6 As 294/2021 — Nejvyšší správní soud

6 As 294/2021- 35 - text  6 As 294/2021 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: BRADLEC, spol. s r.o., IČO 08598088, sídlem Bradlecká Lhota č. p. 127, zastoupená MUDr. Mgr. Ivanem Langerem, advokátem, sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, sídlem Strojnická 27, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. června 2020 č. j. PPR141933/ČJ2020990450, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. srpna 2021 č. j. 30 A 74/2020  123, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, pracoviště Semily (dále jen „krajské ředitelství policie“), usnesením ze dne 6. března 2020 č. j. KRPL1131653/ČJ20191811IZ podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zastavilo řízení o žádosti žalobkyně ze dne 16. prosince 2019 o povolení provozování střelnice k podnikatelským účelům na pozemcích p. č. 165/1, 165/2, 164/2 a st. p. č. 219 v k. ú. Bradlecká Lhota (dále též „střelnice Bradlecká Lhota“). Krajské ředitelství policie zastavilo řízení z toho důvodu, že žalobkyně ve stanovené lhůtě neodstranila podstatnou vadu žádosti spočívající v tom, že k žádosti nepřipojila platnou listinu prokazující oprávnění užívat nemovitosti jako střelnici dle § 52 odst. 4 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění do 29. ledna 2021. Žalovaný rozhodnutím označeným v návětí zamítl odvolání žalobkyně a usnesení krajského ředitelství policie potvrdil. [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který její žalobu rozsudkem označeným v návětí zamítl. Uvedl, že rozhodující právní otázkou bylo posouzení toho, zda rozhodnutí Vojenského stavebního úřadu (dále jen „VSÚ“) ze dne 14. listopadu 1980 č. j. 10124424, jímž VSÚ povolil tehdejšímu vojenskému útvaru 8022 Jičín trvalý provoz (užívání) pěchotní střelnice v Jičíně – Bradlecké Lhotě, lze považovat za listinu prokazující splnění podmínky dle § 52 odst. 4 písm. a) zákona o zbraních. Původně přitom byla střelnice Bradlecká Lhota střelnicí vojenskou a povinnosti provozovatele zavazovaly přímo příslušné velitele. Dále podle krajského soudu prodejem nemovitostí tvořící areál střelnice ze strany České republiky, resp. Ministerstva obrany soukromému subjektu (společnosti MULTIAGRO v. o. s. Slatina, která je pronajala žalobkyni) odpadla zákonná výjimka stanovená § 1 odst. 1 písm. e) zákona o zbraních, dle níž se na střelnice provozované Ministerstvem obrany a ozbrojenými silami České republiky zákon o zbraních nevztahuje. Uvedené rozhodnutí VSÚ tak na právního nástupce původního vlastníka střelnice Bradlecká Lhota dle názoru krajského soudu nepřešlo. Krajské ředitelství policie tudíž postupovalo správně, pokud po žalobkyni požadovalo předložení podkladů vymezených v § 52 odst. 4 písm. a) zákona o zbraních, a to včetně listiny prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici, jelikož rozhodnutí VSÚ takovou listinou není. Krajský soud též konstatoval, že střelnice Bradlecká Lhota není vyňata z věcné působnosti obecného stavebního úřadu, kterým je Městský úřad Lomnice nad Popelkou, přičemž listinou prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici by mohlo být právě pravomocné kolaudační rozhodnutí tohoto úřadu [§ 119 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)]. Krajský soud uzavřel, že na daných závěrech nejsou způsobilé nic změnit ani další listiny předložené žalobkyní, ať už během správního nebo soudního řízení. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [3] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítala, že závěr správních orgánů a krajského soudu o tom, že nepředložila listinu prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici ve smyslu § 52 odst. 4 písm. a) zákona o zbraních, není správný. Takovou listinou je podle stěžovatelky kolaudační rozhodnutí VSÚ č. j. 10124424, které je bezvadným správním aktem vydaným příslušným stavebním úřadem v souladu s tehdy platným zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Zákonná úprava kolaudace podle dřívějšího a současného zákona je přitom dle stěžovatelky totožná. Z hlediska zákonných požadavků tedy nedošlo ke změně a kolaudační rozhodnutí splňuje