8 Afs 92/2022 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 92/2022- 222 - text  8 Afs 92/2022-228 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: PROSTOR a.s., se sídlem Čimická 317/90, Praha 8, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2021, čj. 21271/21/5300-22442-712851, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2022, čj. 11 Af 40/2021-103, takto: I. Žalobkyni se ukládá, aby na bankovní účet Finančního úřadu pro hlavní město Prahu pro placení daně z přidané hodnoty nejpozději do 25. 11. 2022 a následně pak do 25. dne každého dalšího kalendářního měsíce uhradila částku minimálně ve výši 1 250 000 Kč, a to nad rámec vlastních daňových povinností týkajících se daně z přidané hodnoty vyplývajících z daňových přiznání žalobkyně k dani z přidané hodnoty, u nichž vznikne povinnost je podat počínaje 1. 11. 2022, a to až do úplného uhrazení jejích daňových nedoplatků za zdaňovací období leden 2016 až srpen 2017 a říjen 2017 až prosinec 2017, při zohlednění pořadí úhrady daně podle § 152 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Tato povinnost zaniká dnem, kdy se žalobkyně dostane do prodlení s jejím plněním. II. Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu se ukládá, aby od právní moci tohoto usnesení pozastavil úkony při provádění exekuce u žalobkyně na základě exekučních příkazů k prodeji movitých věcí vydaných k vymožení nedoplatku na daň z přidané hodnoty a její příslušenství za zdaňovací období leden 2016 až srpen 2017 a říjen 2017 až prosinec 2017, které by znamenaly zánik vlastnického práva žalobkyně nebo které by jí bránily sepsané movité věci užívat k běžné podnikatelské činnosti. Zejména nesmí provést dražbu nebo prodat věci mimo dražbu a odebrat sepsané věci. Tato povinnost Finančního úřadu pro hlavní město Prahu zaniká dnem, kdy se žalobkyně dostane do prodlení s plněním povinnosti uložené jí výrokem I. tohoto usnesení. III. Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu se ukládá, aby ve lhůtě 3 pracovních dnů od právní moci tohoto usnesení umožnil žalobkyni fakticky užívat veškerý doposud neprodaný movitý majetek sepsaný v rámci daňové exekuce na daň z přidané hodnoty prodejem movitých věcí za zdaňovací období leden 2016 až srpen 2017 a říjen 2017 až prosinec 2017, zejména aby jí předal zadržované klíče od vozidel a osvědčení o registraci vozidel. IV. Žalobkyni se ukládá zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na vydání předběžného opatření, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále „správce daně“) vydal ve dnech 17. – 20. 2. 2020 celkem 23 dodatečných platebních výměrů, kterým uložil žalobkyni (dále „stěžovatelka“) povinnost uhradit daň z přidané hodnoty (dále „DPH“) ve výši 28 250 160 Kč a penále ve výši 5 650 032 Kč za zdaňovací období leden 2016 až srpen 2017 a říjen 2017 až prosinec 2017. Správce daně odmítl nároky stěžovatelky na odpočet DPH, jelikož dospěl k závěru, že nebyly uplatněny v souladu s § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Proti dodatečným platebním výměrům podala stěžovatelka odvolání, která žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného podala stěžovatelka žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. [2] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost. Dne 11. 8. 2022 obdržel Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Soud ji s ohledem na to, že v tomto návrhu uvedla, že žádala správce daně o posečkání s úhradou daňových nedoplatků a jejím rozložením na splátky, sdělil, že disponuje-li dostatkem finančních prostředků pro hrazení určitých měsíčních splátek, přichází v úvahu řešení nastalé situace také předběžným opatřením podle § 38 odst. 1 s. ř. s. tak, že daňovou exekuci by nebylo možné provádět, pokud by stěžovatelka hradila určitou částku měsíčně správci daně na úhradu daňového nedoplatku. Takové řešení by totiž bylo šetrnější k ochraně veřejného zájmu na řádném a včasném hrazení daňových povinností. [3] Stěžovatelka v návaznosti na to podala dne 23. 9. 2022 návrh na vydání předběžného opatření, který Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 9. 2022, čj. 8 Afs 92/2022-141, zamítl. Stěžovatelka v prvním návrhu dostatečně neosvědčila své majetkové poměry, přestože ji soud vyzval k doložení příslušných dokumentů. Nebyly proto naplněny podmínky pro vydání předběžného opatření (§ 38 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). [4] Dne 5. 