3 Afs 155/2022 — Nejvyšší správní soud

3 Afs 155/2022- 50 - text  3 Afs 155/2022 - 55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: GDI Technology, s. r. o., se sídlem Tkalcovská 874/3a, Brno, zastoupená JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou se sídlem Velkopřevorské náměstí 644/1a, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2022, č. j. 62 Af 57/2020  88, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Celní úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „celní úřad“) žalobkyni rozhodnutím ze dne 17. 7. 2019, č. j. 7416032/201953000051, dodatečně vyměřil konečné antidumpingové clo ve výši 338 897 Kč. Uvedená výše vyměřeného antidumpingového cla odpovídá rozdílu mezi částkou cla původně vyměřenou (0 Kč) a částkou cla nově stanovenou (338 897 Kč). Odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 8. 2020, č. j. 148214/2020900000311, zamítl a rozhodnutí celního úřadu potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 12. 5. 2022, č. j. 62 Af 57/2020  88, zamítl jako nedůvodnou. [3] Krajský soud vycházel z následujícího skutkového stavu. Žalobkyně dovezla z Ruské federace pažnice, čerpací a vrtné trubky používané při vrtné těžbě ropy nebo plynu, bezešvé, s vnějším průměrem nepřesahujícím 168,3 mm (93 kusů). Zásilka byla propuštěna do volného oběhu na návrh žalobkyně, resp. jejího nepřímého zástupce (Celní jednatelství Zelinka s. r. o.). V kolonce 33 celního prohlášení žalobkyně deklarovala kód kombinované nomenklatury (dále jen „KN“) 7304 29 10 s kódem Taric 80 a se sazbou cla 0 %. Uvedením kódu Taric 80 žalobkyně (resp. její zástupce) deklarovala, že hodnota CEV (hodnota uhlíkového ekvivalentu) vypočítaná podle vzorce Světového svářečského institutu je v případě dovezeného zboží vyšší než 0,86. Právě proto dovezené zboží nemělo podléhat antidumpingovému clu. Celní úřad zahájil dne 27. 2. 2019 u žalobkyně kontrolu po propuštění zboží zaměřenou na ověření správnosti sazebního zařazení zboží v případě čtyř celních prohlášení. Ze žalobkyní předložených podkladů celní úřad zjistil, že dovezené zboží je vyrobeno z oceli pevnostní skupiny M podle normy GOST 63280, a bylo tudíž správně zařazeno do kódu KN 7304 29 10. Na základě žalobkyní poskytnutých podkladů však nebylo možné ověřit správnost deklarovaného kódu Taric 80, pro který je relevantní hodnota CEV daného zboží. Celní úřad tak hodnotu CEV vypočetl dle hodnot procentuálního obsahu jednotlivých chemických prvků, které nalezl v Technickém katalogu společnosti TMK dostupném na internetu. Tímto postupem celní úřad vypočetl, že hodnota CEV dovezeného zboží je 0,607, a v kolonce 33 měl být tudíž deklarován kód Taric 20 a zboží mělo podléhat antidumpingovému clu. [4] Žalovaný považoval závěry celního úřadu za neprůkazné, neboť celní úřad doměřil antidumpingové clo na základě dokumentace, která se nevztahovala přímo k dovezenému zboží, aniž by vysvětlil, proč tak učinil. Žalovaný si proto za účelem dostatečného zjištění skutkového stavu vyžádal další podklady. Své rozhodnutí poté založil na dokumentech předložených žalobkyní (vlastnosti a rozměry dovezeného zboží, obchodní doklady, osoby zúčastněné na obchodních operacích se zbožím apod.), na výsledcích šetření orgánů země vývozu, a na dalších doplňujících zjištěních [zjištění Evropské komise a Evropského úřadu pro boj proti podvodům (dále jen „OLAF“) v rámci antidumpingových šetření, vědecké zkoumání ocelí 26XMΦA, ruská odborná literatura, a podklady týkající se složení oceli pevnostní skupiny M]. [5] Rozsah doplněných podkladů dle krajského soudu svědčí o tom, že žalovaný učinil veškeré kroky nezbytné k úplnému zjištění skutkového stavu věci. Nelze přitom akceptovat tvrzení žalobkyně, že žalovaný postupoval účelově; ten totiž k doplnění podkladů přistoupil proto, že žalobkyně v podstatě rezignovala na snahu prokázat správnost a pravdivost jí deklarovaného kódu Taric 80. Krajský soud se ztotožnil se žalovaným, že žalobkyně informace vyplývající z podkladů získaných žalovaným nevyvrátila. Zejména nedoložila, na základě jakých podkladů byl v celním prohlášení deklarován kód Taric 80 s nulovou sazbou cla, a tudíž neprokázala správnost a pravdivost tvrzení, že CEV dovezeného zboží přesahuje hodnotu 0,86. To vše v situaci, v níž běžná produkce daného zboží této hodnoty