— Nejvyšší správní soud

Konf 30/2019- 7 - text Konf 30/2019 - 9 pokračování USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Simona Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy a JUDr. Tomáše Rychlého, rozhodl o návrhu Krajského soudu v Ústí nad Labem na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním na straně jedné a Městským úřadem Litoměřice, se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí 15/7, na straně druhé, ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 43 Nc 7041/2019, t a k t o : I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí na Labem pod sp. zn. 43 Nc 7041/2019, je správní orgán. II. Usnesení Městského úřadu Litoměřice ze dne 6. 6. 2019, čj. MULTM/0036597/19/OŽÚ/Lna se zrušuje. O d ů v o d n ě n í : [1] Návrhem doručeným dne 18. 12. 2019 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále „zákon o některých kompetenčních sporech“), se Krajský soud v Ústí nad Labem domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona o některých kompetenčních sporech. Spor měl dle jeho tvrzení vzniknout mezi ním na straně jedné a Městským úřadem Litoměřice na straně druhé ve věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 43 Nc 7041/2019. [2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti: [3] Společnost FORD MOTOR COMPANY, s. r. o. (dále jen „oznamovatelka“), podala Městskému úřadu Litoměřice oznámení o podezření ze spáchání přestupku. Uvedla, že společnost iAuto, a. s. (dále jen „podezřelá“), nezakládá do sbírky listin obchodního rejstříku listiny zobrazující hospodářské výsledky, zejména účetní závěrky. Tím mohla spáchat přestupek na úseku podnikání dle § 9 odst. 2 písm. a) bodu 2 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“). [4] Městský úřad Litoměřice toto podání usnesením ze dne 6. 6. 2019, čj. MULTM/0036597/19/OŽÚ/LNa, s odkazem na ustanovení § 12 správního řádu, postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem, jakožto věcně příslušnému „správnímu orgánu“. Ve výroku uvedl, že ve věci jde o oznámení o podezření ze spáchání přestupku dle § 66 písm. c) zákona č. 304/2013, o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „zákon o rejstřících“); proč podání postupuje krajskému soudu, jakožto „správnímu orgánu“, ovšem z obsahu rozhodnutí není zřejmé. [5] Krajský soud popřel svou pravomoc ve věci vydat rozhodnutí a věc předložil zvláštnímu senátu. Uvedl, že se v dané věci jedná o podezření ze spáchání přestupku na úseku podnikání ve smyslu § 9 odst. 2 písm. a) bodu 2 zákona o některých přestupcích, k jehož projednání je dle § 60 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky (dále jen „zákon o přestupcích“) příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Na věci nic nemění ani to, že přestupek má spočívat v porušení povinnosti stanovené § 72 odst. 1 zákona o rejstřících. Rejstříkový soud může osobu zapsanou v rejstříku pouze vyzvat k předložení listin, případně, pokud neuposlechne, může jí uložit dle § 104 zákona o rejstřících pořádkovou pokutu, to však pouze v rámci řízení o zápisu do veřejného rejstříku, nikoli v přestupkovém řízení. K projednání přestupkových jednání jsou povolány výlučně správní orgány, nikoli soudy. Krajský soud se věcí podezřelé zabývá pod sp. zn. Fj 27992/2019, nikoliv však jako přestupkem. [6] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou: [7] Z podkladů předložených zvláštnímu senátu je zřejmé, že Městský úřad Litoměřice obdržel dne 3. 6. 2019 podnět oznamovatelky, obsahující indicie o možném spáchání přestupku podezřelou. Současná úprava přestupkového řízení (zákon o přestupcích) na rozdíl od předchozí úpravy (zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích) již nezná institut „návrhového přestupku“ (srov. § 67 odst. 1 a § 68 zákona o přestupcích) a přestupkové řízení se tedy vždy zahajuje pouze ex officio, tzn. oznámením o zahájení přestupkového řízení osobě podezřelé ze spáchání přestupku (viz § 78 zákona přestupcích a § 46 odst. 1 správního řádu), nezvolí-li správní orgán namísto toho postup podle § 64 zákona o přestupcích (předání věci jinému orgánu) či § 76 tohoto zákona (odložení věci, aniž by došlo k zahájení řízení). [8] Z usnesení Městského úřadu Litoměřice ze dne 6. 6. 