2 Ads 324/2021 — Nejvyšší správní soud

2 Ads 324/2021- 37 - text  2 Ads 324/2021 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky, soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. Z., zast. JUDr. Martinem Machačem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 702/9, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, ve věci žaloby proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 13. 9. 2019, č. j. MV-101078-4/SO-2019, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2021, č. j. 5 Ad 17/2019-45, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Městský soud v Praze (dále „městský soud“) zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného označenému v záhlaví (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), jímž byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru bezpečnostní politiky (dále „prvostupňový správní orgán“) ze dne 26. 6. 2019, č. j. MV-74623-6/OBP-2019 (dále „rozhodnutí Ministerstva vnitra“), kterým bylo podle § 5 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 4 odst. 1 písm. d) a 4c zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále „zákon o obecní policii“), rozhodnuto o odnětí osvědčení o odborné způsobilosti žalobce z důvodu ztráty zdravotní způsobilosti. Žalobce vykonával práci strážníka městské policie. Utrpěl pracovní úraz spočívající ve zranění pravého ramene s dlouhodobými následky. [2] Před krajským soudem žalobce zejména namítal nesprávné posouzení věci správními orgány. Nesouhlasil se závěrem lékařského posudku ze dne 4. 12. 2018 o ztrátě zdravotní způsobilosti k výkonu práce a nepovažoval předmětný lékařský posudek za úplný a přesvědčivý. [3] Městský soud se v napadeném rozsudku ztotožnil s názorem žalovaného a dospěl k tomu, že lékařský posudek ze dne 4. 12. 2018 je po formální stránce i obsahové stránce souladný s příslušnými právními předpisy. Nedůvodnou a účelovou městský soud shledal i námitku žalobce, že jeho zdravotní stav byl v lékařském posudku ze dne 4. 12. 2018 posuzován k široce vymezenému druhu výkonu práce. Žalobce totiž nijak nerozporoval dříve provedené lékařské posudky ze dne 30. 4. 2018 a 24. 10. 2018, naopak oba považoval za správné. Podle městského soudu nebyl v lékařském posudku uvedený druh práce „strážník městské policie Brno, v přímém výkonu služby, pochůzková a pořádková činnost, zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku – výkon práce se služební zbraní“ vymezen neurčitě, vágně či slovy žalobce příliš široce. [4] Za nepřiléhavý měl městský soud odkaz žalobce na judikaturu Nejvyššího správního soudu. V odkazovaném případě se soudy zabývaly přezkumem lékařského posudku dle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále „zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů), a v tomto režimu jsou kladeny přísnější požadavky na vyhotovení lékařského posudku. Proto nelze aplikovat nastolený názor i na tento případ. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného [5] Žalobce (dále „stěžovatel“) brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., požaduje jej zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení městskému soudu. [6] Stěžovatel namítá především nesprávné právní posouzení lékařského posudku ze dne 4. 12. 2018 žalovaným, které představuje stěžejní materiál pro posouzení předmětné věci. Stěžovatel trvá na tom, že lékařský posudek nesplňuje požadavky úplnosti a přesvědčivosti a že je třeba aplikovat právní závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2013, č. j. 6 Ads 19/2013-35. Lékařský posudek má obsahovat odůvodnění v rozsahu a kvalitě, jakou vyžaduje uvedená judikatura. To platí tím spíše, pokud má být lékařský posudek zásadním podkladem pro odnětí osvědčení o odborné způsobilosti. [7] Dle stěžovatele odůvodnění městského soudu k nemožnosti aplikace uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu postrádá smysl. Nelze totiž v jedné správní věci klást důraz na znalecký posudek a nastavit vysoké nároky a v druhé skutkově zásadně zcela shodné věci klást důraz menší a mít minimální nároky, a to i přes to, že se dopadající právní úprava liší. [8] Dále je stěžovatel přesvědčen, že měl být shledán zdravotně způsobilým. K závěru o jeho zdravotní nezpůsobilosti by musela být zjištěna