7 Ads 57/2021 — Nejvyšší správní soud

7 Ads 57/2021- 58 - text  7 Ads 57/2021 - 63 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Michala Bobka v právní věci žalobce: M. V., zastoupen JUDr. Alexandrem Király, Ph.D., advokátem se sídlem Ludvíka Podéště 1883/5, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2021, č. j. 17 Ad 12/2020  136, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2021, č. j. 17 Ad 12/2020  136, se zrušuje. II. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 25. 3. 2020, č. j. MPSV2020/59626923, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Odměna ustanoveného zástupce JUDr. Alexandra Király, Ph.D., se určuje částkou 6 292 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Úřad práce ČR – krajská pobočka v Ostravě (dále též „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 27. 7. 2017, č. j. 403371/2017/OOI, nepřiznal žalobci příspěvek na péči, ani jeho zvýšení podle § 12 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o sociálních službách“). Úřad práce odkázal na posouzení lékařky Lékařské posudkové služby OSSZ Ostrava  město (dále též „posudková lékařka“) ze dne 28. 2. 2017, podle něhož žalobce není osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc pouze ve dvou oblastech základních životních potřeb (komunikace, osobní aktivity). [2] Proti rozhodnutí úřadu práce podal žalobce odvolání. Žalovaný předložil věc k posouzení Posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též „PK MPSV“ nebo „posudková komise“), která potvrdila závěry posudkové lékařky. Žalovaný poté odvolání rozhodnutím ze dne 9. 2. 2018 zamítl a potvrdil rozhodnutí úřadu práce. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 8. 6. 2018, č. j. 20 Ad 9/2018  37, zamítl. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 4. 2019, č. j. 8 Ads 271/2018  34, zrušil uvedený rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2018. Dospěl k závěru, že hodnocení PK MPSV nelze považovat za úplné a přesvědčivé. [3] Po zrušení rozhodnutí ze dne 9. 2. 2018 žalovaný pokračoval ve správním řízení. Pokusil se provést nové sociální šetření, což matka žalobce odmítla s poukazem na to, že sociální šetření již proběhlo a nebyly sděleny důvody, proč by mělo být opakováno, když situace žalobce je obdobná. Poukázala rovněž na to, že zdravotní stav žalobce byl opakovaně prošetřován a je doložen řadou lékařských zpráv. Žalovaný dále požádal Střední školu, základní školu a mateřskou školu X v Olomouci (dále též „školské zařízení“), kterou žalobce navštěvoval v letech 2016  2017, o podání zprávy týkající se péče poskytované žalobci ve vztahu ke zvládání základních životních potřeb. Po upřesnění požadavku reagovalo školské zařízení přípisem ze dne 14. 6. 2019, v němž se k situaci žalobce vyjádřila třídní učitelka. Dne 21. 6. 2019 si žalovaný s ohledem na závěry rozsudku č. j. 8 Ads 271/2018  34 vyžádal posudek PK MPSV k posouzení závislosti žalobce na pomoci jiné fyzické osoby. V posudku ze dne 9. 10. 2019 dospěla PK MPSV k závěru, že žalobce nezvládá základní životní potřeby „komunikace“ a „péče o zdraví“. Žalovaný požádal PK MPSV dne 17. 10. 2019 o zdůvodnění, proč došlo ke změně hodnocení základních životních potřeb zvládaných žalobcem a o doplnění posouzení základní životní potřeby „péče o domácnost“. Na tuto žádost reagovala PK MPSV usnesením ze dne 18. 2. 2020, že posudek nelze vypracovat, neboť doloženými lékařskými zprávami nebyl dostatečně objektivizován zdravotní stav žalobce; pro jeho vypracování je nezbytné psychiatrické vyšetření za hospitalizace žalobce. Doplnila, že hospitalizace byla opakovaně domlouvána, avšak nakonec s ohledem na její odmítání ze strany žalobce, respektive jeho opatrovnice, nebyla nikdy realizována. Výzvou k součinnosti ze dne 21. 2. 2020 vyzval žalovaný matku žalobce ke sdělení, zda se žalobce podrobí psychiatrickému vyšetření za hospitalizace. Na tuto výzvu opatrovnice opět reagovala sdělením, že žalobce se k hospitalizaci nedostaví, neboť při ní by nebyl jeho stav objektivně zhodnocen, k její potřebě se nevyjádřil žádný psychiatr, došlo by ke zhoršení psychického stavu žalobce, s lékaři by nespolupracoval a k jeho stavu existuje dostatek lékařských zpráv. Následně žalovaný dne 25. 