2 Afs 68/2021 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 68/2021- 43 - text  2 Afs 68/2021 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Česká republika – Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4, zast. JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pivovarská 8, Vyškov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2018, č. j. 29203/18/5000-10480-712244, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2021, č. j. 5 Af 30/201851, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 9. 11. 2017, č. j. 8106217/17/2000-31472-108353 (dále jen „správce daně“), kterým byl žalobci vyměřen odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 3 223 094 Kč podle § 139 a § 147 zákona č. 280/2009, daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., zákon o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „rozpočtová pravidla“), ve znění účinném do 19. 2. 2015. [2] Řízení bylo zahájeno z moci úřední na základě podnětu učiněného Nejvyšším kontrolním úřadem po provedení kontrolní akce 14/35 „majetek a peněžní prostředky státu, se kterými jsou příslušná hospodařit vybraná krajská ředitelství policie ČR“ a týkalo se nákupu dvou vozidel Škoda Octavia a tří vozidel Škoda Superb od společnosti ŠKODA AUTO a.s. na základě veřejné zakázky žalobce, realizované v jednacím řízení bez uveřejnění. [3] Na základě výsledku daňové kontroly dospěl správce daně k závěru, že žalobce u veřejné zakázky malého rozsahu na dodávky s názvem „Dodání automobilů osobních komerčních nižší střední třídy pro KŘP hl. m. Prahy“ (dále jen „veřejná zakázka 1“) a u veřejné zakázky malého rozsahu na dodávky s názvem „Dodání automobilů osobních komerčních – reprezentativních pro KŘP hl. m. Prahy“ (dále jen „veřejná zakázka 2“; souhrnně „veřejné zakázky“) porušil zásady transparentnosti, zákazu diskriminace a rovného zacházení dle § 6 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), neboť neprokázal splnění podmínek pro zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 5 písm. e) zákona o veřejných zakázkách, a to v případě obou veřejných zakázek podstatně nižší cenu oproti ceně na trhu obvyklé a v případě veřejné zakázky 2 také, že nabídka trvala po velmi krátkou dobu. Tím se dopustil porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. a) rozpočtových pravidel. Mimo to žalobce u veřejných zakázek neplnil určené úkoly nejhospodárnějším způsobem, když takto zakoupená vozidla po 64, resp. dokonce 19 dnech vyřadil z majetku pro nepotřebnost, a tím z jeho strany došlo k porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. f) rozpočtových pravidel. [4] K námitce, že je zcela zřejmé, že 35 % slevu, respektive dokonce 40 % slevu nemůže poskytnout žádný jiný subjekt působící na trhu vyjma výrobce, městský soud uvedl, že byť nepopírá, že by to tak v konečném důsledku opravdu mohlo být, nelze takto zjednodušeně dospět k závěru, že se jedná o splnění podmínky ceny podstatně nižší, než je obvyklá tržní cena, podle § 23 odst. 5 písm. e) zákona o veřejných zakázkách. Městský soud naopak přisvědčil žalovanému, že není vyloučeno, že v období, kdy byly veřejné zakázky zadávány, se na automobilovém trhu mohly vyskytovat také jiné srovnatelné nabídky na pořízení předmětných vozů (co do kvality a technických požadavků), a vozidla by tak bylo možno pořídit od jiných dodavatelů za příznivější cenu. Žalovaný rovněž podle krajského soudu správně poznamenal, že žalobce nesplnil povinnost odůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny na trhu, ale pouze mimořádně nízké nabídkové ceny v rámci srovnání nabídky jednoho dodavatele. Městský soud se s žalovaným ztotožnil, že výzva k podávání nabídek byla ušitá dodavateli žalobce na míru. Takové jednání představovalo porušení zásad transparentnosti a zákazu diskriminace podle § 6 zákona o veřejných zakázkách. [5] K námitce že předmětné automobily mohl ze svého majetku vyřadit jiným formálním způsobem, a to Opatřením o změně příslušnosti hospodaření s movitým majetkem mezi organizačními složkami státu či Opatřením ministerstva vnitra, městský