7 As 356/2021

Žalobce a) [dále též „stěžovatel a)“] a žalobkyně b) [dále též „stěžovatelka b)“] kasačními stížnostmi napadli v záhlaví specifikované usnesení Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“), kterým byla mj. odmítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 4. 2021, č. j. 10.01000164,000165/21. V průběhu řízení o kasační stížnosti stěžovatelé požádali o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Usnesením ze dne 17. 12. 2021, č. j. 7 As 356/2021  32, Nejvyšší správní soud zamítl žádost stěžovatelů o osvobození od soudních poplatků i návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud označeným usnesením dále vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení předmětného usnesení zaplatili soudní poplatky, a aby v téže lhůtě předložili plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo aby v téže lhůtě prokázali, že oni či jejich zaměstnanec nebo člen mají vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Zdejší soud rovněž poučil stěžovatele o následcích nevyhovění této výzvě. Toto usnesení bylo oběma stěžovatelům doručeno do datových schránek ve středu dne 22. 12. 2021.

Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebylli poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanovíli tak tento nebo zvláštní zákon.

Podle § 40 odst. 1 věty první s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.

Vzhledem k tomu, že dnem, který určil počátek běhu lhůty pro zaplacení soudního poplatku, byla středa dne 22. 12. 2021, byl posledním dnem lhůty pro zaplacení soudního poplatku čtvrtek dne 6. 1. 2022.

Jelikož stěžovatelé soudní poplatky v určené lhůtě nezaplatili, Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. o zastavení řízení o kasačních stížnostech.

Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatelé neodstranili ani další vadu svých kasačních stížností; nedoložili, že jsou v řízení zastupováni advokátem. Postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přitom přednost před odmítnutím návrhu (srov. např. usnesení zdejšího soudu ze dne 3. 8. 2016, č. j. 2 Afs 111/2016  29, ze dne 19. 10. 2016, č. j. 3 As 207/2016  35, ze dne 22. 3. 2017, č. j. 3 As 240/2016  70, či ze dne 22. 3. 2018, č. j. 8 As 227/2017  35, ze dne 6. 1. 2022, č. j. 7 As 242/2021  28). Na výše uvedených závěrech stran nemožnosti věcného přezkumu nemůže nic změnit ani podání stěžovatelů doručené Nejvyššímu správnímu soudu dne 22. 12. 2021.

Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byloli řízení zastaveno.