3 As 123/2021 — Nejvyšší správní soud

3 As 123/2021- 41 - text 3 As 123/2021 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce Mgr. B. B., zastoupeného Mgr. Tomášem Hrstkou, advokátem se sídlem Pardubice, Teplého 2786, proti žalovanému ministru spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 424/16, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 6 A 68/201864, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 6 A 68/201864, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se v rámci výběrového řízení na uvolněný exekutorský úřad v Hradci Králové, vyhlášeného Exekutorskou komorou České republiky (dále jen „Komora“), ucházel o jmenování soudním exekutorem do tohoto úřadu. Součástí výběrového řízení bylo slyšení účastníků před komisí Komory, o kterém byl pořízen protokol. Na základě jeho výsledků prezidium Komory usnesením ze dne 21. 1. 2016, č. 4/16/P11 (žalobci doručeno jako nedatované usnesení č. 7/16/P12) rozhodlo, že bodově nejúspěšnějším účastníkem byl uchazeč JUDr. Ing. M. Š. Proti tomuto usnesení podal žalobce žalobu, kterou však Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 5. 2016, č. j. 5 A 48/2016 - 24, odmítl, neboť dospěl k závěru, že žalobou napadený akt není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [2] Rozhodnutím ze dne 8. 3. 2016, č. j. MSP-120/2016-OOJ-SO/6, žalovaný na základě návrhu prezidia Komory jmenoval soudním exekutorem do uvolněného Exekutorského úřadu v Hradci Králové JUDr. Ing. M. Š. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu a rozklad. Městský soud žalobu usnesením ze dne 15. 8. 2018, č. j. 5 A 80/2016  26, odmítl, neboť dospěl k závěru, že byla podána předčasně, protože proti předmětnému rozhodnutí bylo možné podat rozklad. Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 2. 2018, č. j. MSP 19/2016-SJL-ROZ/6 (dále jen „napadené rozhodnutí“), rozklad žalobce zamítl jako nepřípustný, neboť dospěl k závěru, že žalobce není účastníkem řízení o jmenování do exekutorského úřadu (§ 10 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění účinném do 30. 6. 2017; dále jen „exekuční řád“), ve smyslu § 27 správního řádu. [3] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou městský soud shora označeným rozsudkem zamítl. Městský soud uvedl, že v rámci procesu obsazení exekutorského úřadu lze rozlišit dvě odlišná a zcela samostatná řízení, a to (i) výběrové řízení a (ii) řízení o návrhu na jmenování. Výběrové řízení je dle soudu svěřeno výlučně do rukou Komory, což vyplývá z § 10 odst. 1 ve spojení s § 111 odst. 6 písm. g) a § 110 odst. 7 písm. j) exekučního řádu. Na výběrové řízení je přitom nutno nahlížet jako na řízení o výběru žádosti podle § 146 správního řádu, jehož specifika, neupravená ve správním řádu, jsou obsažena ve stavovském předpise Komory č. 4/2013 Věstníku, kterým se stanoví postup při vyhlašování a organizaci výběrového řízení (dále jen „stavovský předpis“). Výběrové řízení je zahájeno vyhlášením podle § 146 odst. 2 správního řádu; podle § 10 odst. 1 věty třetí exekučního řádu ve spojení s § 14 odst. 1 věty druhé stavovského předpisu je ukončeno vydáním rozhodnutí o tom, který účastník řízení ve výběrovém řízení uspěl. Za vyhlášení a organizaci výběrového řízení, včetně rozhodnutí o výběru kandidáta, je odpovědná výlučně Komora. Oproti tomu řízení o návrhu na jmenování je řízením o žádosti ve smyslu § 44 správního řádu. Jeho cílem je ustanovení exekutora do exekutorského úřadu. Toto řízení je zahájeno podáním návrhu Komory na jmenování exekutora k žalovanému. Ke jmenování může být navržen pouze účastník, o němž Komora rozhodla dle § 14 odst. 1 stavovského předpisu, tj. ten, kdo uspěl ve výběrovém řízení. Řízení o návrhu na jmenování provádí, postupem podle části druhé správního řádu, žalovaný, který je za něj i odpovědný. Toto řízení je ukončeno rozhodnutím o jmenování exekutora. [4] Městský soud uvedl, že v projednávaném případě je předmětem soudního přezkumu rozhodnutí o jmenování exekutora, tj. výsledek řízení o návrhu na jmenování. Pouze tímto rozhodnutím (souladem tohoto rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, se zákonem) se soud mohl zabývat; proto se nevyjádřil k žalobním námitkám, podle kterých usnesení (prezidia – pozn. NSS) Komory o nejúspěšnějším účastníku výběrového řízení není rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s ř. s. Městský soud uvedl, že podstatou sporu je otázka, zda neúspěšný