1 As 286/2022 — Nejvyšší správní soud

1 As 286/2022- 70 - text  1 As 286/2022 - 79 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: PPL CZ s.r.o., se sídlem K Borovému 99, Jažlovice, Říčany, zastoupené JUDr. Tomášem Novákem, advokátem se sídlem Verdunská 819/37, Praha 6, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 58/219, Praha 9, o žalobě proti rozhodnutí předsedy rady žalovaného ze dne 6. 5. 2016, č. j. ČTÚ29 898/2015603, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, č. j. 3 A 88/2016223, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, č. j. 3 A 88/2016223, se zrušuje. II. Rozhodnutí předsedy rady žalovaného ze dne 6. 5. 2016, č. j. ČTÚ29 898/2015603, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti částku 60 607 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Tomáše Nováka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházejících soudních řízení [1] Dne 26. 3. 2014 zaslal žalovaný žalobkyni výzvu k podání vysvětlení sp. zn. ČTÚ15 566/2014610. Ve výzvě žádal podrobný popis průběhu činností žalobkyní poskytovaných služeb (od přijetí objednávky až po faktické dodání), aby mohl posoudit, zda jde o poštovní službu dle § 1 odst. 2 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách. Žalobkyně totiž byla podezřelá ze spáchání správního deliktu dle § 37a odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť poskytovala poštovní služby bez oprávnění podle § 18 téhož zákona. [2] Český telekomunikační úřad, odbor regulace komunikačních činností a poštovních služeb, v rozhodnutí ze dne 4. 7. 2014, č. j. ČTÚ15566/2014610/VIII. vyř. (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), shledal žalobkyni vinnou ze spáchání správního deliktu uvedeného ve výzvě ze dne 26. 3. 2014 a uložil jí uhradit pokutu ve výši 5 000 000 Kč a náklady řízení. [3] Předseda rady žalovaného rozhodnutím ze dne 15. 12. 2014, č. j. ČTÚ53 370/2014603, pro nedostatečně zjištěný skutkový stav a nesprávnou právní kvalifikaci správního deliktu zrušil prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil prvostupňovému správnímu orgánu k novému projednání. [4] V rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, č. j. ČTÚ15 566/2014610/XIV. vyř., shledal prvostupňový správní orgán, že žalobkyně se dopustila správního deliktu dle § 37a odst. 1 písm. b) zákona o poštovních službách a uložil jí uhradit pokutu dle § 37a odst. 4 písm. a) téhož zákona ve výši 4 200 000 Kč a náklady řízení. [5] O rozkladu rozhodl předseda rady žalovaného dne 6. 5. 2016 tak, že jej zamítl a rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 potvrdil. [6] Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí předsedy rady žalovaného i rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. Městský soud v Praze žalobě vyhověl. Rozsudkem ze dne 20. 2. 2020, č. j. 3 A 88/2016156, zrušil rozhodnutí předsedy rady žalovaného a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Jádrem sporu byl přitom výklad pojmu poštovní služba podle § 2 odst. 1 ve spojení s § 4 a § 5 zákona o poštovních službách. Soud učinil závěr, že nebylo zřejmé, zda žalobkyně poskytuje poštovní služby podle zákona o poštovních službách, protože definice poštovní služby v zákoně nebyla jasná a určitá. [7] Ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu. Nejvyšší správní soud nejdříve usnesením ze dne 18. 6. 2020, č. j. 1 As 107/202055, přerušil řízení o kasační stížnosti, neboť došlo k předložení otázek vztahujících se přímo k předmětu řízení (výklad pojmu poštovní služba) rozšířenému senátu. [8] Rozšířený senát rozsudkem ze dne 14. 9. 2021, č. j. 8 As 70/2018100, č. 4251/2021 Sb. NSS, GO! Express & Logistics, rozhodl o sporné otázce tak, že přisvědčil argumentům vzneseným i žalovaným. Rozsah působnosti zákona o poštovních službách je dle rozšířeného senátu namístě chápat šířeji, než jak učinil městský soud. Zákon o poštovních službách, ve znění účinném do 14. 4. 2020, se vztahoval na všechny poskytovatele poštovních služeb, nikoli jen na poštovní služby poskytované držitelem poštovní licence. Pro výše uvedené Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci rozsudkem ze dne 9. 12. 