1 Afs 50/2023 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 50/2023- 27 - text  1 Afs 50/2023 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobce: PROPERITY NS sever s.r.o., se sídlem Vinařská 17a, Brno, zastoupen Mgr. Michalem Wiedermannem, advokátem se sídlem Vinařská 17a, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2020, č. j. 44429/20/510031461711333, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2023, č. j. 29 Af 9/2021 – 48, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 11. 6. 2019 společnost RENTALKON, a.s., IČ: 25700235 jako prodávající uzavřela se společností REZIDENCE Nové sady II s.r.o., IČ: 08240884 (od 26. 9. 2019 s názvem PROPERITY NS sever s.r.o.) jako kupujícím kupní smlouvu, kterou byly převedeny nemovité věci specifikované v čl. I odst. 1 kupní smlouvy; vklad práva dle kupní smlouvy byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brnoměsto, vedeným pod sp. zn. V12338/2019702. Právní účinky vkladu nastaly ke dni 14. 6. 2019, zápis v katastru nemovitostí byl proveden dne 9. 7. 2019. Kupní cena byla v čl. II. kupní smlouvy sjednána ve výši 78 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty. [2] Dne 30. 10. 2019 podal daňový subjekt přiznání k dani z nabytí nemovité věci, ve kterém uvedl sjednanou cenu nemovitostí ve výši 78 000 000 Kč bez DPH; správce daně následně vydal platební výměr na daň ve výši 3 118 032 Kč. Dne 20. 1. 2020 podal dodatečné přiznání k této dani, ve kterém již jako sjednanou cenu uvedl nižší částku, konkrétně 75 271 292 Kč (vypočtenou dle dodatku ke kupní smlouvě). [3] Rozhodnutím ze dne 6. 5. 2020 č. j. 2169629/20/300100460712739 Finanční úřad pro Jihomoravský kraj žalobci doměřil na základě dodatečného daňového přiznání ze dne 20. 1. 2020, č. j. 169822/20, daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 0 Kč. Rozhodnutím ze dne 30. 11. 2020, č. j. 44429/20/510031461711333 žalovaný dále zamítl odvolání žalobce a potvrdil tak uvedené rozhodnutí správce daně. Dospěl přitom k závěru, že ten postupoval správně, neboť daň z nabytí nemovitosti stanovil na základě ceny uvedené v kupní smlouvě, nikoliv dle následného snížení sjednané částky v důsledku dodatku. [4] Meritem nyní řešené věci je otázka, zda základ daně z nabytí nemovitosti měl být stanoven dle dodatku č. 1 ke kupní smlouvě ze dne 11. 6. 2019, sepsaným dne 12. 6. 2019, kterým byla kupní cena nemovitosti stanovená kupní smlouvou ve výši 78 000 000 Kč snížena na částku 75 271 292 Kč, ačkoliv tento dodatek nebyl součástí návrhu na vklad do katastru nemovitostí. [5] Závěrům správních orgánů se žalobce bránil žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně, který ji však shora označeným rozsudkem zamítl. [6] Uvedl, že vlastnické právo k nemovitosti žalobce katastrální úřad zapsal do katastru nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 11. 6. 2019. Kupní smlouva byla zaevidována v katastru nemovitostí, vklad práva byl proveden dne 9. 7. 2019 s právními účinky ke dni 14. 6. 2019. Okamžikem vzniku skutečnosti zakládající daňovou povinnost je den právních účinků vkladu kupní smlouvy do katastru nemovitostí. Nabývací hodnota se stanoví ke dni, kdy nastala skutečnost, jež je předmětem daně z nabytí nemovitých věcí. V době zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí byla kupní cena ujednána ve výši 78 000 000 Kč. Za nedůvodnou následně označil námitku rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Správce daně totiž postupoval plně v souladu s judikaturou správních soudů, konkrétně rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2009, č. j. 1 Afs 5/2009  62. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] V kasační stížnosti žalobce (dále jen „stěžovatel“) namítl nesouladný postup správce daně s § 8 odst. 1 a 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění, neboť správní orgán nepřihlížel ke všemu, co vyšlo najevo v řízení, včetně toho, co uvedli účastníci řízení. Stěžovatel krajskému soudu vytkl, že převzal argumentaci správce daně vycházející striktně z listin založených ve sbírce listin katastrálního úřadu, resp. z kupní smlouvy. Zopakoval, že nemovitá věc byla nabyta za částku ve výši 75 271 292 Kč, tedy za cenu uvedenou v dodatku. Poukázal proto na porušení zásad daňového řízení, jakožto i práva na spravedlivý proces, neboť správce daně vycházel pouze z jednoho jediného důkazu a nepřihlédl k dalším navrhovaným důkazům, resp. je neprovedl. Závěrem se ohradil též proti aplikaci závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2009, č. j. 1 Afs 5/2009  62, který dle něj na nyní řešenou věc nedopadá. