5 Afs 35/2021 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 35/2021- 37 - text  5 Afs 35/2021 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Eligo a.s., se sídlem Bláhova 308, Ostřešany, zast. JUDr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem Jungmannova 745/24, Praha, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 1. 2021, č. j. 52 Af 1/2019 - 103, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 4114 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Tomáše Sequense, advokáta se sídlem Jungmannova 745/24, Praha. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele ze dne 24. 10. 2018, č. j. 27093-2/2018-900000-311. Uvedeným rozhodnutím stěžovatel zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil následující rozhodnutí Celního úřadu pro Pardubický kraj (dále „správní orgán I. stupně“ či také „správce daně“): 1. rozhodnutí správního orgánu I. stupně – platební výměr na daň z elektřiny za zdaňovací období duben 2014 ze dne 6. 3. 2018, č. j. 17467/2018-590000-31, kterým byla žalobkyni vyměřena daň z elektřiny ve výši 4643 Kč; 2. rozhodnutí správního orgánu I. stupně – platební výměr na daň z elektřiny za zdaňovací období květen 2014 ze dne 6. 3. 2018, č. j. 17484/2018-590000-31, kterým byla žalobkyni vyměřena daň z elektřiny ve výši 4937 Kč; 3. rozhodnutí správního orgánu I. stupně – platební výměr na daň z elektřiny za zdaňovací období červen 2014 ze dne 6. 3. 2018, č. j. 17489/2018-590000-31, kterým byla žalobkyni vyměřena daň z elektřiny ve výši 4702 Kč; 4. rozhodnutí správního orgánu I. stupně – platební výměr na daň z elektřiny za zdaňovací období červenec 2014 ze dne 6. 3. 2018, č. j. 17502/2018-590000-31, kterým byla žalobkyni vyměřena daň z elektřiny ve výši 3904 Kč; 5. rozhodnutí správního orgánu I. stupně – platební výměr na daň z elektřiny za zdaňovací období srpen 2014 ze dne 6. 3. 2018, č. j. 17511/2018-590000-31, kterým byla žalobkyni vyměřena daň z elektřiny ve výši 4560 Kč; 6. rozhodnutí správního orgánu I. stupně – platební výměr na daň z elektřiny za zdaňovací období září 2014 ze dne 6. 3. 2018, č. j. 17541/2018-590000-31, kterým byla žalobkyni vyměřena daň z elektřiny ve výši 4142 Kč; 7. rozhodnutí správního orgánu I. stupně – platební výměr na daň z elektřiny za zdaňovací období listopad 2014 ze dne 6. 3. 2018, č. j. 17543/2018-590000-31, kterým byla žalobkyni vyměřena daň z elektřiny ve výši 2689 Kč; 8. rozhodnutí správního orgánu I. stupně – platební výměr na daň z elektřiny za zdaňovací období prosinec 2014 ze dne 6. 3. 2018, č. j. 17519/2018-590000-31, kterým byla žalobkyni vyměřena daň z elektřiny ve výši 5285 Kč; 9. rozhodnutí správního orgánu I. stupně – platební výměr na daň z elektřiny za zdaňovací období leden 2015 ze dne 6. 3. 2018, č. j. 17520/2018-590000-31, kterým byla žalobkyni vyměřena daň z elektřiny ve výši 2696 Kč; 10. rozhodnutí správního orgánu I. stupně – platební výměr na daň z elektřiny za zdaňovací období únor 2015 ze dne 6. 3. 2018, č. j. 17523/2018-590000-31, kterým byla žalobkyni vyměřena daň z elektřiny ve výši 4436 Kč; 11. rozhodnutí správního orgánu I. stupně – platební výměr na daň z elektřiny za zdaňovací období březen 2015 ze dne 6. 3. 2018, č. j. 17525/2018-590000-31, kterým byla žalobkyni vyměřena daň z elektřiny ve výši 4863 Kč; 12. rozhodnutí správního orgánu I. stupně – platební výměr na daň z elektřiny za zdaňovací období duben 2015 ze dne 6. 3. 2018, č. j. 17527/2018-590000-31, kterým byla žalobkyni vyměřena daň z elektřiny ve výši 4974 Kč; a 13. rozhodnutí správního orgánu I. stupně – platební výměr na daň z elektřiny za zdaňovací období květen 2015 ze dne 6. 3. 2018, č. j. 17529/2018-590000-31, kterým byla žalobkyni vyměřena daň z elektřiny ve výši 5046 Kč. [2] Žalobkyně je obchodní společností s hlavním předmětem podnikání mlékárenství – specializuje se na výrobu sušeného mléka a sušených mléčných produktů, a to ve dvou závodech (v Brně a v Kolíně). Do června 2015 nakupovala žalobkyně zdaněný zemní plyn, ze kterého vyráběla elektřinu a teplo ve dvou zařízeních pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla (v kogeneračních jednotkách) o výkonu 2 x 0,16 MW. Vyrobenou elektřinu spotřebovávala ve svém výrobním závodě. Od června 2015 se stala držitelem povolení k nákupu zemního plynu bez daně a začala přiznávat a platit daň z elektřiny. [3] Dne 20. 