1 As 278/2021 — Nejvyšší správní soud

1 As 278/2021- 25 - text  1 As 278/2021 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Městská část Praha – Čakovice, se sídlem nám. 25. března 121/1, Praha 9, zastoupena Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem Maiselova 38/15, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2019, sp.zn.: SMHMP 74792/2019/STR, č. j. MHMP 74811/2019, za účasti osoby zúčastněné na řízení: České štěrkopísky, spol. s r.o., se sídlem Cukrovarská 34, Praha 9, zastoupené Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem se sídlem Jandova 208/8, Praha 9, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č. j. 8 A 13/2019  33, takto: I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č. j. 8 A 13/2019  33, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2019, sp. zn.: SMHMP 74792/2019/STR, č. j. MHMP 74811/2019, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti částku 21 456 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ivana Chytila, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před městským soudem [1] Jádrem nyní projednávané věci je otázka, zda může být městská část hlavního města Prahy účastníkem řízení v územním řízení, které se netýká stavby na území této městské části, nýbrž na území sousední městské části. [2] Rozhodnutím sp. zn. SMHMP 908352/2011/OST/Vo ze dne 16. 11. 2011 žalovaný rozhodl o tom, že žalobkyně není účastníkem řízení v řízení o umístění stavby „Míchací centrum Letňanydočasná stavba, Praha 18“. Toto rozhodnutí bylo pro zásadní procesní vadu (nebylo rozhodnuto o účastenství žalobkyně) zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 5 A 24/2012  64 ze dne 24. 6. 2016. Rozhodnutí městského soudu však zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 5. 2017, č. j. 4 As 155/2016  44, neboť usnesení o účastenství nelze vydat po rozhodnutí ve věci samé. Opomenutý účastník řízení se může bránit odvoláním, ve kterém se primárně musí posoudit, zda je účastníkem řízení. [3] Městský soud v novém řízení rozsudkem ze dne 9. 2. 2018, č. j. 5 A 24/2012  93, zrušil rozhodnutí sp. zn. SMHMP 908352/2011/OST/Vo, neboť bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. [4] Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 1. 2019, sp. zn.: SMHMP 74792/2019/STR, č. j. MHMP 74811/2019, zamítl jako nepřípustné odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o umístění stavby. Zdůraznil, že obcí, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn, je hlavní město Praha. Žalobkyně není účastníkem ani podle § 18 odst. 1 písm. h) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. Z práva správy majetku hlavního města Prahy jednotlivými městskými částmi nevyplývají stejná práva jako z práva vlastnického, přičemž tato správa není ani věcným právem dle § 85 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). [5] Městský soud žalobu proti rozhodnutí žalovaného odmítl. Vyšel přitom z usnesení svého 14. senátu ze dne 24. 2. 2021, č. j. 14 A 90/2020  73. Okruh práv, jejichž dotčení se může účastník stavebního řízení dovolávat, je ve stavebním zákoně zúžen pouze na vlastnická práva a práva odpovídající věcnému břemeni. Městské části nemohou samostatně nabývat vlastnická práva ani vlastnit majetek. Nemohou se tak dovolávat dotčení na vlastnických právech nebo právech odpovídajících věcnému břemeni. II. Kasační stížnost [6] Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. [7] V ní uvedla, že zákonodárce u svěřeného majetku dle § 34 zákona o hlavním městě Praze vyhradil městským částem mimo jiné (dle § 89 téhož zákona) rozhodovat o nabytí a převodu hmotných nemovitých věcí či o zastavení nemovitých věcí. Dle staré právní úpravy mohly městské části rozhodovat i o věcných břemenech. Pokud městská část může disponovat a nakládat s pozemky ve vlastnictví hl. m. Prahy, měla by být i účastníkem stavebních a územních řízení o nich. [8] Stěžovatelka má z vlastnictví hl. m. Prahy svěřenu mezi jinými i mateřskou a základní školu. Zamýšlenou stavbou míchacího centra (betonárky) dojde ke zvýšení hlučnosti a prašnosti, což ovlivní zdravotní stav dětí (hygienické podmínky ve škole). [9] Městská část je dle § 2 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze povinna pečovat o všestranný rozvoj svého území a potřeby svých občanů. [10] Stěžovatelka tedy může být stavbou dotčena, přičemž tuto možnost městský soud neřešil a omezil se a ustal na zúženém výkladu otázky vlastnictví. Soud tak neposuzoval okolnosti dané věci, přičemž dle rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2008, č. j. 1 As 16/2008  48, či ze dne 19. 