alespoň jedna ze skutečností vymezených přílohou č. 3 k vyhlášce č. 444/2008 Sb., o zdravotní způsobilosti uchazeče o zaměstnání strážníka, čekatele a strážníka obecní policie (dále „vyhláška o zdravotní způsobilosti“). K tomu však nedošlo (kategorizace onemocnění není uvedena v lékařském posudku). Lékařský posudek představuje stěžejní materiál pro posouzení pracovní způsobilosti a ovlivní případné odnětí osvědčení o odborné způsobilosti. I z toho důvodu je nezbytné, aby splňoval zákonné náležitosti, podával úplný zdravotní stav stěžovatele a stanovil důvody pozbytí pracovní způsobilosti pro výkon práce strážníka spolu s řádným odůvodněním (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2018, č. j. 6 As 299/2017-37). Tento rozsudek lze opět uplatnit na věc stěžovatele. [9] Stěžovatel namítá i vadu řízení, kterou shledal ve skutkové podstatě, z níž prvostupňový správní orgán i žalovaný vycházeli a která nemá oporu ve spisovém materiálu. [10] Namítá i nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Napadený rozsudek byl vydán na základě nepřezkoumatelného znaleckého posudku, a tak trpí v celém rozsahu vadou nepřezkoumatelnosti, neboť uvedený lékařský posudek byl hlavním podkladem pro rozhodnutí. [11] Na závěr stěžovatel upozornil Nejvyšší správní soud na nutnost podání výkladu k možnosti stanovení podmínky ve vztahu ke zdravotní způsobilosti, jak to umožňuje vyhláška o zdravotní způsobilosti. Soud musí posoudit, zda je správný výklad správního orgánu, že strážník musí být vždy zcela 100 % zdravý, nehledě na to, zda vykonává např. administrativní činnost bez přímého výkonu služby. [12] Žalovaný ve vyjádření tvrdí, že stížní námitky jsou v zásadě totožné s námitkami uplatněnými stěžovatelem již v rozkladu. Opakovaně vznesené námitky vypořádal ministr vnitra již v rozhodnutí žalovaného. [13] Dále uvádí, že žalovaný ani prvostupňový správní orgán nejsou orgány oprávněné posuzovat zdravotní stav a při formulaci závěrů, zda stěžovatel splňuje, či nesplňuje podmínky pro výkon zaměstnání strážníka obecní policie, se vychází pouze ze závěrů, které vyplývají z lékařského posudku. Z daného lékařského posudku plyne, že stěžovatel dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu zaměstnání strážníka. S ohledem na to neměli prvostupňový správní orgán ani žalovaný jinou možnost než pro nezpůsobilost osvědčení odejmout, jak jim ukládá zákon. [14] K tomu podal stěžovatel repliku, že vyjádření žalovaného neobsahuje nic argumentačně významného a jako takové nemění ničeho na tom, že podaná kasační stížnost je důvodná. Upozorňuje, že napadeným rozhodnutím byl zbaven možnosti nadále pracovat jako strážník. Tento stav je opřen o posudek, který je nepřezkoumatelný. Stěžovatel se přitom předepsaným způsobem bránil, nicméně žádným z opravných prostředků nedosáhl odstranění protiprávního stavu. Stěžovatel míní, že přezkoumatelnost lékařského posudku o jeho zdravotním stavu není formalitou, neboť posudek má pro něho významné právní následky. Je jedním z fundamentálních předpokladů fungování demokratického státu, aby vydaná rozhodnutí byla řádně odůvodněna a byla přezkoumatelná. Tento požadavek však napadené rozhodnutí nesplňuje, neboť je vydáno na základě lékařského posudku, jehož závěry nelze ověřit. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [15] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [16] Kasační stížnost není důvodná. [17] Stěžejní námitkou stěžovatele je po celou dobu řízení nepřezkoumatelnost lékařského posudku, který byl jedním z hlavních podkladů pro odnětí osvědčení stěžovateli dle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o obecní policii. [18] Předně se Nejvyšší správní soud vypořádá s námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Stěžovatel má za to, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť jeho závěry jsou postaveny na lékařském posudku ze dne 4. 12. 2018, který není dle stěžovatele úplný, přesvědčivý a nevypořádal se se všemi rozhodnými skutečnostmi, a vzhledem k tomu je nepřezkoumatelný. [19] Nejvyšší správní soud rozlišuje nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost. V daném případě se nejedná o nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, neboť z napadeného rozhodnutí zřetelně vyplývá, pr