3. 2017 zahájil správce daně u žalobkyně daňovou kontrolu na daň z elektřiny za zdaňovací období duben až září 2014, listopad až prosinec 2014 a leden až květen 2015 (tj. za období, ve kterém žalobkyně nebyla držitelem povolení k nákupu zemního plynu bez daně, elektřinu v kogeneračních jednotkách tak vyráběla ze zdaněného zemního plynu). Po zhodnocení žalobkyní předložených pokladů dospěl správce daně k závěru, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro osvobození od daně z elektřiny ve smyslu § 8 odst. 1 písm. c) části čtyřicáté sedmé zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z elektřiny“). Žalobkyně sice vyráběla elektřinu ze zdaněných výrobků, které jsou předmětem daně – tj. ze zdaněného zemního plynu, což doložila fakturami za nákup zemního plynu (1. podmínka) a v zařízeních se jmenovitým elektrickým výkonem do 2 MW (2. podmínka), avšak vyrobená elektřina nebyla spotřebována přímo, ani nebyla dodávána prostřednictvím vedení, kterým je dodávána výhradně taková elektřina (nebyla tedy splněna ani jedna ze dvou alternativ 3. podmínky pro osvobození od daně z elektřiny). [4] Podle názoru správce daně by podmínka „přímé spotřeby“ byla splněna tehdy, byla-li by vyrobená elektřina spotřebována přímo zařízením, které tuto elektřinu vyrobilo (přímo kogenerační jednotkou). V případě žalobkyně však nebyla naplněna ani druhá alternativa třetí podmínky pro osvobození, neboť elektřina vyrobená kogeneračními jednotkami je vedena do trafostanice, do které vede také vedení z veřejné elektrizační soustavy. Z této trafostanice pak vede jediné vedení, které rozvádí jak žalobkyní vyrobenou elektřinu, tak elektřinu dodanou z veřejné sítě (výroba elektřiny žalobkyní nepokryje celkovou spotřebu žalobkyně v závodě). Kogeneračními jednotkami vyrobená elektřina tak není dodávána vedením, kterým je dodávána výhradně taková elektřina. Přestože žalobkyně užívá převodník TEDOM, který dle jejích tvrzení zamezuje tomu, aby v jeden okamžik byla do závodu žalobkyně dodávána jak žalobkyní vyrobená elektřina, tak elektřina z veřejné sítě, dle správce daně není žalobkyní vyrobená elektřina i přes užití tohoto převodníku vedena jediným (odděleným) vedením, ani tato alternativa proto není splněna. [5] Na základě uvedených závěrů správce daně žalobkyni vyměřil daň z elektřiny vyrobené v kogeneračních jednotkách za uvedená zdaňovací období. [6] Proti shora uvedeným platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, ve kterých vyjádřila přesvědčení, že naopak naplňuje obě alternativy třetí podmínky pro osvobození od daně z elektřiny. Vyrobenou elektřinu spotřebovává přímo ve svém závodě, nedodává ji do veřejné sítě, proto ji „spotřebovává přímo“. Současně zvolila takové technologické řešení přívodu elektřiny, které vylučuje, aby v jednu chvíli byla do závodu žalobkyně dodávána vyrobená elektřina i elektřina z veřejné sítě (převodník TEDOM), naplňuje proto také druhou alternativu třetí podmínky pro osvobození od daně z elektřiny. [7] Žalovaný (stěžovatel) podaná odvolání proti platebním výměrům zamítl a napadená rozhodnutí správce daně potvrdil. V rozhodnutí zdůraznil, že do závodu žalobkyně vede jediné vedení, kterým je dodávána jak žalobkyní vyrobená elektřina, tak elektřina z veřejné sítě, žalobkyně proto druhou alternativu třetí podmínky nesplňuje. Pokud jde o první alternativu (vyrobená elektřina je „spotřebována přímo“), k té stěžovatel uvedl, že názor správce daně nesdílí – vyrobená elektřina nemusí být spotřebována přímo zařízením, které tuto elektřinu vyrábí (přímo kogenerační jednotkou), ale musí být do závodu vedena přímým vedením ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) bodu 9. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Dle tohoto ustanovení je přímým vedením „vedení elektřiny spojující výrobnu elektřiny, která není připojena k přenosové soustavě nebo k distribuční soustavě, a místo odběru elektřiny, které není elektricky propojeno s přenosovou soustavou nebo s distribuční soustavou, nebo elektrické vedení zabezpečuj