8 As 218/2020 — Nejvyšší správní soud

8 As 218/2020- 47 - text  8 As 218/2020-51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: Alza.cz a.s., se sídlem Jankovcova 1522/53, Praha 7, zastoupená Mgr. Pavlem Steinwichtem, advokátem se sídlem U Pergamenky 1522/2, Praha 7, proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 796/44, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 11. 2018, čj. ČOI 148960/18/O100/1000/18/Bal/Št, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2020, čj. 14 A 8/201942, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2020, čj. 14 A 8/201942, se ruší. II. Rozhodnutí České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu ze dne 15. 11. 2018, čj. ČOI 148960/18/O100/1000/18/Bal/Št, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 28 570 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Pavla Steinwichta, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 28. 10. 2017 inspektoři České obchodní inspekce, Inspektorátu pro Středočeský kraj a Hl. m. Prahu (dále „správní orgán I. stupně“), v postavení spotřebitelů, navštívili otevřenou provozovnu žalobkyně v Praze 7, kde oslovili přítomné zaměstnance s tím, že mají zájem o koupi flash disku Kingston Data Traveler a ochranného krytu na mobilní telefon Samsung. Zaměstnanci jim sdělili, že je státní svátek, a proto si objednávky musí spotřebitelé provést sami prostřednictvím volně přístupných počítačů v provozovně. Za pomoci zaměstnanců žalobkyně učinili inspektoři objednávky požadovaných výrobků, potvrzení objednávky, její zaplacení prostřednictvím platebního automatu a následně si ji spolu s doklady o zakoupení na výdejním místě od zaměstnanců vyzvedli. Obdobně inspektoři postupovali i 26. 12. 2017 při nákupu počítačové myši Lenovo N1901. V rámci kontrol nebyla zjištěna přesná rozloha prodejní plochy, neboť nebyl k dispozici žádný doklad k jejímu prokázání. Dle předběžného odhadu však prodejní plocha přesahuje 200 m2, což bylo následně potvrzeno žalobkyní dodanou stavební a technickou dokumentací. [2] Na základě provedené kontroly správní orgán I. stupně zjistil, že žalobkyně porušila zákaz prodeje uvedený v § 1 odst. 1 písm. e) a g) zákona č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě (dále „zákon o prodejní době“), neboť se na ni nevztahovala žádná z výjimek uvedených v § 1 odst. 3 téhož zákona. Tato zjištění uvedl správní orgán I. stupně v protokolu o kontrole z 12. 3. 2018. Proti kontrolním zjištěním podala žalobkyně námitky, které správní orgán I. stupně přípisem z 16. 4. 2018 zamítl. Následně, 20. 6. 2018, správní orgán I. stupně oznámil žalobkyni zahájení správního řízení. [3] Rozhodnutím správního orgánu I. stupně z 24. 8. 2018, čj. ČOI 97903/18/1000, byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupků dle § 3 odst. 1 zákona o prodejní době. Tohoto jednání se měla dopustit tím, že ve své provozovně 28. 10. 2017 pracovníkům správního orgán I. stupně, prodala výrobky flash disk Kingston Data Traveler za kupní cenu 190 Kč a ochranný kryt na mobilní telefon Samsung za kupní cenu 319 Kč, a 26. 12. 2017 jim prodala počítačovou myš Lenovo N1901 za cenu 199 Kč, čímž porušila zákaz prodeje podle § 1 odst. 1 písm. e) a g) zákona o prodejní době. Za spáchání těchto přestupků byla žalobkyni podle § 3 odst. 2 zákona o prodejní době uložena úhrnná pokuta ve výši 300 000 Kč a povinnost zaplatit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. II. Rozsudek Městského soudu v Praze [4] Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu k městskému soudu, jenž ji výše uvedeným rozsudkem zamítl. Neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů ohledně uložené pokuty. Uvedl, že pro přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí postačuje, že žalovaná popsala správní úvahu, na jejímž základě se rozhodla pro uložení pokuty v konkrétní výši, přičemž tento požadavek napadené rozhodnutí splnilo. [5] Městský soud nepřisvědčil ani námitce, že se zákon o prodejní době na internetové obchody a jejich výdejny nevztahuje, neboť pod pojem „prodej“ uvedený v § 1 odst. 1 uvedeného zákona nelze podřadit odevzdání předmětu koupě kupujícímu a zaplacení kupní ceny, nýbrž pouze uzavření kupní smlouvy v kamenné prodejně, k čemuž ale v projednávané věci nedošlo. Podle městského soudu s