10. 2022 podala stěžovatelka nyní projednávaný návrh na vydání předběžného opatření. Domáhala se jím, aby jí soud přikázal, aby na bankovní účet správce daně počínaje říjnem 2022 a následně každý další kalendářní měsíc uhradila částku ve výši 1 250 000 Kč, a to až do úplného zaplacení svých daňových nedoplatků. Dále aby bylo správci daně přikázáno pozastavit kroky směřující k faktickému provedení daňové exekuce u stěžovatelky a aby jí do 3 dnů od právní moci vydaného usnesení umožnil fyzicky nakládat s veškerým v rámci daňové exekuce sepsaným a dosud nezpeněženým movitým majetkem. Ohledně závažné újmy, která jí hrozila v důsledku vydání napadených rozhodnutí, odkázala na svá předchozí podání, jež jsou součástí soudního spisu. Dále reagovala na usnesení o prvním návrhu na vydání předběžného opatření a důvody, pro které Nejvyšší správní soud nepovažoval její aktuální ekonomickou situaci za dostatečně osvědčenou. K prokázání, že jí aktuální ekonomická situace neumožňuje dobrovolně uhradit daňový nedoplatek, předložila přehled veškerých pohybů na běžných účtech za rok 2022. K tomu uvedla, že největší část jejích výdajů tvoří mzdové náklady a uvedla příjemce nejvyšších odchozích plateb. Dále z nich bylo možné seznat krátkodobé finanční výpomoci, poskytované z účtu předsedkyně představenstva stěžovatelky, a jejich splácení. Ohledně nemožnosti řešit nastalou situaci provozním úvěrem doložila několik e-mailů od bank (z let 2018 a 2019), ze kterých vyplynulo, že banky stěžovatelce nebyly ochotny poskytovat i jen základní bankovní služby typu vedení běžného účtu, natož pak financování. To byl důvod, proč se zainteresované fyzické osoby zaručily za její dluhy vlastním majetkem. Dále doložila usnesení městského soudu ze dne 3. 12. 2021, sp. zn. 10 T 9/2021, kterým tento soud zamítl žádost obžalovaného Bc. J. K. (pozn. NSS: dnes již bývalého předsedy představenstva stěžovatelky) o udělení souhlasu s nakládáním se zajištěnými finančními prostředky v rámci daňové exekuce vedené ve věci stěžovatelky. Za účelem dobrovolné úhrady dluhu tedy dle svého tvrzení učinila snad všechny myslitelné kroky. [5] K předchozímu požadavku soudu na předložení mezitímní účetní závěrky uvedla, že ji pro své potřeby nevyhotovuje a že již dodala poslední řádnou účetní závěrku za rok 2021. Vyhotovení mezitímní účetní závěrky by vyžadovalo týden práce celého účetního oddělení, které by se po celou dobu nemohlo věnovat běžné práci. [6] Závěrem stěžovatelka poukázala na svou potřebu fakticky disponovat se sepsaným majetkem, který by jí proto měl správce daně vydat, včetně klíčů a dokladů potřebných pro provoz na silnicích. [7] Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na vydání předběžného opatření uvedl, že stěžovatelka ani ve druhém návrhu neosvědčila svá tvrzení o vzniku vážné újmy, neboť je nedoložila aktuálními výsledky svého hospodaření, resp. mezitímní účetní závěrkou, k jejímuž doložení ji soud vyzval. To, že stěžovatelka uvedla, že ji pro vlastní potřebu nevyhotovuje, ji nezbavilo povinnosti ji na výzvu soudu předložit. Ani na základně ostatních podkladů od stěžovatelky si nelze vytvořit věrohodný obrázek o její celkové hospodářské situaci a o struktuře a hodnotě jejího majetku. Takovým důkazem nejsou ani předložené výpisy z bankovních účtů, ani informace o zrušení účtu nebo e-mailová komunikace s bankami z roku 2019, tj. v době přibližně 2 let před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí. Závěrem uvedl, že stěžovatelka správci daně v žádosti o posečkání daně ze dne 6. 6. 2022 doložila smlouvy s předpokládaným výnosem několika milionů Kč v průběhu roku 2022. Ani tyto písemnosti nepodpořily tvrzení stěžovatelky, že jí její ekonomická situace neumožňuje dobrovolně uhradit daňový nedoplatek. [8] Nejvyšší správní soud následně dne 20. 10. 2022 vyzval stěžovatelku, s ohledem na její tvrzenou neschopnost doložit mezitímní účetní závěrku, k doložení výstupu z jejího účetnictví v aktuálně získatelné podobě, na základě kterého by mohl posoudit její aktuální ekonomickou situaci. Zároveň ji vyzval k reakci na konkrétní tvrzení z vyjádření žalovaného k jejím předchozím podáním. [9] Stěžovatelka v reakci na výzvu soudu předložila výkaz zisku a zt