6. 2009, č. j. 5 As 67/2008  111, kritéria účastenství v případě stavby s vlivem na široké okolí, nelze limitovat pouze stanovením odstupové hranice. [11] Pro výše uvedené navrhuje stěžovatelka zrušit usnesení městského soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení. [12] Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřili. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [13] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo ke splnění podmínek řízení o kasační stížnosti. Ověřil, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti (§ 102 s. ř. s.). V kasační stížnosti, kterou podala včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustné důvody a v řízení je řádně zastoupena (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Soud proto posoudil kasační stížnost v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížnostními důvody. [14] Kasační stížnost je důvodná. [15] Dle § 85 odst. 1 stavebního zákona „[ú]častníky územního řízení jsou a) žadatel, b) obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn.“ [16] Dle § 85 odst. 2 téhož zákona „[ú]častníky územního řízení dále jsou a) vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn, neníli sám žadatelem, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě, b) osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno.“ [17] Dle § 18 odst. 1 písm. h) zákon o hlavním městě Praze „[d]o samostatné působnosti městské části náleží oprávnění vystupovat jako účastník v těch řízeních, v nichž se vydává územní rozhodnutí, společné povolení, kterým se stavba umisťuje a povoluje, nebo dodatečné povolení stavby územní rozhodnutí nahrazující podle zvláštního právního předpisu6b) v území městské části.“ [18] Účastenství v územním řízení má vždy dvě podmínky; existenci vlastnického nebo jiného věcného práva k sousední nemovitosti a přímé dotčení tohoto práva (srov. i znění § 109 stavebního zákona o účastenství ve stavebním řízení). [19] První podmínku je třeba vykládat v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 19/99. Podle tohoto nálezu sousedním pozemkem není pouze pozemek mající společnou hranici s pozemkem, na kterém má stavba vzniknout (tzv. mezující pozemek), nýbrž je sousedství třeba chápat šířeji, neboť účinky stavby se neprojevují jen v hranicích stavebního pozemku. Sousedním pozemkem se tedy může rozumět i pozemek, který s plánovanou stavbou bezprostředně nesousedí, ba dokonce může být od stavby i značně vzdálen (rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2014, čj. 6 As 57/201441). [20] Druhou podmínkou – přímým dotčením práva – se podle judikatury Nejvyššího správního soudu rozumí změna poměrů v lokalitě, která má vliv na podstatu, obsah nebo výkon vlastnického práva k nemovitosti (rozsudek ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 54/2011  91, či rozsudek ze dne 22. 7. 2020, č. j. 2 As 267/2019  81). Nejvyšší správní soud přitom dovodil, že přímé dotčení může spočívat i ve zvýšení dopravy (např. rozsudky ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 17/201325, č. 2932/2013 Sb. NSS, a ze dne 13. 11. 2020, čj. 5 As 270/2019  69). Vymezení okruhu účastníků územního řízení vyžaduje s ohledem na konkrétní okolnosti případu komplexní posouzení situace v území a zohlednění nejrůznějších vlivů (již citovaný rozsudek sp. zn. 7 As 17/2013). [21] Podle Ústavního soudu je ústavně konformním výkladem účastenství subjektu v územním řízení výklad extenzivní (nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. III. ÚS 609/04). Podmínkou účastenství přitom není, aby bylo vyhověno věcným námitkám, ale postačuje pouhá možnost dotčení práva. Teprve při věcném posouzení mají stavební úřady zkoumat reálnost zásahu do práv účastníka. Účastenství dle judikatury Nejvyššího správního soudu obstojí samo o sobě, i když nutně nemusí vést k rozhodnutí pro účastníka příznivému (rozsudek ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 80/2008  68, č