přihlédnutím k legitimnímu cíli a účelu zákazu prodeje ve státní svátky není rozhodné, že věc byla kupujícímu předána na základě smlouvy uzavřené po internetu. Distanční způsob uzavření kupní smlouvy sám o sobě neznamená, že předání zboží neuskutečňuje zaměstnanec prodávajícího. Nezbytnou podmínkou takového předání je totiž přítomnost zaměstnance v provozovně. Předání věci v provozovně tak náleží pod pojem „prodej“, a to nezávisle na způsobu uzavření kupní smlouvy, a proto se na něj vztahuje zákaz dle § 1 zákona o prodejní době. [6] Co se týče výkladu pojmu „prodejní plocha“, správní orgány podle městského soudu nepochybily, jestliže vyšly z nařízení Komise (ES) č. 250/2009 z 11. 3. 2009 (dále „nařízení č. 250/2009“). Použití nařízení nepředstavuje analogii, nýbrž nalézání práva výkladem, tzn. objasnění neurčité části pojmu. Výklad zastávaný žalovanou tak považoval městský soud za správný, neboť „prodejní plochou“ nejsou jen regály či vitríny, jak uvádí žalobkyně, ale také showroomy AD, ve kterých dochází k vystavení zboží, buď přímo prodávajícího, nebo jeho smluvního partnera, jelikož právě tyto plochy jsou obsazeny zbožím, které zákazníka motivuje k jeho nákupu. Žalovaná vycházela při určení prodejní plochy ze sdělení Úřadu městské části Praha 7 z 11. 6. 2018, čj. MČ P7 032756/2018/SU/Hál, že v provozovně žalobkyně vznikly prostory přístupné zákazníkům (katedrála, showroom A až C, dvakrát showroom D atd.) a prostory zákazníkům nepřístupné (sklad, dílna, skartovna, šatny, sprchy atd.). Výměry zákazníkům přístupných prostor správní orgán určil na základě kopie výkresové dokumentace a dospěl ke zjištění, že součet plošných výměr všech prostor přístupných zákazníkům je 2192,7 m2. Tato zjištění považoval městský soud za zcela dostatečná. [7] Městský soud dále neshledal uloženou pokutu nepřiměřenou, a proto od ní neupustil ani neshledal důvod pro její snížení. Správní orgány totiž srozumitelným a přezkoumatelným způsobem zdůvodnily její výši, především zohlednily spáchání více přestupků projednaných ve společném řízení a recidivu žalobkyně. Žalovaná neporušila zásadu nullum crimen sice lege certa, jelikož skutková podstata přestupku dle § 3 odst. 1 zákona o prodejní době je relativně nikoli absolutně neurčitá. [8] Městský soud nedospěl k závěru o neústavnosti zákona o prodejní době, přičemž odkázal na závazný nález z 26. 2. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 37/16, jímž Ústavní soud zamítl návrh na zrušení zákona o prodejní době. III. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalobkyně a replika stěžovatelky [9] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [10] Stěžovatelka předně namítla, že pojmy „prodej“ a „prodejny s prodejní plochou nad 200 m2“ jsou pojmy, které zákon o prodejní době nedefinuje a které tak podléhají výkladu a plnému přezkumu ze strany správních soudů. Poukazuje na rozdíl mezi neurčitým právním pojmem a zákonem blíže nedefinovaným pojmem s tím, že pojem „prodej“ je teorií i judikaturou vykládán tak, že se skládá z mnoha fází. Ani pojem „prodejna s prodejní plochou nad 200 m2“ evidentně neurčitým právním pojmem není. [11] O „prodeji“ ve smyslu zákona o prodejní době lze dle stěžovatelky hovořit až po uskutečnění všech jeho fází. Je ostatně logické, že např. samotný výběr zboží nelze označit za prodej. V případě posuzovaných kontrol uskutečněných 28. 10. 2017 a 26. 12. 2017 v provozovně stěžovatelky v Praze 7 však nedošlo ke všem fázím prodeje. Zboží bylo vybráno a stejně tak i kupní smlouva byla uzavřena na internetu. Internetové stránky pak nejsou spravovány v jednotlivých provozovnách, ale v řadě serverů umístěných na několika místech České republiky. Stěžovatelka upozorňuje na skutečnost, že i v úředním záznamu o kontrole z 28. 10. 2017 je na str. 2 výslovně potvrzeno, že zboží bylo inspektorce po online objednávce toliko vydáno, a nikoliv prodáno. Stěžovatelka shrnuje, že v kontrolované prodejně došlo pouze k výdeji zboží, což je jednání, které zákon o prodejní době nezakazuje. Stěžovatelka odkazuje na zásady in dubio mitius a in dubio pro libertate a zvolení výkladu příznivějšího pro stěžovatelku. K proměnlivosti vnímání pojmů v čase stěžovatelka cituje rozsudek NSS z 20. 8. 2009, čj. 2 As 13/200978, č. 1939/2009 Sb. NSS, a dále rozvíjí úvahy o změná