6 Afs 23/2022 — Nejvyšší správní soud

6 Afs 23/2022- 46 - text  6 Afs 23/2022 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Ing. J. H., zastoupeného Mgr. Anetou Kovářovou, advokátkou, sídlem Nádražní 24, Semily, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2020, č. j. 42728/20/ 520010423709175, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem  pobočky v Liberci ze dne 3. 1. 2022, č. j. 59 Af 4/2021  64, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. IV. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Anetě Kovářové, advokátce, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Žalobce se u Krajského soudu v Ústí nad Labem  pobočky v Liberci (dále jen „krajský soud“), domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného. Krajský soud žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč, na což žalobce reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Na výzvu soudu předložil vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. [2] Krajský soud usnesením ze dne 24. 5. 2021, č. j. 59 Af 4/2021  47, osvobození žalobci nepřiznal a zástupce mu neustanovil. V odůvodnění uvedl, že žalobce nesplnil podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť jím poskytnuté informace o majetkové situaci nejsou úplné. Žalobce uvedl, že veškerý jeho majetek je nezákonně obstaven a je na něj nařízena exekuce, nemůže s ním proto volně disponovat, a do prohlášení o majetkových poměrech jej proto nezahrnul. Soud konstatoval, že nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí na majetek větší hodnoty by mohly mít vliv na rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků, nicméně je to právě soud, nikoliv žalobce sám, který tyto okolnosti posoudí. Žalobce v prohlášení vůbec neuvedl, o jaký majetek větší hodnoty se jedná, nesdělil ani v jakém rozsahu a pro jaké dluhy je jeho majetek postižený exekucí, natož aby tuto skutečnost doložil. Existenci v prohlášení uvedených dluhů žalobce neprokázal, u pohledávky ve výši cca 10 milionů Kč ani neuvedl, kdo má být jeho věřitelem. Soud proto vyhodnotil žalobcem uvedené informace jako neúplné a neprokázané. [3] Kasační stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2021, č. j. 10 As 251/2021  16. Krajský soud následně usnesením ze dne 18. 11. 2021, č. j. 59 Af 4/2021  58 opětovně vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 9. 12. 2021, patnáctý den lhůty pro zaplacení soudního poplatku připadl na 24. 12. 2021 (den pracovního klidu), konec lhůty se proto posunul na první následující pracovní den 27. 12. 2021. [4] Dne 27. 12. 2021 obdržel krajský soud faxové podání žalobce, v němž na základě tvrzeného nového skutkového stavu a zásadní změny jeho majetkových poměrů opětovně žádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Žalobce uvedl, že žalovaný dne 15. 9. 2021 nařídil daňovou exekuci k vymožení údajného nedoplatku 8 148 660 Kč včetně příslušejícího úroku z prodlení ke dni 10. 9. 2021 ve výši 5 518 653 Kč a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce ve výši 273 346 Kč, celkem 13 940 659 Kč, jakož i úroku z prodlení z částky 8 148 660 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení, a to 3 exekučními příkazy přikázáním pohledávky ze všech účtů žalobce (KB, ČSOB, FIO) a 3 exekučními příkazy prodejem nemovitých věcí žalobce (na LV XA, LV XB, LV XC). Závěrem žalobce uvedl, že z opatrnosti vylepuje zapůjčené kolkové známky v celkové hodnotě 3 000 Kč s tím, že současně žádá o vrácení 3 000 Kč. [5] Krajský soud usnesením ze dne 3. 1. 2021, č. j. 59 Af 4/2021  68, řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. V odůvodnění usnesení konstatoval, že nová žádost o osvobození neobsahuje žádné nové relevantní skutečnosti svědčící o změně majetkových poměrů žalobce. Existenci daňové pohledávky ve výši 8 148 660 Kč i dle jeho slov nezákonné exekuce zmínil již v předchozí žádosti. V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu proto soud znovu o žádosti žalobce nerozhodoval. