7 As 267/2020 — Nejvyšší správní soud

7 As 267/2020- 50 - text  7 As 267/2020 - 54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Lenky Krupičkové a Tomáše Foltase v právní věci žalobce: B. M., zastoupen JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem se sídlem Ó. Lysohorského 702, Frýdek  Místek, proti žalovanému: Český báňský úřad, se sídlem Kozí 748/4, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: OKD, a. s., se sídlem Stonava 1077, Stonava, zastoupena JUDr. Vladimírem Jirouskem, advokátem se sídlem Preslova 361/9, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2020, č. j. 25 A 173/201959, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 6. 2019, č. j. SBS 19792/2019/ČBÚ21/2, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území krajů Moravskoslezského a Olomouckého (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 4. 2019, č. j. SBS 14661/2018/OBÚ05/68. Tímto rozhodnutím byla osobě zúčastněné na řízení (dále též „OKD“) povolena hornická činnost, a to dobývání výhradního ložiska poruby č. 11 3431, 11 3432 a 11 3433 ve 34. sloji v 11. kře dobývacího prostoru Karviná – Doly I na Důlním závodě 1, lokalita Karviná (výrok I.). Současně byly stanoveny podmínky povolené hornické činnosti (výrok II.) a zamítnuty námitky žalobce a dalších osob pro nedůvodnost (výrok III.). II. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Soud neshledal namítaný rozpor mezi závěry geotechnického znaleckého posudku ze dne 22. 1. 2019 (dále též „první znalecký posudek“) a jeho doplnění ze dne 15. 2. 2019 (dále též „druhý znalecký posudek“). Z obou znaleckých posudků jednoznačně vyplývá, že pozemky v Doubravě u Orlové nebudou ovlivněny hornickou činností. Na uvedený závěr nemá vliv, že v prvním znaleckém posudku znalec připustil potenciální ovlivnění pozemků hornickou činností ve smyslu svahových pohybů za předpokladu zvýšení saturace svahu vlivem extrémních atmosférických podmínek. Druhý znalecký posudek, který byl proveden v návaznosti na výsledek realizovaných sanačních opatření, totiž nepřipouští ohrožení daných pozemků za žádných okolností. Je přitom podložen konkrétními hodnotami a výpočty požadovaného stupně stability předmětného svahu. Druhý znalecký posudek je toliko aktualizací, která vychází z nově vzešlého podkladu. Tento podklad sice reflektuje „předběžné výsledky“ Závěrečné zprávy geotechnického monitoringu sanace sesuvu (dále též „geotechnický monitoring“), avšak zdůvodňuje, že provedená stabilizace povede k dalšímu zvýšení stupně stability předmětného svahu. Krajský soud nezískal pochybnosti o věcné správnosti znaleckých posudků, jejich závěry relevantně nezpochybnil ani žalobce. Žalovaný řádně odůvodnil kratší dobu mezi oběma posudky i to, proč odmítl provedení důkazu novým znaleckým posudkem a výslechem znalce a proč považoval vypracovaný posudek pro posouzení věci za dostačující. Správně vyhodnotil, že nový posudek není potřebný. Podle krajského soudu zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Krajský soud dále konstatoval, že žalobce ve správním řízení nevznesl námitku podjatosti znalce; brojil pouze proti obsahu znaleckého posudku. Závěrem krajský soud upozornil na to, že případné samotné dotčení pozemků ve spoluvlastnictví žalobce povolovanou hornickou činností automaticky neznačí jejich ohrožení využitím výhradního ložiska. Teprve hrozilali by žalobci újma dosahující potřebné intenzity, vznikla by OKD povinnost vyřešit střet zájmů a navrhnout postup, který umožní využití výhradního ložiska při zabezpečení nezbytné ochrany uvedených objektů a zájmů. Taková hrozba v projednávaném případě dovozena nebyla. Tím není dotčeno právo žalobce na náhradu škody, která by mu přesto v důsledku povolené hornické činnosti vznikla. III. [3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Namítl, že krajský soud založil své rozhodnutí stejně jako správní orgány na jediném znaleckém posouzení, ačkoliv změna mezi prvním a druhým znaleckým posudkem nebyla dostatečně odůvodněna. Zatímco první posudek připouští ovlivnění pozemků hornickou činností, druhý tento následek popřel. Stěžovateli