5 Azs 200/2021 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 200/2021- 51 - text  5 Azs 200/2021 - 55 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: I. C., zast. Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 33, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021, č. j. 2 Az 47/2020 - 27, takto: Věc se postupuje rozšířenému senátu. Odůvodnění: I. Vymezení věci – její základní skutkové a právní souvislosti [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2020, č. j. OAM-488/ZA-ZA12-VL13-2020; tímto rozhodnutím žalovaný stěžovatelovu žádost o mezinárodní ochranu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). [2] Stěžovatel dne 30. 7. 2020 požádal o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Při pohovoru uvedl, že byl v Moldavsku po dobu jednoho roku držen ve vazbě v souvislosti s neprávem vedeným trestním stíháním za trestný čin spočívající v krádežích v domech a bytech, kterého se nedopustil. Po roce byl stěžovatel z vazby propuštěn, neboť se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo nashromáždit dostatek důkazů svědčících o jeho vině. Poté si měla moldavská prokurátorka říci o úplatek za to, že změní jeho statut ze spolupachatele na svědka; stěžovatel jej však zaplatit odmítl. Později skupina několika osob včetně muže, který se dopustil daného trestného činu, přesvědčovala stěžovatele, aby se k tomuto činu přiznal. Když odmítl, začali jej bít a zlomili mu ruku – incident stěžovatel o týden později přišel ohlásit na policii, kde mu sdělili, že to nemá cenu, protože lidé, kteří jej napadli, s nimi spolupracují. Proti postupu policistů ani proti jednání prokurátorky se stěžovatel žádným způsobem nebránil, neboť by se podle jeho slov nic nevyřešilo, protože v Moldavsku je vše propojené. V České republice chce zůstat, protože zde žije jeho přítelkyně a jejich dcera, s nimiž žije ve společné domácnosti. Do země původu se vrátit nehodlá kvůli obavám, že by byl neprávem odsouzen a uvězněn nebo by se mu mstily osoby, které jej dříve napadly. [3] Žalovaný konstatoval, že důvodem žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany je snaha o zajištění legálního pobytu v České republice; dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal, že Moldavsko v jeho případě nelze považovat za bezpečnou zemi původu, a proto vydal výše uvedené rozhodnutí. [4] Proti němu podal stěžovatel žalobou, v níž namítal, že je v Moldavsku vysoká míra korupce, což potvrzují i informace shromážděné žalovaným; nesouhlasil s jeho závěry stran (ne)věrohodnosti své výpovědi, včetně toho, že v řízení neunesl důkazní břemeno ohledně toho, že v jeho případě nelze Moldavsko považovat za bezpečnou zemi původu. Stěžovatel připomněl, že v České republice žije jeho partnerka s dcerou a nutnost vycestovat by pro něho znamenala závažný zásah do práva na respektování soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; vycestování stěžovatele by tak bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, čímž se ovšem žalovaný vůbec nezabýval. I. 1) Rozsudek městského soudu [5] Městský soud konstatoval, že v případě, že žadatel o mezinárodní ochranu pochází z bezpečné země původu, posuzuje se, zda daná země skutečně splňuje podmínky definice bezpečné země původu i v případě tohoto konkrétního žadatele – zde stěžovatele. Ten žádným způsobem neprokazoval, že v jeho případě nelze Moldavsko mít za bezpečnou zemi původu. Své problémy stěžovatel v Moldavsku vůbec neřešil. Žalovaný nijak nezpochybňoval stěžovatelův příběh, pouze dospěl k závěru, že v něm nejsou žádné mimořádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že Moldavsko v jeho případě nelze považovat za bezpečnou zemi původu. Stěžovatel ohledně výjimečnosti své situace nic neprokázal a jeho tvrzení týkající se korupce v zemi původu jsou zcela obecná a ničím nepodložená. Moldavsko v případě stěžovatele bylo možno považovat za bezpečnou zemi původu, a žalovaný nepochybil, když žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou