3 Afs 243/2020 — Nejvyšší správní soud

3 Afs 243/2020- 29 - text  3 Afs 243/2020 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce Gymnázium Jana Amose Komenského s. r. o., se sídlem Dubí, Bystřická 275/27, zastoupeného JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Litoměřice, Kostelní náměstí 233/1, proti žalovanému Ministerstvu financí, se sídlem Praha 1, Letenská 525/15, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2020, č. j. 15 Af 79/2017-76, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 400 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Ing. Vladimíra Nedvěda, advokáta. Odůvodnění: [1] Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2017, č. j. MF-11776/2017/1203-5, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 8. 10. 2014, č. j. 3008/EK/2014-5. Tímto rozhodnutím Krajský úřad Ústeckého kraje (dále jen „krajský úřad“) uložil žalobci povinnost zaplatit odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 195 100 Kč; porušení spočívalo v neoprávněném použití peněžních prostředků poskytnutých žalobci v letech 2011 a 2012 ze státního rozpočtu podle § 160 odst. 4 a § 163 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním a vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „školský zákon“). [2] Krajský soud v napadeném rozsudku nejprve shrnul skutečnosti vyplývající ze správního spisu. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) vyhlásilo dne 11. 1. 2011 rozvojový program „Financování asistentů pedagoga pro děti, žáky a studenty se zdravotním postižením v soukromých a církevních školách na rok 2011“ (dále jen „rozvojový program 2011“), a dne 29. 11. 2011 vyhlásilo fakticky totožný program na rok 2012 (dále jen „rozvojový program 2012“). V těchto programech bylo mj. stanoveno, že (i) soukromé školy zašlou žádost o poskytnutí této dotace příslušnému krajskému úřadu, (ii) krajský úřad posoudí žádosti soukromých škol z hlediska podmínek tohoto programu a sumář vybraných žádostí zašle poštou i elektronicky jako žádost (samotného) krajského úřadu o poskytnutí dotace ministerstvu, (iii) ministerstvo posoudí žádosti krajských úřadů a církevních škol z hlediska podmínek tohoto programu a na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace zašle příjemci (kraji) finanční prostředky, přičemž (iv) „[d]otaci je možno použít pouze na asistenty pedagoga, kteří splňují odbornou kvalifikaci stanovenou v § 20 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Dotace je vázána na funkci asistenta pedagoga zřízenou dle § 16 odst. 9 a 10 školského zákona.“. Ve dnech 9. až 12. 12. 2013 byla u žalobce provedena kontrola za kalendářní roky 2011 a 2012 a školní roky 2012/2013 a 2013/2014; předmětem státní kontroly bylo dodržování vybraných ustanovení školského zákona a předmětem veřejnosprávní kontroly bylo využívání finančních prostředků státního rozpočtu poskytnutých soukromých školám podle § 160 odst. 4 a § 163 školského zákona a podle § 1 zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon č. 306/1999 Sb.“). Ve vztahu k projednávané věci je významné kontrolní zjištění v bodě 6 protokolu, dle kterého vzniklo podezření na porušení rozpočtové kázně podle § 22 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „malá rozpočtová pravidla“), v celkové výši 195 100 Kč. Zaměstnankyně žalobce s osobním číslem 110 totiž nesplnila do data kontroly podmínku odborné kvalifikace asistenta pedagoga ve smyslu § 20 zákona č. 563/3004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc. [3] Krajský soud upozornil, že součástí předloženého správního spisu nebyly smlouvy o poskytnutí dotace nebo rozhodnutí, z nichž by vyplývaly podmínky stanovené žalobci, jakožto příjemci dotace. Vyzval proto žalovaného k doplnění správního spisu; žalovaný předložil rozhodnutí MŠMT ze dne 15. 2. 