2021, č. j. 1 As 107/202058 (dále jen „první rozsudek NSS“), zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k novému řízení. [9] V novém řízení městský soud vyšel především z bodů [68] a [69] prvního rozsudku NSS a uzavřel, že žalobkyní „poskytovaná služba byla poštovní službou podle zákona o poštovních službách“ a „žalobkyni nelze potrestat za jednání podle práva v dobré víře v době, kdy interpretace problematiky poštovních služeb a obdobných smluvních ujednání nebyla ustálená a nebyla všeobecně shodně přijímaná ani soudní judikaturou.“ [10] Proti rozsudku podal žalovaný opakovanou kasační stížnost. V ní zejména uvedl, že nic nenasvědčovalo dobré víře žalobkyně, kterou v řízení argumentuje. Žalobkyně byla o postoji žalovaného k podnikání v poštovní činnosti vyrozuměna v upozornění a byla i poučena o možnosti svým jednáním naplnit znaky správního deliktu (přestupku). Druhý rozsudek městského soudu byl pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelný. [11] Nejvyšší správní soud zrušil i druhý rozsudek městského soudu; tentokráte pro nepřezkoumatelnost (rozsudek NSS ze dne 26. 5. 2022, čj. 1 As 78/202235). Městský soud v projednávané věci nereflektoval žádné ze žalovanou namítaných okolností relevantních pro posouzení otázky dobré víry žalobkyně. [12] V novém, v pořadí již třetím řízení, městský soud žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudek rozdělil dle jednotlivých žalobních bodů na otázky týkající se dobré víry; definice poštovní služby; vad předcházejícího řízení před správními orgány; oprávněné osoby; postupu podle § 37 odst. 3 písm. d) zákona o poštovních službách; věcné příslušnosti; vymezení skutku; podnětu třetí osoby a další informace; uložení platby na úhradu čistých nákladů na poskytování základních služeb (tj. platby do tzv. kompenzačního fondu); absence společenské nebezpečnosti a pokuty a její výše. [13] K dobré víře soud uvedl, že žalovaný žalobkyni upozornil na změnu relevantní právní úpravy a na skutečnost, že patří mezi provozovatele poštovních služeb, jakož i na povinnosti z toho vyplývající. Žalovaný zároveň uložil žalobkyni povinnost doručit mu písemné oznámení podnikání v oblasti poštovních služeb, pokud má v úmyslu i nadále pokračovat ve své poštovní činnosti. Dále byla žalobkyně žalovaným informována o následcích nesplnění této oznamovací povinnosti za současného pokračování v poskytování poštovních služeb, tedy na možnost naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 37a odst. písm. b) zákona o poštovních službách. Žalobkyně si na otázku toho, zda poskytuje poštovní služby, učinila odlišný právní názor. To však nesvědčí o její dobré víře. V řízení žalobkyně neprokázala (nedoložila) žádné relevantní objektivní okolnosti svědčící o její dobré víře ve výklad zákona. [14] Při posouzení definice poštovní služby městský soud následoval předchozí dva zrušující rozsudky Nejvyššího správního soudu a závěry rozšířeného senátu. [15] Vadami předcházejícího správního řízení se městský soud zabýval již ve svém prvním rozsudku. Od svých závěrů se nehodlal odchýlit. [16] V souzené věci žalobkyni bylo známo, kdo je tzv. oprávněnou osobou dle § 15 správního řádu, neboť se jednalo o řízení zahájené z moci úřední. Zahájení tohoto řízení informaci o oprávněné osobě (osobách) obsahuje. [17] Ani námitce žalobkyně, že správní orgány nevydaly rozhodnutí dle § 37 odst. 3 písm. d) zákona o poštovních službách, městský soud nepřisvědčil. Podle § 37 odst. 3 písm. d) zákona o poštovních službách patří do pravomoci žalovaného v pochybnostech rozhodnout, zda se v případě určité služby jedná o poštovní službu, a to na žádost nebo z vlastního podnětu. Žalobkyně však ani po upozornění ze strany žalovaného, který jí poskytované služby vyhodnotil jako poštovní, o vydání tohoto rozhodnutí nepožádala. Rozhodnutí dle § 37 odst. 3 písm. d) zákona o poštovních službách přitom nemá konstitutivní povahu, není řízením sporným, ani řízením o určení právního vztahu. [18] Žalovaný, včetně jeho předsedy, byli dle zákona o poštovních službách věcně příslušní k rozhodování ve věci. [19] K otázce vymezení skutku městský soud uvedl, že nabízení poštovních služeb s sebou nese i jejich poskytování. Předpokladem uzavření synallagmatické smlouvy, tedy smlouvy s navzájem podmíněným plněním, je nabídka (oferta) na jedné straně, která je následně přijata (akceptována) druhou smluvní stranou. Poskytování služeb je téměř nepředstavitelné bez jejich nabízení. Primárním cílem nabízení služeb je jejich poskytování, jímž se podnikající strana snaží dosáhnout zisku, který je znakem podnikání. Již samotným nabízením poštovních služeb se žal