4 As 379/2021 — Nejvyšší správní soud

4 As 379/2021- 21 - text 4 As 379/2021 - 23 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: B. T., zast. JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou, se sídlem Biskoupky 33, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 7, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2020, č. j. 6764/20/7100-30121-013876, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu Brně ze dne 27. 10. 2021, č. j. 31 Af 15/2020 - 134, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalobkyně se domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 14. 3. 2019, č. j. 11044/19/5100-31461-712551. [2] Žalobkyně v žalobě požádala o osvobození soudních poplatků, což odůvodnila zejména tím, že jako samoživitelka pečuje o dvě nezletilé děti, pobírá rodičovský příspěvek a má „marginální“ příjem z pronájmu nemovitostí. Žalobkyně předložila řadu listin na prokázání svých tvrzení (např. výpisy z listu vlastnictví, zástavní smlouvy k nemovitostem, oznámení úřadu práce o přiznání státní dávky sociální podpory ze dne 19. 5. 2018, Vyúčtování SIPO za leden 2019, přiznání k DPFO za rok 2018). Na životní potřeby žalobkyni přispívá její babička (k čemuž žalobkyně předložila prohlášení babičky) a také otec nezletilých dětí. Podáním ze dne 27. 5. 2020 žalobkyně ke své žádosti doplnila rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 22. 5. 2020, č. j. 2781928/20/3003-00460-703189, o posečkání úhrady daně z nabytí nemovitých věcí. [3] Na základě výzvy krajského soudu žalobkyně v příloze podání ze dne 7. 7. 2021 doložila vyplněné Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Dále uvedla, že nově pobírá příjem ze závislé činnosti, kdy její průměrný měsíční výdělek činí 21.902 Kč, a předložila doklady o zaplacení poplatku za jesle a poplatků za dětské tábory. Běžné měsíční náklady na bydlení a služby s ním spojené činí 9.000 Kč. Současná epidemiologická situace přitom majetkovou situaci žalobkyně dále zhoršuje. V roce 2020 neměla žalobkyně nejmenší šanci vytvářet si jakoukoliv rezervu na úhradu soudního poplatku a v roce 2021 je tato šance více než iluzorní. Žalobkyni zbývá k zajištění jejích základních životních potřeb a k zajištění těchto potřeb jejích dětí celkem 24.823 Kč. Příjmy domácnosti žalobkyně tedy nedosahují dolní hranice příjmové chudoby. [4] Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením zamítl žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků. Dospěl totiž k závěru, že žalobkyně nedoložila, že nemá dostatečné prostředky k úhradě soudního poplatku. Ačkoliv žalobkyně své majetkové poměry popsala velice zevrubně, popsala je neúplně a zkresleně. V bodu 37 žaloby žalobkyně uvádí, že jí poskytuje finanční výpomoc její babička a že na její životní potřeby přispívá i otec jejích dětí. K těmto tvrzením doložila pouze čestné prohlášení své babičky, která prohlásila, že své vnučce přispívá na její životní potřeby i na životní potřeby jejích nezletilých dětí ze svého starobního důvodu. Žalobkyně však nikde neuvádí výše těchto příspěvků ani od své babičky ani od otce svých dětí. Nelze tak posoudit, nakolik jsou životní náklady žalobkyně pokryty z příspěvků těchto osob a nakolik je kryje ze svých příjmů. Tato skutečnost je přitom podstatná pro posouzení schopnosti žalobkyně tvořit úspory, které by bylo možné využít například i na úhradu soudního poplatku v této věci. Nelze ani přehlédnout, že žalobkyně do kalkulace svých aktuálních příjmů nezapočítává ošetřovné, ačkoliv s ohledem na jí tvrzenou dobu péče o dítě z důvodu uzavření výchovného zařízení se muselo jednat o nezanedbatelnou částku. [5] Životní náklady žalobkyně lze označit za nadsazené. Žalobkyně totiž mezi své životní náklady výslovně zahrnula platby za služby spojené s užíváním pronajímaného bytu. Ve skutečnosti se však zjevně nemůže jednat o životní náklady žalobkyně, neboť služby spojené s užívání pronajímaného bytu představují náklady nájemce. Soud proto nepovažuje za potřebné ověřovat, nakolik jsou platby za služby spojené s rodinným domem, který je ve vlastnictví svěřenského fondu, skutečně životními náklady žalobkyně. Při komplexním posouzení majetkových poměrů žalobkyně přitom rozhodně nelze žalobkyni označit jako nemajetnou. Vlastní jednak chatu v Březí nad Oslavou, jednak byt v Brně, Králově Poli, který pronajímá. Vlastní bydlení má navíc zajištěno v domě na L. X v Brně, který je ve vlastnictví svěřenského fondu zřízeného ve prospěch jejích dětí. Oproti stavu při podání žaloby je nadto žalobkyně zaměstnaná a její průměrný čistý měsíční výdělek činí 21.902 Kč. II. Obsah kasační stížnosti [6] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadla výše uvedené usnesení krajského soudu kasační stížností, ve které předně vyslovila nesouhlas s posouzením své majetkové situace. Výše příspěvků od babičky stěžovatelky a otce jejich nezletilých dětí je založena na pouhé dobrovolnosti, a nelze je tedy považovat za příjem z obligačního závazku, s nímž by stěžovatelka mohla počítat jako s pravidelným příjmem. Současná dramaticky se zhoršující ekonomická situace státu bude rozhodně důvodem pro případnou změnu uvedených příspěvků na chod domácnosti stěžovatelky, kdy v současnosti stěžovatelka žádné příspěvky od babičky ani otce nezletilých dětí nedostává. Dřívější výše příspěvků je přitom pro posouzení věci nerozhodná, když v době rozhodování soudu se již ekonomická situace státu plně promítala do majetkové situace stěžovatelky. K závěru krajského soudu, že stěžovatelka do svých příjmů nezapočítala ošetřovné, stěžovatelka odkázala na § 4 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, podle kterého je ošetřovné dávkou poskytovanou z nemocenského pojištění. Jeho použití na úhradu soudního poplatku by tak bylo frapantním porušením zákona a zneužitím práva na výplatu dávek nemocenského pojištění. Sankcionuje-li předsedkyně senátu stěžovatelku za to, že ani neuvažuje o tom, že by ošetřovné na nezletilé děti zahrnula do svých příjmů použitelných k úhradě soudního poplatku, vybočuje tím zcela z mantinelů vymezených v § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. [7] Stěžovatelka dále namítla podjatost předsedkyně čtvrtého senátu správního úseku Krajského soudu v Brně – JUDr. Jaroslavy Skoumalové. Tuto stěžovatelka spatřovala v nerespektování zásad právního řádu části první, Hlavy I občanského zákoníku. [8] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení kasační stížnosti [9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. S ohledem na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, podle něhož v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jakým je také usnesení, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, nemusí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem a není povinen hradit soudní poplatek, netrval Nejvyšší správní soud na podmínce zaplacení soudního poplatku. [10] Nejvyšší správní soud následně posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Tento druh osvobození od soudních poplatků je upraven v § 36 odst. 3 s. ř. s., v němž je uvedeno, že [ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. [13] Z citovaného ustanovení vyplývá, že pro přiznání částečného osvobození od soudních poplatků musí být splněny následující podmínky: účastník řízení požádal o osvobození, jeho návrh není zjevně neúspěšný a doložil nedostatek příjmů. Pro přiznání osvobozen