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Proti usnesení o zastavení řízení podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. [7] Stěžovatel tvrdí, že žádost o osvobození od soudních poplatků ze dne 27. 12. 2021 podal důvodně a včas, neboť se tak stalo na základě změny jeho majetkových poměrů v důsledku nově dne 15. 9. 2021 žalovaným vydaných 6 exekučních příkazů pro „údajnou“ pohledávku ve výši cca 14 milionů Kč a pro „údajné“ úroky z prodlení ve výši cca 8 milionů Kč. Od 11. 9. 2021 byla nařízena exekuce postihující jeho nemovité věci i všechny jeho účty, na kterých byla také s výjimkou zákonem nepostižitelné části provedena. Stěžovatel, který je ve vážném zdravotním stavu a od 20. 5. 2019 v trvající pracovní neschopnosti, tak zůstal zcela bez příjmů a možnosti úhrad nezbytných léků a základních životních potřeb. V žádosti ze dne 27. 12. 2021 navíc byly vylepeny vypůjčené kolkové známky. Krajský soud žádost účelově nevyřídil. [8] V doplnění kasační stížnosti zaslaném ustanovenou zástupkyní stěžovatel poukázal na skutečnost, že v řízení před Nejvyšším správním soudem byl od soudních poplatků osvobozen, a jeho poměry by tak měly být s ohledem na zásadu legitimního očekávání zhodnoceny stejně. Krajský soud se s nově tvrzenými skutečnostmi nevypořádal dostatečně. Jeho argumentace, že již v předchozím podání byly exekuce zmíněny, neobstojí, neboť nově nařízená exekuce postihla všechny stěžovatelovy prostředky a dosahovala takové výše, že ji stěžovatel nemohl nikterak uspokojit. Bylo tedy nad jeho možnost soudní poplatek uhradit. Krajský soud měl o stěžovatelově žádosti rozhodnout. V případě, že by setrval na svém názoru o nedůvodnosti osvobození, mohl se stěžovatel bránit kasační stížností. Takto však soud zcela popřel stěžovatelovo právo na spravedlivý proces. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná. [10] Poté přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [11] Dle § 36 odst. 3 věty první s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. [12] Nejvyšší správní soud ve své judikatuře konstantně zastává názor, že o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došloli ke změně poměrů účastníka řízení (viz např. rozsudek ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008  67, na který odkázal též krajský soud či judikatura shrnutá v odstavci [7] usnesení ze dne 17. 2. 2021, č. j. 7 Afs 199/2020  81). [13] Stěžovatel v projednávané věci namítá, že jeho žádost ze dne 27. 12. 2021 tuto podmínku splňovala, krajský soud o ní měl proto rozhodnout. [14] Nejvyšší správní soud námitku neshledal důvodnou. Krajský soud v usnesení o zastavení řízení vysvětlil, že stěžovatelem uvedené skutečnosti v žádosti ze dne 27. 12. 2021 nepovažuje za nové okolnosti či změnu poměrů, neboť již v první žádosti stěžovatel uváděl, že na jeho majetek jsou nařízeny exekuce, ostatně byl to dle jeho slov důvod, proč svůj majetek do prohlášení neuvedl. Nejvyšší správní soud se s posouzením provedeným krajským soudem ztotožňuje. Stěžovatel tvrdil, že na jeho majetek jsou nařízeny exekuce již v první žádosti. V opakované žádosti sice stěžovatel uvedl, že žalovaný nově nařídil daňovou exekuci k vymožení údajné pohledávky ve výši cca 14 milionů Kč, ovšem i pokud by se skutečně jednalo o okolnosti nové, stejně jako v první žádosti tyto skutečnosti ve svém podání ze dne 27. 12. 2021 nijak nedoložil. Nelze proto vytknout krajskému soudu, že takové nedoložené tvrzení nepovažoval za relevantní změnu majetkových poměrů. [15] Ze stěžovatelem zaslaného faxového podání vyplývalo, že tuto písemnost zasílá soudu taktéž poštou (v záhlaví podání formula