4 Afs 98/2022 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 98/2022- 40 - text  4 Afs 98/2022-45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: DFH Haus CZ s.r.o., IČO 624 11 811, se sídlem Žákava 162, okr. Plzeňjih, zast. JUDr. Jiřím Sehnalem, advokátem, se sídlem Politických vězňů 27, Kolín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2019, č. j. 34336/19/520011431706481, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2022, č. j. 77 Af 1/201985. takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále též „správce daně“) ze dne 10. 12. 2018, č. j. 2018959/18/230450522401538, jímž ten zamítl návrh na povolení obnovy řízení na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2010 ukončené pravomocným platebním výměrem správce daně ze dne 18. 7. 2011, č. j. 33997/11/141970401538, a návrh na povolení obnovy řízení na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2011 ukončené pravomocným platebním výměrem správce daně dne 3. 9. 2012, č. j. 48559/12/141970401538. [2] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž za předmět sporu označil existenci důvodů pro povolení obnovy řízení u daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2010 a 2011 po obdržení výsledků daňové kontroly v Německu u mateřské společnosti DFH FertigHaus Holding AG a u spojené osoby DFH Musterhäuser GmbH v Německu, která se týkala let 2005 – 2007. [3] Daňová kontrola v Německu se týkala mimo jiné převodních cen, které byly fakturovány žalobci. O konečných výsledcích kontroly byla mateřská společnost informována na základě platebních výměrů, které obdržela dne 17. 5. 2013, a žalobce o tom byl mateřskou společností informován dne 19. 6. 2013 dopisem ze dne 18. 6. 2013. Pokud žalovaný míní, že výsledky daňové kontroly obdržené od mateřské společnosti DFH FertigHaus Holding AG nejsou důvodem pro povolení obnovy řízení u daně z příjmů právnických osob za rok 2010 a 2011, nemohl by správce daně vydat rozhodnutí ze dne 15. 8. 2018, č. j. 1643955/18/230450522401538, jímž zrušil rozhodnutí o zastavení řízení o návrhu žalobce na obnovu ze dne 13. 6. 2014, č. j. 1266923/14/230414500403121. [4] Na základě uvedených výsledků daňové kontroly podal žalobce v souladu s Úmluvou o zamezení dvojího zdanění v souvislosti s úpravou zisku sdružených podniků č. 90/436/EHS, publikované ve sbírce mezinárodních smluv pod číslem 93/2006, dodatečná přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2005, 2006, 2010 a 2011. Dodatečným platebním výměrem č. j. 816251/13/230424801401538 byla dne 8. 7. 2013 vyměřena daňová ztráta u daně z příjmů právnických osob za rok 2006 ve výši 5.621.440 Kč. Tuto daňovou ztrátu požaduje žalobce uznat po žalovaném jako důvod pro povolení obnovy řízení u daně z příjmů právnických osob za roky 2010 a 2011. [5] Žalobce podal i dodatečná přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2010 a 2011 a v nich uplatnil snížení základu daně o daňovou ztrátu za rok 2006 ve výši 1 040 583 Kč za rok 2011 a ve výši 3 210 867 Kč za rok 2010. Na to správce daně rozhodnutími ze dne 13. 9. 2013, č. j. 819349/13/230424801401538 a č. j. 819339/13/230424801401538, zastavil řízení ve věci podaných dodatečných přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2010 a 2011 z důvodu nenaplnění podmínek § 38 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále též „ZDP“), jelikož nelze dodatečně uplatnit snížení základu daně o daňovou ztrátu, pokud současně není dodatečně zvýšen základ daně. [6] Jestliže správce daně platebním výměrem ze dne 8. 7. 2013, č. j. 816251/13/230424801401538, vyměřil daňovou ztrátu u daně z příjmů právnických osob za rok 2006 ve výši 5 621 440 Kč, pak aby narovnání stavu transferových cen mezi spřízněnými osobami nebylo iluzorní a mělo ekonomické ratio, je podle žalobce spravedlivé, aby základ daně z příjmů právnických osob za roky 2010 a 2011 byl snížen o daňovou ztrátu za rok 2006. Pokud tomu brání, že nelze dodatečně uplatnit snížení základu daně o daňovou ztrátu, pokud současně není dodatečně zvýšen základ daně, pak je třeba najít jinou procesní cestu, kterou bude možné docílit snížení základu daně z příjmů právnických osob za roky 2010 a 2011 o daňovou ztrátu za rok 2006, a tou je obnova řízení. Povolením obnovy řízení lze otevřít vyměřovací řízení dle řádných přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2010 (podaného dne 30. 