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že podanou kasační stížnost považuje za nedůvodnou, přičemž setrval na svých závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí, a které odpovídají posouzení soudu uvedenému v napadeném rozsudku (na který déle v jednotlivých bodech odkázal). Navrhl proto zamítnutí kasační stížnosti. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [18] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustná. Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k následujícímu závěru. [19] Kasační stížnost není důvodná. [20] Podle § 3 daňového řádu platí, že daňová povinnost vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti, které jsou podle zákona předmětem daně, nebo skutečnosti tuto povinnost zakládající. [21] Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí předmětem daně z nabytí nemovitých věcí je úplatné nabytí vlastnického práva k nemovité věci, která je pozemkem, stavbou nebo jednotkou nacházejícími se na území České republiky. Podle § 4 zákonného opatření se úplatou rozumí částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžitého plnění, které mají být nebo jsou poskytnuty za přijaté plnění. [22] Podle § 10 zákonného opatření je základem daně z nabytí nemovitých věcí nabývací hodnota snížená o uznatelný výdaj. Nabývací hodnota se podle § 11 odst. 2 zákonného opatření stanoví ke dni, kdy nastala skutečnost, která je předmětem daně z nabytí nemovitých věcí. Podle § 12 odst. 1 písm. a) zákonného opatření je nabývací hodnotou sjednaná cena, jeli vyšší nebo rovna srovnávací daňové hodnotě. Podle § 13 zákonného opatření se sjednanou cenou pro účely daně z nabytí nemovitých věcí rozumí úplata za nabytí vlastnického práva k nemovité věci. [23] Podle § 34 písm. a) zákonného opatření je přílohou daňového přiznání písemnost, na jejímž základě bylo zapsáno vlastnické právo, právo stavby nebo změny spočívající v prodloužení doby, na kterou je toto právo zřízeno, nebo správa svěřenského fondu do katastru nemovitostí, s přiloženým vyrozuměním katastrálního úřadu o provedeném vkladu do katastru nemovitostí, jeli nemovitá věc evidována v katastru nemovitostí. [24] Katastrální úřad zapsal vlastnictví žalobce do katastru nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 11. 6. 2019. Vklad vlastnického práva byl proveden dne 9. 7. 2019 s právními účinky ke dni 14. 6. 2019. Okamžikem vzniku skutečnosti zakládající daňovou povinnost je den právních účinků vkladu kupní smlouvy do katastru nemovitostí (viz § 3 daňového řádu). Nabývací hodnota se stanoví ke dni, kdy nastala skutečnost, jež je předmětem daně z nabytí nemovitých věcí (viz § 11 odst. 2 zákonného opatření). V době zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí byla kupní cena ujednána ve výši 78 000 000 Kč. Ostatně na tuto částku podal sám stěžovatel dne 30. 10. 2019 přiznání k dani z nabytí nemovité věci. Správce daně proto postupoval v souladu se zákonem, pokud vyměřil žalobci daň z nabytí nemovitých věci z této částky. [25] Tento právní závěr plně odpovídá i dosavadní judikatuře správních soudů, na kterou soud zcela přiléhavě odkázal. Kasační soud v této souvislosti uvádí, že dle rozsudku ze dne 28. 1. 2009, č. j. 1 Afs 5/2009  62 „Za předpokladu, že cena sjednaná je vyšší než cena zjištěná, je základem daně z převodu nemovitostí kupní cena sjednaná v takové výši, kterou strany smlouvy uvedly v návrhu na vklad předloženém katastrálnímu úřadu [§ 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, § 2 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem]“ k čemuž následně výslovně dodává, že „na výši základu daně nemá vliv to, že kupní cena byla po převodu vlastnického práva snížena pro vady zjištěné na nemovitosti“ a dále uzaví