzitu dne 12. 7. 2012 v 15:13 hod., z e-mailové korespondence ze dne 10. 7. 2012 (před oznámením kontroly), z níž plyne záměr vyložit zboží v České republice, a z komunikace mezi žalobkyní a společností METRANS ve věci pokynu k ponechání zboží v režimu vnějšího tranzitu. Závěr ředitele žalovaného, že tyto indicie vzbuzují podezření, že zboží je ve skutečnosti určeno pro trh Evropské unie, je podle městského soudu správný a přesvědčivý. Lze přisvědčit žalobkyni, že rozhodnutí ředitele žalovaného se nevypořádává konkrétně s každým jednotlivým tvrzením uplatněným v námitkách a výslovně nehodnotí důkazy k nim přiložené, to však v dané věci nemá vliv na zákonnost rozhodnutí. Ředitel žalovaného ve svém rozhodnutí jasně popsal konkrétní skutkové okolnosti a důkazy, o které opřel své rozhodnutí, uvedl úvahy, kterými se při posouzení námitek řídil, a popsal závěry, ke kterým na základě těchto důkazů dospěl. Především uvedl, z jakých důvodů považuje tvrzení žalobkyně obsažená v námitkách za nevěrohodná a nepřesvědčivá. Není povinností správního orgánu reagovat na každé dílčí tvrzení obsažené v námitkách a vysvětlovat, jak hodnotí každý jednotlivý důkaz, nýbrž stačí prezentovat svůj názor a přesvědčivě jej zdůvodnit. Městský soud doplnil, že ředitel žalovaného správně hodnotil potvrzení o přijetí zásilky zpět ze dne 21. 7. 2012 jako irelevantní z hlediska rozptýlení pochybností, zda zboží bylo určeno pro trh Evropské unie, neboť je datováno až po zadržení zboží. Žalovaný dal tento důkaz správně do kontextu s ostatními důkazy, které svědčily o záměru přistavit kontejner se zbožím na celnici v Rudné a vyložit jej. Ředitel žalovaného tedy správně shledal, že existují indicie umožňující podezření, že zboží je určeno pro trh Evropské unie. II. Kasační stížnost [4] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [5] Stěžovatelka namítá, že nové rozhodnutí ředitele žalovaného fakticky opět setrvává na přístupu, který Nejvyšší správní soud žalovanému ve svém předchozím rozsudku vytkl, tedy že nepřihlíží ke skutečnostem uvedeným v námitkách z důvodu, že byly uvedeny až v námitkách a nikoliv dříve. Ředitel žalovaného tak opět posoudil věc podle stavu spisu ke dni zadržení zboží, nikoliv ke dni, kdy o námitkách rozhodl. Pokud již hodnotí skutečnosti a důkazy uvedené v námitkách, považuje je za nevěrohodné, neboť s ohledem na časový sled událostí vzbuzují dojem účelovosti. Ředitel žalovaného z hodnocení opět vynechává původní objednávku společnosti Alpha Beauty a její zrušení, což má za následek nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Závěr o nevěrohodnosti zbylé dokumentace osvědčující počáteční i konečné určení zboží pro trh mimo Evropskou unii opírá jen o skutečnost, že ji stěžovatelka předložila až poté, co se dopravce a speditér dozvěděli o plánované kontrole zboží. Pomíjí však, že stěžovatelka neměla jak a komu hlásit, že zboží není určeno pro trh Evropské unie, takovou možnost právo nezná. Stěžovatelka neměla povinnost, potřebu ani faktickou možnost nahlásit konečné určení zboží, neboť v době bezprostředně předcházející jeho zadržení stále ještě vyjednávala o možném pozdějším odběru zboží původním zákazníkem, jenž si zboží objednal, nebo o jeho zpětném odběru dodavatelem, přičemž oba se nachází mimo Evropskou unii. Stěžovatelka tak před nařízením kontroly ještě nevěděla, bude-li zboží vracet do Spojených arabských emirátů nebo podaří-li se jej přece jen dodat do Izraele. Nemohla tak ani doložit žádnou zprávu o geografickém určení zboží. Potřeba doložit geografické určení zboží nastala logicky až po jeho zadržení, neboť bylo třeba vyvrátit, že by bylo určeno pro trh Evropské unie. Ředitel žalovaného tedy diskvalifikuje předložené důkazy na základě nesprávné úvahy, že cokoliv uvedené po oznámení kontroly je a priori výmysl, aniž by se nad celou věcí logicky zamyslel a předložené důkazy vyhodnotil. Pokud i přes informaci o vrácení zboží dodavateli měl ředitel žalovaného o této skutečnosti pochybnosti, mohl je odstranit tím, že by si vyžádal od stěžovatelky informace, což ovšem neučinil. [6] Stěžovatelka shrnula, že žalovaný zadržel zboží jen proto, že se fakticky ocitlo na území Evropské unie, ovše