dle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Za takové situace se pak ani neměl důvod zabývat stěžovatelovou rodinnou situací, neboť ta se v případě postupu podle § 16 odst. 2 zákona o azylu – s ohledem na § 16 odst. 3 téhož zákona – neposuzuje. [6] Městský soud proto podanou žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). I. 2) Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, v níž uplatnil důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. a navrhl, aby Nejvyšší správní soud tento rozsudek i jemu předcházející rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [8] Stěžovatel nesouhlasil s tím, že lze v jeho případě považovat Moldavsko za bezpečnou zemi původu. Hrozí mu zde totiž trest odnětí svobody až na 17 let za trestný čin, který nespáchal; stěžovatel podrobně popsal své problémy (viz výše) a tyto závažné skutečnosti nelze překonat prostým odkazem na to, že Česká republika považuje Moldavsko za bezpečnou zemi původu. Stěžovatel poskytl věrohodnou výpověď, doložil maximum důkazů, které měl k dispozici, a jeho příběhu též přidává na hodnověrnosti zpráva o zemi původu založená ve spise, z níž vyplývá, že má Moldavsko zásadní nedostatky zejména v soudnictví. Současně se stěžovatel výslovně vymezil vůči tomu, že při zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 2 zákona o azylu není nutno posuzovat přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, včetně nejlepšího zájmu dítěte. Městský soud podle názoru stěžovatele nesprávně dovodil, že použití § 16 odst. 2 zákona o azylu zbavuje žalovaný správní orgán nutnosti posuzovat porušení uvedených mezinárodních závazků České republiky ve smyslu hrozby vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu; odkázal přitom na odlišný závěr rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2020, č. j. 60 Azs 75/2019 - 33, s nímž se plně ztotožňuje. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Stěžovatel podle něj podal žádost za účelem legalizace pobytu, k čemuž však mezinárodní ochrana neslouží. Stěžovatel neprokázal, že by v jeho případě nebylo možno považovat Moldavsko za bezpečnou zemi původu, a proto jsou jeho námitky nepřípadné. II. Důvody postoupení věci rozšířenému senátu [10] Stěžovatel v kasační stížnosti předestírá k rozhodnutí dvě na sebe navazující zásadní otázky, a sice: 1) otázku Moldavska jako bezpečné země původu v jeho konkrétním případě a 2) otázku nutnosti posuzovat hrozbu vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu v případě, že žalovaný jeho žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, tedy právě proto, že pochází z bezpečné země původu. Posuzovat otázku druhou by postrádalo smyslu, pokud by byla kasační stížnost důvodná již ve vztahu k první otázce – tak tomu ovšem není. II. 1) Moldavsko jako bezpečná země původu v případě stěžovatele [11] Nejvyšší správní soud je ve shodě s městským soudem přesvědčen, že stěžovatel neprokázal, že by Moldavsko v jeho případě nebylo možno považovat za bezpečnou zemi původu, a jeho žádost tudíž bylo možno zamítnout jako zjevně nedůvodnou dle § 16 odst. 2 zákona o azylu, který stanoví: „Jako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.“ [12] Z citovaného ustanovení je zřejmé, že oproti jiným azylovým řízením je u řízení o mezinárodní ochraně v případě bezpečných zemí původu zdůrazněno důkazní břemeno žadatelů. Jelikož se dodržování mezinárodních závazků a neporušování práv vlastních občanů u bezpečných zemí původu presumuje, leží odpovědnost za prokázání opaku právě na žadatelích (k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, č. 1749/2009 Sb. NSS). Jinými slovy, je úkolem žadatelů ze zemí patřících mezi bezpečné země původu přesvědčit žalovaného, že jejich mimořádný příběh odůvodňuje věcné posouzení podané žádosti; to se stěžovateli nepodařilo. Stěžovatel se obává, že mu bude uložen trest odnětí svobody za trestný čin, který nespáchal, resp. že se mu budou mstít osoby, které jej napadly, za to, že se je pokusil nahlásit moldavské policii. Závaž