nároky, které na ně klade zákonný odkaz v zákoně o zbraních. Byloli tak kolaudační rozhodnutí vydáno v souladu s tehdy platným stavebním zákonem a nebylo doposud zrušeno, má stěžovatelka za to, že splnila svou povinnost a předložila listinu prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici. [4] Stěžovatelka poukázala rovněž na změnu zákona o zbraních zákonem č. 229/2016 Sb., který mj. upravil znění § 52 odst. 4 písm. a) zákona o zbraních do rozhodného znění, přičemž původně ustanovení ukládalo k žádosti o povolení k provozování střelnice připojit kolaudační rozhodnutí příslušného stavebního úřadu nebo jiného úřadu, jeli potřebné podle zvláštního právního předpisu. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že se jedná o „formální úpravu textu upřesňující dosavadní ustanovení, neboť kolaudační rozhodnutí (resp. souhlas) nemusí být s ohledem na další postupy dle stavebního zákona ve všech případech zřizování střelnic vydáváno.“ Z toho dle stěžovatelky plyne, že úmyslem zákonodárce bylo umožnit provozovateli k žádosti předložit i jiné podklady, z nichž by vyplývala možnost užívat nemovitost jako střelnici. Stavební zákon č. 50/1976 Sb. podle stěžovatelky nijak neomezoval platnost kolaudačních rozhodnutí na konkrétní uživatele, a proto nemá rozhodnutí krajského soudu oporu v zákoně. Stěžovatelka uzavřela, že samotný zákon č. 162/1949 Sb., o zbraních a střelivu, předpokládal v § 17 provozování střelnic nevojenskými osobami. [5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí VSÚ č. j. 10124424 bylo vydáno pro útvar Československé lidové armády č. 8022 Jičín s tím, že osobou odpovědnou za provoz střelnice je velitel tohoto útvaru. Rozhodnutí podle žalovaného bylo vydáno za určitého právního stavu a na základě posouzení splnění podmínek provedení stavby vycházejících z příslušných předpisů účinných v době jeho vydání. Užívání střelnice tedy bylo dle rozhodnutí přípustné zejm. při dodržení povinností dle vojenských předpisů a dalších dokumentů, které nejsou součástí spisového materiálu a jsou spojeny s vojenským subjektem. Plnění takových povinností provozovatele střelnice by se po stěžovatelce dle názoru žalovaného obtížně vymáhalo. Dále žalovaný konstatoval, že nezastává restriktivní výklad § 52 odst. 4 písm. a) zákona o zbraních, který by ztotožňoval listinu prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici toliko s kolaudačním rozhodnutím. Stěžovatelka však jiný dokument než rozhodnutí VSÚ v daném kontextu nepředložila. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [6] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [7] Podle § 52 odst. 4 písm. a) zákona o zbraních, ve znění do 29. ledna 2021, byl žadatel k žádosti o povolení k provozování střelnice povinen připojit listinu prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici. [8] V nyní projednávané věci je nesporné, že za tím účelem stěžovatelka předložila rozhodnutí VSÚ ze dne 14. listopadu 1980 č. j. 10124424, jímž VSÚ povolil tehdejšímu vojenskému útvaru 8022 Jičín trvalý provoz (užívání) pěchotní střelnice v Jičíně – Bradlecké Lhotě. Jediná kasační námitka stěžovatelky pak spočívá v tom, že dle jejího názoru má být uvedené rozhodnutí považováno za listinu ve smyslu § 52 odst. 4 písm. a) zákona o zbraních. [9] Nejvyšší správní soud vyšel z toho, že společnost MULTIAGRO v. o. s. Slatina, jež stěžovatelce pronajímá nemovitosti, které mají složit k provozování střelnice Bradlecká Lhota, nabyla tyto nemovitosti koupí od Ministerstva obrany, tedy od subjektu, který dle § 1 odst. 3 písm. e) zákona o zbraních zřizuje a provozuje střelnice mimo působnost tohoto zákona. Z rozhodnutí VSÚ č. j. 10124424 a souvisejícího územního rozhodnutí ze dne 4. února 1975 a stavebního povolení ze dne 10. května 1976 je dále zřejmé, že střelnice Bradlecká Lhota byla zřízena a povolena k užívání jako pěchotní střelnice pro výcvik vojáků Československé lidové armády. V minulosti se tedy jednalo o vojenské zařízení, nikoliv o střelnici určenou pro veřejnost. [10] Uvedené má význam z toho důvodu, že se zbraněmi a střelivem bylo na střelnici Bradlecká Lhota vždy nakládáno dle vojenských postupů a př