proto není zřejmé, proč krajský soud nepovažoval druhý znalecký posudek za popření prvého, nýbrž za jeho zpřesnění, resp. aktualizaci. Neobstojí přitom odkaz na nový podklad  geotechnický monitoring. Není totiž mechanicky ani fyzikálně možné, aby se vliv sanačních prací mohl projevit natolik, že znalec nejprve připustil možnost svahového pohybu a pak ji o čtyři týdny později s naprostou jistotou vyloučil, zvlášť odkázalli pouze na předběžné výsledky měření, které bylo provedeno jen 14 dní po dokončení prvního znaleckého posudku. Pokud bylo v prvním posudku vázáno riziko ohrožení pozemků na extrémní atmosférické podmínky, může být toto riziko vyloučeno až na základě měření, během něhož takové podmínky nastanou. Na základě prvního znaleckého posudku není možné hodnotit pravděpodobnost projevu povolované hornické činnosti jako velmi nízkou. Podle stěžovatele musel znalec při zpracovávání prvního posudku vědět o provádění sanačních prací a jejich efektu na stabilitu svahu a není možné, aby mu nebyly známy předběžné výsledky měření při geotechnickém monitoringu. Přesto v prvním posudku připustil možnost ohrožení pozemků při nadprůměrných srážkách a za 14 dní ji revidoval. To zpochybňuje odbornou úroveň jeho závěrů. Okolnosti věci nasvědčují tomu, že doplnění posudku bylo zpracováno účelově. Nadto z něj není jasné, ze které závěrečné zprávy geotechnického monitoringu znalec vycházel. Stěžovatel dále poukázal na to, že na počátku roku 2019 nebyly sanační práce na daném území ani zdaleka dokončeny. Z návrhu OKD na uzavření veřejnoprávní smlouvy k provedení úprav pro zajištění dalších sesuvných vlivů z roku 2019 pak plyne, že svah byl v důsledku hornické činnosti nadále nestabilní. Jelikož znalecké posudky jsou jediným relevantním důkazem v této věci, měly být pečlivě a kriticky hodnoceny. Rovněž měl být zpracován alespoň jeden revizní znalecký posudek. Krajský soud však návrhům na doplnění dokazování nevyhověl a ani se nepokusil žádným způsobem odstranit pochybnosti prezentované stěžovatelem. Stěžovateli tak byla odepřena jediná možnost prokázat, že dotčené pozemky mohou být ohroženy hornickou činností. Tento deficit nelze překlenout poukazem na to, že samotné dotčení pozemků povolovanou hornickou činností automaticky neznačí jejich ohrožení využitím výhradního ložiska či na zásadu procesní ekonomie. Pakliže není nade vši pochybnost zjištěno, že nedojde k dotčení pozemků, nemůže být najisto postaveno ani to, že nedojde k jejich ohrožení a k aktivaci povinnosti vyřešit střetu zájmů. Pozemky budou zcela jistě vystaveny účinkům hornické činnosti, minimálně poklesem způsobu jejich využívání a jejich tržní hodnoty. V projednávané věci však nebyl řádně zjištěn skutkový stav, a nebylo tedy možné řádně posoudit navazující právní otázku intenzity zásahu do práv stěžovatele. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. IV. [4] Společnost OKD ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že stěžovatel přehlíží zjevnou a znalcem řádně vysvětlenou genezi znaleckých závěrů. Ty jsou v návaznosti na změny území postaveny logicky kontinuálně, a reflektují např. skutečnost, že v mezidobí mezi zpracováním posudků byly dokončovány sanační práce. Ve správním řízení byl řádně zjištěn skutkový stav a krajský soud správně a řádně vypořádal všechny námitky. Odůvodnil také, proč nepřistoupil k provedení navržených důkazů. Pokud stěžovatel nesouhlasí se znaleckými závěry, činí tak na základě teoreticky dovozovaných a hypotetických předpokladů a podmínek, jež znalec vylučuje jako nereálné. Z uvedených důvodů společnost OKD navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. [5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. V. [6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [7] Kasační stížnost není důvodná. [8] Nejvyšší správní soud předesílá, že neshledal obecně namítanou nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Rozsudek krajského soudu plně dostál požadavkům ustálené judikatury kladeným na odůvodnění soudních rozhodnutí (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, č. 34/1996 Sb. ÚS, a ze d