2020 (viz odst. [4] výše) zřetelně vyplývá, že městský úřad přestupkové řízení na základě obdrženého podnětu nezahájil, nepostupoval ani podle § 64 či § 76 přestupkového zákona, nýbrž věc „postoupil“ krajskému soudu s odkazem na ustanovení § 12 správního řádu. Takový postup je nicméně pojmově vyloučen, a to nejen proto, že zákon o přestupcích takový postup nepředvídá (funkci postoupení věci nahrazuje institut jejího předání), ale též z toho důvodu, že postup dle § 12 správního řádu je myslitelný pouze mezi správními orgány (viz věta první citovaného ustanovení). [9] Stricto sensu se tedy posuzovaná věc (kde neprobíhá žádné řízení) vůbec nemohla procesně předvídaným způsobem dostat do dispozice krajského soudu. Postup zvolený městským úřadem tak krajský soud právně k ničemu nezavazuje a konsekventně by tak bylo možné dovodit, že zde k žádnému (negativnímu) kompetenčnímu sporu nedošlo. Jelikož však procesní úprava kompetenčních sporů vyplývající ze zákona o některých kompetenčních sporech existenci řízení (v němž by teprve ke kompetenčnímu sporu mohlo dojít) expressis verbis nevyžaduje (viz § 2 odst. 2 věta druhá, podle které je kompetenčním sporem též spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků), bylo by podle názoru zvláštního senátu výrazem přepjatého právního formalismu jen z tohoto důvodu dovodit absenci kompetenčního sporu. Překážkou vzniku kompetenčního sporu nemůže být ani zvolený způsob popření pravomoci. Dle judikatury zvláštního senátu k němu nemusí nutně dojít v obvyklé procesní formě; postačí, je-li nepochybné, že obě strany svou pravomoc ve věci konat popírají. Smyslem rozhodování kompetenčních sporů je určit, který orgán veřejné moci se má věcí zabývat, bez ohledu na to, zda má věc meritorně projednat a rozhodnout (což je typický případ), či jen věc vyřídit tím, že se jí procesními předpisy předvídaným způsobem (tj. vydáním procesního rozhodnutí) odmítne a limine zabývat (například tím, že věc usnesením poznamenaným do spisu odloží). V obou případech bude výsledkem rozhodnutí kompetenčního sporu určení orgánu příslušného k vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení, jak to předpokládá ustanovení § 5 odst. 1 zákona o některých kompetenčních sporech. Opačný přístup by nevedl k odstranění nejistoty v tom, kdo má věc „vyřídit“, přičemž žádný jiný procesní nástroj k určení takového orgánu právní úprava nenabízí. [10] S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl zvláštní senát i přes značně atypickou procesní situaci k názoru, že v dané věci reálně vznikl mezi krajským soudem a městským úřadem negativní kompetenční spor [§ 1 odst. 1 písm. a), § 1 odst. 2 věta druhá zákona o některých kompetenčních sporech], a je proto založena jeho pravomoc tento spor rozhodnout (§ 2 odst. 1 citovaného zákona). [11] Pokud jde o samotné posouzení, který orgán veřejné moci má danou věc vyřídit, není pochyb o tom, že tímto orgánem nemůže být soud. Jde-li o posouzení, zda určité jednání může být kvalifikováno jako přestupek (tj. správní delikt definovaný v § 5 zákona o přestupcích), je věcně příslušným k této úvaze a případnému vedení řízení o něm výlučně správní orgán, neboť z ustanovení § 60 odst. 1 zákona o přestupcích vyplývá, že nestanoví-li zákon jinak, je správním orgánem příslušným k řízení obecní úřad obce s rozšířenou působností. Z dikce zákona lze bez jakékoli pochybnosti dovodit, že nebude-li založena věcná příslušnost obce s rozšířenou působností, bude věcně příslušným k projednání přestupkové věci jiný správní orgán. Je tedy pojmově vyloučeno, aby o (jakémkoli) přestupku vedl řízení (a rozhodoval) soud. Lze pouze pro úplnost dodat, že uložil-li by rejstříkový soud dle § 104 odst. 1 zákona o rejstřících pořádkovou pokutu osobě, která neuposlechla jeho výzvy k předložení listin, které podle tohoto nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin, nejednalo by se o rozhodování o přestupku (tj. v rámci přestupkového řízení), nýbrž o uložení pořádkové sankce v rámci soudem vedeného rejstříkového řízení, tzn. v rámci výkonu soudnictví. [12] Zvláštní senát proto postupem dle § 5 odst. 1 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí v dané věci je správní orgán. [13] Na tomto místě je nutné upozornit, že zvláštní senát nemůže věcně příslušný správní orgán zavázat, aby ve věci meritorně rozhodl. Jak bylo popsáno výše, v posuzované věci dosud nebylo správní (přestupkové) řízení zahájeno, přičemž posouzení, zda se tak vůbec stan