účastník výběrového řízení je či není účastníkem řízení o návrhu Komory na jmenování exekutora, a zda tedy neúspěšnému účastníku výběrového řízení náleží právo podat rozklad proti rozhodnutí žalovaného o jmenování exekutora. Dle městského soudu o postavení žalobce, jako účastníka tohoto řízení, lze uvažovat výlučně podle § 27 odst. 2 správního řádu, tedy v případě, že by žalobce mohl být přímo dotčen tímto rozhodnutím ve svých právech a povinnostech. Dle městského soudu nicméně nemohla být právní sféra žalobce v řízení o návrhu na jmenování přímo dotčena, neboť se zde jednalo primárně o právo úspěšného účastníka výběrového řízení. Žalobce se podáním přihlášky sice stal účastníkem výběrového řízení, avšak jako neúspěšnému účastníku mu nevznikl nárok být jmenován na uvolněný exekutorský úřad. Právě tento nárok je pro posouzení účastenství na předmětném řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu rozhodný; náleží však výlučně úspěšnému účastníku výběrového řízení. Městský soud dále poznamenal, že žalobce měl možnost se o funkci exekutora ucházet; jeho právo na rovný přístup k veřejným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod tedy nebylo zasaženo. Dále zdůraznil, že podle § 10 odst. 1 exekučního řádu je žalovaný návrhem Komory vázán. Žalovaný může tento návrh odmítnout pouze tehdy, pokud navržený kandidát nesplňuje požadavky vymezené v § 9 exekutorského řádu, a dále v případě, že se nejedná o úspěšného účastníka výběrového řízení. V projednávané věci však byly všechny podmínky pro jmenování JUDr. Ing. M. Š. splněny a žalovanému ve jmenování nic nebránilo. Městský soud tak uzavřel, že žalobce nebyl účastníkem řízení o návrhu na jmenování, a žalovaný tedy nepochybil, pokud rozklad žalobce proti rozhodnutí o jmenování JUDr. Ing. M. Š. do Exekutorského úřadu v Hradci Králové jako nepřípustný zamítl. [5] Konečně, městský soud dodal, že odkazy žalobce na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2016, č. j. 4 Aps 3/2005 - 35, a ze dne 11. 12. 2014, č. j. 6 As 226/2014  26, nepovažuje za relevantní, neboť uvedené věci vycházely z odlišné skutkové situace. Pokud jde o předchozí usnesení městského soudu č. j. 5 A 48/2016 - 24, a č. j. 5 A 80/2016 - 26, městský soud uvedl, že v nyní posuzované věci přednesl konkurenční úsudek k zastávaným názorům, přičemž názory vyslovené v odkazovaných usneseních nelze vzhledem k výše uvedeným závěrům ospravedlnit. [6] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů, jež lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [7] Stěžovatel poukazuje na to, že v téže věci rozhodly dva senáty městského soudu zcela opačně, přičemž obě tato rozhodnutí vedla k tomu, že stěžovatelovy argumenty nebyly meritorně projednány, a že se nedomohl soudní kontroly procesu, který vedl ke jmenování jiného uchazeče do předmětného exekutorského úřadu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu (například nálezy ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. II. ÚS 387/18, nebo ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2588/16) platí, že máli dojít k odklonu od dosavadní judikatury (obzvlášť v rámci jednoho soudu), je od takového rozhodnutí třeba očekávat nejvyšší standard odůvodnění, v rámci kterého bude odklon řádně a přesvědčivě vysvětlen. Městský soud se přitom v napadeném rozsudku nijak nevypořádal s argumenty, kterými bylo podloženo usnesení téhož soudu č. j. 5 A 48/2016 - 24, a navíc se odmítl zabývat žalobní námitkou, dle které usnesení Komory o nejúspěšnějším účastníku výběrového řízení není rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s., což je stěžejním odlišením názorů obou senátů téhož soudu. Městský soud tedy nedostál požadavkům kladeným Ústavním soudem na dostatečnost odůvodnění odklonu od dosavadní judikatury v téže kauze. Dle stěžovatele je třeba zohlednit jeho maximální procesní snahu o přezkum postupu předcházejícího jmenování JUDr. Ing. M. Š.; názor městského soudu, že si měl stěžovatel „pro jistotu“ podat proti předchozím usnesením téhož soudu kasační stížnost a současně podle nich postupovat (podat rozklad), je zcela absurdní. [8] Dále stěžovatel namítá, že rozhodnutím o jmenování exekutora do exekutorského úřadu byla přímo dotčena jeho práva a povinnosti, a že tedy byl legitimován k podání rozkladu. Žalovaný má totiž v rámci řízení o návrhu na jmenování přezkoumávat zákonnost procesu, který vedl k návrhu na jmenování, přičemž právě zákon