nedosahuje, jak vyplývá ze správního spisu. [6] Krajský soud zrekapituloval podklady, které žalovanému poskytly ruské celní orgány, a závěry, jež z nich žalovaný vyvozoval. Neshledal přitom důvodnou žalobní námitku, dle níž se žalovaný spokojil s tvrzeními orgánů Ruské federace, aniž by ověřoval jejich pravdivost. Žalovaný tak činit nemusel. Nejednalo se totiž o „neoficiální“ informace z neověřeného zdroje, ale o informace získané na základě součinnosti s ruskými celními orgány v rámci mezinárodní spolupráce dle Dohody o partnerství a spolupráci, kterou se zakládá partnerství mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Ruskou federací na straně druhé (uveřejněna v Úředním věstníku EU, L 327, 28. 11. 1997) – dále jen „dohoda o partnerství“. Krajský soud dodal, že žalovaný svůj právní názor neformuloval pouze na základě takto získaných informací, ale také na základě dalších podkladů, které ve svém rozhodnutí rekapituloval. Totéž lze dle krajského soudu konstatovat k námitce, že žalovaný účelově na základě tvrzení ruských celních orgánů a informací stažených z internetu a přeložených pomocí Google překladače učinil závěr o hodnotě CEV vztahující se ke všem čtyřem kontrolovaným prohlášením. Tvrzení žalobkyně o neodbornosti skutkových zjištění by podle krajského soudu bylo možné konstatovat ve vztahu k postupu celního úřadu, nikoliv však k postupu žalovaného, který naopak tím, že důkladněji doplnil skutková zjištění a založil své rozhodnutí na dalších podkladech, zhojil nedostatky postupu celního úřadu. [7] Postup a právní názor žalovaného podle krajského soudu obstojí rovněž ve světle žalobkyní odkazovaných závěrů vyplývajících z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2016, č. j. 2 Afs 251/2015  272. V nyní posuzované věci bylo prokázáno, že hodnota CEV dovezeného zboží je nižší než 0,86, a zboží tak spadá do kódu Taric 20 a podléhá antidumpingovému clu. Žalobkyně nedoložila, proč v celním prohlášení deklarovala kód Taric 80, ani neprokázala, že dané zboží má natolik výjimečné složení, že jeho CEV přesahuje hodnotu 0,86. Naopak od počátku tvrdila, že chemické složení zboží nezná a znát nebude. [8] Krajský soud dále konstatoval, že žalovaný nevycházel z toho, že by žalobkyně měla povinnost odebrat vzorky zboží pro případ následné kontroly, resp. že by tuto povinnost porušila. Žalovaný pouze zdůraznil, že dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. 10. 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále jen „celní kodex“) nese odpovědnost za správnost deklarovaných údajů primárně žalobkyně, která je současně povinna mít všechny podklady, které jsou nezbytné pro aplikaci právních předpisů v souvislosti s propuštěním zboží do navrženého režimu. S tímto názorem žalovaného se krajský soud ztotožnil. Celní kodex držiteli zboží dává možnost odebrat vzorky tohoto zboží za účelem určení jeho sazebního zařazení, celní hodnoty nebo statusu. Krajský soud tak souhlasil s žalovaným rovněž v tom, že pokud žalobkyně uvádí, že neměla informace o hodnotě CEV daného zboží, mohla a měla po dovozu daného zboží odebrat vzorky tohoto zboží a podrobit je laboratornímu zkoumání, a to právě proto, aby v souladu s čl. 134 odst. 2 celního kodexu a s principy, jimiž je ovládáno celní řízení, mohla správně vyplnit celní prohlášení a získat potřebné doklady a informace. [9] Z judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) dle krajského soudu vyplývá, že kontrolu zboží po propuštění a následnou změnu sazebního zařazení lze realizovat i jen na základě písemných dokumentů, aniž by celní orgány zboží kontrolovaly fyzicky. Uvedené závěry SDEU souvisí s povinnostmi dotčených osob uvádět o dovezeném zboží podrobně veškeré údaje potřebné pro uplatnění právních předpisů v souvislosti s propuštěním zboží do příslušného režimu, a prokázat správnost a pravdivost poskytnutých informací. Pokud kontrolovaná osoba těmto povinnostem nedostojí, celní orgány nutně vycházejí z vlastních zjištění. Jestliže kontrolovaná osoba za této situace tvrdí jiné skutečnosti, je povinna je řádně prokázat, což platí i pro žalobkyni, která tak neučinila. [10] Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku porušení zásady in dubio mitius. Za situace, v níž CEV dovezeného zboží nedosahuje hodnoty 0,86 a zboží tedy podléhá a