5 Afs 103/2020 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 103/2020- 43 - text  5 Afs 103/2022 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: ELEKTROTECHNIKA, a.s. (dříve ČKD ELEKTROTECHNIKA, a.s.), se sídlem Kolbenova 936/5e, Praha 9, zast. Mgr. Michalem Hrnčířem, advokátem se sídlem Karolinská 661/4, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2020, č. j. 10 Af 57/2016 – 49, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Kasační stížností se žalobce domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2020, č. j. 10 Af 57/2016 – 49, jímž městský soud spojil ke společnému projednání řízení o celkem dvanácti žalobách žalobce a tyto žaloby zamítl. Danými žalobami žalobce brojil proti dvanácti rozhodnutím žalovaného vydaným dne 21. 6. 2016, jimiž bylo rozhodnuto o odvoláních žalobce proti dvanácti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 17. 10. 2014 na DPH za zdaňovací období ledna až prosince roku 2011. [2] Původní správce daně (Finanční úřad pro Prahu 9) zahájil dne 1. 10. 2012 u žalobce daňovou kontrolu, jejímž předmětem byla daň z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období ledna až prosince 2011. Na základě reformy daňové správy, účinné od 1. 1. 2013, pokračoval v provádění daňové kontroly Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 9. Předmětem daňové kontroly byly mj. odpočty DPH na vstupu uplatněné žalobcem v souvislosti s přijatými službami od společností INVEST TREND, s.r.o. (dále jen „INVEST TREND“) a Investment Consulting Limited, Ltd., s.r.o. (dále jen „ICL“). Dané služby měly dle předložených smluv spočívat zejména v poskytování investičního, ekonomického, finančního a podnikatelského poradenství a případně dalších s tím souvisejících služeb. [3] Dne 2. 10. 2014 projednal správce daně se žalobcem zprávu o daňové kontrole č. j. 5086286/14/2009-05405-108264, jejímž výsledkem bylo vyloučení nároků na odpočty DPH uplatněné v kontrolovaných zdaňovacích obdobích za plnění deklarovaná na přijatých daňových dokladech od dodavatele INVEST TREND, neboť správce daně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal přijetí zdanitelných plnění a současně byla tato plnění součástí daňového podvodu. Žalobce zprávu o daňové kontrole odmítl podepsat, neboť měl za to, že v ní správce daně nereagoval na některé námitky uplatněné ve vyjádření žalobce ze dne 10. 8. 2014. Správce daně považoval odepření podpisu zprávy o daňové kontrole za nedůvodné a dne 17. 10. 2014 na jejím základě vydal dodatečné platební výměry, kterými žalobci doměřil za každé z kontrolovaných zdaňovacích období DPH ve výši 66 340 Kč a penále ve výši 13 268 Kč. [4] Proti těmto dodatečným platebním výměrům podal žalobce odvolání, na jejichž základě žalovaný žalobou napadenými rozhodnutími ze dne 21. 6. 2016 změnil dodatečné platební výměry tak, že žalobci doměřil za každé z kontrolovaných zdaňovacích období DPH ve výši 108 340 Kč a penále ve výši 21 668 Kč. V odůvodnění svých rozhodnutí žalovaný výrazně korigoval závěry správce daně s odkazem na doplnění dokazování provedené v průběhu odvolacího řízení. Pokud se jedná o deklarované plnění přijaté od dodavatele INVEST TREND, upustil žalovaný od závěru správce daně o zapojení žalobce do daňového podvodu, ztotožnil se však se závěrem, že žalobce neprokázal uskutečnění tohoto plnění. Obdobný závěr navíc žalovaný přijal ve vztahu k plněním deklarovaným na přijatých daňových dokladech od dodavatele ICL. Žalovaný tedy uvedené nároky na odpočet daně neuznal. [5] Žalovaný shrnul relevantní právní úpravu a judikaturu, přičemž se zejména zaměřil na otázku rozvržení důkazního břemene v daňovém řízení a zdůraznil, že důkazní břemeno ohledně prokázání naplnění podmínek pro uplatnění odpočtu tíží daňový subjekt, který svou povinnost plní prvotně předložením příslušných daňových dokladů. V případě, že u správce daně vyvstanou důvodné pochybnosti o správnosti, průkaznosti, věrohodnosti či úplnosti předložených daňových dokladů, je daňový subjekt povinen doložit další důkazy, jimiž rozptýlí pochybnosti správce daně a doloží svá tvrzení. Ve vztahu k existenci důvodných pochybností však tíží důkazní břemeno správce daně. Žalovaný připustil, že žalobce předložil v reakci na první z celkem tří výzev k prokázání skutečností, vydaných správcem daně dle § 92 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v relevantním znění (dále jen „daňový řád“), formálně správné daňové doklady týkající se deklarovaných plnění. Pochybnosti správce daně ohledně deklarovaných plnění přijatých od společnosti INVEST TREND nicméně byly patrné ze spisového materiálu a byly navíc dostatečně konkretizovány ve zprávě o daňové kontrole. Tyto pochybnosti dle žalovaného přetrvaly, neboť nebyly rozptýleny žádným z provedených důkazů. V průběhu odvolacího řízení navíc vyvstaly další pochybnosti týkající se uskutečnění plnění od dodavatele ICL. Se všemi uvedenými pochybnostmi byl žalobce seznámen přípisem ze dne 16. 