3. 2020 vydal rozhodnutí č. j. MPSV2020/59626923 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí úřadu práce ze dne 27. 7. 2017, kterým nebyl žalobci přiznán příspěvek na péči ani jeho zvýšení. II. [4] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou krajský soud zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Uvedl, že námitky směřující proti neúplnosti a nepřesvědčivosti posudku PK MPSV se míjí s odůvodněním napadeného rozhodnutí. To je založeno na tom, že se žalobce v rozporu s § 21 odst. 1 písm. b) zákona o sociálních službách nepodrobil vyšetření zdravotního stavu. PK MPSV přitom vysvětlila, proč je vyšetření žalobce za jeho hospitalizace nezbytné. Za zásadní považovala, že podklady pro zpracování jednotlivých lékařských zpráv a sociálního šetření byly pořizovány převážně s matkou žalobce, nikoliv přímo se žalobcem, přičemž mezi údaji sdělenými matkou žalobce a lékařskými závěry a posudkovými závěry jsou rozpory. Krajský soud doplnil, že údaje udávané matkou žalobce jsou v rozporu se sdělením třídní učitelky žalobce i s dosavadními závěry posudkových lékařů. Za dané situace bylo dle krajského soudu nezbytné vyšetření žalobce. Úvahy jeho matky, že se žalobce musí delší dobu adaptovat a výsledky vyšetření by proto nebyly průkazné, nejsou podloženy žádnou lékařskou zprávou. Nebyla zjištěna žádná kontraindikace vyšetření žalobce za hospitalizace. Krajský soud dále zdůraznil, že žalobce byl poučen o možných následcích nedostavení se k vyšetření. Důvodnými neshledal ani námitky, že nebyly dány důvody pro vyšetření žalobce za hospitalizace. Volba způsobu vyšetření je plně v kompetenci PK MPSV a jejího odborného lékaře. Žalobcovy námitky k ní byly laickou úvahou, nepodepřenou jasným odborným závěrem, že je hospitalizace vyloučena. Takový závěr neplyne ani ze správního spisu. Krajský soud podotkl, že hospitalizaci marně navrhla i ošetřující lékařka žalobce v roce 2011 a 2012. Protože nebylo možné zjistit zdravotní stav žalobce, bylo podle krajského soudu irelevantní, zda bylo správně zjištěno, že žalobce měl či neměl osobního asistenta. Podle krajského soudu žalovaný nepochybil ani tím, že nepočkal na případná další vyjádření opatrovnice žalobce k výzvě k součinnosti. Právě vyšetření, kterému se žalobce nepodrobil, mělo odstranit rozpory mezi zjištěními při sociálním šetření v roce 2016 a posudkovými závěry. III. [5] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Úvodem zdůraznil, že pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav není schopen zvládat více základních potřeb ve smyslu § 8 odst. 2 písm. c) zákona a je závislý na pomoci jiné osoby. Zdravotní stav se přitom postupně zhoršuje, čímž se rozšiřuje počet oblastí, ve kterých potřebuje dohled a pomoc. Má za to, že PK MPSV ani krajský soud nerespektovaly závěry rozsudku č. j. 8 Ads 271/2018  34, neboť rozhodnutí bylo vydáno bez objektivního zjištění stěžovatelova zdravotního stavu a bez náležitého odůvodnění. Byly přehlédnuty odborné lékařské zprávy předložené stěžovatelem, zejména zpráva ze dne 16. 2. 2017, ve které je uvedeno, že u stěžovatele je nutný stálý zvýšený dohled a péče dospělých osob. Stěžovatel dále označil základní životní potřeby, které podle názoru jeho opatrovnice (matky) nezvládá a popsal svá omezení. K tomu odkázal na lékařské zprávy, které podle něj tento závěr potvrzují, a na závěry zprávy ze sociálního šetření. Rovněž namítl, že marně navrhoval provedení srovnávacího posudku svého zdravotního stavu. Žalovaný i krajský soud se spokojili s tím, že jeho matka údajně neposkytuje dostatečnou součinnost a namísto lékařských zpráv upřednostnili vyjádření školského zařízení. Posudky PK MPSV tak opět nejsou úplné a přesvědčivé, neboť se nevypořádaly se zhodnocením zvládání všech aktivit stěžovatelem ve smyslu posudkových kritérií. Žalovaný vycházel z neúplně zjištěného skutkového stavu, pročež krajský soud pochybil, pokud jeho rozhodnutí nezrušil pro nepřez