5 As 268/2019 — Nejvyšší správní soud

5 As 268/2019- 28 - text  5 As 268/2019 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ing. Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: MUDr. Ing. Bc. M. K., Ph.D., zastoupena Mgr. Magdalénou Písečkovou, advokátkou se sídlem Žižkova tř. 1914/1a, České Budějovice, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2019, č. j. 55 A 14/2018 – 60, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 7. 2019, č. j. 55 A 14/2018 – 68, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Kasační stížností se žalobkyně domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2019, č. j. 55 A 14/2018 – 60, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 7. 2019, č. j. 55 A 14/2018 – 68. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl její žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 14. 9. 2018, č. j. KUJCK 114278/2018, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, odboru sociálních věcí, ze dne 20. 7. 2018, č. j. OSV/9141/2018-12. [2] Podle uvedeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalobkyně spáchala přestupek podle § 59d odst. 1 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v relevantním znění (dále jen „zákon o sociálně-právní ochraně dětí“), kterého se dopustila tím, že ve stanovené lhůtě 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 9. 8. 2017, č. j. OSV/10188/2017-5, ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 10. 2017, č. j. KUJCK 116705/2017, tedy od 18. 10. 2017 nejméně do 25. 6. 2018, nesplnila uloženou povinnost využít odbornou poradenskou pomoc Krizového centra pro děti a rodinu v Jihočeském kraji, z.ú. (dále též „krizové centrum“). Žalobkyně si nezajistila v krizovém centru první termín konzultace, který měla následně oznámit správnímu orgánu I. stupně, a ani s krizovým centrem nijak nespolupracovala, čímž jako rodič úmyslně nesplnila povinnost využít odbornou poradenskou pomoc, o jejímž uložení rozhodl správní orgán I. stupně podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Za uvedený přestupek byla žalobkyni uložena dle § 59d odst. 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí pokuta ve výši 3000 Kč a dále povinnost nahradit náklady řízení spojené s projednáváním přestupku ve výši 1000 Kč. [3] Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala žalobkyně odvolání, které žalovaný výše zmiňovaným rozhodnutím ze dne 14. 9. 2018, č. j. KUJCK 114278/2018, zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalovaný se zcela ztotožnil se závěry správního orgánu I. stupně, přičemž uvedl, že žalobkyně sice již dříve navštívila krizové centrum, avšak nově uloženou povinnost zajistit si první termín konzultace, který měla oznámit správnímu orgánu I. stupně, nesplnila. Žalobkyně s krizovým centrem ani dále nespolupracovala. Žalovaný zdůraznil, že předmětem řízení je pouze posouzení toho, zda žalobkyně splnila povinnost jí uloženou správním orgánem I. stupně, nikoliv to, že žalobkyně spolupracovala s jinými poradenskými zařízeními, či e-mailová komunikace žalobkyně s jejím bývalým manželem. Tyto skutečnosti nebyly podle žalovaného relevantní pro přezkoumání rozhodnutí o spáchaném přestupku. [4] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, v níž připomněla, že s ohledem na § 50 odst. 3 správního řádu má správní orgán i bez návrhu zjistit všechny okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch účastníka řízení. Žalobkyně si je vědoma, že sice naplnila formální znaky přestupku, avšak v daném případě nelze bez dalšího dovodit, že byl naplněn rovněž materiální znak přestupku. Žalovaný pochybil, když nezohlednil skutečnost, že žalobkyně již od roku 2016 spolupracuje s poradenskými zařízeními, která poskytují služby ve vlastně totožné oblasti jako krizové centrum, což podle žalobkyně snižuje společenskou škodlivost jejího jednání takovým způsobem, že vůbec nebyl naplněn materiální znak přestupku. Žalobkyně v tomto ohledu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 – 45, publ. pod č. 2011/2010 Sb. NSS (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná též na www.nssoud.cz). [5] Žalobkyně se domnívá, že vzhledem ke dlouhodobé spolupráci s poradenskými organizacemi nijak neohrozila zákonem chráněný zájem, kterým je blaho dětí, ochrana rodiny a vzájemné právo dětí a rodičů na rodičovskou výchovu a péči. Přestupek podle § 59d odst. 1 písm. d) zákona o sociálně-právní ochraně dětí dopadá podle žalobkyně zejména na případy, kdy ze strany rodiče není orgánu sociálně-právní ochrany dětí poskytována součinnost při řešení rodičovského konfliktu či dochází k manipulaci dítěte ze strany druhého rodiče. Žalobkyně se správním orgánem I. stupně spolupracovala, jelikož na jeho předchozí výzvu krizové centrum dne 20. 