soud uvedl, že žalovaný nekladl žalobci k tíži to, jakou formu při převodu zvolil, ale skutečnost, že žalobce rozhodnutím o nepotřebnosti č. 1 a č. 2 vyřadil předmětné automobily ze svého majetku a převedl je na Ministerstvo vnitra, čímž ve spojení se skutečnostmi uvedenými k prvnímu žalobnímu bodu naplnil skutkovou podstatu porušení rozpočtové kázně. Pro úplnost městský soud uvedl, že žalobce mohl učinit toliko rozhodnutí o nepotřebnosti majetku, neboť k provedení opatření podle § 7a zákona o Policii ve spojení s § 20 zákona o majetku ČR je příslušný ministr vnitra. V nyní projednávané věci však ministr o převodu majetku nerozhodoval. [6] K námitce, že jednáním žalobce byl splněn účel veřejné zakázky, městský soud uvedl, že z obsahu správního spisu je zjevné, že pořízení vozidel mělo být použito k plnění potřeb žalobce. Přesto žalobce vozidla po velmi krátké době vyřadil jako nepotřebný majetek a převedl je na Ministerstvo vnitra. Účel veřejné zakázky tak nemohl být naplněn. K námitce proporcionality odvodu za porušení rozpočtové kázně městský soud uvedl, že žalovaný se odůvodněním výše odvodu zabýval velmi precizně. Městský soud shledal úvahu žalovaného ucelenou a logickou a plně se s ní ztotožnil, a to včetně výše odvodu. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [7] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, ve které jej navrhl zrušit z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v rozhodném znění (dále jen „s. ř. s.“) a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [8] Stěžovatel předně namítá, že v rámci veřejných zakázek postupoval v souladu s § 23 odst. 5 písm. e) zákona o veřejných zakázkách, a v žádném případě tedy nedošlo k porušení zásady transparentnosti, zákazu diskriminace a rovného zacházení dle § 6 odst. 1 téhož zákona. V daném směru pak stěžovatel také namítá nepřezkoumatelnost či zmatečnost napadeného rozsudku ve vztahu k zákonu o veřejných zakázkách. Stěžovatel setrvává na svém přesvědčení, že prokázal splnění podmínky mimořádně nízké nabídkové ceny na trhu. [9] Stěžovatel dále rozporuje závěr soudu o nezákonnosti převodu veřejnými zakázkami pořízeného majetku na Ministerstvo vnitra. Podle něho by zcela totožného stavu bylo možno dosáhnout jiným formálním způsobem, a sice postupem dle § 20 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v rozhodném znění (dále jen „zákon o majetku České republiky“). Pokud by tedy daného cíle bylo možno dosáhnout v souladu s platnými právními předpisy, nelze mu klást k tíži, že stejného výsledku dosáhl jiným postupem. Namítá, že je mu vytýkáno pořízení daných vozidel a jejich převod na Policejní prezidium, ale není mu zřejmé, jak by tyto skutečnosti měly souviset, aby tím porušil rozpočtovou kázeň. [10] Podle stěžovatele byly prostředky státního rozpočtu použity na stanovený účel, tj. na nákup osobních automobilů pro Policii České republiky. Automobily přechodnou dobu sloužily pro potřeby stěžovatele a až následně byly převedeny na Policejní prezidium, kde slouží dodnes. Podle stěžovatele bylo prohlášení o nepotřebnosti zakoupeného majetku učiněno plně v souladu s právními předpisy, a tedy z tohoto titulu nemohlo dojít k porušení rozpočtové kázně. [11] Stěžovatel dále namítá, že výše stanoveného odvodu za porušení rozpočtové kázně neodpovídá zásadě proporcionality vzhledem k okolnostem daného případu. Nebyla zohledněna ani zásadní právní východiska, a to účel odvodu za porušení rozpočtové kázně, tedy zamezení vzniku újmy státnímu rozpočtu. Dále stěžovatel namítá, že žalovaný vzal podnět NKÚ za závazný a bral jej, jako by šlo o rozhodnutí o předběžné otázce; s tím stěžovatel nesouhlasí. [12] S ohledem na povahu kasačních námitek, které do značné míry kopírují námitky odvolací i žalobní, žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti podobně jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že své rozhodnutí vydal v souladu s právními předpisy, na základě řádně zjištěného skutkového stavu. Odvod za porušení rozpočtové kázně byl vyměřen podle zákona o rozpočtových pravidlech na základě daňové kontroly