6. 2011) a 2011 (podaného dne 29. 6. 2012) a ve vyměřovacím řízení uplatnit daňovou ztrátu za rok 2006. [7] Žalovaný nesprávně dovozuje, že vyměření daňové ztráty za rok 2006 dne 8. 7. 2013 nelze považovat za novou skutečnost z hlediska naplnění podmínek pro obnovu řízení, protože vyšla najevo po ukončení vyměřovacích řízení za rok 2010 a 2011 a neexistovala v roce 2011 a 2012 při rozhodování správce daně v původním vyměřovacím řízení za roky 2010 a 2011. [8] Podstata problému je v cenách účtovaných mezi žalobcem (výnosy) a DFH Musterhäuser GmbH (náklady), které německý finanční úřad považoval za nadhodnocené, a proto je snížil na ceny obvyklé. Tím došlo u žalobce ke snížení výnosů a u společnosti DFH Musterhäuser GmbH ke snížení nákladů. V důsledku toho pak žalobce podal dodatečné přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2005 a 2006. [9] Závěrem žalobce poukázal na skutečnost, že požadoval, aby správce daně, pokud nesezná důvody pro povolení obnovy řízení, podle čl. 25 smlouvy o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmů a majetku předložil věc k řešení případu cestou dohody a aby Ministerstvo financí učinilo podle § 39q písm. a), b) ZDP opatření k zajištění vzájemnosti nebo odvetné opatření za účelem vzájemného vyrovnání zdanění k odstranění tvrdostí a nesrovnalostí. Žalobce však dostal pouze strohou odpověď v rozhodnutí správce daně ze dne 10. 12. 2018, že toto není předmětem rozhodnutí o povolení či nepovolení obnovy řízení a od žalovaného nedostal žádnou odpověď. [10] V doplnění žaloby žalobce reagoval na vyjádření žalovaného k žalobě a uvedl, že o nastavení převodních cen se spojenou osobou DFH Musterhäuser GmbH se dozvěděl dne 19. 6. 2013, tudíž žalovaný nemá pravdu, že žalobce věděl o cenách účtovaných mezi ním a spojenou osobou a mohl je bez svého zavinění uplatnit v řízení již dříve (žalobce dříve neznal názor německého správce daně na převodní ceny). Žalobce proto nerozumí, proč mu žalovaný vytýká, že mělli nastaveny ceny v určité výši a následně v souvislosti s jejich nastavením uplatnil úpravu zisků podle německého platebního výměru, nejedná se o situaci, kterou má na mysli § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu. Nové skutečnosti to podle žalobce jsou, jelikož jde o informace vzešlé od německého správce daně z německého platebního výměru a to, že tyto skutečnosti nemohly být bez zavinění žalobce uplatněny v řízení již dříve, je dáno tím, že žalobce se o tom dozvěděl dne 19. 6. 2013. Žalobce vyjádřil nepochopení pro úvahu žalovaného, proč obnovou řízení nemůže měnit daň z příjmů právnických osob za rok 2010 a 2011 o nárokovanou daňovou ztrátu za rok 2006, když nelze použít § 38p odst. 1 ZDP. Žalobce pouze požaduje cestou obnovy řízení docílit snížení základu daně z příjmů právnických osob za rok 2010 a 2011 o daňovou ztrátu za rok 2006, aby došlo ke správnému zjištění a stanovení daně. [11] Žalovaný poukazuje na to, že skutečnosti nebo důkazy musí být existující v době rozhodování o dani z příjmů právnických osob za rok 2010 a 2011, to znamená k 18. 7. 2011 a 3. 9. 2012, avšak neznámé žalobci nebo správci daně, aby nemohly být bez jejich zavinění uplatněny dříve. Žalobce v tom nevidí problém, jelikož německý platební výměr je za rok 2006, jedná se tak o daň za rok 2006 existující k 18. 7. 2011 a k 3. 9. 2012 a neznámý žalobci dříve (žalobce se informace z německého platebního výměru dozvěděl dne 19. 6. 2013 a dne 27. 6. 2013 podal dodatečné přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2006). Pro obnovu daňových řízení za roky 2010 a 2011 splnil žalobce také podmínku vyjádřenou v § 117 odst. 2 daňového řádu, aby na důvody předmětné obnovy daňových řízení nešlo podat dodatečná přiznání. Vedle rozsudků Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 147/201926 a č. j. 1 Afs 368/201858 to potvrzuje i žalovaným zmíněný § 38p odst. 1 ZDP. [12] Krajský soud v Plzni žalobu zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Poté, co podrobně zrekapituloval vývoj věci, konstatoval, že jádrem problému je spor o to, co je oněmi novými skutečnostmi, které nemohly být bez zavinění žalobce nebo správce daně uplatněny v řízení již dříve a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. [13] Krajský soud nepři