12. 2016 navštívila. Žalobkyně však měla dlouhodobě výhrady k přístupu správního orgánu I. stupně a nedůvěřovala tak ani krizovému centru, které je podle ní se správním orgánem I. stupně funkčně propojeno. Navázala proto spolupráci s nezávislými poradenskými zařízeními. Žalobkyně závěrem upozornila na to, že v rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 9. 8. 2017, č. j. OSV/10188/2017-5, kterým jí byla stanovena povinnost využít odbornou poradenskou pomoc krizového centra, nebylo zdůvodněno, z jakého důvodu správní orgán I. stupně určil právě toto konkrétní poradenské zařízení. Žalobkyně se domnívá, že uložení povinnosti využít odbornou poradenskou pomoc mělo sloužit pouze jako určité vodítko k tomu, kam se má stěžovatelka obrátit, a nelze ji tak sankcionovat za to, že zvolila jiné zařízení. Žalobkyně z těchto důvodů navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [6] Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 29. 5. 2019, č. j. 55 A 14/2018 – 60, ve spojení s opravným usnesením ze dne 9. 7. 2019, č. j. 55 A 14/2018 – 68, zamítl jako nedůvodnou. [7] Krajský soud uvedl, že v případě žalobkyně je materiální stránka přestupku dána již naplněním skutkové podstaty přestupku dle § 59d odst. 1 písm. a) zákona o sociálně-právní ochraně dětí, jelikož žalobkyně nesplnila povinnost využít odbornou poradenskou činnost, o jejímž uložení bylo pravomocně rozhodnuto. Materiální stránku neměl v případě žalobkyně správní orgán I. stupně povinnost zkoumat, jelikož nenastaly výjimečné skutečnosti, kvůli nimž by společenská nebezpečnost skutku nedosahovala ani minimální hranice typové nebezpečnosti přestupku a jejichž nezohlednění by tak vedlo k výsledku zjevně rozpornému s účelem a funkcí správního trestání. Je zcela irelevantní, že žalobkyně navštěvovala jiná poradenská zařízení, jestliže jí byla uložena povinnost využít konkrétního krizového centra, což žalobkyně neučinila. Žalovaný se touto námitkou podle krajského soudu zabýval dostatečně, přičemž uvedené skutečnosti nebyly předmětem řízení, ani to, že v rozhodnutí o uložení povinnosti využít odbornou poradenskou pomoc nebylo zdůvodněno, z jakého důvodu bylo vybráno právě dané krizové centrum. Žalobkyně měla právo jiná odborná zařízení navštěvovat, ale pro řízení o přestupku bylo rozhodné pouze to, zda žalobkyně navštěvovala dané krizové centrum, či nikoliv. Nedůvodnou shledal krajský soud i námitku žalobkyně, podle níž v napadeném rozhodnutí žalovaný nezjistil všechny rozhodné skutečnosti ve smyslu § 50 odst. 3 správního řádu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [9] Stěžovatelka zopakovala argumentaci uvedenou v žalobě. Zdůraznila, že se správní orgán I. stupně ani žalovaný nezabývali v průběhu správního řízení o přestupku tím, zda stěžovatelka naplnila materiální stránku přestupku. Krajský soud dle ní zcela nesprávně zhodnotil, že se správní orgány neměly zabývat materiální stránkou přestupku, jelikož v řízení nebyly zjištěny žádné významné skutečnosti, jejichž nezohlednění by vedlo k výsledku zjevně rozpornému s účelem a funkcí správního trestání. [10] Stěžovatelka má za to, že v daném případě existovaly okolnosti, které snižovaly nebezpečnost jejího jednání, a to takovým způsobem, že vůbec nemohla být naplněna materiální stránka přestupku. Stěžovatelka v průběhu řízení opakovaně uváděla, že s ohledem na partnerské a rodičovské spory, které měla s bývalým manželem, navázala spolupráci s jinými poradenskými zařízeními, která poskytují služby v totožných oblastech jako krizové centrum, jehož návštěva jí byla správním orgánem I. stupně uložena. Stěžovatelka kr