28 Co 238/2019 — Nejvyšší správní soud

Konf 9/2020- 40 - text Konf 9/2020 - 43 pokračování U S N E S E N Í Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Pavla Simona, JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Ing. Radovana Havelce, rozhodl o návrhu Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, se sídlem Lannova 26, České Budějovice, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním na straně jedné a Obvodním soudem pro Prahu 7 a Městským soudem v Praze na straně druhé, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 52 C 327/2018, o náhradu nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s nezákonným nařizováním služby přesčas v letech 2007 až 2009 ve výši 50.000,- Kč: žalobce V. S., zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem třída Přátelství 1960, Písek, a žalovaná Česká republika – Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, t a k t o : I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 52 C 327/2018, o náhradu nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s nezákonným nařizováním služby přesčas v letech 2007 až 2009 ve výši 50.000,- Kč, je soud. II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 12. 2018, čj. 52 C 327/2018-45, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 12. 2019, čj. 52 C 327/2018-63, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2020, čj. 28 Co 238/2019, 28 Co 24/2020-77, se zrušují. O d ů v o d n ě n í : [1] Návrhem doručeným dne 29. 7. 2020 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“) se Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje (dále jen „KŘ PČR“ či „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. Spor vznikl podle názoru navrhovatele mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 7 (dále jen „obvodní soud“) ve věci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 52 C 327/2018. [2] Z návrhu na zahájení kompetenčního sporu a příloh k návrhu vyplynulo následující. [3] Žádostí ze dne 3. 12. 2009 podanými KŘ PČR se V. S. (dále jen „žalobce“) domáhal doplacení služebního příjmu a nároků odvíjejících se od služebního příjmu za službu přesčas do rozsahu 150 hodin nařízenou v rozporu se zákonem za rok 2007, 2008 a 2009. Zamítavá rozhodnutí KŘ PČR byla přezkoumána Krajským soudem v Českých Budějovicích (rozsudky tohoto soudu ze dne 24. 2. 2014 čj. 10 A 95/2013-37 a ze dne 10. 4. 2014, čj. 10 A 96/2013-72), který vždy rozhodnutí KŘ PČR zrušil a věc vrátil KŘ PČR k dalšímu projednání. Až na základě citovaných rozsudků Krajského soudu v Českých Budějovicích KŘ PČR revidovalo svá předchozí rozhodnutí a přiznalo navrhovateli jím požadovaný služební příjem za práci přesčas (s výjimkou příslušenství, což je opět předmětem přezkumu Krajského soudu v Českých Budějovicích). Rozhodnutím ředitele pro řízení lidských zdrojů KŘ PČR ze dne 1. 12. 2009, čj. ŘLZ-7628/2009, bylo rozhodnuto o výši doplatku odchodného (15.318,- Kč), ve kterém nebyl zohledněn příjem za službu přesčas. Doplatek odchodného byl žalobci přiznán až rozhodnutím KŘ PČR dne 18. 8. 2014, čj. ŘKŘ-4654/2014, jímž bylo rozhodnuto o doplatku odchodného a o doplatku služebního příjmu za službu přesčas do rozsahu 150 hodin. [4] Žalobce dne 28. 1. 2015 uplatnil u Ministerstva vnitra ČR (dále jen „ministerstvo“) nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000,- Kč, která mu měla vzniknout vedením řízení ve věcech služebního poměru KČ PČR, v němž bylo rozhodováno o doplacení služebního příjmu a nároků odvíjejících se od služebního poměru za službu přesčas do rozsahu 150 hodin nařízenou v rozporu se zákonem za rok 2007, 2008 a 2009. Žalobce ve svém návrhu dovodil vznik nemajetkové újmy z titulu průtahů v řízení a vydání nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu ve správním řízení. Sdělením ministerstva ze dne 6. 2. 2015, čj. MV-120045-24/P-2010, bylo žalobci sděleno, že jeho nárok byl postoupen KŘ PČR k vyřízení. KŘ PČR však s postoupením návrhu nesouhlasilo a návrh vrátilo k vyřízení Ministerstvu vnitra, které jej opětovně vrátilo KŘ PČR, přičemž tento věc znovu postoupilo Ministerstvu vnitra. [5] Žalobce po předběžném uplatnění nároku podal dne 30. 7. 