5. 2016, č. j. 22191/16/5300-21441-702127, nadepsaným „Seznámení se zjištěnými skutečnostmi i odlišným právním názorem a výzva k vyjádření se v rámci odvolacího řízení“, který žalovaný vydal dle § 115 odst. 2 daňového řádu. Žalobce ovšem důvodné pochybnosti daňových orgánů nerozptýlil. [6] K plněním přijatým od dodavatele INVEST TREND žalovaný uvedl, že předložené daňové doklady obsahují pouze odkaz na smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a uvedenou společností dne 22. 12. 2010, jejíž předmět je však vymezen velmi obecně. Žalobce neozřejmil, jakým způsobem s dodavatelskou společností navázal obchodní kontakt, jak přesně probíhala spolupráce ani co bylo obsahem přijatých služeb. Daňové orgány zjistily rovněž další okolnosti svědčící o tom, že k uskutečnění posuzovaných plnění nedošlo. Společnost INVEST TREND neměla žádné zaměstnance a její jednatelka Alena Cápová nedokázala popsat žádné konkrétní okolnosti týkající se deklarované spolupráce s žalobcem. Poskytované služby měly být zajišťovány prostřednictvím subdodavatelských společností, jejichž názvy si jednatelka v době výslechu údajně nepamatovala. Subdodavatelské společnosti byly podle zjištění správce daně veskrze nekontaktní a podle všeho nevykazovaly skutečnou ekonomickou činnost. Dále bylo zjištěno, že platby převáděné na účet společnosti INVEST TREND byly vybírány v hotovosti nebo převáděny na další účty, přičemž dispoziční práva k účtu společnosti INVEST TREND měla vedle její jednatelky i třetí osoba, která s touto společností formálně neměla žádný vztah. [7] Ohledně plnění přijatých od dodavatele ICL dospěl žalovaný k obdobným závěrům. Předmět smlouvy, na kterou odkazují předložené daňové doklady, je vymezen velmi obecně, přičemž JUDr. P. K., který zastupoval jak žalobce, tak ICL, ani jednatelé společnosti, kteří byli vyslechnuti v průběhu odvolacího řízení, povahu poskytovaného plnění blíže nepopsali. Jednatel Jan Kutiš neměl o spolupráci se žalobcem žádné informace a odkazoval na druhého jednatele, Ing. arch. Petra Gregora, který sice spolupráci se žalobcem potvrdil, nedokázal však sdělit žádné konkrétní informace, které by se týkaly předmětu či rozsahu poskytovaného plnění. Ani v tomto případě tedy žalobce neprokázal, v čem konkrétně spočívalo deklarované přijaté plnění ani jaký byl jeho rozsah, a nebylo tedy prokázáno ani jeho uskutečnění. [8] Proti rozhodnutím žalovaného podal žalobce žaloby u Městského soudu v Praze, který daná řízení shora uvedeným rozsudkem ze dne 10. 3. 2020, č. j. 10 Af 57/2016 – 49, spojil ke společnému projednání a žaloby zamítl. Městský soud nejprve posoudil, zda v daném případě nedošlo k marnému uplynutí lhůty pro stanovení daně, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak nebylo, byť žalovanému vytkl chyby v odůvodnění jeho rozhodnutí, jež však neměly vliv na jejich celkovou správnost. [9] Městský soud neshledal důvodnými námitky, podle nichž žalovaný v průběhu prvostupňového řízení nepřípustně zasahoval do činnosti správce daně, daňová kontrola trvala nepřiměřeně dlouho a správci daně se žalobcem komunikovali v zásadě toliko korespondenčně. Městský soud nepřisvědčil ani námitce, podle níž při doměření daně nebylo možné vycházet ze zprávy o daňové kontrole, neboť žalobce důvodně odepřel její podpis. Dle městského soudu zpráva o daňové kontrole obsahuje výsledek kontrolního zjištění a rovněž hodnocení shromážděných důkazů, přičemž z ní je patrné, jaké skutkové a právní závěry správce daně učinil a jaké úvahy ho k tomu vedly, odepření jejího podpisu tedy soud shledal bezdůvodným. Žalobce se dle městského soudu mýlí, tvrdí-li, že správce daně opomenul vypořádat jeho vyjádření k výsledku kontrolního zjištění ze dne 10. 8. 2014. Správce daně ve zprávě o da