8 Afs 342/2019 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 342/2019- 57 - text  8 Afs 342/2019-64 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: MADAC STEEL s.r.o., se sídlem Potoční 1091, FrýdekMístek, zast. Mgr. Martinem Blaškem, advokátem se sídlem Olbrachtova 1334/27, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2018, čj. 43109/18/530022441711776, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2019, čj. 25 Af 64/201846, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem tohoto sporu je, zda se žalobkyně účastnila podvodu na dani z přidané hodnoty (dále „DPH“) při obchodní transakci se společností TONDINO SE, zda o účasti na podvodu věděla nebo vědět mohla a měla, a zda je z tohoto důvodu jí uplatněný nárok na odpočet daně neoprávněný. [2] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj dne 23. 2. 2016 zahájil u žalobkyně daňovou kontrolu na DPH za zdaňovací období leden 2015. Učinil tak za účelem prověření přijatých zdanitelných plnění a oprávněnosti uplatnění nároku na odpočet daně ve vztahu k plnění poskytnutému společností TONDINO SE. Tím byly reklamní služby spočívající v umístění reklamy na fotbalovém stadionu v Uherském Hradišti provozovaném společností 1. FC SLOVÁCKO, a. s. [3] Na základě provedeného dokazování dospěl správce daně k závěru, že žalobkyni nárok na odpočet DPH z plnění přijatého od společnosti TONDINO SE sice vznikl, ale byl uplatněn neoprávněně. Při daňové kontrole byly totiž zjištěny objektivní okolnosti, na jejichž základě bylo prokázáno, že obchodní transakce byla zasažena podvodem na DPH, o kterém žalobkyně věděla nebo vědět měla a mohla. Dne 1. 12. 2017 vydal správce dodatečný platební výměr na DPH, kterým žalobkyni doměřil daň ve výši 84 000 Kč a penále ve výši 16 800 Kč. [4] Žalovaný odvolání žalobkyně proti tomuto platebnímu výměru zamítl rozhodnutím uvedeným v záhlaví. Stejně jako správce daně dospěl k závěru, že obchodní transakce byla zasažena podvodem na DPH, o němž žalobkyně přinejmenším vědět mohla a měla. [5] Žalovaný zkoumaný obchodní řetězec vymezil následovně: GARDIAN INVESTMENT s.r.o. → EDEMOST s.r.o. [OBRÁZEK][OBRÁZEK] 1. FC SLOVÁCKO, a. s. → EDECO s.r.o. → TONDINO SE → ŽALOBKYNĚ [6] Společnosti TONDINO SE byla doměřena daň za uvedené zdaňovací období ve výši 556 500 Kč, kterou tato společnost neuhradila. Společnost GARDIAN INVESTMENT s.r.o. za stejné zdaňovací období podala daňové přiznání k DPH ve výši 43 185 289 Kč až po uplynutí zákonem stanovené lhůty, přičemž ani ona vzniklou daňovou povinnost neuhradila. Navíc byla nekontaktní a neplnila své povinnosti jako plátce. Oba tyto články obchodního řetězce neuhradily svoji daňovou povinnost za zkoumané zdaňovací období, čímž byla identifikována chybějící daň. [7] Orgány finanční správy se zabývaly nestandardními vztahy a praxí mezi výše uvedenými společnostmi a dospěly k názoru, že se jedná o účelově vytvořený obchodní řetězec. TONDINO SE (dále jen „TONDINO“) nebyla ve smluvním vztahu s 1. FC SLOVÁCKO, a. s. (dále jen „1. FC SLOVÁCKO“), ačkoliv měla dle smlouvy s žalobkyní poskytovat reklamní služby na stadionu tohoto klubu. EDECO s.r.o. (dále jen „EDECO“), která disponovala reklamní plochou na stadionech klubů 1. FC SLOVÁCKO a SK Sigma Olomouc, v rozhodném zdaňovacím období vystavila společnosti TONDINO daňové doklady pouze za reklamní služby související s klubem SK Sigma Olomouc, přestože reklamní služby na stadionu klubu 1. FC SLOVÁCKO byly žalobkyni poskytnuty jejím prostřednictvím. Dále společnost EDEMOST s.r.o. (dále „EDEMOST“), která s 1. FC SLOVÁCKO nebyla ve smluvním vztahu a nebyla tak oprávněná k poskytování reklamních služeb na jejím stadionu, vystavovala v rozhodném zdaňovacím období společnosti TONDINO daňové doklady za reklamní služby na uvedeném stadionu. Do řetězce byla zapojena rovněž společnost GARDIAN INVESTMENT s.r.o. (dále jen „GARDIAN INVESTMENT“), jež v rozhodném zdaňovacím období vystavovala obchodním společnostem EDECO a EDEMOST daňové doklady za reklamní služby, které měly být poskytnuty na stadionech klubů 1. FC SLOVÁCKO a SK Sigma Olomouc. Tato společnost však nebyla s těmito fotbalovými kluby v žádném smluvním vztahu. Nebyla proto oprávněna vystavovat společnostem EDECO a EDEMOST daňové doklady za reklamní služby. Z toho žalovaný usoudil, že společnost GARDIAN INVESTMENT byla do obchodního řetězce vložena uměle. [8] Orgány finanční správy na existenci daňového podvodu dále usoudily z nadhodnocené ceny reklamních služeb. 