2015 žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 7, věcně a místně příslušnému soudu žalované České republiky – Ministerstva vnitra. Žalobou se žalobce domáhal náhrady zadostiučinění za újmu vzniklou v souvislosti s vedením správního řízení ve výši 50.000,- Kč s příslušenstvím. Na výzvu obvodního soudu doplnil dne 29. 8. 2017 a dne 3. 5. 2018 žalobce svoje podání tak, že uplatňuje nemajetkovou újmu a) za průtahy v řízení u KŘ PČR ve věci doplacení služebního příjmu v souvislosti s nezákonně nařizovanou službou přesčas a za pozdní doplacení, b) za průtahy v řízení u navrhovatele ve věci odchodného a ušlý zisk z pozdního vyplacení doplatků odchodného, c) za průtahy v řízení u ministerstva ve věci doplatku výsluhového příspěvku a ušlý zisk z pozdního vyplacení doplatku výsluhového příspěvku a d) v souvislosti s nezákonným nařizováním služby přesčas v letech 2007-2009 ve výši 50.000,- Kč. [6] O podané žalobě obvodní soud rozhodl usnesením ze dne 13. 11. 2018, čj. 52 C 100/2015-72 tak, že řízení o nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s nezákonným nařizováním služby přesčas v letech 2007-2009 ve výši 50.000,- Kč vyloučil k samostatnému projednání. Poté obvodní soud usnesením ze dne 20. 12. 2018, čj. 52 C 327/2018-45, řízení zastavil (výrok I.) a po právní moci tohoto usnesení postoupil věc navrhovateli (výrok II.). V odůvodnění svého rozhodnutí se pak ztotožnil s názorem ministerstva, že tvrzený nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000,- Kč z důvodu tvrzeného nesprávného úředního postupu správních orgánů v souvislosti s nezákonným nařizováním služby přesčas v letech 2007 až 2009, nelze posuzovat jako úřední postup ministerstva v rámci správního řízení v intencích zákona č. zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Obvodní soud dále odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2470/2012, ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 120/2017 a ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 1405/2016), která dovodila, že služební poměr policisty je typickým právním poměrem státně zaměstnaneckým, veřejnoprávním, vzniká mocenským aktem služebního funkcionáře a výrazně se odlišuje od poměru pracovního, že obecné soudy nejsou povolány přezkoumávat služební vztahy navazované rozkazem příslušného orgánu policie, resp. jeho rozhodnutím, a že pravomoc služebních funkcionářů jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru je dána nejen pro věci vzniku, změny či zániku služebního poměru, ale i pro nároky s existencí či zánikem služebního poměru související, a to i v případech, kdy služební poměr skončil. [7] Obvodní soud dne 17. 12. 2019 usnesením čj. 52 C 327/2018-63 doplnil své usnesení ze dne 20. 12. 2018, čj. 52 C 327/2018-45, tak, že žalobce je povinen zaplatit ministerstvu náhradu nákladů řízení ve výši 600,- Kč (výrok III.). [8] Žalobce s uvedeným závěrem obvodního soudu nesouhlasil a podal proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 12. 2018, čj. 52 C 327/2018-45, odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 2. 2020, čj. 28 Co 238/2019, 28 Co 24/2020-77, usnesení obvodního soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). V odůvodnění se ztotožnil s názorem obvodního soudu, že v této věci není dána pravomoc soudu podle ustanovení § 7 o.s.ř. k projednání a rozhodnutí věci, která souvisí se služebním poměrem žalobce, což platí i pro nároky s existencí či zánikem služebního poměru související, a to i v případech, kdy služební poměr skončil. Dále odvolací soud uzavřel, že správním rozhodnutím nemůže být rozhodnutí služebního funkcionáře v rámci služebního poměru o nařízení práce přesčas. [9] Navrhovatel vázán usnesením zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019, čj. Konf 11/2018-16, ve kterém zvláštní senát dovodil, že příslušný vydat rozhodnutí o nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy je správní orgán (tedy služební funkcionář), a že s ohledem na komplexní úpravu náhrady újmy způsobené příslušníkovi bezpečnostního sboru obsaženou v zákoně č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“) nelze uvažovat o použitelnosti zákona č. 82/1998 Sb., postupoval navrhovatel v řízení o náhradě nemajetkové újmy podle zákon č. 361/2003 Sb. [10] Navrhovatel dne 22. 6. 2020 řízení o náhradě nemajetkové újmy usnesením zastavil podle § 179 zákona č.