2011, č. j. 3506/2011-27, a (nedatované) rozhodnutí č. j. MŠMT 9313-6/2012-27, kterými MŠMT poskytlo krajskému úřadu peněžní prostředky podle shora uvedených rozvojových programů ve výši 1 460 150 Kč pro rok 2011, a 1 512 760 Kč pro rok 2012. Dále žalovaný předložil usnesení Rady Ústeckého kraje č. 44/78R/2011, ve kterém je toliko uvedeno, že se běžné výdaje pro žalobce zvyšují z důvodu účelové dotace MŠMT v rámci rozvojového programu 2011 o částku 101 000 Kč, a usnesení téhož subjektu č. 12/104R/2012, kde je rovněž pouze konstatováno, že se běžné výdaje pro žalobce zvyšují z důvodu rozvojového programu 2012 o částku 94 000 Kč. [4] Co se týče žalobní argumentace, krajský soud nejprve nepřisvědčil námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného. Dle jeho názoru je zřejmé, že žalovaný posuzoval namítaný vztah § 20 a § 32 zákona o pedagogických pracovnících, přičemž dospěl k závěru, že žalobce mohl poskytnutou dotaci použít výhradně na úhradu nákladů vyplývajících z pracovněprávních vztahů s asistentem pedagoga splňujícího odbornou kvalifikaci stanovenou v § 20 zákona o pedagogických pracovnících, což zaměstnankyně č. 110 nesplňovala. [5] K žalobní námitce poukazující na to, že celá čerpaná dotace byla využita na financování asistenta pedagoga zdravotně postiženého žáka, tedy v souladu s účelem dotačního programu, krajský soud konstatoval, že žalovaný nezpochybňoval využití dotace na financování asistenta pedagoga; rozpor s účelem poskytnuté dotace však shledal v tom, že asistent pedagoga nesplňoval požadavek odborné kvalifikace. [6] Krajský soud dále uvedl, že základním předpokladem pro to, aby mohl přezkoumat rozhodnutí správních orgánů ve věci porušení rozpočtové kázně, je, aby správní orgány postavily najisto, k jakým konkrétním povinnostem se žalobce zavázal, a které z nich porušil. Zdůraznil, že vztah mezi MŠMT a krajským úřadem týkající se poskytnutí dotace se řídí zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „velká rozpočtová pravidla“), v jehož rámci MŠMT poskytlo krajskému úřadu účelově určenou dotaci; MŠMT tedy bylo v pozici poskytovatele a krajský úřad v pozici příjemce dotace. Krajský úřad posléze dotaci obdrženou od MŠMT poskytl žalobci ze svého rozpočtu, čímž se stal sám poskytovatelem dotace a žalobce jejím příjemcem. Tento vztah se již řídí malými rozpočtovými pravidly. [7] Krajský soud upozornil, že z rozhodnutí MŠMT č. j. 3506/2011-27, a č. j. MŠMT 93136/2012-27, nelze dovozovat, že by zde vymezené podmínky dotace byly bez dalšího stanoveny i žalobci, neboť příjemcem těchto dotací byl krajský úřad. Ani z usnesení Rady Ústeckého kraje č. 44/78R/2011 a č. 12/104R/2012, nelze zjistit žádné podmínky, za kterých byly žalobci předmětné dotace poskytnuty. Dokonce ani v případě vyhlášení rozvojových programů 2011 či 2012 nelze hovořit o tom, že by tyto listiny žalobce zavazovaly k dodržování jakýchkoli podmínek (a tedy ani podmínky, že dotaci lze využít pouze na asistenta pedagoga, který splňuje odbornou kvalifikaci stanovenou v § 20 zákona o pedagogických pracovnících). Krajský soud proto dospěl k závěru, že není schopen přezkoumat, zda se žalobce skutečně dopustil vytýkaného porušení rozpočtové kázně, neboť obsahem správního spisu není podklad, na jehož základě krajský úřad poskytl žalobci dotace na asistenta pedagoga pro roky 2011 a 2012. Nelze tedy zjistit ani žádné konkrétní podmínky, za kterých krajský úřad žalobci dotaci poskytl. V absenci těchto podkladů soud spatřoval vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť skutkový stav, který vzaly správní orgány za základ rozhodnutí, nemá oporu ve spisu a vyžaduje zásadní doplnění. Proto žalobou napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [8] Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [9] Stěžovatel nejprve popsal mechanismus systému poskytování posuzované dotace. Namítl, že soudem požadovaný dokument, stanovující podmínky dotace krajským úřadem ve vztahu k žalobkyni, není a nemůže být součástí správního spisu, neboť u tohoto typu dotace není takový dokument vypracováván a tedy neexistuje. Jeho neexistence není porušením zákona či překážkou poskytnutí dotace, a nemůže mít za následek „neznalost“ závazných podmínek poskytnutí dotace. Neexistence podmínek dotace či jejich neznalost ostatně ze strany žalobce nikdy nebyla předmětem sporu. Žalobce nenamítal, že by mu podmínky poskytnutí dotace nebyly zn