1. FC SLOVÁCKO poskytla správci daně smlouvy o mediálním partnerství a provedení reklamy, které byly uzavřeny v letech 2014 a 2015 se sedmi různými obchodními společnostmi. Ze smluv vyplynulo, že cena reklamy sjednaná mezi 1. FC SLOVÁCKO a jejími obchodními partnery byla průměrně čtrnáctkrát nižší, než cena uhrazená žalobkyní společnosti TONDINO. Cena reklamy sjednaná mezi 1. FC SLOVÁCKO a jejími obchodními partnery obsahovala navíc další doplňkové služby [například jiný objednatel při ceně 110 000 Kč bez DPH (za celý rok 2015) obdržel při vybraných utkáních 3 ks reklamních rotačních panelů o rozměrech 3 x 1 m, reklamní spot na světelné tabuli na tribuně D, 2 ks karet členství v klubu V.I.P., umístění loga v prostorách V.I.P. a na oficiálních webových stránkách fotbalového klubu a zmínění loga ve zpravodaji fotbalového klubu]. Bylo evidentní, že žalobkyně, která získala pouze jeden reklamní rotační panel o velikosti 3 x 1 m bez jakýchkoliv dalších doplňkových služeb za cenu 400 000 Kč bez DPH, uhradila společnosti TONDINO cenu, která nebyla na trhu obvyklá. [9] K závěru, že žalobkyně věděla či vědět mohla a měla, že se účastní podvodu na DPH, dospěly orgány finanční správy zejména na základě následujících objektivních okolností: i) Jednala neobezřetně a v rozporu s péčí řádného hospodáře. Akceptovala sjednanou cenu za reklamní služby, aniž by provedla průzkum trhu a zjistila cenu obvyklou za poskytování obdobných reklamních služeb. ii) Rozsah poskytnutých reklamních služeb neodpovídal smlouvě. Ujednáno bylo umístění reklamy žalobkyně na banneru o velikosti 6 x 1 m. Ve skutečnosti došlo k umístění reklamy na banner 3 x 1 m, aniž to mělo vliv na cenu uhrazenou žalobkyní společnosti TONDINO, což bylo nestandardní a značně nehospodárné. iii) Dle smlouvy měla žalobkyně nést náklady na provedení reklamní služby. Její jednatel však uvedl, že náklady nesla společnost TONDINO, aniž by je na žalobkyni přefakturovala. Žalobkyně si tak musela být vědoma, že jednala v rozporu s uzavřenou smlouvou, avšak nepřijala ohledně toho žádná opatření. iv) Žalobkyně neprovedla analýzu dopadů reklamních služeb na svou ekonomickou činnost, ze které by plynula účelnost vynaložených prostředků. To naznačovalo, že cílem reklamních služeb bylo pouze získání daňového zvýhodnění. [10] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem zamítl. Podle krajského soudu žalovaný řádně popsal a doložil krácení DPH. [11] Krajský soud vyšel z judikatury Nejvyššího správního soudu a posoudil kritéria, se kterými se musí správce daně vypořádat, aby mohl daňovému subjektu odepřít nárok na odpočet DPH z důvodu, že věděl či vědět mohl a měl, že se účastní podvodu na DPH. Těmi jsou: a) uskutečnění zdanitelného plnění a splnění zákonem stanovených podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně, b) identifikace chybějící daně z přidané hodnoty, která měla být odvedena do státního rozpočtu, a c) skutečnost, že daňový subjekt o neodvedení daně, resp. o daňovém podvodu věděl, či vědět měl nebo mohl v době, kdy do obchodní transakce vstupoval. [12] Krajský soud shledal naplnění všech uvedených kritérií. Ohledně kritéria a) nebylo sporu o tom, že bylo naplněno. Ke kritériu b) měl za to, že orgány finanční správy dostatečně vymezily, v čem tkvěla podstata daňového podvodu, a vylíčily řetězec skutkových okolností, z jejichž souhrnu lze na existenci podvodu usuzovat. Ke kritériu c) uvedl, že pro posouzení, zda se daňový subjekt účastnil podvodu na DPH spáchaného dodavatelem, je nutno posoudit, zda přijal veškerá opatření, která od něj mohla být rozumně vyžadována, aby zabránil své účasti na daňovém podvodu. Z okolností obchodní transakce vyplynulo, že žalobkyně uhradila za reklamu cenu, která na trhu nebyla obvyklá. A to bez toho, aby provedla předchozí průzkum trhu, což odůvodnila tím, že „ta cena nebyla nějak velká a jednalo se o půl roku, tak nebyl důvod“. Přitom se jednalo o první spolupráci se společností TONDINO a o první propagaci žalobkyně tímto způsobem. Tím, že nejednala s péčí řádného hospodáře, se zcela vědomě vystavila riziku účasti na daňovém podvodu. [13] Ža